Dieta na poslední chvíli
Dieta na poslední chvíli
Máte namířeno na večírek, a ne a ne se vejít do šatů? Nezoufejte, objevili jsme diety, které slibují zázraky doslova za pět minut dvanáct, a vyzkoušeli na vlastní kůži, zda a jak opravdu fungují.
Na světě by mohlo být krásně, kdyby… Každá věc má své kdyby. Jednou z podmínek nekonečného holčičího štěstí totiž je, abychom vypadaly pořád krásně, mladě, svěže a hubeně, anebo abychom se alespoň vešly do sexy šatů… Zvlášť když je sezona večírků, party i divokých mejdanů doslova za dveřmi! Já sama jsem typickým požitkářem. Samozřejmě víceméně vyznávám zdravý životní styl, pravidelně sportuju a hlídám se. Ale taky si po žádném obědě nedokážu odepřít kostičku čokolády, hektolitry koly a slaďoučkou tatranku k svačině. Před vánočním večírkem mám ale v plánu všem ukázat, že jsem (paradoxně) stále hubenější a krásnější. Proto jsem jako dobrovolník vyzkoušela nejrychlejší diety, jež slibují zázraky na počkání – od pár hodin až po několik dní. Opravdu ale můžeme díky ‚last minute‘ dietě zhubnout do šatů, nebo jde jen o plané sliby?
DESETIDENNÍ DIETA
GLYKEMICKÁ NÁSOBILKA
Možná jste se s termínem glykemický index už setkala. Pokud ne, udává,
nakolik vám po dané potravině stoupne hladina cukru v těle. A platí, že
čím je vyšší, tím hůř. Kalorie v potravinách s vysokým glykemickým
indexem (GI) jsou totiž zákeřnější než třeba stejné množství kalorií
schovaných v potravině s nižším GI. Proč? Čím více po jídle stoupne
cukr v krvi, tím větší je tendence k ukládání tuku v organismu –
budou-li tedy dva lidé držet dietu o stejné energetické hodnotě, zhubne
více ten, který bude jíst potraviny s nižším glykemickým indexem.
Z tohoto faktu vychází i The 10-day GI Diet od Azminy Govindji a Niny
Puddefoot.
Pečlivě tedy studuju tabulku: sto gramům glukózy je přiřazena hodnota 100, smaženým hranolkům 95, čokoládě 70, celozrnnému pečivu 65, mé oblíbené kole 70, těstovinám 40 a zelenině 10. Následujících deset dní proto počítám jednotky a ostřížím zrakem pročítám obaly od jídla. Dávám si závazek nepřekročit za den hodnotu padesát. První den snídám své oblíbené sušenky Bebe s cereáliemi. Na nich sice hodnota GI není, ale internetové stránky výrobce tvrdí, že je to absolutně vyvážený výrobek, který postupně uvolňuje energii. A já mu věřím! Ke svačině zobu celozrnné pečivo a na oběd vyrážím na slavnostní suši. Takovouhle dietu mi seslal sám pánbůh, takhle se rozmazluju jen po výplatě! Odpolední tatranku se slzou v oku vyměňuju za celozrnný pufovaný chléb a jablko, ale nestěžuju si. Večerní kopa zeleniny se sýrem feta a kuřecím masem (ale bez pečiva a majonézové zálivky!) v mé oblíbené restauraci by namlsala i toho největšího antidietáře!
Po pár dnech začínám mít hodnoty některých potravin v malíku, z hlavy machruji před kolegy: „Těstoviny čtyřicet, kola sedmdesát!“ a nesu se jako páv. Paní chytrá už ví, že kuřecí maso s vařenou rýží je vyváženější než pěticentimetrový biftek s óbr kopcem hranolků a majonézou. Neříkám, že se mi po nich nestýská. Ale pár dní tomu ještě dám. Do finále už mi zbývají jen tři. Místo koly piju neperlivou vodu (GI 0, díky bohu) a hranolky vyměňuju za tmavý fitness chleba, který skvěle zasytí. Po deseti dnech mám o kilo míň. Čekala bych, že to bude za tu námahu o něco víc.
Verdikt:Nerada se trápíte? Pak je tato metoda právě pro vás. Kila jdou dolů, ale nijak závratně.
Na vlastní kůži
TÝDENNÍ DIETA
DŽUSOVÝ ZÁZRAK
Sraz se spolužáky z gymnázia po x letech je dobrou příležitostí, jak
ukázat, že i když datum v občance už dávno zaschlo, vy jste pořád
hvězda. Škoda jen, že mi k tomu chybí (respektive přebývá) několik
kilo. Noo, stačilo by se zbavit tak tří, a bylo by mnohem víc důvodů
k radosti… Kolegyně mi nenápadně podává článek o dietě 7lbs in
7 Days Super Juice Diet od Jasona Valea. Sedm dní není úplně málo, ale
taky ne moc. V elektru vysolím 1560 korun za odšťavňovač a mířím do
zeleniny. Vietnamští zelináři z mého nákupu za několik stovek mají
radost. Tahle dieta není žádná láce! První den při přípravě snídaně
do kouzelného přístroje vhazuju jablka, okurku, ananas a avokádo. Nápoj
zvláštní chutě, ale pít se to dá. Snídani zapíjím horkou vodou
s citronem a házím do sebe probiotické tablety, jež mají střevům pomoct
se s touto detoxikační kúrou vypořádat. K obědu si dávám koktejlové
repete a po zbytek dne jsem o vodě. Druhý den si míchám oblíbenou
kombinaci jablko a mrkev a střídám ji s okurkou (bacha, ta má projímavé
účinky) a začínám si šťávičky docela užívat. Je to velká dobrota.
Třetí den zjišťuju, že by se do mých kalhot vešel ještě jeden
podnájemník… zoufale začínají padat. Šťávy mi dodávají spoustu
energie, ale regulérní jídlo (kus flákoty) už mi taky začíná chybět.
„Vydrž, Prťka, vydrž, už to máš za pár,“ říká mi kolegyně Terezka
se smíchem, když v poledne aspoň očuchávám její kuřecí tortillu. Na
pracovním obědě si nazítří objednávám jen vývar a užívám si staré
dobré chutě. Koncem týdne mám dole přes dvě a půl kila. Jsem nadšená.
Nebýt otravného mytí odšťavňovače (po každém použití musíte jeho
sítko vydrbat kartáčkem na zuby) a nástrah chutí a vůní v nejbližším
okolí, vydržela bych i déle. Necelá tři kila mi ale teď na ohromování
pomalu plešatějících spolužáků bohatě stačí.
Radost pro všechny latentní vegetariány! Výhodou diety je, že opravdu chutná a skvěle čistí tělo!
JEDNODENNÍ DIETA
VLÁKNINOU KE ŠTĚSTÍ
V sobotu mám důležité rande. V překladu to znamená: Dnes je čtvrtek a
do soboty musím být poloviční! Nevím, jestli je to možné, ale v rámci
zvyšování šancí na úspěšnost schůzky se o to aspoň pokusím. Volba
padá na super dietu, která se jmenuje The Little Black Dress Diet (její autor
Michael van Straten správně pochopil, že se chci vejít přesně do takových
šatiček). Kouzlo této superrychlé metody spočívá v tom, že po dobu
čtyřiadvaceti hodin svoje tělo podrobíte nemilosrdnému odvodňování. Moje
pouť za štíhlostí začala v pátek večer, kdy jsem vypila dvě sklenice
teplé vody s vymačkaným citronem a ‚zajedla‘ to hustým koktejlem
z psylia neboli vlákniny, která má za úkol zlepšit průchodnost střev.
Než jsem vlezla do postele, připila jsem si na zdraví opět horkou vodou,
tentokrát s nasekanou petrželí a koprem, jenž pro změnu z těla odvádí
nadbytek vody. Sice už jsem za svůj život pila lepší drinky,
ale budiž!
Zhruba patnáct minut po usnutí se ozval můj močový měchýř, za další půlhodinku znova. Do rána celkem čtyřikrát. „Tomu se říká vyspinkat se do růžova,“ mručela jsem na sebe po probuzení při pohledu do zrcadla. Kruhy pod očima prozrazovaly pernou noc.
Ovšem stejně jsem se s radostí vrhla na své oblíbené čokoládové müsli a opět je korunovala horkou vodou s citronem a nášupem z psylia. Svoje polední těstoviny jsem musela vyměnit za jablka a hrozny, banány a… samozřejmě za patok s citronem. U svačiny jsem se doslova rozčílila z faktu, že se skládá pouze z fenyklového čaje, který je dobrý na peristaltiku střev a proti nadýmání. Ale to už jsem se pomalu šlechtila na večer a hodiny před zrcadlem mi daly zapomenout i na hlad, respektive chutě, které mě navštívily při čtení časopisu Apetit. Bylo to sice utrpení, ale když jsem si před odchodem oblékla ‚malé černé‘ a obula lodičky Sergio Rossi, byla jsem na sebe opravdu pyšná. Zadek sice nezmizel, ale břicho bylo ploché jako přistávací dráha.
7 Days Super Juice Diet od Jasona Valea. Sedm dní není úplně málo, ale taky ne moc. V elektru vysolím 1560 korun za odšťavňovač a mířím do zeleniny. Vietnamští zelináři z mého nákupu za několik stovek mají radost. Tahle dieta není žádná láce! První den při přípravě snídaně do kouzelného přístroje vhazuju jablka, okurku, ananas a avokádo. Nápoj zvláštní chutě, ale pít se to dá. Snídani zapíjím horkou vodou s citronem a házím do sebe probiotické tablety, jež mají střevům pomoct se s touto detoxikační kúrou vypořádat. K obědu si dávám koktejlové repete a po zbytek dne jsem o vodě. Druhý den si míchám oblíbenou kombinaci jablko a mrkev a střídám ji s okurkou (bacha, ta má projímavé účinky) a začínám si šťávičky docela užívat. Je to velká dobrota. Třetí den zjišťuju, že by se do mých kalhot vešel ještě jeden podnájemník… zoufale začínají padat. Šťávy mi dodávají spoustu energie, ale regulérní jídlo (kus flákoty) už mi taky začíná chybět. „Vydrž, Prťka, vydrž, už to máš za pár,“ říká mi kolegyně Terezka se smíchem, když v poledne aspoň očuchávám její kuřecí tortillu. Na pracovním obědě si nazítří objednávám jen vývar a užívám si staré dobré chutě. Koncem týdne mám dole přes dvě a půl kila. Jsem nadšená. Nebýt otravného mytí odšťavňovače (po každém použití musíte jeho sítko vydrbat kartáčkem na zuby) a nástrah chutí a vůní v nejbližším okolí, vydržela bych i déle. Necelá tři kila mi ale teď na ohromování pomalu plešatějících spolužáků bohatě stačí.
Verdikt:Poměrně bezbolestná (a hlavně krátká) metoda, kterou zvládne i člověk s minimální vůlí.