11: Noví kantoři, nové předměty
Pro život, ne pro školu se učíme. --- Lucius Annaeus Seneca
„První ročníky za mnou!“ Ginny se ujala svých prefektských povinností. Druhého prefekta Harry nikde neviděl.
„Šesťáci do učebny přeměňování!“ hulákal Ron z druhé strany.
„Co se bude dít?“ ptala se ho Levandule.
„Nevím, prý něco kvůli novým předmětům.“
„To taky mohlo počkat na ráno,“ brblal Seamus.
„Hele, kámo, já si to nevymyslel. Stěžuj si McGonagallce.“
Profesorka McGonagallová už v učebně čekala. „Tady máte seznam kurzů přípravy na OVCE a požadované známky. Je u toho rozvrh. Až půjdete na první hodiny, vezměte s sebou dopis z ministerstva, aby se vyučující přesvědčil, že jste dosáhli požadované známky Náležité kouzelnické úrovně. Dále jsou v šestém a sedmém ročníku nové předměty. Vyučují se i v době po večeři.“ Všichni zasténali. Profesorka si jich nevšímala a pokračovala: „Těch předmětů je patnáct, povinně si vyberte minimálně tři. První dva týdny se můžete jít na hodiny jen nezávazně podívat.“ Hermiona se přihlásila. „Ano, slečno Grangerová?“
„Kolik si těch předmětů můžeme vzít nejvíc?“
„Kolik budete stíhat. A pozor, některé se vzájemně kříží, ale těch je jen pár. Většinou si jich studenti berou tak šest.
„Skládají se z nich zkoušky?“ zajímala se Levandule.
„OVCE ne. Jen klasické zkoušky z předmětu na konci ročníku. A pokud budete chtít, u osmi předmětů můžete složit zkoušky na ministerstvu. Například u přemisťování nebo léčitelství je to nezbytně nutné, pokud chcete obojí pravidelně používat.“
*****
„Kdo je vlastně druhým prefektem? Když jste odváděli prvňáky, tak jsem ho neviděl.“
„Leo White.“
„To je syn...“
„Jo.“
„A co ostatní?“
„Za Havraspár Richard Sommers a Judith Braeschová, za Mrzimor Maurice McBorges a Jane Appleová, všichni docela v pohodě. Ovšem pak je tu ještě Zmijozel.“
„Je to hodně zlý?“
„Ermine Sniffy je slizký nadutec, něco jako Malfoy, ale mnohem tupější. Nechápu, jak může být zrovna on prefektem! To Patricia Pallidová je alespoň skutečně inteligentní. Ale ta zas asi v dětství spolkla pravítko a nos má pěkně nahoru. Jo, je to docela dost zlý. Kromě toho jsou... HARRY, TOHLE JE KAPITÁNSKÝ ODZNAK?!“
„Jo.“
„Kdys‘ ho dostal?“
„Asi tak... před deseti minutama.“
„Kdy bude konkurz?“
„Ve čtvrtek od šesti. Zrovna píšu upozornění.“
„Měl by ses raději věnovat výběru nových předmětů,“ vmísila se do hovoru Hermiona. „Začíná se už zítra.“
„No jo, já vím. Ginny, připíchla bys prosím tohle na nástěnku?“
Ginny odběhla a Harry se konečně soustředil na pergamen, který dostali od profesorky McGonagallové.
1. Artefakrologie (6.ročník; 6.-7.ročník) – White, Brumbál, Snape, McGonagallová, Kratiknot, Prýtová
- vyučování začíná až poslední týden října
2. Diplomacie a mezinárodní kouzelnické vztahy (6.-7.ročník) – Adviser
- možnost získání akreditace od ministerstva
3. Druhy magií a jejich používání (6.ročník; 6.-7.ročník) – White
4. Kouzelnické reakce mezi mudly (6.ročník; 6-7.ročník) – Mauve
- praktická cvičení
5. Kouzelnické hry a sporty (6.-7.ročník) – Hoochová
- upozornění: nejedná se o famfrpál!
- možnost získání akreditace od ministerstva
6. Léčitelství (6.ročník, 6.-7.ročník) – Pomfreyová
- pro používání na jiné než soukromé bázi nutnost získání akreditace od ministerstva
7. Magická citlivost (6.-7.ročník) – White
- rozeznávání stop magie
8. Magické stavitelství (6.-7.ročník) – Beige
- vyučování začíná až poslední týden října
- možnost získání akreditace od ministerstva
9. Obchodní zákony (6.-7.ročník) – Glormy
- pro používání na jiné než soukromé bázi nutnost získání akreditace od ministerstva
10. Osobnější techniky boje (6.ročník; 6.-7.ročník) – Ruffian, Ruffianová
11. Principy kouzel (6.ročník; 6.-7.ročník) – Vixenová
12. Předmětová magie (6.-7.ročník) – Savage
- magie v předmětech, výroba magických předmětů
- možnost získání akreditace od ministerstva
13. Přemisťování (6.ročník; 6.-7.ročník) – Resite
- pro používání nutnost získání akreditace od ministerstva
14. Všední život v kouzelnickém světě (6.ročník; 6.-7.ročník) – Cinnamon
15. Základy přírodní magie (6.-7.ročník) – Vixenová
- možnost získání akreditace od ministerstva
„To je teda něco,“ stěžoval si Ron při pohledu na rozvrh. „Těšil jsem se, že budeme mít trochu volnýho času navíc, a místo toho máme patnáct nových předmětů. A navíc i v sobotu a po večeři! Kdy máme jako cvičit famfrpál?“
„To se nějak udělá,“ utěšoval ho trochu nepřítomně Harry a vyškrtl 2.,
„Jakou?“
„Zkus používat hlavu, Rone,“ obrátila Hermiona oči ke stropu.
„Odkdy se TY vyznáš ve famfrpálu?“
„Jen mi stačí dát si dvě dohromady.“
„A co ti vyšlo?“
„Že se vrátili Fred a George.“
„Přesně tak,“ přikývl Harry. „Ti odrážeči, co po nich nastoupili loni, byli absolutně nemožní. Vždyť jeden z nich se omráčil vlastní holí, proboha! Ale jestli se vrátí do mužstva Fred a George, vrátí se i naše silná sestava. Ze střelců sice zůstala jen Katie Bellová, ale myslím, že ty, Ginn, se do týmu dostaneš, když budeš chtít. Jsi dobrá.“
„Fakt?“ začervenala se Ginny.
„Fakt. Vlastně nám stačí jen najít někoho alespoň trochu schopnýho na pozici třetího střelce a ostatní koleje zblednou strachy.“
„Nechcete se bavit o něčem jiným, než famfrpálu?“ navrhla Hermiona.
„To je všeobecné přání, nebo tím někam míříš?“
„Chci se jen zeptat Ginny, jestli se něco řešilo s těma Lakeovýma. Všimla jsem si, že je po večeři Willi někam odváděl.“
„Willi?“ zapátral Ron.
„Ten primus z Havraspáru.“
„Myslím, že je vedl k Brumbálovi. Nechtěli se rozdělit.“
„A co chtěj? Aby je přeřadili do jiné koleje, nebo rovnou na jinou školu?“ zapojil se do hovoru George.
„Vy dva nevíte, že cizí hovory se neodposlouchávaj?“ sekla po něm sestra pohledem.
„A kdopak si to u nás kupoval ultradlouhé uši?“
Ginny se raději vrátila k původnímu tématu. „Asi jen do jiné koleje, ale pochybuju, že jim to Brumbál dovolí. Kdyby si každý mohl vybrat, kam chce jít, nač by pak byl Moudrý klobouk?“
„Myslím, že beztak rozděluje studenty do kolejí hodně podle toho, kam chtějí,“ namítla Hermiona. „Mě samotnou chtěl původně zařadit jinam. Do Havraspáru. Ale nakonec jsem ho přesvědčila, že Nebelvír bude lepší.“
Harry se rozhodl pomlčet o své alternativní koleji. „Jenže podle mého názoru bylo největší přání Sally dostat se za svým bratrem. Proč tebe poslechl a ji ne?“
Ron potřásl hlavou. „Nechte to bejt. Tohle beztak nikdy nevyřešíme, leda bysme se zeptali přímo Moudrýho klobouku.“
„Náhodou jim docela rozumím,“ začal rozvážně Fred: „Když si představím, že já bych byl zařazen do Nebelvíru a George do Zmijozelu...“
„Nebo naopak,“ přerušil ho bratr.
„...Vadilo by mi i rozdělení třeba Nebelvír/Havraspár, kde jsou vzájemný vztahy docela slušný, natož Zmijozel.“
„O tom ti dva ještě nic nevědí. Jsou z mudlovské rodiny, z Kvikálkova, znám je.“
Buclatá dáma se odklonila a dovnitř prolezl Nathaniel Lake následovaný profesorkou McGonagallovou.
„Pane Weasley,“ řekla profesorka k Ronovi: „postarejte se tady o pana Lakea, ano?“
„Ano, paní profesorko.“
Ředitelka koleje zase odešla. Ron odvedl mlčícího, smutně se tvářícího Nathaniela do ložnice prváků.
„Takže přeřazení se nekoná,“ komentoval Fred zjevnou skutečnost, když se vzdálili z doslechu. „To se dalo čekat. No nic, my si půjdeme lehnout, zítra máme vyučování hned od první hodiny.“ Bolestně se zašklebil.
Harry se zvednul. „Půjdu taky. Jsem nějaký utahaný, ani nevím proč.“
Usnul dřív, než do ložnice přišel Ron.
V pondělí měl první hodinu až po obědě. Rozhodl se, že dopoledne využije k pročtení Magických způsobů cestování.
Zběžně očima přelétal listy, dokud nenarazil na kapitolu Přírodní portály.
V minulosti se po světě nalézalo mnoho portálů, v polovině minulého století byl však jejich počet razantně snížen. Ve Velké Británii zůstaly pouze čtyři. První z nich, jednosměrný kamenný, jest uschován v londýnském ministerském oddělení záhad. Původně stával na ostrově Man.
Druhý, oboustranný, lze na pomoci několika jednoduchých kouzel sestavit ve Stonehenge.
Třetí, vodní oboustranný, umístěn jest na dně Bradavického jezera ve Skotsku.
Čtvrtý, opálový jednostranný, se nalézá v uzavřeném dole v jižním Walesu.
Portál z ostrova Man – Na ministerstvo dopraven v roce 1859. Zkoumán do roku 1883. Za 24 let v něm dle neoficiálních zpráv zmizelo přes čtyřicet kouzelníků. Objevilo se jen jedno tělo, jenž vypadlo, napůl roztrhané, o měsíc později z portálu v dnešním Thajsku. Poté byl výzkum pozastaven.
Zpětné návaznosti zde brání magický černý závoj.
Stonehengeský portál – Po vyčarování správných mezních kouzel na místech, kde stály menhiry a dolmeny dříve, objeví se vprostřed kamenného kruhu široký světelný portál.
Otevírání povoleno pouze pro speciální úkoly ministerstva.
Bradavický portál – Drobný vertikální vír ve městě vodních lidí, jenž jej střeží. Tímto portálem volně proplouvají ryby. Kdysi se tak sem dostala i známá obří sladkovodní oliheň.
Opálový portál – Jediný britský portál, jenž není přístupný z naší strany. Nachází se ve sluji původně mudlovského dolu. Při odkrytí nalezli mudlové mnoho koster tvorů, kteří prošli branou a poté ve sluji zemřeli. Považovali je za prehistorická vyhynulá zvířata. Až incident o půl roku později, kdy portálem prošlo stvoření velmi podobné šestinohému hafoni, upozornil ministerstvo na tuto lokalitu. Devatenácti mudlům byla pozměněna paměť, kostry se prohlásily za podvody, důl odkoupilo ministerstvo a portál dalo hlídat. Tak je tomu dodnes.
Tyto portály ústí do takzvaných parazitních světů. Ministerský portál do čtyř, ostatní do jednoho. Parazitní světy jsou prozkoumány jen minimálně, není známý jejich přesný počet ani velikost. Nejznámější (již zaniklý) vedl na místo, o němž věděli i mudlové. Byl známý pod jménem Atlantida. Můžeme-li Atlantidu pokládat za klasický parazitní svět, pak...
Dalších pět stránek bylo vytržených. Podle obsahu to byla kapitola Světelné dráhy, o nichž Harry sice v životě neslyšel, ale i tak mu dost zkazily náladu, protože někdo z rodu Blacků je očividně považoval za natolik zajímavé, že si informace o nich z knihy vytrhl. Pak ale mladého kouzelníka napadl někdo, kdo by mu o portálech mohl říct víc. Kastodianka.
*****
„Právě jsem se dočetl, že v Bradavickém jezeře je vodní portál.“
„Hm,“ reagovala Kastodianka.
„Co mi k tomu řekneš?“
„Že je to možné.“
„Takže ty nevíš, jestli tam je?“
„Vím.“
Harry se zarazil. „Co konkrétně jsi myslela tím, že je to možné?“
„Je možné, žes o tom četl.“
Kastodianka se tvářila pobaveně, Harry protočil panenky vzhůru. Dává jen přímé odpovědi, zkus to jinak, řekl si. „Je v Bradavickém jezeře portál?“
„Ne.“
„Víš to určitě?“
„Ano.“
„Takže tahle knížka je na nic,“ povzdechl si Harry nahlas a sedl si do křesla. „Jo, pozdravuje tě Andromeda Tonksová. Za svobodna Blacková.“
„Děkuji. Že ji pozdravuji též. “
*****
První předmět, který Harry měl, byly lektvary. V učebně čekalo znatelně méně studentů než v předchozích ročnících, a to i přes to, že předměty na OVCE studovaly všechny koleje společně. Z Nebelvíru tu byla kromě Harryho jen Hermiona, z Mrzimoru Hannah Abbottová, z Havraspáru Mandy Brocklehurstová, Sean Weaving a další dva, které Harry neznal jménem, ze Zmijozelu Blaise Zabini a pochopitelně Malfoy.
Pohled, který Harrymu věnoval Snape, když ho ve třídě uviděl, byl nepopsatelný. „Pottere, vy jste přišel na hodinu, nebo jste pouze doprovázel slečnu Grangerovou?“
„Na hodinu, pane.“
„Vaše výsledky NKÚ. Hned!“ Přelétl podaný pergamen očima. Harry měl dojem, že ho více než výborná z lektvarů zajímají známky z ostatních předmětů. Koneckonců, takový student, který by měl tu drzost a odvahu šílence, aby přišel na Snapeovu hodinu s tvrzením, že má výbornou, i když by to nebyla pravda, se v Bradavicích dal jen těžko nalézt. Snapea nechávala na pokoji i dvojčata. „Ještěže tu není i Longbottom,“ řekl jen, když Harrymu pergamen vrátil. „Vy ostatní položte svoje výsledky na lavici, zkontroluji je během hodiny. A teď se rozdělte do tří skupin. Do konce hodiny bude mít každá skupina výluh z dračíku jižního nebo horského, výluh z březových listů a tetradílčí destilát z dvou dílů brutnáku, osmi dílů maralu a osmi dílů dračíku jižního nebo horského, ale nesmí to být ten, z kterého budete dělat výluh. A ať je to použitelné, za týden s tím budeme pracovat. Pokud to zkazíte teď, nemáte šanci udělat správný lektvar. Ano, pane Halsey?“
„Tetradílčí destilace přece trvá déle než je dvouhodinovka lektvarů, pane profesore,“ odvážil se namítnout havraspárský student, který byl nucen přidat se ke zmijozelským a nevypadal, že by se mu to nějak zvlášť líbilo.
„Proto jste ve skupině. Musíte to stihnout. Máte výborné NKÚ z lektvarů, tak používejte i hlavu, nejenom našprtané pasáže z učebnic.“
K Harrymu a Hermioně se připojila Hannah. Hermiona tak nějak přirozeně převzala vedení. Hannah neprotestovala a Harry už vůbec ne. Ani jeden z nich netušil, narozdíl od Hermiony, jak se vůbec tetradílčí destilace provádí, natož jak se dá zkrátit. Poprvé, ale určitě ne naposledy, se Harry sám sebe ptal, jestli byl dobrý nápad pokračovat v lektvarech. Chtěl být bystrozorem, to ano (tedy ne že by po tom nějak moc prahl, ale lepší varianta ho nenapadala), jenomže má na to, aby zvládl lektvary?
*****
V učebně profesora Whitea byli snad všichni šesťáci, nebo to tak alespoň Harrymu připadalo. Předmět vzbudil ve studentech všech kolejí značný zájem. Jistou roli v tom zřejmě sehrála i skutečnost, že to byl první z volitelných předmětů, který měli.
Stolky byly uspořádané do čtyř obloukovitých řad na čtyřech širokých schodech, aby všichni studenti na Whitea dobře viděli. Nebo, jak Harryho napadlo, když si vzpomenul na Whiteův rentgenový pohled, aby dobře viděl on na ně.
Společně s Ronem a Hermionou se usadili na konci první řady vedle Nevilla. Na protější straně seděla druhá známá trojice bradavických šesťáků – Malfoy, Crabbe a Goyle. Vedle nich pak Nott a Alison, která byla díky své nekonfliktnosti všeobecně považovaná za dobrý štít mezi zmijozely a ostatními kolejemi.
Přesně v určený čas klaply dveře a vstoupivší White přejel třídu chladným pohledem. Všichni okamžitě ztichli a se zájmem si prohlíželi nového profesora. Nyní, když nestál na slunečním světle, vypadaly jeho vlasy jako černé, což v kombinaci s černým hábitem a bledou pletí vyvolávalo v Harrym i ostatních pocit nepříjemné podobnosti se Snapem.
„Dobrý večer. Jmenuji se Aldo White. Jak všichni víte, dnes se jen seznámíte s předmětem druhy magií a jejich používání. Příští týden již začneme s výukou. Jak jste doufám pochopili z názvu předmětu, budeme se zabývat různými druhy magie, například magií bílou, černou, hvězdnou a podobně, kromě zelené magie, kterou učí kolegyně Vixenová pod názvem Základy přírodní magie, a předmětovou magií, kterou učí kolega Savage. Dále by jste měli časem všichni zvládnou několik kouzel bez vertikálního projevu, tedy bez hlasitého vyslovení zaklínadla, další kouzla bez pohybu hůlky, ti nejnadanější z vás zvládnou něco málo i zcela bez hůlky.“
„To nejde,“ zašeptal kdosi ze zadní řady, ale v tichu, které nastalo po Whiteově prohlášení, byl i šepot dobře slyšet.
Všichni napjatě očekávali, jak profesor zareaguje. Ten s okázalým gestem vylovil z kapsy hůlku a položil ji na stůl. Pak teatrálně mávl rukou. „Accio hůlka.“
Studenti zalapali po dechu. Ozval se spontánní potlesk. „Tohle,“ řekl White nevzrušeným tónem, když si vsunul hůlku zpět do kapsy: „vám může v bitvě zachránit život. Obyčejné přivolávací kouzlo. Ale převážná většina z vás to do konce sedmého ročníku nezvládne, to vám říkám předem, na rovinu. Ať pak nejste zklamaní. Má zatím někdo nějaký dotaz?“
Harryho už ani neudivilo, když jako první vystřelila nahoru ruka Hermiony. „Pane profesore? Když jste říkal, že se budeme zabývat například bílou nebo černou magií, tím jste myslel... že se je budeme učit prakticky, nebo jen teorii?“
„Hermiona Grangerová, předpokládám?“ White se usmál. Byl to první úsměv, který na jeho tváři Harry viděl, ale usmívaly se jen rty. Oči zůstaly nehybné. „Popis od kolegy Snapea byl zoufale přesný. Ale abych odpověděl na vaši otázku – jak který druh. Třeba ty, které jste jmenovala, se budeme učit i prakticky.“
„My se budeme učit černou magii?“ zopakovala Padma Patilová ohromeně. „To se Brumbál nebojí, že nás to svede ke špatné straně?“
„Máte pravdu, zřejmě by se toho obával, kdyby mu to někdo řekl.“ Znovu se usmál. Tentokrát skutečně, ale i tak se na něm Harrymu zdálo něco v nepořádku.
„Nebojíte se, že mu to někdo řekne? Pane?“ přihlásil se o slovo Malfoy.
„Ani pan ředitel by mne nepřinutil změnit osnovy. Vysvětlím vám, proč to učím. Prošel jsem pár bitvami. Je smutné dívat se, jak mladí nadaní kouzelníci umírají jen proto, že je nikdo nepřipravil na sílu, proti které můžou stát. V podstatě obojí,“ střelil pohledem kamsi do zadních lavic a zřejmě tak reagoval na nějakou studentskou poznámku. „Nikoho nenutím, aby na mé hodiny chodil. Až se za vámi dnes zavřou dveře, už se sem nikdy nemusíte vrátit. K tomu koneckonců tyto informační hodiny slouží. Další dotazy? Ne? Dobře, přejdeme dál. Velmi nepříjemná je skutečnost, že se večeře podává před touto dvouhodinovkou. Studenti potom pospávají, nepředstavují si přednášenou látku, ale jahody se šlehačkou, při praktických cvičeních se jim dělá špatně. Proto na večeře chodit nebudete. Přijdete sem, tady budete mít připraveno něco málo k jídlu, abyste se pro změnu dvě hodiny nezabývali stavem svého žaludku, a po vyučování vám dám přinést pořádnou večeři. Má-li někdo nějaké protesty, támhle jsou dveře. Když už jsem zmínil ta praktická cvičení, máte tři možnosti. Buď nejdříve probereme látku plánovanou na letošek a na konci školního roku věnujeme zbytek času na praxi. Nebo tu zůstanete o půl hodiny nebo hodinu déle – nepovinně. Máte dva týdny na rozmyšlenou. Až tu bude stálá sestava, budeme hlasovat. Dotazy?“
Ruku zdvihl jeden havraspár. „Co se budeme učit na těch praktických cvičeních? I něco navíc?“
„Ano, například vázání kouzel. Pokud totiž na sebe navážete v jedno dlouhé zaklínadlo například čtyři druhy štítů, bude vám vyvolávání trvat stejně dlouho, jako by jste vyčarovávali tři štíty zvlášť. A tak dále. Ještě nějaký dotaz? Nikdo? Kdyby jste něco potřebovali, za těmito dveřmi jsou moje osobní komnaty, jak jistě víte. Ale věřte mi, že si nepřejete, abyste tam někdy vkročili bez vyzvání. Nashledanou za týden.“
„Uběhla sotva polovina první hodiny,“ odvážila se říct Hermiona.
„Dnes to byla jen informační schůzka. Nicméně chcete-li tady sedět ještě další hodinu a půl, bránit vám nebudu, slečno Grangerová. Dokonce jsem ochoten půjčit vám něco na čtení. Myslím ale, že budete jediná.“
*****
„Tak co mu říkáte?“ zeptal se Seamus, když se skupinka mírně zadýchaných nebelvírských šesťáků zastavila u Buclaté dámy.
„Je na něm něco divnýho,“ odpověděl Dean. „Myslím, že byl k Hermioně jen normálně jedovatý, nebude takový zmetek jako Snape, ale o samotě bych s ním být nechtěl. Je na něm něco... já nevím, jak to říct... prostě neobvyklýho, chápete mě?“
Všichni neurčitě souhlasně zabručeli. „Ale je docela hezký,“ ozvala se ostýchavě Levandule.
„Jen docela?“ zasnila se Parvati. „Je to nejhezčí učitel, který je v Bradavicích.“
„Tak to já fakt nedokážu posoudit,“ zasmál se Dean.
„Tak dočkám se toho hesla, nebo si tady hodláte povídat celou noc?“ vyštěkla na ně Buclatá dáma.
„Pardon,“ trhl sebou Neville. „Rezavý klíč.“
„Nemůžu uvěřit tomu, že se budeme učit černou magii,“ řekla Hermiona nesouhlasně, když prolezla otvorem ve zdi. „Neměli bysme to přeci jen říct Brumbálovi?“
„Á, vítejte, šesťáci,“ zavolal na ně Fred, když si jich všiml. „Pojďte sem. Jakpak se vám líbila první hodina s Whitem?“
„Jak víš...“
„Hlavně podle vašich výrazů,“ přerušil bratra George. „Jak to probíhalo?“
Vylíčili jim to. „Proslov pořád stejný, jen s drobnýma obměnama,“ konstatoval to Fred. „Budou nakonec chodit skoro všichni, Brumbálovi to neřekne nikdo, stejně si myslím, že o tom ví, k Whiteovi budete cítit respekt, někteří se ho budou trochu bát, přestože vám neudělá ani setinu toho, co ten slizkej parchant ze sklepení.“
„Hlasujte pro hodinu navíc,“ poradil jim George. „Náš ročník byl na začátku líný, takže nás potom mrzelo celý dva roky, že jsme si dali jen půl hodiny. Fakt to stojí za to.“
„Opravdu učí černou magii?“ ptala se Hermiona úzkostlivě.
„Jen minimální základy, neboj.“
„Vemte si všechny jeho předměty,“ doporučil jim George. „Nebudete litovat.“
„Poslyšte,“ začala Parvati medově: „nechcete nám říct něco málo i o těch ostatních profesorech?“
„Klidně,“ pokrčil rameny George. „Dejte nám seznam.“
Ron vytáhl z kapsy zmuchlaný pergamen a okázale ignoroval Hermionin káravý pohled.
„Na přemisťování půjdete všichni tak jako tak...“
„Hoochovou a Pomfreyovou znáte...“
„Ruffianovi jsou trochu sadističtí, ale ke všem stejně...“
„Kouzelnický reakce jsou ztráta času...“
„Glormy je podobnej Vektorový...“
„Savage je děsně náladovej a nevypočitatelnej...“
„Beige je prima chlap, zato ten předmět, co učí, je dost obtížnej...“
„Ostatní profesory neznáme, ale ještě loni učil přírodní magii jeden stařičkej šaman a ostatní jeho hodiny děsně vychvalovali.“
„Každopádně bych všem z mudlovských rodin doporučil všední kouzelnický život.“
„To je asi tak všechno, co vám k tomu můžeme říct,“ podal George pergamen zpátky Ronovi. „A my pomalu půjdem.“
Teprve teď si Harry všiml, že oba mají baťohy. „Kdy se vrátíte?“
„Ve čtvrtek. Chceme být u konkurzu. Doufám, že s náma počítáš do týmu.“
„Jasně, pokud vám nebude vadit, že budete muset být v Bradavicích o to dýl.“
„Ale Harry, vždyť famfrpál je to jediný, po čem se nám v krámě stýskalo.“
„Jak se vlastně dostanete pryč?“ zajímala se Levandule.
„Musíme za hranice školních pozemků a pak se přemístíme. Původně jsme mysleli, že to sfouknem letaxem, ale cestování krbama je teď omezený.“
„Takže se musíme, my chudáčkové, vláčet až skoro do Prasinek,“ povzdychl si George, ale potajmu se na trio ušklíbl a přejel si dlaní po paži na místě, kde měl mizedlo. „Tak se mějte a hezky se učte.“
„Provokatére,“ zahuhlal Seamus nenaloženě.
*****
Druhý den přinesla sova Harrymu útržek pergamenu.
Ahoj Harry,
přijď dnes večer v osm hodin ke Kastodiance.
G.
Sotva si nebelvírský patron krátký vzkaz přečetl, pergamen se vzňal bílým plamenem a ve vteřině shořel. Nezůstal po něm ani popel.
Mít Scarlett Vixenová kratší vlasy a zeleň očí trochu jasnější, vypadala by téměř jako Lily Evansová-Potterová. I tak si ji Harry prvních deset minut hodiny pečlivě prohlížel. Příjemný hlas nové profesorky ho však časem ukolébal do stavu mírné ospalosti. Předmět principy kouzel byl děsivě nudný. Sice zdaleka ne tak, jako dějiny čar a kouzel, ale stačil na skelný pohled v očích dobré poloviny přítomných studentů. Nehledě na to, že Harry absolutně nechápal, o čem Vixenová vlastně mluví. Odešel i s Ronem po skončení první hodiny a jedenáctku přeškrtl hned za dveřmi tak důrazně, že pergamen málem protrhl.
Na kouzelných formulích a obraně proti černé magii si jen opakovali látku minulých ročníků. (Což následovalo i v ostatních předmětech pokračujících na OVCE.) Fleur působila trochu nejistě, ale studenti se neobvykle chovali přímo vzorově, kupodivu včetně zmijozelských, ačkoli možná to nebyla tolik zásluha Fleuřiných učitelských schopností, jako spíš špetky její vílí krve.
Zkusil se jít s Ronem podívat i na dvouhodinovku her, ale ani to ho moc nezaujalo. Famfrpál byl prostě jenom jeden.
Krátce před osmou hodinou se nechal sochou vtáhnout do prostor patronů. Ostatní tři už tam byli. Gerald mu podal pergamen. „Tady máš jména všech prváků. Pokus se s nima trochu seznámit, a kdyby se třeba chovali podezřele, tak nám to musíš říct. Schůzky budou tady touhle dobou každý týden. Ujistil jsem se, že nikomu z nás se to nebude křížit s rozvrhem.“
„Ten pergamen nech tady,“ doplnila Geraldova slova Alison. „Kdyby to někdo našel, vzbudilo by to nepříjemné otázky.“
Brownie, Emil
Flidaisová, Silvia
Lake, Nathaniel
Nimbleová, Natalia
Pwyll, Sebastian
Salomon, Leander
Veledaová, Verena
Weaková, Mildred
Weirdová, Jessica
„Vlastně už by tu jeden problém byl,“ poznamenala Alison zachmuřeně.
„Nech mě hádat,“ zvedl Harry oči od pergamenu. „Lakeovi?“
„Přesně tak. Nevím, jak její bratr, ale Sally bude mít časem dost potíže, jestli na něm bude pořád tolik závislá. V neděli přišla na kolej celá ubrečená, když se jí jeden kluk snažil vysvětlit, že teď bude její rodina kolej, ne bratr, dostala hysterický záchvat, v pondělí dokázala na Erminovi, ERMINOVI SNIFFY, vymámit slib, že jí sežene rozvrh Nebelvíru. Dneska už ho měla a dala si záležet na tom, aby každou volnou minutu strávila s bratrem. Ta holka je zmijozelka tělem i duší, o čemž svědčí i fakt, že ji Ermine neroztrhal na malé kousky při první zmínce o Nebelvíru, ale pokud to takhle půjde dál, zmijozelové ji vyčlení ze svého středu, budou se obávat vynášení informací o zmijozelských aktivitách.“
„Zmijozelských aktivitách?“ opakoval Harry.
„Nepředstavuj si pod tím nic zvláštního, patří tam třeba taktika famfrpálu. Ve Zmijozelu je všeobecně známá. U vás ne?“
„Vlastně ani nevím,“ uvědomil si Harry. „Neměl jsem nikdy potřebu se o to zajímat, jsem v týmu od prváku.“
Alison si odfrkla. „Já vím. Nadržování Nebelvíru.“ Poprvé ji Harry viděl tvářit se skutečně nepřátelsky.
„Nechci vám kazit dojímavou chvilku při vzpomínání na prvák,“ zarazil je trochu kousavě Gerald: „ale odbíháte od tématu. Tý holce dáme týden, ne, spíš čtrnáct dní, ať si zvykne. Řešit to budem až pak, bude-li ještě co. Harry, Sheilo, prostě se pokuste seznámit se s prváky, můžete i s ostatníma ročníkama, a nashledanou za týden. Alison, na slovíčko.“ Chytl zamračenou tmavovlásku za rameno a odtáhl ji do svého pokoje.
„Proč jen musí být zmijozelové tak nenávistní,“ povzdechla si Sheila. „Kdyby šlo o Malfoye, neřekla by ani popel, to se vsaď.“
„Popravdě řečeno, trochu má možná pravdu,“ připustil Harry neochotně. „Ale zrovna oni sami nemají nadržujícího ředitele koleje, vůbec ne.“
*****
Na hodinu přemisťování se studenti dostavili do sklepení na opačné části hradu, než byla učebna lektvarů. Byla tam obrovská místnost plná kamenných sloupků. Ve výšce, kde by mohlo začínat další patro, se tiskl ke stěně úzký ochoz se zábradlím a třemi točitými schodišti vedoucími dolů. Na tento ochoz vedly vstupní dveře. Studenti se snažili natěsnat na ochoz, ale skřehotavý hlas je zarazil.
„Dolů, musíte dolů.“
Zblízka bylo vidět, že mezi sloupky jsou tenké blanky připomínající Harrymu bubliny z mudlovského bublifuku, který občas Dursleyovi koupili Dudleymu.
„Vítám vás na první hodině přemisťování. Jmenuju se Shane Resite.“ Na ochozu stál drobný muž roztržitého vzhledu. Prostředkem hlavy se mu táhla pleš a po stranách mu na všechny strany trčely bílé vlasy. „Jeden po druhém procházejte blánami, dokud nenarazíte na nějakou, kde se vám neudělá špatně. A žádný: „Jo, dobrý, tady je mi jen trochu divně.“ Musíte být stejně v pohodě, jako kdybyste prošli skrz dveře. Může vám to být i trochu příjemný, to je ta nejlepší varianta, ale žádnou extázi, prosím, to byste si za pár hodin šeredně odnesli. Až narazíte na správnou blánu, zapamatujte si znak na příslušných sloupech a můžete odcházet. Ale pozor, nespěchejte! Výběr správného znaku je důležitý.“
Studenti se trochu váhavě rozešli k blánám. Ta první, u které se Harry zastavil, měla na okrajních sloupech slunce. Zhluboka se nadechl a prošel blánou. Na zlomek sekundy jakoby byly všude okolo něho zářivé paprsky. Až moc zářivé. Za okamžik už klečel na studené kamenné zemi za blánou a protíral si slzící oči, které ho pálily ještě hodnou chvíli poté. Znak slunce očividně není pro něho.
Přestal počítat blány, kterými prošel, přestal si podrobně prohlížet znaky na sloupech. Našel blánu zachycující dojem mlžného polštáře přitisknutého na obličej, i blánu s dojmem pádu vesmírem, tedy způsoby, jakými se přemisťovali Fred a George. Ostatní studenti průběžně odcházeli, už tu zůstávali jen Harry a dalších šest studentů. Konečně našel vyhovující blánu přinášející pocit, jakoby ho ovíjely přátelské zelené plameny. Sloupy nesly znak svislé vlnovky.
*****
Manžele Ruffianovy by Harry nikdy nepřiřadil k sobě. Glen Ruffian byl pravý hromotluk, zarputile a tvrdě se tvářící obr, v jakého zřejmě časem vyrostou Crabbe s Goylem. Jeho manželka Brenda byla oproti tomu křehounká ženuška působící dojmem, že ji při první vichřici vítr odvane kamsi do neznáma. Jízlivý úsměv a ostrý pohled v šikmých očích se k její jemné tváři vůbec nehodil. Časem však musel Harry svůj první dojem poopravit. Manželé si navzájem dokončovali věty, nasadili stejný zlomyslný výraz, společnými silami uštědřili studentům trénink na zesílení svalů, po němž někteří slabší jedinci sotva chodili, na závěr předvedli efektní vzorový šermířský souboj a vůbec byli perfektně sehraní.
Přibližně desetiminutová schůzka zájemců o předmět magická citlivost se výrazně podobala úvodu druhů magií. White jim řekl, že se „naučí poznat kouzlo i přes zeď,“ což nikdo nepochopil. Dále je informoval, že někteří studenti pro tento předmět prostě nebudou mít ani špetku potřebného nadání, nicméně ty pozná tak po dvou, třech dvouhodinovkách a pak je z výuky de facto vyhodí. Leč studenti odešli nezastrašeni, neboť z hodin se zajímavým profesorem si slibovali mnohé.
