Trampoty něžných úchyláků
Trampoty něžných úchyláků
Je to skoro pravidlo. Ženy, které mají rády tvrdší sex, si jako partnery vybírají hrubce. Zpočátku si s nimi báječně užívají, než ovšem dojde na první facku mimo postel. Pak, ač nerady, si musí přiznat, že sice v posteli je násilí vzrušuje, ale v obyčejném životě je děsí. Jak tohle dilema vyřešit? Nezbývá než se vzdát skvělého sexu.
Můj kamarád Donald byl úchyl. Jinak se tomu prostě nedalo říct. Když jsme v časných ranních hodinách společně sedávali u baru, dva osamělí taxikáři, kteří se potřebovali uvolnit, než půjdou po dlouhé směně domů spát, zahleděl se Donald co chvíli zamženým zrakem na nějakou dívku či ženu, ať už skutečnou nebo v televizi, a s povzdechem prohlásil: „No teda, to je kočička! Tý by to slušelo, kdyby visela za nohy z lustru!“
K podobným výlevům citů si obvykle vybíral drobné blondýnky, takové, jaké by průměrně silný chlap dokázal bez potíží na lustr zavěsit, ale tu a tam ho zaujala i dvoumetrová mužatka se třemi bradami či žena tak mohutné postavy, že by jí jistě nebylo zatěžko zavěsit na lustr Donalda.
Na mé dotazy, jak by si počínal, kdyby některá z dotyčných dívek na lustru visela, upřímně odpovídal, že neví, ještě nikdy se se žádnou tak daleko nedostal. Ale rozhodně by jí neublížil, není násilník ani sadomasochista. Prostě by se mu líbilo, kdyby to někdy mohl zkusit. Nechce dělat nic zakázaného a nechce dělat nic proti vůli partnerky, rád by jen trochu experimentoval. Bohužel ho obyčejný, dobře známý, všední a normální sex v pokročilém věku čtyřiceti let už poněkud nudí.
Moje kamarádka Cora měla podobný problém: už od puberty toužila po chlapovi, který by se s ní v posteli nemazlil, ale byl k ní naopak trochu hrubý. Ještě jako panna prý onanovala, zatímco si donekonečna opakovala větu „Roztáhni nohy, ty kurvo, ať ti tam vrazim svýho utahováka!“, kterou snad zaslechla v nějakém sexy filmu. Ta věta jí prý pomáhala i později, když už panna nebyla, ale naopak střídala muže jako ponožky v zoufalé snaze najít někoho, kdo „pochopí, co potřebuje“. Nepochopil nikdo. Všichni byli něžní a laskaví a těsně před činem jí místo vytoužených obhroublostí šeptali sladká slova lásky. Coře ještě nebylo třicet, a normální, všední, něžný sex ji už dlouho zoufale nudil.
„Myslíš, že by se ti líbilo viset za nohy z lustru, zatímco by jeden čtyřicetiletej chlap, unavenej obyčeným sexem stejně jako ty, přemítal, co s tebou provede?“ zeptala jsem se jednou Cory.
„Ty někoho takovýho znáš?“
„Mohla bych tě s ním seznámit ještě dnes pozdě v noci.“ Cora se nad
tou nabídkou na pár vteřin vážně zamyslela, ale pak řekla, že radši ne.
„Víš, já nechci žádnýho úchyláka. Mně přece nejde jen o sex.
Potřebuju vztah! S nějakým hodným chlapem, který by ke mně měl úctu,
ale taky by mě dokázal občas bez okolků povalit na matraci a říkat mi…
víš co.“
Coře se nakonec podařilo najít, co hledala. Venkovský chasník, na kterého narazila kdesi v Nebrasce nebo snad v Oklahomě, za ni zaplatil pár skleniček, pak ji vyvedl v baru, vtáhl ji do své dodávky a vysvětlil jí, že teď, když ho stála tolik peněz, přece nemůže couvnout, teď už musí dát nohy od sebe. Coře se nadšením zatmělo před očima, a i když se stále ještě naoko bránila (musela, jinak by celá fantazie ztratila půvab), věděla už, že konečně pozná sex, o jakém odjakživa snila.
Vzápětí prožila dva či tři Orgasmy s velkým O a šíleně se zamilovala do muže, s nímž neměla kromě jediné věci vůbec nic společného.
Venkovský chasník sice napoprvé nevypustil z úst veškerá klíčová slova, to se však časem spravilo. Létala za ním z New Yorku skoro každý týden a chasník ji brzo začal oslovovat „huso“, „krávo“, „mrcho“ či „kurvo“. Potíž byla v tom, že teď už to nedělal jen v soukromí, když si to rozdávali v jeho dodávce či v hotelovém pokoji (chasník prý bydlel u rodičů). Mluvil tak s ní – a o ní – i před svými kumpány anebo před docela neznámými lidmi, kteří přece nemohli vědět, jak dokonale chápe Cořinu sexualitu, a tak by ho klidně mohli považovat za nevycválaného pitomce. Brzy se začala stydět chodit s ním do společnosti, ale o to víc se věnovali drsnému, násilnickému sexu.
Cora mu spíš ukázala než vysvětlila, že jí vůbec nevadí, když k nadávkám přidá i nějakou tu ránu – když ji dokáže trochu proplesknout, mrsknout s ní na matraci a vydusat jí do stehna modřinu o hranu postele, bude se jí to líbit o to víc. Chasník poctivě plnil zadané úlohy a zdálo se, že mu to vyhovuje.
A pak ji ztřískal. Doopravdy – a v situaci, která neměla se sexem vůbec co dělat. Corou ta příhoda tak otřásla, že si už vůbec nepamatovala, jak to vlastně začalo. Jeli společně v autě a ona snad měla jiný názor na to, kde odbočit. Pohádali se, pak chasník zastavil u krajnice a dal jí pár pořádných ran pěstí. Po způsobu klasických násilníků se jí vzápětí začal omlouvat a vysvětlovat jí, že to vlastně udělal jen z lásky.
Cora ovšem byla moderní žena, která se o sebe dovedla postarat. Ještě ten samý den překonala svou zaslepenost sexem a odjela taxíkem na letiště, aby z Nebrasky (nebo možná Oklahomy) navždy odlétla.
„Ten vidlák měl pravdu,“ pofňukávala pak nad pravým newyorským cappuccinem a pod okem jí stále ještě prosvítal monokl, nezakrytelný make-upem. „Byla jsem husa, kráva a… a všechno možný. Já byla přesvědčená, že mi porozuměl, pochopil, co potřebuju v pelechu, a schválně se mi přizpůsobil! A on je to zatím úplně obyčejnej tupec, kterej nic jinýho ani neumí. Je to primitiv! Vsadím se, že jsem se o jeho lásku dělila s teletem nebo se stádem ovcí! Prostě jsem zas jednou šlápla do hovna.“
Fenomén, který Cora na vlastní kůži zažila, prý vůbec není ojedinělý. Ženy, které mají rády takříkajíc tvrdší sex, si často vyberou za partnery muže, kteří jsou prostě – trochu hrubí. Takové ženy to nemají lehké. Zatímco v posteli je násilí vzrušuje, v obyčejném životě je děsí, a často jim nezbude nic jiného než se vzdát skvělého sexu, aby si nemusely každou chvíli zaplácávat make-upem ještě skvělejší modřiny.
Ale co si počnou pak?
Cora prošmejdila v New Yorku snad všechny S&M kluby, kde se poslušně
nechala svazovat do kozelce, připevňovala ujetým nadšencům kolíčky na
varlata či přirození, hlasitě (ale nevzrušeně) úpěla, když jí kapali
na záda vosk, a běhala po čtyřech na vodítku s ocelovým obojkem
kolem krku.
Vůbec to nepomohlo. Podobné noční procedury, i ty dost bolestivé, jí připadaly jako dětská hra. A ona je přece už dávno dospělá.
Cora to nakonec vyřešila stylem typické newyorské intelektuálky: sehnala si psychoanalytika a s jeho pomocí se zbavila… ne snad svých choutek, ale spíš svých zábran. Když po čase zase začala chodit se sympatickým mužským, podala mu při třetím nebo čtvrtém setkání dopis, v němž mu vylíčila, co se jí líbí v posteli. Dělal, co uměl, a Cora to zřejmě ocenila. Brzy už bydleli společně. Cořin příběh má happy end.
Ale Donald, pokud vím, nikdy nenašel vhodnou kandidátku k věšení za nohy z lustru. Během let, co jsme se znali, si opatřil dvě nebo tři přítelkyně, ale mám obavy, že ani jedné z nich podobné praktiky vůbec nenavrhl.
Když ho opustily, nastěhoval si do garsonky sedm toulavých koček a od té doby sice strašně zapáchal, ale byl mnohem spokojenější. Kočky ho zkrátka učinily šťastným.
I když jsem přesvědčená, že ani jedna z nich nikdy nevisela z lustru.