Nevrbální komunikace
Autor:
Mgr. Jan Havlíček, právník
Komunikativní dovednosti jako zdroj účinného
pedagogického působení
Tak jako jazykový ( verbální)
projev charakterizuje osobnost člověka, jeho vzdělání, kulturní úroveň, teké
mimoslovní ( neverbální ) projev může být návodem k poznání osobnosti
učitele. Mimoslovní sdělování je značně rozmanité a bohaté, je osobité pro
každého učitele, typické a vlastní pouze jemu.
Pro pedagogickou komunikaci,
při vzájemném vztahu učitele a žáka, je nutné si uvědomit, že každý projev
jednoho z účastníků komunikace
chápe druhý jako informaci.
K výrazovým prostředkům
neverbální komunikace patří gestikulace, mimika, pohled, pohyby, držení
těla,chování, způsob odívání., kterými nejsnadněji a nejzřetelněji a mnohdy
nevědomě projevujeme své citové stavy, postoje, vztahy, kladné nebo záporné
emoce, reakce vůči žákům, kolegům i obsahu, který sdělujeme.
Gestikulace –
oživuje celkový výraz učitele, v některých případech i nahrazuje.
Využávání gestikulace je
vázáno na kulturní oblast člověka. Pro učitele je používání gestilulace specifické
pro dorozumívání, pro navázání kontaktu.
Velmi výhodné a přitom účinné je např. využívání gest pro výchovné napomenutí
žáka. Je určeno pouze jemu, učitel nemusí rozptylovat a odvádět pozornost
dalších žáků ve třídě.
Mimika – rozumíme
proměnlivé výrazy rysů obličeje, podmíněné pohyby svalů, prokrvením pokožky a
sekrecí žláz, které doprovázejí a
vyjadřují psychický stav učitele.
Studium
schopnosti odečítat správné emoce, které výraz obličeje sděluje, že ne každý má
to štěští tuto schopnost ovládat. Lepších výsledků dosahovalli lidé uzavření,
obrácení do sebe ( introverti ) než lidé otevření, společenští (extroverti )
Úspěšnější byly v odečítání ženy než muži.
Mimika je důležitý při
vzájemném styku učitele a žáka, usnadňuje dorozumívání a zvýrazňuje působení
učitele na žáky. Na základě mimických projevů může učitel u žáků rozpoznat jejich duševní stav,
prožitky a názor na své působení prožitků. Pokud žák učiteli nerozumí, nechápe
to, co mu vysvětluje, co po něm z výchovného hlediska žádá, velmi často může
učitel identifikovat tyto skutečnosti právě v mimice.
Pokud je učitel mimicky
výtazný ( ne přehnaně ), žák učivo daleko lépe vnímá, lépe si ho pamatuje.
Úsměvem může učitel žáka povzbudit, hněvivým výrazem ve tváři pokárat, aniž by
musel svůj souhlas nebo nesouhlas slovně komentovat.
Gestikulace i mimika
jsou přímo závislé na charakteru učiva,
věku žáků a zejména na osobnosti učitele.
Jan Havlíček
(copyright)
Nadbytečná gestikulace a mimika
ruší, odvádí pozornost od učiva, vzbuzuje u žáků nežádoucí smích, dochází ke
ztrátě autority učitele, k nezájmu o vyučovací předmět , strachu
z učitele apod.
V jednání učitele se
často objevují tzv. zlozvyky, ke kterým
patří například neustálé upravování vlasů, jednotlivých částí oděvů, podupávání
nohou, klepání na stůl, sahání rukou do obličeje.
Komunikace nanevek se
projevuje ve formě výrazu. Výraz je označení pro určité vlastnosti celkové
motoriky, především povrchu lidského těla. Výraz je vyjádřením
myšlenkového a citového stavu, jeho
vnějšího projevu, který odráží vnitřní stav jedince ( např. výraz strachu ve tváři, v očích).
Výrazové jednání probíhá v
několika etapách a úrovních. Nejnižší úrovní výrazů je reflexní chování, který
reaguje na vnitřní a vnější podněty. Druhou úrovní je sebereflexní úroveň, ve
kterém koordinované chování ztratí svůj zafixovaný vztah. Patří sem složka
rytmická, dynamická, prostorová. Pro učitele platí, aby srozumitelnost jeho
výrazu byla jednoznačná a přesná jak při mluvení, tak při pohybu a jednání.
Složitá emocionální situace
může u člověka vyvolat i několik různých emocí najednou – např. úžas a radost.
V životě nastávají chvíle, kdy se snažíme ,,hraným“ výrazem překrýt
,,autentický“ emocionální výraz ( např. situaci, kdy jsme nemile překvapeni).
Struktura tváře .
Bolest je
vepsána hlavně do horní části obličeje – víčka, obočí, čelo
Štěstí se dá
nejlépe přečíst z oblasti dolní části obličeje.
Překvapení je
možné správně urřit v každé zóně obličeje – nejpřesněji v oblasti
čela oa obočí.
Smutek a strach
se s největší přesností dají určit v oblasti očí a víček.
Rozčilení je
rozloženo po celé ploše obličeje.
Při vyučování vysílají žáci
celou řadu zpráv mimickými projevy, učitel, který je schopen tyto zprávy
přijmout a dešifrovat, daleko lépe
porozumí svým žákům.
Pedagogická komunikace bude
účinnější a příjemnější.
Pohledy- řeč očí - různá dělka pohledů nás
informuje o tom, že se déle díváme na osobu, které si vážíme, nebo na
preferované osoby – osoby, kterým dáváme z různého důvodu přednost. N a to
jsou žáci velmi citlivý. Chválení a kárání ovlivňuje pohledy žáků. Častěji se
na učitele dívá chválený žák, káraný se naopak snaží své zrakové kontakty
s učitelem omezit.
Jan Havlíček
(copyright)
Nesouhlas učitele
s žákovým sdělením podstatně snížil objem žákových pohledů na učitele. I
samo téma rozhovoru ovlivňuje četnost pohledů na učitele – je tu rozdíl mezi
tématy věcnými, neosobními a tématy osobními, kdy by byl objem pohledů na
učitele vyšší.
Většina populace přejímá až 80% informací zrakem. Chcete, aby žáci
lépe a snadněji vnímali sdělení učitele a zpamatovali si je, doplňte sdělení o
vizuální pomůcky – obrázky, grafy, fotky, schémata, trojrozměrné moduly.
Málokdo z nás si koupí
nový oblek, pracovní stůl či auto, aniž by to viděl alespoň na obrázku.
Výhružky a urážky – cenění
zubů a zdvihání pěsti. Sekání rukou, máchání rukou, rozhánět rukama, mlatit
rukama. Urážka dlouhým nosem a vířivám
pohybem prstů , vyplazování jazyka – na obranu soukromí.
Poznatky z oblasti
mimiky a řečí očí dokázaly, jak důležitá je tato neverbální komunikace. Tím, co
naše oči dělají, sdělujeme druhým lidem nejen to, jak nám je, jak se cítíme,
ale i jaký k nim máme vztah. Nebýt této řeči očí byl by náš osobní styk i
styk učitele se žáky o něco skutečně cenného a podstatného ochuzen.
Kinezika – řeč pohybů
Gesty můžeme vyjádřit až
700 000 rozličnách sdělení. Sledování řeči pohybů je velmi náročné a ve
školném vyučování ho příliš využívat nelze. Učiel by musel mít velmi dobrou
pozorovací schopnost. Existuje však jedná část kineziky, kterou ve škole velmi
uplatňuje,a tou je gestika.
Gestika – řeč gest.
Naznačují určitou ideu, např.
,,Jestli mě neposlechneš, budu se chovat jinak“.
Učitel v hlučné třídě :
,, Tady bude ticho“. A uhodí pěstí do stolu – gestem srozumitelně naznačí, co
je ochoten udělat, aby své přání prosadil.
Při výchovném konfliktu žák –
učitel, kdy učitel přistihne žáka házejícího křídou po spolužácích : ,,Klidně
hoď ještě jednou“. Gestem však naznačí,
co se stane jestli žák hodí – potrestání, pokárání.
Řadu gest používáme záměrně .
Etnické vlivy formující gesta
– gestikulace různách národů, např. je důležité poukázat na francouzkou
eleganci, italskou výbušnost, anglickou zdrženlivost.
Posturologie – sdělování fyzickými postoji
Tři základní polohy – vstoje,
vsedě, vleže. Poloha, kterou člověk zaujímá, když je sám, je obvykle odlišena
od polohy, kterou zaujímá, pokud se domnívá, že by mohl být někým viděn.
Vzájemní poloha dvou lidí v rozhovoru naznačuje, zda a jak moc jde
hovořícímu o to, o čem se hovoří, a nakolik je pro něj důležité naslouchajícího
přesvědčit. Z postoje musí být vždy znatelné zaujetí pro dané téma a
z polohy naslouchajícího žáka naznačují, do jaké míry ho zajímá to, co mu
říkáme.
Otevřený postojem, při
kterém před tělem nekřížíme ruce ani
nohy, vysíláme k žákům pozitvní signály. Ideální je samozřejmě mít ruce
prázdné, ale pro většinu z nás je to velmi stresující, je lépe mít tedy
nějakou ,,berličku“
Jan Havlíček
(copyright)
( propiska, ukazovátko , kartičky s poznámkami
). Pozor však na hraní si s předmětem v ruce. Může se lehce stát, že
žáci začnou s pobavením sledovat, co se odehrává v dlaním učitele.
Haptika – sdělování dotykem
Spočívá v mimořádné
citlivosti kožního smyslu.Podáním ruky se dá druhému člověku sdělit, zda je
vítán či přišel nevhod. Dotakem ruky lze žáka povzbudit i ukáznit.
Proxemika – sdělování přiblížením a oddálením
Obecně se dá říct, že při
neosobním, oficiálním setkání jsou vzdálenosti větší, při přátelských,
neoficiálních setkání menší. Při volbě vhodného odstupu by si měl učitel uvědomit, o jaký typ setkání mu jde.
Např. žák může považovat zavolání do kabinetu za oficiální setkání, a proto
zaujme od učitele větší odstup, zatímco učitel je v kabinetu ,,doma“ a
zavolal si žáka proto, aby si s ním v klidu pohovořil o žákových
osobních problémech.
Chování a způsob odívání - na
základě vystupování, oblečení a dalších maličkostí si vytváří žáci první
dojem. V ošumělých kalhotách a
pomačkané košili se budou žáci dívat rozpačitě, v nejhorším případě může
dojít ke ztátě důvěry . Lépe je vybírat konzervativnější variantu, vždy čisté,
vyžehlené, neagresivní oblečení.Stejně důležitý je i poslední dojem. Stává se ,
že učitel dokončuje svou myšlenku a už je na cestě ke dvěřím. Pro žáky je to
signál, že jsou rádi, že mají hodinu za sebou.
Pro učitele je velmi
neverbální komunikace užitečná, poněvadž pedagogická komunikace bude pak o
mnoho lepší a efektivnější, když dojde ovládání všech užitečných prostředků
nonverbální komunikace – stačí jen trochu chtít, mít oči i uši otevřené a
hlavně vnímat a naslouchat. Bez nonverbální komunikace by byla komunikace fádní
a nudná.
Jan Havlíček
(copyright)