Praha - Delhi - Dharamsala
Pátek 3.11 – odlet
Z vánice v Ruzyni jsme se přes slunečné zastaralé letiště v Miláně za něco přes 8 hodin dostali do New Delhi. Vystoupili jsme ještě s pasažéry jednoho Boeingu společně a výsledkem byla hodinová fronta na pasovoun kontrolu. Letiště je čisté a celkem příjemné. Vyměnili jsme 500 USD v kurzu 44/1USD a vyrazili k přepážce předplaceného TAXI. Za 380 R nás slíbil do centra, kde jsme si na domluvenem místě vyzvedli lístky na vlak a pak nás odvezl na nádraží. Nakonec jsme mu pak ale ještě 100 R doplatili, bylo to dál, než myslel. V Dílí není vidět dál než na 10 metrů! Je tu neskutečný smog. Smog, který se podobá mlze. Spousta aut a kamionů, a to je jedna hodina v noci! Řidič Taxi troubí, kde může a červené na semaforu ignoruje. Míla rukou z okýnka přidržoval batohy na střeše přivázané jen jednou prádelní šňůrou. V tom nočním smogu vypadají všechny ulice podobně. Docela široké, hezké silnice a na kruháku krávy. Ulice před nádražím už je indická. Spousta lidí spících na ulici, rikši, ale klid a bezpečno. Tři hodiny do odjezdu vlaku jsme strávili na peroně ve společnosti spících Indů, krys a jednoho švába na zádech.
Sobota 4.11. přesun z Dílí do hor
Ve 4,20 přijíždí náš vlak a přiměřeném zmatku najdeme svoje sedačky, vykážeme z nich jednoho Inda a na čas v 4,50 náš vlak odjíždí. Kupé je otevřené a sdílí ho s námi rodina movitějších Indů. Je to lehátkový vůz, ale protože horní lehátka obsadily naše batohy, nesklápíme je a usínáme v sedě. Je celkem chladno a sedačky jsou pro naše kancelářské zadečky dost tvrdé. Nakonec se ale vcelku vyspíme, jen nás pořád budí neskutečně pilní prodavači nápojů, který každých 10 min tam a sem a pokřikují: ČAJ- KOFÍ. Zatím odoláváme a živíme se ze svých zásob.
Cesta utekla rychle, jeli jsme rovinou, tak nebylo zas tak moc na co koukat. Na první pohled je to ale vyspělejší než rovníková Afrika, kterou jsme navštívili před rokem. Ve 14,20 opouštíme v Chakki Bank vlak a ve 14,40 odjíždíme taxi směrem na Mc Leod Gaj (1300R)
Cesta je příjemná a cca za 3 hodiny vystupujeme před hotelem Green v Mc Leod. Zpočátku to byla rovina, ale poslední úseky šly do kopce a z Daharamsaly do Mc L. to byla vysloveně vysokohorská jízda. Jednou jsme dokonce museli vystoupit, protože to s námi mohutnými Evropany nemohl vyjet. Silnice jsou asfaltové, ale hrozně uzounké a všude se tam motá spousta lidí.
V hotelu jsme měli domluvený sraz s kamarády Míšou a Honzou, kteří v Dílí žijí a kteří nám koupili lístky na vlak. Míša byla v hotelu i s malým tříměsíčním Filipem na čaji a Honza si odběhl koupit pivo. Měli jsme rezervované vcelku hezké pokojíky za 250 R. Vybalili jsme a strávili část večera v restauraci a pak do půlnoci poseděli u Míši a Honzy s calvados.
Mc L. je hodně turistické, samý běloch a služby v restauraci na dobré úrovni. Chutnalo nám.
Neděle 5.11. první den výstupu na Indrahar pas
Spali jsme jak dudci a v 8 hod se sešli na snídani. Dala jsem si kanadskou snídani za 60 R –opečené brambory, vajíčka, rajče a tibetský chleba s kafem – MŇAM!
