Prázdniny- Ke kořenům
Oproti těm dvoum předchozích táborech, jsem o tomhle neměla na začatku, ani uprostřed prázdnin ani páru.Že jsem na tenhle tábor jela byla náhoda.Nějak sme si psali s Majklíkem z Ochozu a on se o něm nějak zmínil.Někdy i malá zmínka umí víc než velká propagace;)Bylo to týden před odjezdem na tenhle tábor.Byl to tábor 15+, tudíž sem jako poměrně čerstvá patnáctka byla nejmladší.Nakonec tatkovi povedlo mě tam na poslední chvíli dostat.Pořádně jsem nevěděla o čem to bude, ale věděla jsem,že tam nebude signál, takže odříznutí od civilizace a to mě lákalo,protože toho se v dnešní době ,ňák moc nevyužívá.Věděla sem,že má jet docela dost vedoucích z Ochozu...a protože se mi po nich docela stýskalo tak sem si řekla, že na tom fyzicky nejsu ňák špatně a aspoň uvidím co vydržím.Na tomhle tábořa nás bylo cca 20 a byl na Dlouhé Stráni u Bruntálu(tam jak je Slezká Harta)......stala se z nás taková velká rodina, se kterou se cítíte fakt v pohodě a že skoro nic není problém.Dá se říct,že na tomhle táboře si člověk uvědomí snad ještě mnohem víc, že bez práce nejsou koláče a nic není zadarmo.Měli sme sraz v Bruntále u zámku a podmínkou bylo, aby sme byli pomalovaní.Jako první ukol sme dostali sehnat 30podpisů a 5 razítek a to byl patek 18hodin.Až se nám to všem podařilo, tak sme se vidali na cestu.Počítala sem s tím,že půjdeme nějakou dobu s krosnama pěšky, než dojdeme do tábora, protoze sem se doma dívala na mapu a to nebylo zrovna šest kroků.Ale rozhodně sem nečekala, že bysme první noc spali v jeskyňce...málem sme se tak ani všeci nechtěli vejít.U jeskyně sme se všeci pasováním stali soukmenovci, a protože mi to přišlo divný tak sem místo soukmenovci začala řikat spolukmenovci no a potom z toho vzniklo spolusoukmenovci:)Padali tam na nás takový docela "hezcí" pavouci, to bylo možná místo večere i snídaně.Ale o teplo nouze nebyla...naše ochozácká linie udělala zátarasu do jeskyně a kdo chtěl tak spal a kdo chtěl tak pozoroval déšť ve kterým sme šli.Když sme se ráno probudili a někteří spíš jen vstali, tak se asi půlka z nás těšila na snídani....ale měli sme smůlu,místo snídaně nás čekal další kus cesty a první rozcvička na načerpání energie(tai-chi).Asi kolem 13h. sme dosli do tábora, kde na nás čekalo první jídlo....rohliky se sýrem,máslem a kdo si co ulovil první,to měl.Tábor byl uprostřed pole a lesa.Luxusní stany...to se nezapře.....tvořili naši kolonii.Ty stany neměli ani dveře...takže někteří(nebudu jmenovat:)....že.....tak třeba já) o ty prkna se občas zasekli(trochu).Kdybych měla vykládat všechno a nebo i jen ty největší zážitky,bylo by toho hrozně moc.Jen tak něco naznačím.....každý den nevstáváte ve 4h. ráno aby jste šli běhat maraton, nemakáte za svý štěstí;nesnídáte na střeše vagonu,na cisterně a nebo ve vodě;nejezdíte jen tak ze srandy do Bratislavy pro razítko ve třech lidech, nepotkáte takový skvělý lidi,neslyšíte křičet Leňu v mlze;),nepaříte s kytarou,nehrajete člověče nezlob se ve vodě když prší a kde jdete ve vodě po kolena a najednou se z vás stane ponorka, protože máte hlavu pod vodou; nespíte ve vagonu a NEZAŽIJETE TAKOVÝ PRÁZDNINY JAKO JÁ!!
Majklikuu
(Marki, 27. 2. 2008 18:45)