Tak to v Bibli nestojí.
Za mistrovstvím světa v klasickém lyžování v Liberci zůstávají dluhy blížící se hodnotě 111 miliónů korun. Presidentka organizačního výboru, kterou byla v minulosti skvělá lyžařka, což se bohužel nedá říci o jejích manažerských schopnostech, Kateřina Neumannová, se k odpovědnosti nehlásí. Primátor Liberce Jiří Kittner (ODS) je přesvědčen, že z morálního hlediska je nutné, aby věřitelé prodělečného podniku své peníze dostali. Zřejmě proto, že se jedná o peníze, které poptávají podnikatelské subjekty a ne sociálně potřební, k vůli kterým se stát přeci nemůže zadlužovat, tak se pan primátor domnívá, že by dluh měl ze svého rozpočtu, stejně jako za vytunelované banky, prohrané arbitráže a předražené veřejné zakázky, jak je u nás "dobrým" zvykem, zaplatit stát. Volně přeloženo, daňový poplatník. Nepochybuji o tom, že by mi moji narážku na dvojí šetřílkovský metr primátor za ODS vyvracel odkazy na systémové chyby, či frázemi o tom, jak nás nezodpovědná sociální politika přivede do ekonomického pekla. Ano, v ekonomickém pekle naše republika a v podstatě celý svět je. To však není důvod, aby se místo hříšníků smažili jejich oběti. Tak to v Bibli nestojí.
Komentáře
Přehled komentářů
je to hodně složité a průsery s tím jdou napříč politickým spektrem. Tady třeba kdysi byla kauza rekonstrukce zimního stadionu, prováděná koalicí KDU, US, ČSSD a KSČM. Dokonce tam figuroval stejný problém, jako třeba u kladenského starosty Volfa. Nepravomocný souhlas tehdejšího primátora, pana docenta Tettera (KDU). Jen částka byla poněkud vyšší. Zajímavé je, že to, za co šli jiní starostové třeba i za katr, nebyl Tetter propírán ani mediálně. Mělo by se to vždycky měřit stejným metrem. Jinak myslím, že se žádnému řadovému občanovi nejspíš nelíbí, že se společné prostředky investují do vrcholového sportu, ze kterého krom několika chvilek adrenalinových zážitků (a to ještě jen ti sportovní fanoušci) nemá vůbec nic. Ale zájmových nátlakových skupin je víc. Tady třeba mimo jiné divadlo, které pobírá ročně 70 milionů dotace. Prakticky za nic. No a když vyhovíte jedněm, musíte potom každému. Každý z těch adresátů dotací má skoro vždycky v ruce média a může vás jako politika snadno zlikvidovat. V reálu to teda asi funguje jinak, než jak to vidí idealistický občanský pohled zvenku. Jediným možným řešením je liberalizace ekonomických vztahů mezi jednotlivými články a skupinami společnosti. Nechat každého maximálním možným způsobem být. Nic mu nedávat a nic po něm nepožadovat. Dokud budete rozdávat a přerozdělovat, výše zmíněné problémy tu přetrvají po celou dobu přerozdělování. Ale na marxistickém kontinentu je prakticky nemožné to změnit.
S těma dotacema sportu
(Tomáš Homola, 18. 2. 2010 9:34)