Pařížská ponorka
Jmenuje se Argonaut, byla zhotovena v Cherbourgu a do mořských vod spuštěna v roce 1958. Událost významná pro Pařížany, v době, kdy Československo vřelo a chystala se sametová revoluce. Paříž 10. Října 1989 vítala ponorku, která zakotvila v parku La Villette. Bez problémů ji identifikujete u kina kulatého tvaru, slavného Géode, odrážející rozmary pařížské oblohy. Muzeum této lehce ovladatelné ponorky Argonaut a propracovanými odposlouchávacími zařízeními, akustickými torpédy, bylo pro veřejnost otevřeno v lednu 1991.
Jak uvádí brožurka, kterou nám při zakoupení lístků dají, ponorka plula pod mořskou hladinou, přesněji řečeno v hloubce 200 metrů pod mořskou hladinou, do roku 1982, nikdy se nezúčastnila konfliktů, 32.700 hodin plula a obešla 10x obvod země.
I když při procházce podél kanálu Ourcq se netechnickým typům muzeum ponorky může zdát jako nejméně lákavý bod mezi možnostmi nabízenými parkem La Villette, vyplatí se při tomto černém 50 metrů dlouhém 450 tunovém (ve srovnání s dnešními nukleárními ponorkami vážícími 14.000 tun působícím jako miminko) zastavit a prohlédnout si ho i zevnitř.
Těsný vnitřek tvrdých poměrů života 40 námořníků v ponorce je téměř u několika týdenní plavbě nepředstavitelný, komplexnost přístrojů, dieselové a elektrické motory, ovládací desky vyrazí dech i inženýrům a podmínky života v této ponorce nám trošku připomenou význam termínů disciplína a skromnost. Ani při bujné představivosti si neumíme představit, jak se sem mohlo vejít 40 lidí. Nevěřícně procházíte kolem nad sebou visících úzkých lehátek, voda se používala jen na pití a vaření, mýt se nedalo, jedno malé WC používala celá posádka, kuchař na prostoru 3 m² dělal zázraky a když procházíte přes kapitánskou část, tak najednou relativizujete a malý stolek, o cosi pohodlnější lehátko vám připadají jako nevídaný luxus.
Po prohlídce samotné ponorky máte přístup k výstavě, která vás provede dějinami potápění a ponorkové techniky. Mezi mnoha zajímavými detaily se dozvídáte, že ve Středověku se poprvé objevují myšlenky sestrojení přístrojů schopných jít pod mořskou hladinu, že na konci 15. století Leonardo da Vinci se zabýval projekty podmořských útoků, avšak mírumilovný Leonardo nakonec všechny své vojenské náčrty zničil. Napoleona ponorky moc neuchvátily a proti Angličanům jich nevyužil a v 19. století začíná skutečný rozmach rozvoje plavidel pod mořskou hladinou, avšak stále se nedá hovořit o ponorkách. Tento vynález patří až 20. století. Výstava poukazuje na rozdíly mezi drsným životem v ponorce Argonaut a pohodlným životem v současných nukleárních ponorkách, vybavených jídelnou, hernou, tělocvičnou a pohodlnými spacími podmínkami.
Zdroj: Archiv webu Paristep. Úprava archivních fotografií: Jan Schinko jr., FotoSchinko.
Další zajímavé články a informace o Paříži naleznete zde: Paříž průvodce.