Islám - část 5.
5 Pilířů Islámu
Vyznání víry – Šahada
„Není boha kromě Boha, Muhammad je posel Boží“ ( Lá iláha illá lláh, Muhammadun rasúlu lláh.)Pronést tuto formuli arabsky před kvalifikovanými svědky znamená stát se muslimem.
Modlitba – Salát
Je pět denních modliteb – při úsvitu, v poledne, odpoledne, při západu slunce a večer v přesný čas pro dané místo, směrem k Mekce ve stavu rituální čistoty po očistě wudú´.
Almužna – Zakát
Zakát je povinný, deset procent sklizně či dvě a půl procenta příjmu na dobročinnost. Muslimové by měli dávat i dobrovolnou almužnu sadaqa.
Půst – Sawm
V lunárním měsící ramadámu, devátem lunárním měsíci. Trvá třicet dní od východu do západu slunce, půst se týká pití, jídla, a obecně čehokoliv v ústech, včetně žvýkačky apodobně, pochopitelně se jedná i o půst sexuální. Cílem je překonat žádostivost a přiblížit se Bohu očistným odříkáním.
Pouť – Hadžd
Každoroční napodobení poutě do Mekky v roce 630. Každý zdravý muslim, který si to může dovolit, je povinnen vykonat tuto pouť alespoň jednou za život. Pouť milionů věřících se koná 12. měsíce islámského kalendáře.
4 Epocha, č.13/07 Ženské město
Džihád
Džihád nepatří k pilířům islámu, přestože někteří raní učenci ho chtěli k povinnostem přiřadit. Džihád znamená úsilí, rozlišujeme malý a velký Džihád.
Velký znamená boj proti zlu, který všichni muslimové vedou pocelý život. Malý džihád je zákonná válka, která je kolektivní činností. Válku musí legálně vyhlásit chalíf. Nepřítelem musí být nevěřící, jejichž území hraničí s islámským. Před útokem musí být napřed vyzvání ke konverzi k islámu.Když nesouhlasí a jsou li poraženi z jejich movitého majetku se vyhradí pětina pro chudé a ostatek se rozdělí mezi válečníky. Ženám a dětem se nesmí ublížit. Není dovoleno kácet stromy, ani odhánět stáda na nichž závisí život rolníků. „ Vlastníci Písma“, původně židé a křesťané, ale později i další skupiny s Písmem, mají privilegovaný status a smějí nadále praktikovat své náboženství z apodmínky, že budou platit daň z hlavy, džizju. Dříve se stalo že například ismá´ílisté prohlasili sunnitské nepřátele za nevěřící aby proti nim mohli válčit. Ale sunna výslovně zakazuje aby muslim válčil proti muslimovy, týká se to tedy především šiitů a sunnitů.
Umění
Dvěma velkými formami islámského umění jsou architektura a kaligrafie, které se často úzce spojují. Za zmínku stojí jistě například nejstarší dochovaná islámská stavba Skalní dém v Jeruzalémě, kde je kaligrafie využita jako jeden z hlavních ozdobných rysů.
Islámskou stavbu lze rozpoznat také podle nepřítomnostimaleb a obrazů, tendence ke geometrické, kaligrafické až hypnotizujícíc výzdobě. Charakteristické pro islámskou architekturu jsou kupole, u mešit často minarety. Obytné budovy jsou situovány dvorem a obytnou částí dovnitř, plné výklenků, zajišťujících dobrou nosnost hlasu a dále ochranu před chladem umonují i časté prostory posazené v zemi.
Klasická islámská literatura byla rozvíjena ve třech navzájem příbuzných jazycích: arabštině, perštině a turečtině. Před Koránem můžeem také odkazovat na předislámskou poezii, kterou na základě ústního podání sbírali v 9. století učenci z Basry a Kúfy.Výrazné bylo také hrnčířství, výroba textilií a bytových doplňků.
Věda
K velkým výkonům klasické islámské civilizace patří uchování a další rozpracování a předání pozdně antické vědy. Základní proces překladu do arabštiny a asimilace do islámského kulturního kontextu se uskutečnil v Bagdádu v 8. až 10. století. Z rozvoje matematiky a astrologie vzniká také astroláb, předchůdce kompasu.
Závěrem
Samozřejmě otázka Islámu nemůže být nikdy uzavřena , neboť jako lidé , se i toto náboženství svým přístupem ke společnosti a moderní době vyvýjí. To co je v některých muslimských zemích dnes samozřejmým zvykem v jiných se může stále ještě setkat s odporem, přesto: „ Tragédie z 11. září 2001 a pak během dvou let svržení jak teokratického tálibánského režimu v Safghanistánu, tak sekulárního socialistického režimu Saddáma Husajna v Iráku jsou události, které ukazují, jak naléhavě je nutné, aby se muslimové a nemuslimové postavili čelem k bariérám, které je oddělují, překonali je a ustavili společný základ k vzájemnému porozumění.“5