Jdi na obsah Jdi na menu

Tour de Vazounský švih

miniKolo.JPGSkutečně v hojném počtu se Vazouni zúčastnili letošní první společné cykloakce, kterou organizačně zajišťovalo duo Míra - Číča, alias Amizuti ...

miniKolo.JPG

Skutečně v hojném počtu se Vazouni zúčastnili letošní první společné cykloakce, kterou organizačně zajišťovalo duo Míra - Číča, alias Amizuti. Najít společný termín je vždy složité, tentokrát to vyšlo na 10. - 11. 6. Sraz byl domluvený na desátou hodinu u Číči. Už před desátou byli všichni na místě, teda skoro všichni, až na vždy dochvilného Vincu, který žádné zpoždění nepromíjí a vždy opozdilce, zejména Milánka při sebemenším zpoždění zpraží. Jenže to nebylo všechno, že Vinca přijel pozdě, on záhy zjistil, že zapomněl rukavice, takže se ještě vracel. Abychom netáhli bágly na zádech, tak jsme předali logistické skupině Čiča-team, která nám je k večeru hodila do cílové destinace.

Vyrazili jsme směr Opárenské údolí - Číča, Míra, Standa, Milan, Milánek, Jarouš, Hoblik, Peťán, Štoček a Pája. V Malých Žernosekách se k nám připojil opozdilec Vinca i s rukavicemi a my mu hned říkali, že si zapomněl i helmu J… V Černodolském mlýně jsme dali první Vazounské jonťáky, abychom se před výšlapem na Struženku posílili.  U Struženky jsme předpokládali, že se kolem nás prožene další z Vazounů Géci, který jel závod Lafarge, ale předpoklad nevyšel. Kvůli Gécimu a jeho ojedinělému zpoždění byl start závodu odložen. Tak jsme pokračovali do Března a pak nějakými lesy a loukami okolo hradu Ostrý do Kocourova. Po této malé vrchařské prémii jsme si v Kocourově zasloužili další jonťák. Pak teprve začaly vrchařské prémie první třídy, nejprve na Březinku a pak na Hradišťany. Ale postupně. Na Březince jsme plánovali koupání, ale logistici nechali úmyslně vypustit místí Vojenský rybník, prý že kdyby tam Pája skočil, udělal by vlnu, která by smetla vesnice v údolí. Z Březinky byl bezva sjezd, Peťan si při sjezdu do Štepánova málem zahrál na myslivce, když v lese skoro sestřelil srnu, nebo že by ona sestřelila jeho. No naštěstí bylo vše OK a mohli jsme usednout ve štěpánovské hospodě, kde se, lidi zlatý, v pozitivním slova smyslu zastavil čas. Naši Azimuti předem zajistili oběd – výbornou čočkovo-gulášovou polévku a protože jsme ještě nebyli sytí, obsluha poskytla k dispozici gril s klobásami, čehož se ujal Milan. Na této zastávce se už začínal projevovat Číčův chronicky zoufalý zdravotní stav. Posezení jsme samozřejmě proložili několika kousky zlatého moku a zakončili kávou. A nyní proč se zastavil čas - celková útrata asi 1.100 Kč, no uznejte sami. Následovalo stoupání směr Hradišťany. To voe, to bylo furt do kopce, kdo to vymyslel. Ale všichni Vazouni ten cuk (jak by řekl Šembík) zvládli na výbornou a pak už jsme se jen těšili ze sjezdu do Červeného Újezdu a do cílové destinace Dřevce.

Logistika fungovala na jedničku, za chvíli dojel Číča-team s bágly a hlavně se připojili další Vazouni, kteří se z důvodu rodinného vytížení, zdravotního stavu, popř. neztotožnění se s trasou nemohli, resp. nechtěli zúčastnit celého švihu a přijeli jen smočit pysk a narvat si bachory J. Byla to čtyřčlenná výprava Luďa, Géci, Miminko a Honza H. Jako poslední, ale za to nejrychleji dorazil Šembík, který přijel s báglem jak do Tater. Prostě si to udělal těžší, Vazoun jak má být. Jojo, jestli někdo počítal, tak se nás k večernímu posezení sešlo 16, paráda!!!

Ještě před tím, než Standa vytáhl sladké dřevo, proběhlo vyhlášení trikotů, což naši Azimuti avizovali už na startu. Nejlepším jezdcem byl vyhlášen Peťan, který dostal od organizátorů fajnové triko, no a Peťanovi překvapivě sekundoval Pája, který obdržel fešáckou kšiltovku. Záhy přistály na stole veselé švestky, ač vypadaly jako kompot a Vinca s Jaroušem se do nich podle toho pustili, měly víc alkoholu než pověstný semafor. Každopádně měly úspěch a celkem se po nic zaprášilo. Příště vezmeme třílitrovku J.

Večerní posezení zpestřil Standa hrou na kytáááru, moc moc se to líbilo. Vazouni Šemba, Milánek a nevím kdo ještě, se zasekli u baru a postarali se o pořádný uragán frťanů. Poslední držáci ulehali okolo půl třetí.

Po snídani tentokrát naložil logistický vůz nejen bágly, ale i Číču, neb jeho loket mu nedovolil návrat na kole. Zpáteční cestu neabsolvovali v hlavním pelotonu Jarouš, Miminko, Honza H. a Šemba. Zbylých 11 Vazounů se vydalo přes Třebívlice a Klapý, na hrad Hazmburk. Před výšlapem na hrad se ještě 5 zdatných jedinců vykoupalo v Klapý v místní hasičské nádrži. Na Hazmburku proběhlo příjemné zrzavé osvěžení a po něm jsme přes Sedlec, Jenčice, Čížkovice a Sulejovice švihali do Lovosic. Hrstka Vazounů zakončila celý švih u Kašpara, někteří doplnili sacharidy, někteří jen vitamin B. V odpoledních hodinách jsem se navrátili do rodin a všichni si pochvalovali, jak se nám další vazounský víkend náramně vydařil.

Poděkování:

Mírovi a Číčovi za super logistiku (trasa, odvoz/dovoz báglů, věcné ceny, zajištění ubytování a stravování …)

Standovi za kytáááru a to jeho békání

Hoblikovi za zaznamenání trasy

... a jinak všem za výbornou účast

 

Náhledy fotografií ze složky DŘEVCE - TOUR de VAZOUNSKÝ ŠVIH