Tuchotice
Osada
původu staršího, ale rozvoj její dlužno klásti do doby rozkvětu a slávy dolů
kutnohorských. Důvodem jest lesnaté okolí, kteréž dříví v dřevěné uhlí
panství malešovskému dodávalo a s Malešovským pak v celku na Hory
odvádělo.
Obec
tuchotická leží asi 400m nad mořem jihozápadně 7,5 km od Hory Kutné, má 34 domy se 192 obyvateli – až na 4 – vesměs
katolického náboženství. Lid dosahuje průměrného stáří 5é roků. Nejstarší
rodiny jsou:Štolbova a Pokorných.
Domy jsou nesrovnané kolem návsi a po návsi různě rozestaveny.
Z návsi jen jediná spořádanější ulice vede k severní straně na
silnici. Domy jsou kryty většinou došky; jen některé taškami a břidlicí.
Kotlina tuchotická jako podúpatí „Vysoké“ dává vznik několika
pramenům a studánkám, zejména: Z návsi tuchotické sbíhají se pramínky vod
v jeden potůček a ten teče jihovýchodním směrem, spojuje se s druhým
potůčkem, kterýž sem od silnice malešovsko-poličenské přichází a oba pak
k Lázním Roztěžským spějí, když v lese roztěžském přiliv nový
potůček, který sem teče od cesty vidické. Posilněny pak pod Lázněmi potůčkem,
vytékajícím z rybníka Jordánku u vsi Roztěže, padají u mostiště, poblíž
Karlova mlýna, do náhonu Vrchlice.
Jiný potůček „Vejvaninka“ vzniká ve strži křovím a travou
porostlé, „Vejvanina“ zvané, protéká údolím až ke mlýnu Rabštejnce a tu padá do
Vrchlice.
Rybníků bylo u osady tuchotické mnoho, z nichž však ani
jediný není pod vodou. Všecky jsou vypuštěny. Vzpomínáme jen: Hořejší, Dolejší
a Malý Tuchotický rybník. Jsou v pole, menší část v luka proměněna. Studánky
jsou u Tuchotic čtyři ve vsi, jezírko na panských lukách (dáva v suchých létech
jediné vody), Svěcená u cesty roztěžšké a studánka na panských lukách u
Karlova, kteráž jest pro osadu tu pravým dobrodiním.
Osada tuchotická rozkládá se v kotlině a kolem ní vystupují
vyvýšeniny: U Sloupu 428m, Skalka 423m, nad Mokří a Šedivousek. Prorvy
podobající se dlouhým údolím jsou zde „Červenka“ k Roztěži a „Vejvanina“ ku
mlýnu Rabštejnce se táhnoucí.
Hlavní živnost obyvatelstva jest polní hospodářství. Řemeslníci,
kteří tu usazeni jsou (obuvník, krejčí, kovář), mají taký každý kousek pole,
aby živobytí lépe uhájiti mohli. Obec má svého majetku dva domky a 8ha 72a 55m²
pozemků za něž odvádí 121 K daní. Celá obec s Karlovem má výměry
332ha 92a 60m² a platí daní 2209 K 75 h. U obce tuchotické daří se všecky
druhy obilí a řepa. Nejzajímavější názvy tratí: u Študenta, ve Vejvaninách, u
Březiny, v Doubravech, na Hrobech, na Dolečkách, Robousy a na Lhotách.
Luk je u obce málo a pěstují se racionálně. Ovocnictví stojí na
stupni středním, ač krajina jest dosti hojně osázena stromovím. V obci je
založena stromová školka.
Škola.
Do r. 1810 náležely osady Tuchotice a Karlov školou do Suchdola.
Týmž rokem založila sobě obec pro svých 40 dítek soukromou školu v Tuchoticích,
kam nyní děti z Karlova a Vidic do školy chodily. Plných deset let
vyučovalo se po číslech, šestnáct roků propůjčoval zdejší rychtář V. Štolba svůj
dům č. p. 21 za školu a to bylo až do vzrůstu jeho dítek. Když pak r. 1836
nechtěl více místnost škole propůjčit, tu teprv pomýšleno na stavbu.
O stavbu školy veden spor, neboť každá obec chtěla školu
míti doma. Konečně spor urovnán tím, že obec ta, které bude škola přiřknuta, má
nésti polovici celého nákladu. Vys. guberbnium přiřklo ještě r. 1836
jednotřídní školu Tuchoticům a prohlásilo ji za veřejnou. Nová budova byla
dostavěna r. 1839. Právo patronátní náleželo všem třem obcím společně.
R. 1852 byla Tuchoticům přiškolena obec Mezholezy, kteréž
dosud náležely školou k Suchdolu. Když r. 1875 dostoupil počet dítek 130,
nařízeno obci rozšířiti školu o druhou třídu. Nový povstal z toho proces,
poněvadž teď obec mezholeská se chtěla odškoliti a k nově vystavené
dvoutřídní škole v Miskovicích. přiškoliti.
Spor prošel všecky instance a Tuchoticům nařízeno stavěti
školu novou a dvou třídách. Leč při počátku stavby přišel zákaz dále stavěti, poněvadž spor s obcí mezholeskou
na novo povstal. Spor ukončen byl r. 1882 tím, že Mezholezy přiděleny byly
školou k Miskovicům.
Tuchoticům zbyli teď po odškolení r. 1883 – 92 dítky. Ale obec
starala se dále o zvelebení školy. Hned r. 1894 počala míst. škol. rada jednati
o rozšíření školy s patřičnými úřady, majíc za to, že srozuměny budou obě
sem přiškolené obce s touto myšlenkou.
