Pes zahnal zlo
Po válce jsme se s maminkou přestěhovaly do jednopokojového bytu v domě, který dříve obývali vojáci SS. Bylo mi 14. Už od útlého věku jsem byla zvyklá na noční samotu, protože maminka chodila do práce na směny. Všimla jsem si, že každý večer ve stejnou dobu v mém pokoji začnou praskat parkety směrem od dveří k oknu, k mé posteli a zpět. Jako kdyby po nich někdo chodil. Pozvala jsem na noc spolužačku, že uslyší něco zajímavého. Vylekala se tak, že už k nám nikdy nechtěla přijít. Jednoho večera jsem hlasitě řekla, že už toho mám dost a začínám se bát. Okamžitě bylo ticho, ale to jsem netušila, co prožiji za týden. Učila jsem se a venku se setmělo. Slyším, jak někdo odemyká. Když se však otevřely dveře, nikoho jsem neviděla. V tom okamžiku jako by mě někdo paralyzoval. Ztuhla jsem na místě a jen čekala, co se stane. Cítila jsem, že se ke mně "cosi" blíží, slyšela jsem přerývaný dech. Pak mě to uchopilo za ramena a hrdlo, táhlo mě to nahoru, za moment pustilo a já jsem upadla na postel. Z bezvědomí mě probudilo podivné klepání. Vedle postele poskakovala sklenka, která jinak stávala na nočním stolku. Maminka měla od té doby o mě strach. Ovšem byla samoživitelka, doba byla zlá, práce se vzdát nemohla. Aby mě ochránila, koupila mi psa. Po několika měsících "kroků" nastala noc, během ní všechno skončilo. Probudilo mě hluboké zuřivé vrčení. Psa jsem nepoznávala. Byl zježený od hlavy až po ocas, chvílemi vyl a dorážel na dveře, za kterými jsem cítila zlo. Neodvážila jsem se otevřít a fenka se postupně uklidnila. Od té doby byl klid, nikdy se nic z mých prožitků neopakovalo.
Komentáře
Přehled komentářů
Zajímavé ale teď se budu bát jen když můj psík zaštěká před dveřma že chce jít ven xD
Zajímavé
(Maky, 8. 2. 2009 12:44)