Kapitola 19.
Kapitola 19
Disciplína.
Disciplína je všechno. Přemůže bolest. Porazí strach.
A co je nejdůležitější - nedovolí selhání.
Kázeň dovolila Darth Maulovi přežít pád z třiceti metrů i dopad na hromadu sutin a odpadků: kázeň bojového umění teräs käsi, jež ho naučila dokonalému ovládání vlastního těla, mu nyní pomohla využít akrobacie ve vzduchu, aby usměrnil svůj pád a vyhnul se tak ozdobným výběžkům, římsám a jiným potenciálně smrtícím překážkám; disciplína Temné strany, která ho nechala manipulovat s gravitací a díky níž mohl zpomalit svůj pád natolik, aby se po dopadu nestal jen mrtvým pytlem zpřelámaných kostí a roztrhaných orgánů. Dokonce i zpola omráčený neočekávanou explozí vlastního speederu byl Maul schopen postarat se, aby jeho padající tělo přežilo.
Ale ani někdo v tak skvělé kondici jako Maul nemohl vyváznout z takového výbuchu a pádu zcela nezraněn; po dopadu ležel na sutinách, napůl v bezvědomí, a zaregistroval druhou explozi kus od sebe, jak vybuchlo i vznášedlo.
Ležel a rozpomínal se.
Kde vězí síla, tam není bolesti.
Darth Maulovi připadalo, že jeho mistr tu byl vždycky, součást jeho života - neúprosný, nesmiřitelný, nezdolatelný. Ještě než se Maul naučil chodit, kázeň se pro něj stala světlem ve tmě. Darth Sidious přetvořil slabé, ufňukané dítě v nepřekonatelného válečníka, vytesal z jeho těla a mysli kompaktní zbraň. Maul byl ochoten pro mistra zemřít, bez otázek a bez zaváhání. Úmysly lorda Sidiouse byly záměry Sithu a budou dosaženy, bez ohledu na cenu.
Celé Maulovo bytí sestávalo z tréninku, cvičení a příkazů. V raném věku, ještě než se mu prohloubil hlas, se Maul naučil složité pohyby a postoje bojového umění teräs käsi, pohybové vzorce založené na technice lovu různých šelem z celé galaxie: Útočící wampa, Vstávající rancor, Tančící drakohad a mnoho dalších. Cvičil gymnastiku v prostředích pohybujících se od stavu beztíže až ke dvojnásobné gravitaci, než kterou oplýval Coruscant. Ovládl náročný a nebezpečný boj světelným mečem se dvěma čepelemi. A to všechno jen za jedním účelem: být co nejlepší nástroj vůle svého mistra.
Avšak nenaučil se pouze bojovat. Učení jeho mistra šlo ještě mnohem dál. Naučil se skrývat, předstírat, pletichařit.
Utajení je mocná zbraň.
Jedna z jeho nejranějších vzpomínek se týkala návštěvy v Chrámu Jedi. On i Sidious se vydávali za turisty. Jeho mistr ovládal Temnou stranu natolik, že je skryla smyslům jejich nepřátel, aby mohli oba vstoupit do budovy. To bylo jinak nemožné - Chrám Jedi nebyl přístupný veřejnosti. Stáli tady po většinu dne, Darth Sidious svého žáka upozorňoval na tváře jejich nepřátel, když kolem procházeli. Maul byl uchvácen, když si uvědomil, že je v přítomnosti Jedi a poslouchá, co mu mistr šeptá o jejich zkáze, aniž by rytíři měli nejmenší tušení o nevyhnutelném osudu, který je čeká.
To byla velká výhoda a skrytá síla Sithu; skutečnost, že existují pouze dva, mistr a učedník. Své utajované machinace mohli provádět vpodstatě přímo pod nosem Jedi, a ti blázni by nic netušili, dokud by nebylo příliš pozdě. Pád Jedi přijde již brzo - velice brzo.
Nemohl se toho dočkat.
Vztek je živá věc. Nakrm ho a poroste.
Ten mrtvý Twi´lek nebyl první Jedi, s nímž křížil zbraň - ale neměl k té cti daleko. Jak radostné zjištění, že on, Darth Maul, je v boji lepší než jeho nenávidění nepřátelé. Dychtil po souboji s některým skutečně velkým válečníkem Jedi: měl by to být možná Plo Koon nebo Mace Windu. To by byl opravdový test jeho schopností. A nepochyboval, že se mu taková příležitost naskytne. Jeho nenávist vůči Jedi je tak silná, že sama dokáže toto přání přivést k životu.
Brzy.
Přišel k sobě a pochopil, že ležel na hromadě odpadků nedaleko od místa, kde si Jedi přivodil vlastní zkázu a málem způsobil také Maulovu. Devaronianský metař si zrovna chtěl přivlastnit jeho světelný meč, jenž ležel poblíž. Sith se na metaře upřeně zahleděl, Devaronec na nic nečekal a vytratil se.
Maul uchopil svůj meč a zvedl se na nohy. Jeho kosti, svaly a šlachy zařvaly bolestí, ale bolest nic neznamenala. Jediná důležitá věc je, zdali skončila jeho mise.
O sto metrů dál ležel na ulici vrak vznášedla. Maul si zbytky prohlédl. Byly roztříštěné pod velkými kusy železobetonu a duraoceli, které by musel dlouho odstraňovat, dokonce i za pomoci Síly. Rozšířil své vnímání a pokusil se určit, jestli těla jeho nepřátel leží pod troskami. Co mu Síla řekla, ho donutilo sevřít pěst ve vzteku.
Vznášedlo bylo prázdné.
Je možné, že je výbuch srazil dolů, než se plošina zhroutila. Pokud tomu tak bylo, jejich těla mohli odtáhnout zdejší žebráci a zloději. Ale nebyl si jistý, že se to stalo. Vzhledem ke štěstí, které Corellián zatím měl, Maul věděl, že musí nejdřív vidět jeho mtrvé tělo - nejlépe s hlavou oddělenou od krku, díky Maulovu světelnému meči - než bude moci s čistým svědomím říct lordu Sidiousovi, že problém byl konečně vyřešen.
Maul začínal k Lornu Pavanovi pociťovat něco jako slabý respekt. Přestože některé z Corelliánových úniků před osudem by se daly připsat štěstí, tak jiné, a to musel sithský učedník připustit, byly zapříčiněny Pavanovým pudem sebezáchovy. Samozřejmě, nevydržel by ve spodních úrovních tak dlouho, jak se mu to dařilo, kdyby neměl schopnost jako zvíře vycítit nebezpečí a vyhnout se mu. Ovšem na Maula to udělalo jen nepatrný dojem, nic víc. Umění jeho kořisti - zůstat naživu - Maulovi pouze osladí nevyhnutelný triumf.
Začal propátrávat okolí, šátral chapadly Temné strany a hledal cestu, kterou se jeho cíl vydal. Uviděl ten obchod skoro ihned. I bez Síly, která ho k němu dovedla, si uvědomil, že je to jediná logická úniková cesta. Výbuch vznášedla naneštěstí zasypal vstup do podzemí sutinami.
Maulovi docházela trpělivost. O pět metrů dál našel na ulici mříž ventilace, která zřejmě vedla do stejného kanálu jako tamten vchod. Zapnul jednu čepel meče a vrazil ji do mříže. Laser snadno prošel skrz kov. Železný rošt už ve vteřině padal dolů do šachty a Maul skočil za ním.
Zlehka dopadl. Celý tunel se třásl, jako by ho nějaká obří nestvůra rozechvěla svým řevem. Maul vzhédl a spatřil, jak se na něj žene nákladní transport bez řidiče a to rychlostí větší než sto kilometrů za hodinu.
Kdokoliv jiný, i atlet trénovaný na těžkou gravitaci, by skončil rozdrcený na krvavou kašičku. Ale Maul sáhl po Síle a nechal se jí odhodit nahoru a ke straně, jako by byl připoután k velkému elastickému popruhu. Kovové monstrum ho minulo o pár milimetrů.
