Jooooooooo bylo to velký, bylo to plánovaný a předem hlásim že jsme si to neskutečně užili a doufám, že nejvíc Leni. Na začátku se zrodilo spiknutí. Před pár týdny mi zavolal Leni šéf a povidá, mam plán, je to tajný, zapadáš do něj, nikomu ani slovo. Takže pohodka, domluvili jsme se co a jak a já začal Leni směrovat. Cíl bylo, abychom jeli na ranní show do Plzně. Úkol to byl vcelku jednoduchý, ptal jsem se Leni, kam pojedem ten osudný víkend a sputila, jak by jsme mohli jet na ranní show. Aaaaaa  řikam si pohodka, i v praci na ni zapracovali, tak jsem dělal trošku že nevim jak se tam budu bavit a takový ty řeči, ale nakonec jsem prakticky já svolil, že jo, pojedem, dokonalá lest. Další věc byla těžší, tak týden předem jsem nastoupil na Leni, že když má ty narozky, mohli by jsme jako vyjet do Plzně dřív, abychom dali večeři ve dvou, hezky sami, ale že musí bejt prostě v 5 odpoledne připravená, žeji vyzvednu cestou z práce, žádný zdržování. Řekla sice OK, ale ve čtvrtek večer začla, že dojedem dom, namaluje se, připraví věci, a na to nebyl prostor, takže jsem furt držel svoji verzi, že v pátek prostě v 5 nastoupí do auta a žadny zdržování se trpět nebude. No moc se jí to nelíbilo, ale nastal den D. Leni se připravila, zbalila, v praci se namalovala a snažila se na pátou bejt připravena  a trošku budu mluvit i za její stranu, jak to vyprávěla ona mě. Já si jel po práci v klídku domů a čekal jsem. Po páté hodině na Leni naběhli kolegové, popřáli jí k narozkám a vyslali ke dveřím, že už čekám na ulici. Leni vyběhla ven a nejspíš překvapeně hledala třícu se mnou. Tu nikde neviděla, zato jí otvíral řidič dveře od nové sedmy BMW. Udivená nastoupila a vezla se domů ke mně. Já už čekal nastartovanej za dveřma a jakmile vstoupila do dveří, přál jsem, předal dárek a začli jsme se chystat na cestu. Leni byla hodně udivená a pokračovalo to dál. V sedmě byli připraveny skleničky a pravé šampaňské, tak jsme najeli na dálnici na Plzeň a připíjeli si na Leničky zdraví. Cesta utíkala a za chvíli už nám řidič otvíral dveře v Plzni. Byli jsme už lehce navátí a jakmile jsme vylezli z auta, zastavil za námi Pája Cejnar a zdravil. Připadali jsme si jak hvězdy tentokrát my.  Večer se začal vyvíjet zajímavě. Na hotelu jsme dostali klíče od velikého apartmá, ve kterém byla další láhev šampíčka a veliká kytice. Nebyl čas, tak jsme opět sedli do káry a vyjeli do Plzeňského pivovaru, kde už byla připravena společná večeře. Byli jsme tam první, švédské stoly připraveny. Postupně se začli objevovat Leni kolegové a sál se začal plnit lidmi. Když jsme něco pojedli, objevil se Leni šefik a začlo se slívkovat………….tedy …..přítelé…..je čas…….zadívali jsme se na sebe, zaxichtili a rituál zakončili exnutím švestičky. Bylo několik kol a čas letěl, takže zanedlouho se odjíždělo na hlavní akci večera a to ranní show live, která se konala v kulturním domě v Plzni. Zvířata nastoupili do tág a jelo se. Nás vezl nějaký rocker a cesta na disko byla jedna z posledních věcí, co si ještě taknějak normálně pamatuji. Když jsme přijeli na místo, první návštěva byla bar a začlo se klopit co nalili. Já švestku vyměnil za vodku s redbulem a po prvním drinku jsem chytnul slinu na další. Docela to začlo odbourávat moje zábrany a měl jsem chut se bavit. Takže jsem ja i Leni různě v průběhu večera blbnuli na podiu, vyškrábali jsme se až k Leošovi, házeli jsme do lidí šprcky, dělali jsme mašinku, no nic moc nevim, ale prej jsme se bavili. V jednu chvíli na podium pozvali cely tým evropy 2 a na to že se Leni stydí, neměla problém si vzít mikrofon a mluvit pro skoro 3tis lidí. Alkohol odboural, alespon u mě asi hodně věcí, nevnímal jsem moc, že kolem je hodně lidí, nevnímal jsem ani jestli je někdo celebrita nebo není, bylo mi to jedno, já si jel svoje, bavil jsem se a nikdo mě nemohl zastavit. Stejně tak si myslím se bavila i Leni a skvěle jsme si to užívali. Někdo na mě k ránu houknul, kde mam foták, tak jsem ho vytasil, ale jako děs a hrůza, dokonce ani s bleskem nejsou fotky moc ostrý, nechápu. Foták byl nastaven na nevim co, fotky skoro všechny rozmazaný, no největší amatér a dost se i divim že jsem fotil a že jsem to heblo udržel v ruce. Prakticky moc ani nevim že jsem fotil. Naštěstí před čtvrtou to Leni ukončila, čapla mě a že jdem na hotel. Já se nebránil, kdyby mě vzal za ruku kdokoliv, tak bych asi šel. Cestu nám poradili místní kaliči a naštěstí i Leni orientační smysl dobře zapracoval. Lehli jsme a já spal okamžitě. Ráno jsme se vzbudili nějak kolem desáté a já si řikam no paradička, nic moc mě neboli, jsem v cajku. Když jsem se zvednul, cítil jsem že nee, žádný v cajku. Dal jsem sprchu a šli jsme na snídani. Něco jsem do sebe dostal a začali jsme řešit, kdo nás poveze dom, bo domluvený auto už bylo v Praze, asi jsme se měli domluvit za střízliva. Dojeli jsme sice jako kingové, ale nazpátek se nakonec podařilo dohnat jednoho Leni kolegu, který nás vzal s vlajkama a bednama E2 zpátky. V autě jsem začal trpět, ta opice se začla probouzet a nebylo to vůbec dobrý. Hlava bolela jak střep, žaludek na vodě. Doma jsem umíral a snažil se být v klidu. Leni se pustila do žehlení a já byl chcípák. Když jsme došli na Marjánku na véču, neměl jsem chut ani sílu nic sníst. Půlku polévky za mě dojedla Leni a já si dochroupal suchar. Později se můj stav moc nelepšil, tak přišela na řadu růžová lentilka. Byla to poslední možnost a bránil jsem se jí, ale nešlo spát. Bylo to krutý, ale pátek byl naprosto dokonalej. Já si to užíval jako bych měl narozky já, takže doufám, že Leni byla spokojená a myslím si že byla, protože se taky odvázala. Díky celé Evropě 2 za super pátek, jak za vyřízení celé akce s odvozem, tak i za super atmosféru. Bylo to dokonalý, a doufám že bude opakovačka.

Mé amatérské cvaky z akce:

Zdroj Ranní show Evropy 2 Live

Jinak   tady fota  od Alexe, dvorního profíka E2 s Nikonem, moc pěkny fotky se mu povedly