KONCERT KATAPULTU – JARNÍ FUTURUM –
25.3.2004
Milí fanoušci Katapultu! Je půl třetí
ráno, 26.3.2004 a já vám píšu bezprostřední dojmy z včerejšího koncertu v
pražském Futuru:
Pražské Futurum je music bar, který dnes už vešel do povědomí všech fanoušků
Katapultu nejen z Prahy a blízkého okolí jako „domovská scéna“ Kaťáků, kteří
tam koncertují už pár let pravidelně vždycky na jaře a na podzim.
Bohužel se tam nevejde víc jak šest set lidí, ale zase na druhou stranu je to
něco jako třeba když jdete do divadla menších forem, kde mají ti lidi k sobě
blíž a nepřipadají si tak anonymní a kde ten vzájemný dialog je úplně o něčem
jiném než v těch hodně velkých sálech.
Letošní jarní koncert ve Futuru 25.3. 2004 byl v tomto roce v pořadí dvacátý
koncert Katapultu a zároveň jeho desátý koncert (tudíž menší výročí J) právě v
klubu Futurum.
Klub se otevírá už v sedm hodin večer - a od té chvíle se začínají scházet
fanoušci, aby si nejprve dali dobré pivo… popovídali si s dalšíma fanouškama…,
pak kolem osmé hodiny si poslechli produkci DJ rádia Beat, který postupně
fanoušky rozehřívá rockovýma peckama … … osmá večer je přesně ta doba, kdy
fanoušci opouštějí pohodlné židle a stolky, na kterých třeba i nechávají
nedopitá piva, protože to už v tu chvíli není podstatný a začínají „zaujímat“
svoje místa na parketu… a je nádherný pozorovat, jak se rozrůstají jejich řady
od té nejšťastnější první hned u pódia, přes tu druhou… třetí… čtvrtou… dál a
dál a dál….. a jak se tam ty lidičky pěkně srocujou a trochu se na sebe tlačí a
začínají být příjemně a vesele nedočkaví… a jak ty minuty plynou…a ubíhají…
…a my všichni fanoušci se postupně dostáváme do varu a to se pozná tak, že ti
odvážnější už netrpělivě pískají a horečně vykřikují „My chceme Katapult“ nebo
„Katapult, Katapult“ nebo „Kde jste?!?“ a my ostatní se k nim přidáváme takovým
tím křečovitým úsměvem, kdy nevíte, jestli se chcete smát nebo křičet a kdy je
vám chvíli zima a pak zase horko a kdy pociťujete takovou tu krásnou nejistotu,
jakou máte, když jste natěšení na rande s někým, na koho se strašně, ale
strašně těšíte, až nemůžete dospat…
… a kdy už chcete, aby ten čas do té deváté hodiny, sakra, utekl, protože už
jste doslova nadržení a už vám jde ten slastný mráz po zádech a už se nemůžete
dočkat, a vyčkáváte a vyhlížíte, až…
…až před vás zase konečně předstoupí ti „TŘI KRÁLOVÉ“ naší rockové scény…
…no a napětí roste… a všichni už začínají podupávat a tleskat a pískat a mávat
rukama a pokyvovat hlavou a pokřikovat a překřikovat a různě se vrtět a hulákat
a skandovat… a ječet a pištět…
…a mně osobně se do žil začíná vlévat celá ta atmosféra a já si připadám jako
výbojný Hun před spravedlivou bitvou - plný sil, napumpovaný energií, rozvášněný
davem, který je schopen a ochoten ze sebe vydat úplně všechno, aby vytvořil ty
úplně nejlepší podmínky svým idolům a přesvědčil je, že jsou to právě a jenom
oni, kvůli kterým si klidně sáhne až na dno svých sil, protože ONI to nedělají
kvůli nám jinak… a stačilo by málo a já bych se za ten koncert prala a prala a
prala.…
No a pak… PRÁSK…V E L K Ý TŘESK… a je to tady… WOW…
… živočišný… živelný…poživačný… požitkářský… smyslný…
šelmovský…držkatý…vyzývavý… provokativní… šibalský… žoviální… ale zároveň i - a
to je dost podstatný hladivý… mazlivý… něžný… poetický… pocitový… upřímný…
bezprostřední… spontánní… KATAPULT !!!
…no a hned na začátku to rozpalujou „Svobodárnou“ a za tím hned následuje
„Každý ráno“ a pak už s nimi všichni zpívají, že :jednou málo… dvakrát málo…
třikrát málo… „…a co rock´a´roll !!!“ No a vzápětí sál přijímá pohlazení v
podobě „Já nesnídám sám“ a po asi dvou dalších peckách, kdy nám „přitápí“ třeba
„Šel zvolna“ pak nastupuje opojné „Blues“, při kterém všichni zjihnou a slastně
přivírají oči… aby potom přišlo „probuzení“ bez slitování a my dostáváme do
těla masáž takovými kalibry jako je „Lesní manekýn“, „Chodníkový blues“, po
kterém následuje vzpomínka na šedesátá léta „Mr.Tambourine Man“, po které nás
rozněžňuje snové „Zrcadlení“ a hned pak do nás jdou nemilosrdně a nelítostně
bomby jako „Na to zapomeň“, „Jen jednou dostat šanci“, „V tomhle nejedu“ a
někde mezi tím (myslím) se tam vloudí něžná a milá „Třináctá komnata“ a my se
spolu s Kaťákama oddáváme a oddáváme… a oddáváme… Přiznám se, že ani nevím, kdy
zaznělo „Až“, ale zaznělo… No a k tomu všemu je třeba zdůraznit a to s
vykřičníkem, že sál stále zpívá s Katapultem a když Katapult ukáže do sálu, tak
sál to za něj dozpívá…Přichází „Hlupák váhá“, „Katapult“, „Půlnoční závodní dráha“
no a to už celý sál vře, až se otřásá v základech…Katapultu se nechce domů a
nám se taky nechce domů, tak jsou tu čtyři přídavky-pochoutky „Dvě růže
krepový“, „Někdy příště“, „Smutná nevěsta“, „Neplač, lásko“, ale my v duchu
tence pláčeme (ani nevíme, jestli radostí z koncertu nebo smutkem z toho, že to
zase už tak brzy končí), protože prostě JE TO HOTOVO.
Něco vám řeknu závěrem: TENTOKRÁT byl ten koncert tak živočišněj, tak
šelmovskej, že mám dojem, že to nemůže být tím jarem, ale asi je to tím, že Dědek
i Olda mládnou s Michalem a to fest!!! TENTOKRÁT měl ten koncert takový náboj,
že by mohli všichni závidět. TENTOKRÁT Dědek (jinak stabilně šibalský)
vystřihoval jednu „kulišárnu“ za druhou a vymýšlel jeden „ksichtík“ za druhým a
Olda byl tak rozjetej a tak nás provokoval a dráždil, až to jeden fanoušek,
který stál hned u pódia (já byla za ním), nervově nevydržel a když se Olda nebo
Dědek přiblížili, tak je začal tahat za ruce a za nohy…No a Michal? Jedna
báseň! Úžasnej kluk! Ten na ty bicí teda válí…Co dodat…TENTOKRÁT byl ten
koncert JEDEN VELKEJ ŽIVEL a já jich, všech tří a jejich písniček a srandiček a
řečiček mám pořád… plnou…hlavu
Veronika Javorková
Tradiční jarní
show skupiny Katapult v Praze
Legendární rocková
skupina Katapult včera vystoupila v pražském klubu Futurum na své tradiční
jarní show. Atmosféra byla perfektní a každý si spolu s intreprety připomínal
jejich začátky před třiceti lety.Byl to první samostatný koncert Katapultů v
Praze. Prostor se za zvuku rockových písní z 60. a 70. let, které nasadilo
rádio Beat místo předkapely, začal rychle plnit.Když ve čtvrt na deset
nastoupili ze velkého jásotu publika Katapulti
na scénu, nebylo v klubu téměř k hnutí. Všichni se natlačili dopředu a užívali
si atmosféru společnosti Zpěváků a kytaristů Oldy Říhy, Jiřího DědkaŠindeláře a bubeníka
Michala Šindeláře.Následovala skladba za skladbou a přestávky, o kterých
publikum jen vykřikovalo Katapult,
Katapult, Katapult, dokud se opět nerozezněly struny kytar. Interpreti
zpívali z plných plic a publikum také. Žijící legendy české rockové scény
předváděly to nejlepší, co uměly. 150 minut dobré muziky a výborné
atmosféry.Koncert končil až kolem půlnoci, což fanouškům ale vůbec nevadilo.
Většina jich zůstala až do konce.