Stál na úzkém okraji chodníku, který lemoval jednu stranu tunelu. Rozhlédl se, pátral očima i myslí. Ano - utíkali tudy. Stopa byla ještě čerstvá.
Mohou utíkat, ale nemohou se schovat.
Darth Maul se opět pustil na lov.
Lornova první myšlenka, když se mu částečně vrátilo vědomí, byl údiv, proč si někdo dával tu námahu unést ho z Coruscantu na nějaký z galaktických plynných obrů - třeba na Yavin. Něco takového se muselo stát, protože gravitace a tlak atmosféry ho pomalu drtily na prach. Přesněji řečeno, jeho hlavu. A ať už dýchal cokoli, nebylo to nic jako příjemná směs dusíku a kyslíku.
Nebo ho možná odstavili na orbitě příliš blízko dosahu černé díry a slapové síly ho trhaly na kusy. To by vysvětlovalo, proč ho tak odporně bolí hlava, a proč necítí nohy a ruce.
Lorn zamrkal a slabé šero barvy zoxidované mědi mu nalezlo pod víčka. Uvědomil si, že leží na chladné kamenné podlaze a má spoutané ruce i nohy. Slabé a nejasné světlo bylo přesto na jeho bolest hlavy příliš. Tentokrát jsem se musel opravdu zlít, pomyslel si. Možná, že I-5 má s těmi jaterními buňkami pravdu, ale nahlas bych to nepřiznal.
Ale na této představě se mu pořád něco nezdálo. Věděl, že občas dovede být vážně hlučný opilec, ale ještě nikdy nevyváděl takové nepřístojnosti, aby ho museli zatknout a spoutat. Hmmm. Možná by měl znovu otevřít aspoň jedno oko, samozřejmě opatrně, a pořádně se rozhlédnout.
Ze vzdálenosti několika centimetrů na něj zírala tvář, o které se mu nezdálo ani v nejhorších nočních můrách.
Lorn lapl po dechu, instinktivně ucukl nazpět a snažil se dostat pryč od toho příšerného zjevu. Takový náhlý pohyb odpálil termální detonátor, který se mu ráčil laskavě implantovat do hlavy, a ta bolest byla natolik silná, že na chvilku zapomněl na tu věc, která si ho prohlížela.
Avšak jen na chvilku.
Přesunulo se to blíž k němu a civělo to na něj - ne, necivělo, opravil se v duchu Lorn: muselo by to mít oči, aby jimi mohlo civět. Každá část té tváře byla vrcholně odpuzující, ale oči bezpochyby nejhorší. Horší než mrtvolně modrobílá kůže a dlouhé vlasy připomínající mech, horší než žádné rty a místo úst jen něco jako řezná rána, podobná vstupu do jeskyně, vyplněném zažloutlými stalagmity a stalaktity, dokonce horší než pouhá karikatura nosu - takový mají lebky - jen dva podlouhlé nosní otvory.
Ty oči byly rozhodně horší než tohle všechno.
Protože se nezdálo, že by ta věc nějaké měla. Od zřetelných nadočnicových oblouků na svažujícím se úpatí čela až k vysedlým lícním kostem nebylo nic než bílá kůže. Za tou kůží, kde měly být oční bulvy, viděl Lorn dva vejčité orgány, které se neklidně pohybovaly, nezávisle na sobě. Občas je zastínila tmavší barva, jako by je překryla pod kůží ukrytá membrána.
V několika posledních letech Lorn obchodoval s nejrůznějšími mimozemskými rasami. Jeden si zvykl vídat na ulicích a visutých chodnících Coruscantu všemožné druhy tvorů. Avšak na vzhledu téhle příšery bylo něco strašlivě, zvráceně špatného - a na těch ostatních jemu podobných také; když se Lornovy oči přizpůsobily sinalému světlu, viděl, že je jich tu aspoň tucet, možná víc, a všichni kolem něj dřepí v půlkruhu.
Couvl ještě dál, sunul se po loktech a podpatcích bot - nelehký úkol, pokud zvážil, že mu jeho hlava stále připadá dost velká, aby měla právo na vlastní oběžnou dráhu. Stvoření se pohnula blíž, legračně se přišourala po skrčených nohou a kloubech rukou. Lorn se zoufale rozhlédl a hledal I-5, přičemž cítil, jak se mu v krku začíná formovat výkřik. Darsha Assant ležela na špinavé kamenné podlaze asi dva metry od něj, a I-5 stejně daleko, jen na druhé straně. Padawan se zdála být v bezvědomí, ale pokud mohl říct, dýchala normálně. Všiml si, že na jejím pásku už nevisí světelný meč, což ho vůbec nepřekvapilo. I-5 ležel s obličejem otočeným k Lornovi, a člověk viděl, že droidovy fotoreceptory nesvítí. Robot byl vypnutý.
Nacházeli se v rozlehlé místnosti, kde byl strop podepřený křížovou klenbou. Světlo - to malé množství, které zde bylo - vydával světélkující lišejník, jenž hojně rostl po zdech. Vypadalo to tu jako u šmelinářů; kusy rozbitého nářadí a strojů ležely všude kolem. Puch připomínal márnici.
Když se podíval lépe, viděl mezi elektronickým smetím rozeseté věci, které vypadaly jako ohlodané kosti z těl různých ras.
Lorn opatrně změnil pozici a dostal nohy pod sebe. Jeho hlava pořád vřískala jako corellianský pták bánší, ale snažil se bolest ignorovat. Kdyby se dostal k I-5 a dokázal otočit jeho hlavním vypínačem na šíji, droid by s těmi podzemními netvory možná udělal krátký proces. Jejich uši se zdály nadprůměrně velké; bezpochyby se spoléhali v první řadě na sluch, který je vedl temnotou. Jedno zaječení z hlasového modulátoru I-5 a rozprchnou se horečně do temnot, kam patří.
Byl si teď dost jistý, že ví, co jsou ty věci zač; přesto mu to vůbec neulevilo. Vlastně naopak. Sem tam - od té doby, kdy byl sražen ze své vznešené pozice až na špinavé ulice Coruscantu - slýchával zvěsti o zdegenerovaných humanoidech jménem Cthonové, kteří se skrývali hluboko v podzemních bludištích planety. Život v temnotě, trvající po tisíce generací, je připravil o zrak, tak zněla pověst. Pravděpodobně si udrželi nějakou primitivní technologickou úroveň, což by vysvětlovalo tu elektřinou nabitou síť, kterou použili, aby zajali Lorna a jeho společníky.
Údajně také jsou kanibalové.
Lorn nikdy nepřikládal váhu povídačkám. Domníval se, že jsou to jen pohádky na strašení zlobivých dětí, pouze další z mnoha historek, které rostly jako houby na povrchu Coruscantu. Ovšem teď bylo jasné, že zrovna tento příběh je zcela pravdivý.
Cthonové se octli blíž. Jeden se dostal - nebo jedna; přestože byli všichni nazí, až na roztrhané bederní roušky, jejich kůže byla tak volná a ochablá, že bylo těžké určit, jakého pohlaví každý jedinec je - mezi Lorna a I-5.
Takže takhle to končí, pomyslel si Lorn a překvapivě cítil jen malý strach. Jaký ojedinělý obrat v kariéře: z bohatého účetního zaměstnaného u Jedi se stát uprchlíkem před zákonem, kterého v podzemí Coruscantu sežerou zmutovaní kanibalové. To by jeden nečekal.
Cthonové se stále přibližovali. Jeden z nich natáhl dopředu bledou, zarostlou ruku. Lorn strnul. Samozřejmě bude bojovat. Nenechá se jako nerf odvést na jatka. Aspoň tolik může udělat.
Promiň, Jaxi, pomyslel si, když se kolem něj shlukli.