Jdi na obsah Jdi na menu
 


Volání

20. 9. 2013

Stojím nad propastí.

Volají na mě.

Kdo na tebe volá?

Nevím, nedovedu je rozeznat.

Jsou to jen temné stíny nebo skutečné postavy?

Nevím. Ale volají a je jich nekonečně mnoho.

Jsou tam všichni.

Ano, všichni. A já sama. Nad propastí. Nikde žádný most. Jen temnota.

A co říkají?

Je velmi těžké rozeznat slova, slévají se dohromady, tolik jich je.

No dobře, ale co říkají?

Volají nahlas a všichni, těžko, těžko rozlišit…

Ale ano, přeci, snad!

Snad tedy tato slova:

„Štěstí neleží za tebou ani nad tebou ani v tobě,

to, co teď musíš udělat,

je velký a rozhodný krok

vpřed!“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář