ekologie
Za první velkou ekologickou katastrofu způsobenou člověkem je považováno rozšiřování pouště v Mezopotámii za třetí Urské dynastie (2150 až 2000 PNL). Intenzivní zavlažování a nadměrný výpar vedly k zasolování půdy a odplavování úrodného humusu. Následkem bylo drastické snížení výnosů a zánik jedné z významných starověkých kultur.
V ČR bylo v roce 1989 do ovzduší vypuštěno 920 000 tun oxidů dusíku. V dalších letech tento stav začal klesat a v roce 1997 to bylo jen 423 000 tun. Emise oxidu siřičitého činily v roce 1989 cca 1 998 000 tun, v roce 1997 jen 701 000 tun.
Chráněná území pokrývají v ČR více než 15 % plochy území, což nás řadí na první místa v Evropě vedle Rakouska, Švýcarska a Velké Británie.
První přírodní rezervace byly na území ČR zřízeny v jižních Čechách na území šlechtických rodů Bukwoyů a Schwarzenberků již v první polovině 19. století a patřily k nejstarším v Evropě. Přírodní rezervace Žofínský prales a Hojná voda vznikly v roce 1838, Boubínský prales o dvacet let později v roce 1858.