DO OKOŘE BEZ OŘE
Ano, je tomu skutečně tak, v sobotu 2. dubna každý mohl vyrazit na již 40 turistický pochod, pod tradičním sloganem DO OKOŘE BEZ OŘE. Akce se konala pod záštitou klubu českých turistů Kralupy nad Vltavou.
My jsme si tuto akci nenechaly ujít a na královskou cestu za dobrodružstvím jsme vyrazily společně za doprovodu naší kamarádky Terezky. Vyrazily jsme již v brzkých hodinách, abychom si tu atmosféru vychutnaly už od rána. Počasí nám krásně přálo, sluníčko nás provázelo celým dnem . Nabídka tras na Okoř byla pestrá a každý si dle vlastního uvážení mohl zvolit výchozí místo a stát se učastníkem pochodu přihlášením v cíli. My jsme zvolily trasu nejkratší, která začínala v Zákolanech, a byla celkově do cíle 7km.
Na Okoř je cesta....jako žádná ze sta.... no to není až tak pravda, jelikož po cestě je možno k vidění spoustu krásných a zajímavých míst. Již na začátku trasy v Zákolanech jsme mohly vidět sochu A. Zápotockého a jeho rodný dům. Dále třeba národní kulturní památku Budeč ( rotunda sv. Petra a Pavla) nebo třeba rekonstruovaný statek Nový Mlýn s nádherně upravenou zahradou plnou sousoší, jezírek apod.
Byla jsem unešená z toho kolik lidí a pejsků se pochodu učastnilo, a také z toho kolik batohů jsem měla možnost obejít a nahlédnout jestli tam není něco na zub . Vyřádila jsem se až až, kožíšek jsem si smáčela v potůčku, který se táhl skoro po celé délce naší trasy, takže naprostá spokojenost. Do cíle jsme dorazily kolem 13hod, kde jsme odevzdaly startovní listinu a obdržely Diplom, kde nám byli zapsány zdolané kilomety, a placku pochodu. Po tůře nám pořádně vyhládlo a proto jsme zavítaly do místní hradní hospůdky, kde teda opravdu výborně vaří a kam za námi dorazila Janča s Badíkem, mamčou a Mončou a všichni společně jsme si mohli užit zbytek odpoledne na Hradě Okoř ......
Večer jsem usla jak špalek a už teď se těším na příští ročník pochodu.