Předmětová magie s Markem Savagem Harryho nijak nenadchla. Možná to bylo i tím, že byl celé dvě hodiny myšlenkami jinde – na nebelvírském konkurzu do famfrpálového mužstva, který proběhl krátce poté.
Když Harry došel na hřiště, už tam postávalo asi dvacet nebelvířanů s košťaty snažících se pohledem odhadnout své soupeře. Do určené hodiny se přišouralo ještě několik zájemců o post a s nimi spousta čumilů.
Novopečený nebelvírský kapitán vylezl na lavičku a sjednal si pozornost. „Takže, jak jistě víte, potřebujeme dva střelce. Zájemci ať se srovnají do řady. Jeden po druhém poletíte k protějším brankovým tyčím, tam mezi nimi uděláte slalom, okolo poslední tyče se otočíte a uděláte slalom ještě na druhou stranu. Pak poletíte zpátky. V polovině hřiště vám Katie přihraje camrál, musíte ho chytit, poletíte s ním k nám a pokusíte se dát branku.“
Většina kandidátů na koště nasedala sebevědomě a sesedala schlíple. Slalom dělal potíže téměř všem, ale nakonec ho zvládli, i když pomaleji, než by si Harry i oni sami představovali. Pravým kamenem úrazu se však ukázalo být chytání camrálu. Někteří začali kousek před Katie zuřivě brzdit, jiní nedokázali míč chytit, ani když ho po nich Katie opakovaně házela tak přesně, že je praštil do hrudi. S mířením to také nebylo nejlepší.
Ginny byla zdaleka nejlepší. Všichni přihlížející v čele s Harrym jednomyslně uznali, že si místo střelkyně zaslouží. Problém byl ovšem s druhým střelcem. Další tři nejlepší kandidáti byli zhruba na stejné úrovni. Stejně mizerné. Harry stranou svolal tým na poradu.
„Tak co jim říkáte?“
„Jedním slovem slabota,“ odpověděl upřímně Fred.
„Jeden horší než druhý,“ přizvukoval mu George. „Fakt nevím na koho z nich ukázat, ale počítám, že to vyjde nastejno.“
„Hlavně ne Forlona. Je ve stejném ročníku jako já a je děsný flákač. Až ho přejde počáteční nadšení, je klidně schopný úmyslně vynechat trénink,“ varovala Harryho Ginny.
„Takže nám zbývají dva. Ta holka sice dobře lítá a umí i jakžtakž chytat, ale na házení má hrozně slabý ruce. Ten druhý kluk háže i chytá dobře, ale očividně si na koštěti není jistý, bojí se lítat rychle a hlídá si spíš vzdálenost od země než míč,“ přemýšlela nahlas Katie.
„Tak je spojte,“ ozval se za nimi zlomyslný hlásek. „Přivažte je k sobě a tvrďte, že jsou siamská dvojčata. Vona ať řídí koště a von ať se postará o camrál.“ O brankovou tyč za nimi se opíral drobný kluk.
„Tohle je porada jen pro členy týmu,“ vyštěkl na něj Ron.
„Já tu stojím celou dobu. Nemůžu za to, že jste přišli zrovna sem.“
„Nech ho, Rone. Koho bys vybral ty?“ otočila se na nezvaného Ginny.
„Souhlasím s tvým bráchou. Je fuk, kterýho vyberete, protože vyhrajeme minimálně zápas nad Zmijozelem, vzhledem k tomu, že jejich tým popadá smíchy z košťat, až jednoho z těch expertů uvidí v akci.“
„Ty si myslíš, že bys to dokázal líp?“ ušklíbl se Ron.
Kluk chvilku uvažoval. „Myslím, že jo. Lítání mi celkem šlo. A s míčem to taky celkem umím.“
„Tak proč ses nepřihlásil?“
„Vsadim se, že v koleji je víc lidí, co by to zvládli líp, ale nepřihlásili se.“
„Ptám se, proč ses nepřihlásil ty!“
Harry varovně sevřel kamarádovi paži. Kluk trochu zrudnul a zaujatě si prohlížel špičku boty. „Nemám koště,“ přiznal nakonec tiše. To Harryho zaujalo.
„Nemáš teď, nebos‘ neměl nikdy?“
„Nikdy.“
„V jakém jsi ročníku?“
„Druhym.“
Černovlasý kouzelník horečnatě uvažoval. „Takže jsi lítal jen loni na vyučování? A přesto si myslíš, že bys to zvládl lépe než támhleti dva?“ Kluk jenom kývl. „Jak se jmenuješ?“
„Martin Besom.“
Harry mlčel a prohlížel si chlapce před sebou. Drobná postava, krátké hnědé vlasy, vystouplá brada a nenápadné brýle. Vlastně byl celý poměrně nenápadný, jakých v Bradavicích pobíhá víc. Ale jestli létal loni poprvé a je dobrý... V duchu si za ten nápad předem vynadal, zhluboka se nadechl a k překvapení všech natáhl k Martinovi ruku se svým drahocenným Kulovým bleskem (konkurz sledoval z ptačí perspektivy). „Jestli stojíš o post střelce, alespoň to zkus. Uvidíme, co umíš.“
Pak se všichni vrátili zpět na své pozice. Nebelvířany proběhla tichá vlna překvapení, když zjistili, že nastupuje další kandidát, a to s koštětem kapitána. „Připrav se na přivolávací kouzlo,“ řekl Harry tiše Hermioně. „Ať nepřijdu o další koště.“
„Jestli si myslíš, že spadne...“ začala nesouhlasně dívka.
„Neboj, na konkurz sem Hoochová dala kouzlo zachytávající padající hráče. Když se prudce nelítá až k trávníku, je to bezpečný.“
Kouzel nebylo potřeba. Ani protipadajícího, ani přivolávacího. Martin hladce prolétl kolem brankových tyčí, bez problémů zachytil Katiinu přihrávku a jen střela se mu nepovedla – camrál se odrazil od obruče. Nebelvírský famfrpálový tým byl kompletní.
„No jo, ale co koště?“ namítal Martin.
„O to se nestarej,“ ozval se George dřív, než stačil Harry otevřít ústa. „Na košťata hráčů dává škola dotaci, to je taková odměna, že tomu věnuješ volný čas. Kromě toho si tady s Fredem plánujeme pořídit nová košťata, takže ti ho při tý příležitosti koupíme. Vydrž týden a máš ho mít.“
*****
Po večeři se Harry vytratil do knihovny.
„Co ty tady?“ uvítala ho hned za dveřmi Hermiona s knihou o runách v ruce. „Pokud vím, tak žádný úkol nemáš, zatím, a že by sis šel jen tak něco přečíst? To pochybuju.“
„Nemusíš být hned tak jedovatá,“ ohradil se Harry, přestože si všiml žertovných ohníčků v kamarádčiných očích. Naklonil se k ní a zašeptal: „Jako patron se potřebuju nenápadně seznámit s prváky. Napadlo mě, že knihovna na to bude dobrá.“
„Jednu jsem viděla u obrany, ostatní u lektvarů. Tvářili se dost zoufale.“
„Hm, díky,“ kývnul na ni Harry a bez zaváhání zamířil k oddělení knih týkajících se obrany proti černé magii. Na židli tam balancovala dívenka malá i na prvačku a snažila se vytáhnout knihu z horní police, na kterou i se židlí sotva dosáhla. Harry k ní přistoupil a knížku jí podal.