Leč zmátly se! Obec Vidice nechce slyšeti o nákladu na
rozšíření školy a žádala, aby povoleno bylo ji se odškoliti z Tuchotic a
doma novou jednotřídní školu vystavěti. Spor ten veden čtyři léta, ale dopadl v neprospěch
Vidic. A tak vynesením c. k. zem. rady ze dne 5. května r. 1899 bylo povoleno
rozšířit školu v Tuchoticíh a počalo se ihned s přístavbou a ještě
téhož roku započalo se v obou třídách vyučovati. Na školu starou postaveno
poschodí a zřízena škola pohodlná a tvrdým krytem opatřená.
Původní služné učitele tuchotického bylo 6 kr. v I., 8
kr. v II a 12 kr. v III. Oddělení sobotálesu z dítka jednoho
měsíčně, z každé živnosti přiškolených osad věrtel žita – dále z panství
malešovského 4 sáhy měk., 1 sáh tvrd. ……… a 2 sáhy tvrdých otýpek a ½ korce palouku.
Na škole byla obecní zvonička a učitel byl zároveň zvoníkem.
Ze to užíval až do r. 1899 čtyři korce pole zdarma. Týmž rokem škola přestavěna
a pro zvonek vystavěna nová kaplička na návsi.
Poslednější dobou dávka žita byla ze živností vykoupena v ceně
24 zl. …… kr.
Od založení zdejší školy působili do r. 1816 učitelé: Jan
Brnka, Ant. Procházka, Jan Hromádko, Josef Štégr, Jan Dubenský, Václav Esner
(1816 -26), …………………………………
O školu
starala se za doby staré vždy obec svědomitě a místní školní rada činí za doby
nov. škol. zák. totéž s plným vědomím.
Přiškolené obce
jsou: Karlov 1150m, Vidice 1380m vzdálené. Mládež po vyjití školy oddává se
řemeslu a některá jde na studie, jiná opět do škol rolnických. Dívky jdou do
služeb a zámožnější dávají učiti u švadlen ženským ručním pracím, ještě
zámožnější posílají také do škol hospodyňských.
Tam, kde stojí
dnes domek č. pop. 27., stála za nejstarší doby tvrz. Doposud se zde říká „na
hradě“, „na valech“ a pod. a také jsou patrně znatelny příkopy, jež jako valy
hrad obklopovaly. Kdy hrad nebo tvrz založeny byly a kdy za své vzaly naprosto
říci nelze. Heber se však domnívá, že zajisté již počátkem XIV. století tvrz
stála a náležela vladycké rodině. R. 1558 byla tvrz tuchotická pustou. Po vsi
nazýval se již r. 1303 Volimír z Tuchotic a r. 1384 byl v držení Tuchotic
Matěj Merspach, ale již r. 1396 koupil Tuchotice Václav rychtář z Budějovic.
R. 1407 připomíná se Jan z Tuchotic, kterýž byl patronem kostela na Vysoké.
R. 1513 prodává v měsíci listopadu Jan z Prachňan, syn Bartoše z Prachňan,
své dědictví na zemi, kteréž se mu dostalo po otci jeho a mezi osadami těmi
jsou také Tuchotice, panu Kunšovi Bohdaneckému z Hodkova za 2500 kop gr. č.
Byly tedy Tuchotice koncem XV. Století majetkem Bartoše z Prachňan.
Do knih
kutnohorských byl vložen kšaft Václava Svadby z Tuchotic, kterýž byl v držení
části Tuchotic. A z něho se také dovídáme, že on daroval kostelu svému
podacímu na Vysoké skvostný kalich. Po smrti jeho uvázal se v držení této
části jeho syn Jaroš Svadba z Tuchotic. Statek tuchotický měl roku 1528 v držení
Václav Okrouhlický z Kněnic a ten prodal Tuchotice, Vidice a úděl na
Mezholesích, k němuž též patronát na Vysoké a ve Vidicích přináležel
Václavu Popelovi z Vesce, pánu na Suchdole za 1350 kop gr. č. Václ. Popel připojil celé zboží k Suchodolu.
Po smrti
Václava Popela, kterýž byl r. 1547 ve svádě od Čeňka Dačického z Barchova v Kolíně
zabit, rozdělili se synové o statek otcův s Suchdol s Tuchoticemi připadly
synu Janovi. Ten však byl hýřilem a nemohl statek udržeti a prodal jej po
částech, tak že ves Tuchotice, pustou tvrz a hostinec koupil od něho r. 1558
Jan st. Salava z Lípy za 1125 kop. gr. č. a ten je připojil k panství
malešovskému.
Poddanstvím i
robotou náležely Tuchotice dílem Suchdolu, dílem na Malešov, dle toho, byly-li
spojeny se Suchdolem, anebo s Malešovem. Po vydání patentu robotního
panovala rodina z Osteinu a z Dalberku. Karel svob. pán z Dalberku přejav panství r. 1818 ve
vlastní správu, dovolil poddaným vykoupiti se na jeden den z roboty.
Takové smlouvy o výkupu mezi poddanými a vrchností obnovovány každým třetím
rokem a podléhaly ovšem stvrzení zeměpanských úřadů. Rodina z Dalberků pro
svou milou a šlechetnou povahu zapsala se v srdci svých poddaných. Od r.
1848 – roku svobody – jsou i Tuchotičtí sedláci svobodní a svobody té dovedou
si i vážiti.
Tuchotice náleží
farou do Suchdola, poštou do Miskovic, četnickou stanicí do Suchdola. Telegr. stanicí
a obvodem zdravotním odkázány jsou do
Malešova a přispívají na lékaře roč. 47 K 68 h. Nejbližší nádraží jest
Malešov na míst. dráze Hora Kutná –
Zruč.
Více o historii Tuchotic se budu snažit dodávat průběžně, děkuji za pochopení.
............ nutno doplnit.