Úterý 5.9.2006, 5. den, (13,00: 30 °C; 22,00: 25 °C)
Dnes je v plánu koupání a slunění na Pahii Ammos. A protože už na rozdíl od loňska nemám pocit, že musíme spěchat, abychom dokonale využili každou minutu dovolené, vyjíždíme až kolem jedenácté.
Nejdřív ještě ovšem musíme do Kamariotissy, protože, pokud si dobře vzpomínám, manželka potřebuje něco koupit. Jedeme tentokrát kolem pobřeží, a ne přes Chóru, a cesta je o poznání lepší. Žádné stoupání, žádné klesání, jen nějaká ta zatáčka.
V Kamariotisse objevujeme Minimarket a ceny zas nejsou o tolik drastičtější, než na pevnině. Hned na pobřeží objevujeme „peditichara“, čili houpačky, klouzačku a prolízačky. Vůbec, peditichara je věc, která je v Řecku všude a v dobré kvalitě – tohle je něco, v čem jsou Řekové daleko před náma. Pochopitelně tady nutně strávíme dobu, než si to malá užije natolik, že ji lze přesvědčit o tom, že už můžeme jít.
Stejnou cestou tedy jedeme zpátky. Z apartmánu je to na Pahiu cca 9 km. Rovně to je ale jen před Lakkomu, a pak už se cesta, která se vzdaluje moři, kroutí většinou v zatáčkách. Taky je to pořád nahoru dolů a cesta několikrát křižuje údolí, ze kterých se evidentně za deště valí voda i přes cestu. Na těchto místech totiž není asfalt vůbec vidět, a to buď proto, že je zanesen nánosem hlíny, nebo proto, že ho déšť na některých místech úplně utrhnul. Přemýšlím nad tím, jestli jsou tady takoví bordeláři, že to takhle nechali od jara (kdy to tady musí být v tomto směru zajímavé), anebo pršelo někdy nedávno. Později zjišťujeme, že tu skutečně cca před 14 dny fest lilo a toto je následek. Tahleta údolíčka zarostlá obligátně platany ovšem vypadají nesmírně fotogenicky a vždy potěší oko turisty i našince (bych řek‘). I tato trasa patří k těm, kdy se potěšeně rozhlížím po okolí a představuje si, kde by se nejlíp vyjímal letní domek v našem soukromém vlastnictví… Mimochodem, když už jsem s tím začal, kdyby to fakt bylo aktuální, tak bych asi volil Sithonii na Chalkidiki, protože je to od nás asi nejblíže.
Když dorazíme, jsem mile překvapen absencí lidí. Pláž je totiž prázdná, což je stav, který jsem určitě nečekal. Ne že by tady nikdo nebyl, ale všichni jsou organizovaně napravo u taverny a slunečníků, kde muzika jede co to jde, ale jinak je tu prázdno. Rozhodujeme se pro střed pláže a jsme dostatečně daleko jak od lidí, tak od hudby. Rozděláme slunečníky i plážový stan pro malou a díky tomu, že jsme tímto do značné míry odstíněni od Řeků u taverny, po chvíli i sundáváme plavky. Musím říct, že jsem tento rok díky horkému červenci přišel na to, že koupat se s plavkama je fakt opruz. Později se úplně na kraji pláže u skal objeví i holka, která se (asi povzbuzena příkladem) taky svlíkne. A ještě později se mezi ní a náma objeví chlápek, kterému asi nic jiného, než se svlíknout taky, nezbývá.
Zkoumám Pedrovo tvrzení o jedné z nejkrásnějších pláží v Řecku a musím mu dát plně za pravdu. Pláž je dostatečně široká, ale taky i nevídaně hluboká (písek začíná odhaduju už tak 300 m od moře), ale to hlavní kouzlo dělá masiv pohoří Saos za zády. Fakt nádhera! Drobným nedostatkem však je, že je krása Pahie jen obtížně zachytitelná. Říkám si, že by asi nejlíp vypadala z člunu, aby se tam vešel ten masiv celý, ale asi by to chtělo spíše z nějakého padáku nebo letadýlka, aby tam bylo vidět i ten hluboký písečný klín směrem do vnitrozemí. Některé fotky se ale celkem povedly a část té atmosféry tam snad je.
Geo poznámka: nalevo (západně) jde vidět masiv hory Fengari a napravo (východně) pak typově něco úplně odlišného, podle mapy by se mohlo jednat o vrchol Vounos (1141 mnm) a okolí. Zatímco masiv Fengari je šedý a vcelku zakulacený (žula), je Vounos okrově žlutý a rozeklaný (pískovec?) a strašně mi připomíná Mitikas (tedy Olympské pohoří). Tipoval bych, že mají každý jiné geologické složení – to by i vysvětlovalo, proč je pobřeží u Pahie Ammos a pak ještě kousek na východ úplně jiné (písek) než celý zbytek ostrova (šedé, vcelku velké šutry).
Večer ještě zajdeme na voltu a na peditichara do Kamariotissy. Je tu dokonce i internet café! Jinak potkat jdou buď místní, anebo jen turisti-důchodci. Jako zjevení pak vypadají 3 mladé Němky v nějakém otřískané dodávce, pomalované a s nápisem ZION TRAIN. Uvědomuju si, že tady vlastně jezdí i hipísáci, ty ale v Kamariotisse spíše nepotkáte. Tenhle ostrov je turisticky skutečně téměř panenský.
Středa 6.9.2006, 6. den, Pahia Ammos, (13,00: 30 °C, 19,00: 27 °C)
Ráno hodně fouká, takže uvažujeme o tom, že navštívíme Svatyni velkých bohů nebo půjdeme na Fonias, ale pak si uvědomuju, že podle netu fouká nejvíc na západě ostrova a tenhle vítr jde od severu, tak by nebylo rozumné vydávat se na sever. Naopak, na jihu na Pahii by to snad mohlo být kryté.
Nejdřív se ale jdeme s malou podívat dolů k moři pod apartmánem- je tam totiž velké stádo ovcí, které pijí vodu. Celkem by mě zajímalo, jestli pijí mořskou, nebo co to tam provádějí.
Pláž pod apartámny je stejná jako všude kolem ostrova, tedy kromě zmiňované Pahie Ammos a části na východ od ní. Tzn. celkem velké šutry, takové šedočerné, tzn. nic úchvatného. Taky se po tom blbě chodí. Než dojdeme až na místo, ovce jsou už dávno pryč, na stejném místě sedí ale velcí ptáci (už jsem zapomněl, co to bylo, myslím že mořští racci). Nejsou ale ochočení, a tak před náma uletí. Vidíme, že zvěř pije sladkou vodu z říčky/potoka přitékajícího z údolí nahoře. Podle mapy je to Xiropotamos podle stejnojmenné obce u ní. Po cestě zpět mi malá usne a tak na Pahiu jedeme až po 13:00.
Na pláži je dnes mnohem více lidí než včera, či spíš nejsou všichni u taverny, ale jsou roztahaní. Jdeme ke skále na východ, ale ideální volba to nebyla, protože tam jsou nakonec taky nějací lidi - nejmíň je jich opět uprostřed. Teda – lidí je tu fakt málo, akorát už nemůžem jít donaha jako včera.
Zkouším to opět s Aquapacem, ovšem výsledky jsou stejné jako loni. Docházím k závěru, že na takové focení by byl třeba nový foťák s velkým displejem. Takhle vždycky vidím prd. Šnorchlování je nicméně skvělé, protože voda je čistá a jde vidět dost hluboko (co se druhové pestrosti týče, vidím tady to samé, co všude jinde v Řecku). Na konci skal končí mělká terasa a dno se najednou prudce propadá do hloubky desítek metrů. Obeplouvám ještě skálu a objevuju malou a úzkou, zato však hlubokou a kolmou „zátoku“. Už dlouho jsem si nezaskákal (naposledy ve Španělsku 1996) do moře, a tak jsem rád, že tohle místo objevuju, protože tady by to šlo! Tak skočím aspoň s ploutvema a říkám si, že si tady zajdu zaskákat v sandálech (při lezení na skálu nebezpečí inkasování ježčí bodliny) – z pláže by se tady dojít mohlo.
Tento nápad se ale líbí i manželce (tedy ne skákat, ale jít se podívat na východ od pláže), a tak jdeme všichni. Ačkoli zelení tahle část ostrova příliš neoplývá (nejvíce je tady malých trnitých keříků, které ohlodávají všudypřítomné kozy a nějaké ty sukulenty), moc se mi to tady líbí a chvilkama si dokonce připadám, jako v okrasné zahradě nějakého šíleného zahradníka. No třeba tohle vypadá, jako dokonale naaranžované (v reálu mnohem víc, než na té fotce). Vybavuju si, že takhle nějak vypadaly fotky z Limnosu.
Po chvíli objevujeme v zářezu v pobřeží malinkou plážičku, která je už ovšem ve stínu. Slezu k ní dolů, ale vidím, že je tady i dost naplavených trav. Není to nic extra. Jdeme ještě dále a míjíme velké pole těžce zerodované valící se dešťovou vodou. Zářezy do země jsou skutečně dost hluboké. I když je to krásné místo, chatku by tady asi nebylo rozumné stavět. Trochu dále na východ pak objevujeme skutečný skvost – relativně hodně velká pláž (Karkanis), naprosto opuštěná a nedotčená. Jsme nadšeni a zkoumáme, jak se tam dostat. Nakonec ovšem docházíme k závěru, že sami bychom se tam asi nějak dostali (horší by asi bylo dostat se dolů než nahoru), ale problém by byl s malou, a tak se sestupu dolů vzdáváme. Říkáme si ale, že pokud tady ještě půjdeme, můžeme to zkusit. Tohle místo bych ale rozhodně doporučil. Pokud tady nepřipluje nějaký člun, může se těšit, že tady stráví celý den v naprostém osamocení.
aktualizace 2007: v září 2007 jsme už dolů a slezli (v místech, kde stojí manželka) a šlo to kupodivu docela dobře. Celý (půl)den jsme tady byli úplně sami... Kousek vedle je další pláž, prý ještě hezčí a líp přístupná. Na tu jsme se ale i přes původní záměr nakonec nedostali - koupat se bez plavek totiž šlo v klidu i na Pahii Ammos.
Zpátky se tentokrát nevracíme kolem moře, ale horem kolem plotu (typický nevysvětlitelný řecký jev) nic neohraničujícího. Zpátky na pláži jsme touto cestou snad za 10 minut.
Tip: pokud by se na tuto pláž někdo chtěl vydat, jděte z Pahie horem kolem plotu a pak odbočte k vodě doprava. Vzhledem k tomu, že jsem pak před odjezdem viděl v traktoriu fotky pláží této se velmi podobajících, předpokládám, že jich tam bude víc.
Na závěr si ještě fotím kozu na stromě. Později jsme zjistili, že divoce žijící kozy jsou (pochopitelně patřičně upraveny) vyhlášenou specialitou Samothrácké kuchyně.
Na závěr dnešního dne ještě jdeme na frappé do taverny – dole jsme úplně sami, jen nahoře jsou nějací lidi. Frappé stojí 3 € - inu beach bar. Zajímám se o ten plot, a ty rozestavěné baráky a tu podrytou „základovou desku“, ale číšník (Č) pochopitelně (jak je zvykem) nic neví. Rozhovor s ním však manželku (M) aspoň pobavil:
M: co se tady stalo, všude je to jak po povodních…
Č: (nechápe otázku, nemyslí si, že by se tady něco stalo)
M: Tady je asi hodně vody, deště …
Č: No jo, my máme hodně vody!
M: Z moře?
Č: Ne, nedávno tady pršelo, podívej, jak je moje pláž vzhůru nohama! Bylo to tu krásně rovné, teď to tu mám rozryté!
Manželka z něho má stejně natvrdlý dojem, jako z chlapů na Krétě. Snaží se mi popsat specifického Kréťana, ale evidentně to neumí převést z pocitové úrovně do úrovně faktické. Přesto chápu: všichni takové ty černé kudrnaté vlasy, hnědí, vysušení jak tresky a furt se po tobě tak dívají … manželka kdysi sbírala na jihu Kréty banány, tak se nedivím, že se po nich (byly tam 3 holky) furt ty tresky vysušené dívaly…
Topo poznámka: kolem Samothraki vystupují z moře další ostrovy. Nejbližší, nejostřeji viditelný a nikdy nemizící je turecká Gökceada na jihovýchodě. K večeru se ale z obzoru začínají nořit další ostrovy: ten na jihu správně tipuju jako Limnos, ovšem nevím, co je to na tom západě (na Thassos mi to připadá moc dole, ten je přece výše a neměl bych ho vidět) a už vůbec netuším, co za zajímavý ostrov je ta „pyramida“. Večer teda vezmu mapu, natočím správným směrem (aha, apartmán není úplně na jih, ale spíš na jihozápad) a:
- potvrzuji si, že to na tom jihu je skutečně Limnos
- to na tom západě je skutečně Thassos
- a na tu „pyramidu“ jsme se loni skoro týden dívali – to není ostrov, ale Athos.
Všechny ostrovy si nafotím a k tomu ještě přidám kýčovitý západ slunce do moře.
<<< Trajektem na Samothraki Fonias a vykopávky >>>
Náhledy fotografií ze složky Pahia Ammos