„Děku...“ otočila se k němu. Vytřeštila na něj oči. „Ty jsi Harry Potter!“
„Jo, já vím,“ souhlasil Harry pobaveně. „A ty jsi...?“
„Jmenuju se Verena, Verena Veledaová, ale hodně lidí mi říká Vera,“ vychrlilo ze sebe děvče.
„Co hledáš, Vero?“
„Jedno kouzlo, o kterém se zmínila profesorka Delacourová,“ odpověděla Verena a stále si prohlížela Harryho tak upřeně, až mu to začalo být nepříjemné. „Vždycky ukáže na sever. Říkala jsem si, že by se mohlo hodit.“
„Snad se nechystáš do Zapovězeného lesa?“
„Ne, to ne.“ Neznělo to moc přesvědčivě. Harry pocítil, že by se měl zachovat jako pravý patron starající se o bezpečnost mladších.
„Ukaž mi cestu najdeš v knížce Fajn finty pro fikané frajery. A co se Lesa týče, je mi jasný, že když tam budeš chtít jít, tak tam půjdeš. Ale alespoň tam běž s někým. Les je nebezpečný místo. Když potkáte kentaury, buďte uctiví, až uvidíte obra, nenápadně a tiše odejděte, narazíte-li na obrovskýho pavouka, zdrhejte.“
„Ale prý tam žijou i jednorožci,“ namítla Verena toužebně. „Určitě jsou nádherní, vždycky jsem chtěla nějakýho vidět, dokonce mám jednorožčí žíni v hůlce.“
„Tak zkus poprosit Hagrida, aby ti nějakýho ukázal. To je nejbezpečnější způsob, jaký můžeš najít.“
„Nevyhodí mě? Vypadá tak divoce...“
„Jsi nebelvírka nebo ne? Máš být odvážná.“ Pak se nad ní slitoval. „Pojď půjdu tam s tebou.“
Když odcházeli z knihovny, nevyhnutelně míjeli Hermionu. „Kam jdete?“
„Za Hagridem.“
„Skvělý nápad,“ sklapla dívka knížku. „Minutku na mě počkejte.“
O chvíli později už seděli v chatrči Hagrida, který jim naléval čaj do obrovských šálků.
„Tak jednorožce, hm. To sou celkem milý zvířata, ale jinak né moc zajímavý. Nechápu, co na nich vy holky máte. Aspoň každej třetí rok vleze skupinka prvaček do Lesa a vobyčejně si to šeredně vodnesou.“
„Ukážeš jí nějakýho?“ chtěl vědět Harry.
„Ale jo, to neni problém. Zrovinka teď tady mám jednoho chudáka s rozřízlou nohou vod větve. Na zraněnýho jednorožce je moc smutnej pohled, ale přijďte v sobotu v osum večer, to ho budu pouštět zpátky. A klidně si přiveď kamarádky, Vero. Budu pak mít lepší spaní.
*****
Páteční přírodní magie byla výrazně záživnější než úterní principy kouzel. Tedy pro Harryho. Pro Hermionu to bylo přesně naopak, pro Rona nastejno.
Vyučovalo se ve stejné učebně, v jaké měl loni Firenze hodiny jasnovidectví. Studenti leželi na zeleném mechu a poslouchali měkký hlas profesorky Vixenové, který jim vyprávěl o šamanismu, což je druh magie, která nevyužívá ke kouzlům vnitřní sílu kouzelníka, ale například vnitřní sílu stromů. Byly to dvě báječně odpočinkové hodiny, které Harry považoval za příjemné ukončení dne.
Jen jedno drobné nepříjemné překvapení se konalo. Když studenti odcházeli, Vixenová zastavila Malfoye. „Můžu vás na minutku zdržet?“
„Ovšem,“ souhlasil nepříliš nadšeně Malfoy.
„Víte, vaše podoba a tak... Nejste náhodou syn Narcissy Blackové?“
„Narcissy Malfoyové. Jsem. Proč?“ Bledý zmijozel trochu znervózněl.
„Malfoyové? Ach ano, váš otec bude Lucius, že mám pravdu? Jistě, i jemu jste velice podobný, teď si to uvědomuji. Víte, byla jsem dlouho v cizině a poněkud jsem ztratila povědomost o tom všem. Jak se jmenujete, chlapče?“
„Draco,“ odpověděl s bolestným šklebem „chlapec“ vědomý si úšklebků okolo procházejících studentů.
„Až budete psát domů, byl by jste tak laskav a pozdravoval ode mě svou matku?“
„Jistě.“
„Děkuji.“
*****
„Tak běž, chlapče,“ slyšel za sebou Harry Nottův hlas, když stoupal po schodech.
„Myslím, že „chlapec“ Malfoyovi nějakou dobu zůstane,“ řekl Ron spokojeně.
„Alespoň si vyzkouší druhou stranu,“ mínil Harry. „Třeba pak bude snesitelnější.“
„Na to nespoléhej, kámo.“
„Mě by spíš zajímalo, odkud se znají Narcissa Malfoyová a Scarlett Vixenová. Nemůže být třeba...“ Hermiona ztišila hlas: „...smrtijedka?“
„Pochybuju,“ zamítl její nápad Harry. „Když byla za hranicemi tolik let, že neví o svatbě Narcissy a Luciuse, natož o narození Draca, jak by mohla být smrtijedka?“
„Může se tím krýt,“ napadlo Rona.
„Ne, Harry má asi pravdu,“ uznala Hermiona. „Tohle se dá celkem snadno vypátrat. Patřila by k nim ledaže by byla v Albánii, ale ani to by nevysvětlovalo, jak se zná s Malfoyovou. Třeba byly spolužačky.“
„Vixenová mi přišla mladší.“
„Možná. Ale zkusím si najít nějakou starou ročenku.“
*****
Clement Cinnamon byl usměvavý čtyřicátník se světlehnědými už mírně prošedivělými vlasy. Jeho hábit měl nezvyklou barvu – trochu narezlou hnědou, jako má skořice.
„Dobré dopoledne, mládeži,“ uvítal studenty na hodině. „Jsem profesor Cinnamon, ale můžete mi říkat Clemente, nemám rád formálnost. Mým úkolem je seznámit vás s drobnostmi kouzelníky běžně používanými v každodenním životě, ale vám neznámými. Pokud jste o prázdninách strávili pár dní u svých kouzelnických přátel, je možné, že jste se již s některými setkali. Začneme tématem, které asi zaujme spíše dívky. Kouzelníci kladou velký důraz na květomluvu. Mudlové ji sice znají také, ale kromě několika nadšenců se jí mimo tlachání na večírcích nevěnují. Také výklad jednotlivých květin se v různých pramenech liší.
Význam se ztrácí pouze darujete-li někomu jeho oblíbenou květinu, ať je jakákoliv, nebo jedná-li se o rostlinu, kterou jste sami vypěstovali.“
„Hlavně že nemá rád formálnost,“ poznamenal kdosi.
