Community policing
Co je to community policing?
Community policing může jednak znamenat komunitní přístup k policejní práci, policejní práci orientovanou na službu veřejnosti, anebo společenskou policejní činnost. Zatímco předmětem zájmu tradičních policejních strategií je protiprávní chování, předmětem zájmu community policing jsou následky, které kriminalita způsobuje, vzniklé škody a potenciální hrozby.
Jednoduše řečeno je to souhrn takových policejních přístupů, které dokáží identifikovat a pojmenovat řadu problémů v oblasti veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. V návaznosti na označení jevů pak policie navrhne možnosti opatření jevům předcházející a to nejen vlastních, tedy policejních, ale i takových, na kterých se bude podílet široká veřejnost. Na základě komunikace mezi všemi zmíněnými – tedy policií i veřejností, vznikne řada aktivit, které jsou zaměřené především na odstraňování příčin těchto problémů. Policie se tak chová proaktivně, předchází kriminalitě tím, že navrhuje na základě svých znalostí a zkušeností taková opatření, která jí zamezí už při jejím vzniku.
Pojem, jak je zřejmé, nemá ani jednotnou definici, ani jednotný obsah a může se stát, že si pod ním každý zasvěcenec představí něco trochu jiného. Někoho ihned napadne „Aha, tedy prevence!”, jiného „To je obchůzkář, který zná svůj okrsek a lidi v něm…”, další „Znamená to snad, že do policejní práce mluví kdekdo?” Je to tím, že community policing je spíš filozofie než taktika nebo nějaký specifický přístup. A jako filozofie také pracuje s určitým teoreticky odůvodněným názorem na své okolí a postavení člověka – v tomto případě policisty – v něm. Koncept je vždy naplňován v lokálních variantách, které spojují (mimo jiné) tato základní východiska:
- Policejní práce orientovaná na službu veřejnosti nenahrazuje standardní práci policie na základních útvarech, ale doplňuje ji a významně usnadňuje
- Policisté jsou k proaktivní činnosti motivováni částečným přenesením zodpovědnosti za bezpečnostní situaci v „jejich” lokalitě, s čímž souvisí i relevantní část rozhodovacích pravomocí
- Preventivní aktivity jsou stejnoměrně delegovány na každého policistu v rámci jeho běžných služebních povinností
- V lokalitě působí dlouhodobě stejní policisté, aby měli dostatek času získat dobrou místní znalost a aby občané mohli dobře poznat „svého policistu
„Community policing“ [komjúnity polísing] - komunitní přístup k policejní práci
Tento termín označuje úzkou součinnost policie s občany a samosprávou daného regionu. Navazuje tak na úspěšnou četnickou tradici z naší prvorepublikové historie a smyslem je opětovné získání důvěry obyvatelstva ve složky policie. Ty mají fungovat na principech demokratické společnosti, koncipované v ideji služby a ochrany veřejnosti. Zahrnuje tedy různé postupy práce policie zohledňující aktivní komunikaci s veřejností, nejen v oblasti prevence kriminality, ale také ve zvýšení efektivity každodenní policejní práce při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti. Smyslem je obnovit důvěru občanů v policii a zvýšit pocit bezpečí u veřejnosti. Společnost dnes klade důraz na často velmi různorodou poptávku, kterou musí policie uspokojit. Principem této práce je každodenní působení policie mezi občany a to efektivní tvorbou konkrétních opatření na lokální úrovni. Tato filozofie policejní práce se exponuje na součinnost při řešení příčin kriminality, aby se tak předešlo vysokým nárokům a nákladům nejen na policejní práci při konečném řešení následků těchto příčin.
Celá široká veřejnost musí vzít v potaz důležitý fakt, že policie není zodpovědná, ale spoluodpovědná v otázkách vnitřní bezpečnosti
a to stejnou měrou jako každý občan, či instituce jakéhokoliv
charakteru. Je třeba se naučit společně sdílet a delegovat část
odpovědnosti za oblast veřejného pořádku a kriminality a aktivně
využívat znalostí, schopností a možností, které v této oblasti mají
právě jiné instituce a i veřejnost samotná.
Každý člověk, nehledě na jeho věk, pohlaví, rasu, národnost, vyznání či politickou příslušnost, společenskou roli nebo pracovní pozici, je klíčovým pro danou lokalitu, kde se nachází a má schopnost i možnost napomoci k řešení bezpečnostní problematiky. To je ten nejefektivnější, ale zároveň morálně nejobtížnější způsob. Vlastním aktivním přístupem přijmout spoluzodpovědnost za bezpečnost svoji vlastní i ostatních a i za veřejný pořádek.