Míša s Honzou s námi vyrazili v 9,50 směr Indrahar pass. Míša s Filípkem se u druhého bufetu odpojili a vrátili a Honza s námi stoupal až do 2900 m na Trilund. Moc pěkné místo na ostrohu mezi dvěmi údolími. Zelená tráva, balvany a sluníčko. Pohled dolů, do rovin byl bohužel zahalen ve smogovém oparu a na druhé straně na horách se honily mraky. Po řízkovém obědě jsme vyrazili nahoru a Honza dolů za rodinou. Šlo se kamenitou pěšinou v ostrém zalesněném srázu a asi po hodině v 16,20 se před námi vynořila stěna sněhem pocukrovaných hor. V posledním bufetu (stan z kamení a igelitu) jsme si dali indický čaj (sladká tekutina s kořením a mlékem) a mraky se začaly pomalu trhat a nám se ukázaly vrcholky hor. Docela nás překvapil provozovatel bufetu, když ukázal přesně doprostřed kolmé stěny s tím, že tam je Indrahar pass! Zdálo se nám, že je to dost vysoko a neschůdné, průsmysk jsme si představovali jinak… V 16,40 jsme vyrazili na poslední úsek dnešní tůry – chtěli jsme se co nejvíce přiblížit k průsmyku a najít jeskyni, ve které se mělo dát přespat. Byl to vcelku stoupák a v 18,15 jsme dorazili k vodopádu. Rychle se setmělo a po jeskyni ani stopy:-(
Radek s Mílou se vydali na průzkum a Míla po chvíli ohlásil místo na 1 stan a 2 bivaky. Vydali jsme se tam a já náhodou narazila na jeskyni! Byl to vlastně veliký placatý balvan, který se, když kdysi padal, zastavil na strmém svahu o jiný šutr a vytvořily tak spolu celkem prostorné místo, které připomínalo jeskyni. Lidé ho trochu dotvořili kameny a bylo tam místo tak pro 10 nocležníků. Byli jsme tam ale naštěstí sami. Noc byla měsíčníá studená a tvrdá. Je na čase upgradovat alumatky…
Pondělí 6.11. – výstup na Indrahar pass, 4350 m.n.m
Ráno jsme schovali batohy za kameny a koukli na tu stěnu, co nás čeká. Bylo to hodně strmé a místy bylo trochu sněhu, ale bez těžkých batohů to docela šlo. S Radkem jsme tam vystoupali cca v 10,40. Naskytl se nám výhled na druhou stranu údolí a další pás pohoří vysokého 6000m. Vedle nás byla hora 4800 m. Byla trochu kosa a hnaly se mraky, tak jsme s Radkem zalezli do závětří a čekali na Jáňu s Mílou. Nejdříve ale dorazili Francouzi s místními průvodcem, který mě upozornil, že k bůžkovi, který tam měl svůj plácek mohu jen bosa nebo se mám koukat z dálky:-) Když asi po půl hodině dorazili J a M, dali jsme si vrcholovou Plzeň a už v mracích zahájili sestup. Mraky nám bohužel kazily jinak hezký pohled dolů. Asi v 16,20 jsme dorazili k Snow Line, dali si čaj, mraky se roztrhaly a průsmyk se nám opět ukázal. Musím si v hlavě poopravit, co může znamenat průsmyk, po dnešní zkušenosti vím, že to může být i těžko schůdná stezka přes vrchol hory. Asi po hodině jsme pak postavili stany na Trilund – krásné místo s nádherným výhledem, několika toulavými psi a spoustou odpadků…
Úterý 7.11. – sestup do Mc L. a přesun do Chakkí Bank
Sestup byl poměrně rychlý a pohodový. Něco po 12 hod jsme zaťukali u Honzy a Míši. Po osvěžující sprše jsme převlečení zašli na indický oběd. Jídla bylo hodně a chutnalo nám. Cestou zpět jsme koupili nějaké dárky a pohledy. Okolo 16 hod jsme se rozloučili, zaplatili taxi do Chakki Bank. Vlak nám jel ve 20,45 a hned po nasednutí jsme kvůli spolucestujícím museli sklopit lehátka a chtě nechtě museli cestovat velžet Mně se leželo docela pohodlně, ale bylo vidět, že Míla má se svou mohutnou postavu vejít se na lehátkou určené drobným Indům.
Náhledy fotografií ze složky Dharamsala