Clement Cinnamon se usmál. „Nemám ji rád, ale to neznamená, že se v ní nevyznám. Například na plesech a velkých večírcích můžete na šatech nebo ve vlasech dospělých svobodných dívek vidět květ mandloně. Značí, že je dotyčná pro tento večer zadaná a je velmi netaktní se pokoušet o cokoli kromě přátelského tance. Zdůrazňuji dospělých svobodných. Vdané dávají svůj stav najevo prstýnkem, na nedospělých dívkách působí květ mandloně stejně nepatřičně jako maminčina rtěnka na pětileté holčičce. Popravdě platí všeobecné pravidlo, že nezletilí stojí mimo významy květomluvy, ale to pro vás přestane platit během tohoto školního roku nebo následujících letních prázdnin, tak raději mému předmětu věnujte trochu času...“
*****
„Jaký to bylo?“ zajímal se u oběda Ron. Z jeho hlasu čišela spokojenost, že on v sobotu žádný předmět nemá.
„Zajímavý,“ odvětila Hermiona uvážlivě. „Asi se bez toho neobejdem. Dneska jsme brali květomluvu. Vůbec jsem netušila, že je pro kouzelníky důležitá.“
„Děláš si srandu?!“ vytřeštil na ni Ron nevěřícně oči. „Vy ji fakt neznáte?“
„A kde bychom se ji asi tak naučili?“ obrátil se k němu Dean. „Mudlové na ni kašlou! Jak jsme mohli tušit, že v tomhle světě můžeš někoho smrtelně urazit jen tím, že mu dáš nevhodný kus zelený větve s květem?“ dodal uštěpačně.
Ronova odpověď zanikla v třeskotu vybuchlého Nevillova talíře. Kus zlata zasáhl Nevilla do hlavy a srazil ho k zemi. Předtím ho ještě stihly pořezat drobnější úlomky. Jeho i nejbližší okolo sedící nebelvířany. Ke stolu ihned přispěchala profesorka McGonagallová.
„Co se tady stalo?“ ptala se ještě za chůze.
„Nic vážného, paní profesorko,“ odpověděl nevzrušeně Neville. „Mám novou hůlku a ještě jsem se s ní tak úplně nesžil. Pan Ollivander říkal, že na kouzlení s tou starou tátovou, co jsem měl, bylo potřeba vynakládat hodně síly, ale tahle je lehčí. Prý mi má sedět líp než tamta, ale pořád si nemůžu zvyknout na to, že na kouzlo stačí míň.“
„Dobře, pane Longbottome, ale příště raději cvičte někde o samotě. Teď běžte na ošetřovnu.“
*****
Večerní „vypouštění jednorožce“ dopadlo nadmíru dobře. Přišli skoro všichni prváci z Nebelvíru a nádavkem i několik z jiných kolejí. Například Sally Lakeová nebo albín Sylvestr Algol, který ale stál stranou ostatních a za celou dobu ho Harry neslyšel říct jediné slovo. Zato nebelvírské prvačky štěbetaly natolik, až je museli tišit. Krása jednorožce je dostala do povznesené nálady, v níž se zapomněly ostýchat mluvit s šesťáky a Harry se o nich za ten jediný večer dozvěděl víc, než čekal. Cestou do hradu mu navíc části rozhovorů reprodukovali i Ron s Hermionou, ale ještě víc zajímal nebelvírského patrona názor Hermiony na jednotlivé studenty. Narozdíl od něj se totiž očividně vyznala v duši dívek nejen stejného věku. Asi na to prostě měla přirozený talent.
Po návratu na kolej Ron cosi hledal a přehrabával se v kufru. Najednou se narovnal a prohlížel si nějakou věc.
„Kde se to tady vzalo? To není moje.“
„Co?“ odhrnul Harry jeden ze závěsů visících kolem jeho postele..
„Nevím. Chytej.“
Harry obratně zachytil drobný hranatý předmět jednou rukou. Bylo to mnohem jednodušší, než chytit zlatonku. Chvíli mlčel.
„Harry?“ nevydržel to po chvíli Ron.
„Cože?“ trhl sebou Harry. „Jo... no... je to moje. Ale netuším, jak se to dostalo k tobě do kufru. Asi jak jsme narychlo balili před odjezdem na Ostrov.“
„Asi,“ souhlasil unaveně Ron. „Tak dobrou noc.“
„Dobrou.“ Černovlasý kouzelník nepřítomně zatáhl závěs, lehl si a nevnímající oči upřel na strop. Ron mu hodil krásně vyřezávanou krabičku z černého dřeva.
Náhledy fotografií ze složky 11: Noví kantoři, nové předměty
Komentáře
Přehled komentářů
několik kouzel bez _vertikálního_ projevu, tedy bez hlasitého vyslovení zaklínadla
je to rok "staré", ale čtu to až teď
Nové předměty
(Mája, 26. 8. 2011 21:17)Taková spousta nových předmětů a profesorů ti muselo dát docela zabrat při vymýšlení. S takovým rozšířením předmětů jsem se setkala poprvé, ale chápu proč jsi jejich výuku tolik rozšířila. Ta dvojčata mě pořád ještě opravdu trápí. Doufám, že jejich situaci dokážeš nějak uspokojivě vyřešit...
...
(Sekko, 23. 6. 2011 20:34)
Pekný dielik,
Myslel som si, jedným z prefektov v Zmijozelu bude Malfoy ale aj tak som bol rád, že nim nie je.
Veľa z tých doplnkových predmetov som nepochopil ale nevadí som zvedavý aké si Harry vyberé a v čom mu to pomôže. Taktiež som zvedavý ako to dopadne s dvojčatami Lakekovími...takže idem ďalej čitať... :oD
super povídka
(Yendazaky, 6. 9. 2008 14:08)
tvoji povidku jsem začal číst jako poslední.. a je fakt super
už se těšim na další pokračování
krása
(Peggy, 14. 8. 2008 15:05)S tím vlastním životem to je fakt... Já jsem taky byla o prázdninách mimo - nejdřív dovča a teď brigáda :))) Kapitola je krásná, zajímá mě, jak budou pokračovat ty nové předměty, začínají se totiž slibně vyvíjet. Takže už aby byl ten konec srpna nebo začátek září :)))
Další kapitola...
(Luna, 1. 8. 2008 14:26)...bude asi až později. Sice nemá být nijak extrémně dlouhá a je skoro dopsaná, ale budu teď tři týdny pryč a Sary (betařka) má o prázdninách také vlastní život. Takže novou kapitolku s názvem pravděpodobně TÉMĚŘ BEZCENNÉ VZPOMÍNKY vložím na konci srpna nebo hned na začátku září.
hezký
(Katy, 22. 7. 2008 22:29)Opravdu se ti to povedlo.Po dlouhé době povídka, kterou jsem přečetla se zaujetím. Máš ji dobře promyšlenou.Tak doufám, že se brzy dočkáme pokračování.
Pěkné
(Vruon, 20. 7. 2008 14:54)Opravdu pěkná povídka. Vypadá to (aspoň mě to tak zatím připadá) že je už předem promyšleno co a jak bude že? Nebo máš talent na připravování si situací:) Každopádně se už těším na pokráčko a doufám že bude brzy :)
...
(ciia, 13. 7. 2008 16:37)super... Libí se mi, že tvoje všechny kapitolky jsou dlouhé a že máš děj pěkně propracovaný. Doufám, že se brzy dočkám dalšího pokračování
Povídka
(victor, 9. 7. 2008 8:35)Naprosto super, tvoje kapitolky se mi moc líbí a celá povídka je tak pěkně promyšlená ,že je jednou z nejlepších ve fanfiction...moc se těším na další...
překlep
(Fido, 20. 7. 2012 20:55)