Zrození
7. 8. 2007
Můj milovaný chlapečku,tyto stránky jsem založila kvůli tobě,aby sis jednou mohl přečíst jak to všechno bylo.Možná už tady nebudu,nebo si nebudu všehno pamatovat,když se budeš ptát: "Mami,kdy jsem začal chodit..." atd.,jeden nikdy neví,co se může stát.Nejsem už nejmladší,narodil ses týden před mýma 41 narozeninama a v skrytu duše se modlím,aby ses za mě jednou nestyděl,že máš starou mámu,kterou si určitě hodně lidí bude plést s babičkou.
Jak to všechno začalo
S tvým tátou jsme začali chodit někdy v listopadu 2003,vzali se 11.11.2006 v 11.00.Ještě před svatbou jsme se rozhodli pro miminko,ale jelikož jsem byla po sterilizaci,museli jsme podstoupit umělé oplodnění.První pokus se nezdařil a na druhý pokus dne 18.8.2006 jsme stvořili TEBE.Bojoval jsi statečně o přežití,ale tvůj boj zdaleka nekončil.Narodil ses o týden dřív (termín jsi měl 9.5.,na moje narozeniny),rodila jsem tě ve strašných bolestech,které trvaly patnáct hodin.Byl to porod jako ve středověku,vůbec jsem tě nemohla přivést na svět a doktoři na to vcelku kašlali,ale tvůj táta mě statečně pomáhal,tak jsme to nakonec zvládli.Tys byl chudáčku přidušený,museli tě resuscitovat,protože jsi měl uzel na pupeční šňůře,takže jsi byl bez kyslíku,nevím jak dlouho.Dali tě do inkubátoru aniž bych tě viděla či slyšela.Narodil ses v úterý 1.5. v 17.30,měřil 54cm a vážil 4100g,takový malý obřík.Poprvé jsem tě uviděla až kolem osmé večer a chtělo se mě brečet,jak jsi byl bezmocný na těch přístrojích,ale já prohlásila,že jsi bojovníček a že se z toho dostaneš.Tyhle slova mě pan primář připomněl při propouštění a řekl,že se ho to velice dotklo,co jsem řekla.Taky jsem měla pravdu,ze všeho jsi se až překvapivě dobře dostal,k tomu všemu jsi měl totiž ještě nalomenou klíční kost , nádor na hlavičce a vodní kýlu ve varlátku.V inkubátoru jsi byl do pátku,ale dali mi tě až v neděli.Byla jsem z toho dost psychicky na dně,ale když mi tě přinesli,všechno rázem opadlo,já tě objala a už nepustila.Bylo to něco nádherného mít tě konečně u sebe,takové sladké hodné a krásné miminko.Mám z toho slzy v očích ještě teď,ty ležíš vedle mě v kočárku,jsou ti tři měsíce,chechtáš se na celé kolo,vykládáš o sto šest,škoda že ti nerozumím.Občas zmerčíš kočičku,která se ti houpe nad hlavou (hračku,kterou ti přinesla babička od táty) a křičíš na ni až mi uši zaléhají.Kdybys tak tušil jak strašně tě miluju,to se nedá ani slovy vyjádřit,ale já myslím,že to cítíš.Milujeme tě všichni,táta,babičky,dědové i segry s bráškou.
Jsi totiž moc hodné miminko,které skoro nepláče,pořád spinká a když je vzhůru,tak se jen usmívá,chechtá,brebentí nebo si hraje.Usmívat ses naučil už někdy po prvním měsíci a hned na to jsi začal i žvatlat.Teď už krásně udržíš hrkávku i hlavičku a snažíš se otočit na bok,ale moc ti to nejde.Miluješ vodu a stromy nebo kytky,to jsi pak spokojený človíček,když je máš okolo sebe.
Pro dnešek už to zakončím,protože už chceš jít spinkat a někdy zase budu pokračovat.
Jak to všechno začalo
S tvým tátou jsme začali chodit někdy v listopadu 2003,vzali se 11.11.2006 v 11.00.Ještě před svatbou jsme se rozhodli pro miminko,ale jelikož jsem byla po sterilizaci,museli jsme podstoupit umělé oplodnění.První pokus se nezdařil a na druhý pokus dne 18.8.2006 jsme stvořili TEBE.Bojoval jsi statečně o přežití,ale tvůj boj zdaleka nekončil.Narodil ses o týden dřív (termín jsi měl 9.5.,na moje narozeniny),rodila jsem tě ve strašných bolestech,které trvaly patnáct hodin.Byl to porod jako ve středověku,vůbec jsem tě nemohla přivést na svět a doktoři na to vcelku kašlali,ale tvůj táta mě statečně pomáhal,tak jsme to nakonec zvládli.Tys byl chudáčku přidušený,museli tě resuscitovat,protože jsi měl uzel na pupeční šňůře,takže jsi byl bez kyslíku,nevím jak dlouho.Dali tě do inkubátoru aniž bych tě viděla či slyšela.Narodil ses v úterý 1.5. v 17.30,měřil 54cm a vážil 4100g,takový malý obřík.Poprvé jsem tě uviděla až kolem osmé večer a chtělo se mě brečet,jak jsi byl bezmocný na těch přístrojích,ale já prohlásila,že jsi bojovníček a že se z toho dostaneš.Tyhle slova mě pan primář připomněl při propouštění a řekl,že se ho to velice dotklo,co jsem řekla.Taky jsem měla pravdu,ze všeho jsi se až překvapivě dobře dostal,k tomu všemu jsi měl totiž ještě nalomenou klíční kost , nádor na hlavičce a vodní kýlu ve varlátku.V inkubátoru jsi byl do pátku,ale dali mi tě až v neděli.Byla jsem z toho dost psychicky na dně,ale když mi tě přinesli,všechno rázem opadlo,já tě objala a už nepustila.Bylo to něco nádherného mít tě konečně u sebe,takové sladké hodné a krásné miminko.Mám z toho slzy v očích ještě teď,ty ležíš vedle mě v kočárku,jsou ti tři měsíce,chechtáš se na celé kolo,vykládáš o sto šest,škoda že ti nerozumím.Občas zmerčíš kočičku,která se ti houpe nad hlavou (hračku,kterou ti přinesla babička od táty) a křičíš na ni až mi uši zaléhají.Kdybys tak tušil jak strašně tě miluju,to se nedá ani slovy vyjádřit,ale já myslím,že to cítíš.Milujeme tě všichni,táta,babičky,dědové i segry s bráškou.
Jsi totiž moc hodné miminko,které skoro nepláče,pořád spinká a když je vzhůru,tak se jen usmívá,chechtá,brebentí nebo si hraje.Usmívat ses naučil už někdy po prvním měsíci a hned na to jsi začal i žvatlat.Teď už krásně udržíš hrkávku i hlavičku a snažíš se otočit na bok,ale moc ti to nejde.Miluješ vodu a stromy nebo kytky,to jsi pak spokojený človíček,když je máš okolo sebe.
Pro dnešek už to zakončím,protože už chceš jít spinkat a někdy zase budu pokračovat.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář