Oldřich Říha je frontmanem rockové skupiny Katapult. Dětství prožil v Praze v Mozartově ulici a v ulici Na Cihlářce, kde žil u babičky. Tehdy jeho největší zálibou byla četba dobrodružné literatury. Když byl jeho otec převelen z Prahy do Plzně, začal se Oldřich Říha na plzeňské základní škole věnovat sportu a to do té doby, dokud ho úplně nepohltil rock'n'roll, který u něj zvítězil nad vším ostatním. V současné době bydlí v Chrášťanech u PrahyHudební kariéru začínal v kapelách Memphis, Black Stars, Sinners, poté působil ve skupině Františka Ringo Čecha, ve skupině Mahagon, která se v roce 1975 přejmenovala na Katapult (Jiří "Dědek" Šindelář, Anatoli Kohout)
Kdo je Oldřich Říha?
Kytarista, skladatel, textař, zpěvák, který si za 31 let v dnes již legendárním Katapultu (a 43 let na pódiu) vybudoval - a nutno podotknout, že za všech okolností velmi tvrdou prací - zcela neotřesitelnou pozici člověka, který dal a dává rockové muzice, kterou hraje a skládá, naprosto osobitý punc jedinečnosti.
Muzikant, kterého jeho nadevše milovaný rock'n'roll zasáhl v 60. letech takovou silou, že tehdy úplně zahodil veškeré ostatní aktivity, vzdělání a vrhl se na muziku. Dnes už lze s naprostou jistotou říci, že tuto svoji "riskantní" volbu vyhrál na celé čáře - a to jen díky tomu, že od samého začátku své muzice bezmezně věří, celým svým bytím pro muziku žije, celým svým srdcem muziku hraje a to svým nenapodobitelným způsobem, autenticky, opravdově .... jeho muzika je jedinečná a zvláštní v tom, že se v ní bezděčně, instinktivně a přirozeně smíchává syrový rockový nářez, spontánní živočišnost, přímočará pocitovost a nálada s upřímnou rock'n'rollovou poetikou, srdečným rhytm'n'bluesovým cítěním a nespoutaným nadšením z hraní.
Producent, který úspěšně produkuje muziku svého srdce bez ohledu na hudební trendy a kritiku, bez pózy a bez přetvářky jde svoji cestou, která funguje i díky jeho výborné intuici.
Dříč, který z každého osudového průšvihu dokáže vymanit novou šanci pro Katapult a jeho muziku a díky svému obrovskému úsilí dokáže nepřízeň osudu obrátit ve svůj prospěch a ve prospěch své hudby.
Životní rváč nezlomné vůle, jehož pracovní tempo, pracovní nasazení, odhodlání a úsilí málokdo vydrží a málokdo v něm obstojí, což potvrzují i některé problémy s některými bubeníky, kteří nedokázali s Říhou držet jeho neúnavný krok. Avšak ti, co to dokázali, si mohou gratulovat, protože ustát Říhovo tempo a podmínky je prubířský kámen víry v sebe a svoje schopnosti.
Člověk, který čte moderní a klasickou literaturu a přitom se dokáže přirozeně a vřele bavit s obyčejnými lidmi v hospodě, kteří tam o literatuře jistě nediskutují.
Člověk, který dokáže myšlenku německého filosofa Nietzscheho převést do textu své písničky ("To mi tedy věř" z alba Všechno nebo nic) tak srozumitelně, že to pochopí i ten posluchač, který podobnou knihu nedržel v životě v ruce.
Vyučený zámečník hrával od svých šestnácti let na tanečních zábavách na Plzeňsku (se skupinou Black Stars) a Českobudějovicku (se Sinners). V první se seznámil s basovým kytaristou Jiřím „Dědkem“ Šindelářem, v druhé s bubeníkem Anatolem Kohoutem, s nimiž 1975 založil skupinu Katapult. Jejím předchůdcem byl od 1971 plzeňský Mahagon, z něhož se Říha v letech 1972–75 uvolňoval pro své první profesionální angažmá ve Skupině Františka Ringo Čecha. Jako vklad pro Katapult si přinesl „venkovský“ pohled na rock jako prostředek zábavy, který účinkuje drsnými kytarovými riffy a zemitým zpěvem jednoduchých, na refrénech postavených písní, které se v nejlepších případech opírají o bluesové kořeny. Právě z této v dobrém slova smyslu „přízemnosti“ pocházelo stigma Katapultu jako úřady pronásledované kapely, které se – na rozdíl od představitelů hudebního undergroundu – nedostalo zastání ani u odborné kritiky. 21. 6. 1990 se Katapult koncertem na pražském Výstavišti rozloučil se svými příznivci (jak se ukázalo, nikoliv natrvalo) a Říha začal podnikat ve své firmě Pop & Rock (P & R). Jedním z prvních počinů byly nahrávky studiové skupiny Kat´s (s jasnou narážkou na Katapult), která doprovodila zpěvačku Lenku Kořínkovou na singlu Chmýří/Bolest i slast. V roce 1996 vydal Katapultem znovu plně vytížený Říha instrumentální album No Vocal! s kytarovými úpravami známých melodií různých autorů i stylů. Ve studiové skupině Šedous s ním zasedli Tomáš Baroch (doprovodná kytara), Karel „Kódl“ Dvořák (basová kytara) a Milan Balcar (bicí). Olda Říha: Do poslední chvíle budu s Katapultem
Klatovy - Rozhovor s frontmanem legendárního Katapultu Oldou Říhou Olda Říha
Autor: DENÍK/Ludvík Pouza/2008/
Již několik málo koncertů zbývá do konce turné skupiny Katapult a poté bude konec. Písničky stálice české populární hudby uslyšíme jen z desek, kazet, CD, DVD, rádia a z televize. Katapult s Oldou Říhou, Jiřím Šindelářem a Karlem Kášou Jahnem definitivně končí. Jeden z posledních koncertů uvidí příznivci také na Klatovsku, a to ve Velharticích, už dnes 22. listopadu. O Katapultu, jeho začátcích, vrcholu i konci jsme si povídali s Oldou Říhou. Setkali jsme se jen nedaleko naší redakce v jedné z klatovských restaurací. Olda si dal malé pivko, štamprdli a zapálil si doutníček. Rádio, které bylo v lokále puštěné na dokreslení atmosféry, právě hrálo jedna z pecek kapely, o které jsme si společně povídali.
Moc se těšíme na naše vystoupení ve Velharticích. Všichni, kdo můžete, přijďte. Katapult opravdu končí a my se chceme s vámi rozloučit po našem. Držte nám palce, ať turné dojedeme, a někdy zase třeba na stránkách Klatovského deníku na viděnou. |
Diskografie: |
Vše se skupinou Katapult. No Vocal! Olda Říha & Šedous (P & R 1996). |
Literatura: |
I. Lexika EJ 1990 (heslo Aleš Opekar). Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002). II. Ostatní Kytka, Ivan: Oldřich Říha ve studiu (Gramorevue 1984, č. ll, s. 16). Kytka, Ivan: Naše hudba není zlá (Melodie 23, 1985, č. 9, s. 11). Lipčík, Roman: Olda Říha a Katapult aneb A teď obráceně (Mladý svět 1986, č. 7, s. 20). Korál, Petr: Rockeři do důchodu nechodí aneb Nic se nemění ani po dvaceti letech (Rock & Pop 1995, č. 19, s. 22). Říha, Oldřich a Bošnakov, Petr: Katapult Story (Forma 2000). Kaštánek, Jan: O životních příbězích vyprávěných rokenrolem (Kavárna Pohoda 2003, č. 5, s. 14). |