Na Rammsteiny jsem se těšil už od vánoc, kdy mi Leni darovala lístky do Drážďan. Po menším zklamání na koncertě v Praze jsem čekal cokoliv lepšího a už předem musím poděkovat milované Leničce, že jsme na koncík vyjeli. Už jen to, že povládne pravá dojč atmosféra, tak jsem se těšil. Dny letěly, měsíc a půl od vánoc utekl jak voda a my řešili, jak naplánovat prodloužený víkend. Lenička trošku fňukala, že nebyla vůbec na prkně a musíme letos zajet, tak jsem dostal nápad, že na zbytek týdne  zajedem do Alp. Našel jsem zájezd, který nám nakonec zrušili a nabídli alternativu, kterou jsme přijali, ale museli jsme si s Nehpem poměnit kárky pro lepší komfort. Takže ve středu večer jsem vyfasoval pětičku a odevzdal třícu. Ve čtvrtek dopoledne začlo probíhat balení a sumírovali jsme co vše je ještě potřeba. Když jsme vše vykoumali a pobalili, vyrazili jsme na hranice. Cestou jsme se stavili u Jerryho pro brýle na snowboard a vybral jsem si já i Leni. V Drážďanech jsme byli relativně rychle. Zajeli jsme do centra a zašli do obchodáku, kde jsme prošli pár krámů a vyjeli směr Messehalle. Cesty se začly pomalu plnit fanouškama a tak jsme skejsli v kolonce. Když jsme parkli, vyrazili jsme ke vchodu. Leni po cestě ztratila občanku, ale náhodička ji vrátila zpět. Když ji hledala, šel kolem českej páreček a paní se zeptala, zda Leni neztratila občanku.......ufffff a šlo se do mega fronty ke vstupu. Při šacování mi bohužel zabavili foták, ale tak moc toho zas nelituji. Nacpali jsme se uplně k podiu a drželi jsme fleka až do konce. Byl to úžasnej koncert, jeden z nejlepších, na kterym jsem kdy byl. Byl jsem u pár písní skutečně dojmut. Oproti Praze to bylo uplně jinde. Super koncert, super zvuk, super show, dokonalý zážitek. Moc děkuji Leni, takhle si představuji správnej koncert. Na památku jsme si odnesli aspon kelímky s fotkama k novému albu a k turné. Domů jsme dojeli kolem druhé v noci a okamžitě jsme šli zalehnout. Ráno jsme vyjeli kolem deváté směr Hinterstoder. Od Prahy do cíle jsme to měli kolem 350km. Jeli jsme na pohodku a odpoledne jsme stáli pod sjezdovkou a procházeli se po zimním městečku. Po obhlídce jsme vyjeli k penzionu. Maličko jsme tápali a nevěřili lesní cestě se zákazem, že ještě někde tam dál opravdu bydlíme, ale opravdu. Naše chajda byla na konci cesty, v lesích, mezi horama, bez televize, bez mobilního signálu, bez wifi, prostě absolutní romantika a relax. Vyškrábali jsme se do kopce, ani jsme nepotřebovali zapůjčené řetězy. Přivítala nás babča, která chalupě šéfovala. Uvedla nás, řekla co a jak, kdy je jidlo, ukázala pokoj i koupelnu a my se převlíkli a utíkali ven na procházku. Všude bylo ticho, žadne auta, žadnej bordel a lesní cesta nás vedla dál do kopce. Narazili jsme na srnky, co se akorát krmily, ale jakmile nás zavětřily, brali roha. Když jsme se vrátili, byla večeře. Po ní jsme ulehli a těšili se na další den. V sobotu ráno jsme se nasnídali a vyrazili na svah. Na parkingu jsme  vyzvedli permice a šlo se na lanovku. Vystoupali jsme do středního pásma sjezdovek a hned si sjeli jednu delší. No nohy bolely, ale po pár jízdách si zvykly a jezdili jsme jak se dalo. Středisko bylo rozděleno do několika vrstev. Ze spodu jezdila kabinka na hlavní stage, kde byly pomy a sedačka. Sedačka nás vyvezla do 1850m a do 2tis už se muselo pomou. Jak se přes den měnila oblačnost, mrak stoupal nebo klesal po hoře a my jezdili chvíli nad ním v krásném azuru a nebo pod ním v zimě. Počasí se vydařilo. Ke konci jsme naběhli na bufáč a nechutně se přežrali rakouskýma klasikama. Nebyl to dobrý nápad, pak už se nechtělo moc jezdit ale naštěstí už byl konec dne a chystali jsme se dolů. K parkingu jsme dojeli vcelku zničený až se mi nohy klepaly. Cestou na chatu jsme to ještě vzali kolem obory s jelenama a srnkama, když už jsme jeli tim hajnym a bydleli na jelení boudě. Večer jsme snědli véču a já únavou usnul. Když mě Lenička probudila, dal jsem sprchu, vyčistil objektivy a opět usnul. Ráno nás čekalo balení a po snídani jsme se rozloučili a vydali opět na svah. Kupodivu nás čekalo lepší počasí, než v sobotu a tak mraky sjeli ještě níž a my si užívali sluníčka a modré oblohy. S jídlem jsme to už nehrotili a celý den si hezky proložili. Bylo to super, jezdili jsme nad mraky, bylo to jak nad mořem. Když jsme sjížděli k autu, vůbec se nám nechtělo dom, i když jsme byli zničení. Mě čekalo za volantem ještě 350km, tak jsem nacpal sirky do očí a jelo se. Cesta byla volná a tak jsem to valil jak se dalo. Po deváté večer už jsme parkovali u nehpa a měnili zas kárky. No byl to vcelku rozdíl v komfortu. Doma jsme se přivítali s Emily, naházeli věc na hromadu, sprchli se a znavení padli do postele. Byl to fajn zážitek, prostě relax. Líp jsem si prodloužený víkend ani nemohl představit a musíme ještě letos najít trošku času a zajet ještě jednou. Foták jsem vozil po sjezdovce sebou, jeden den Leni a druhý den jsem si už věřil tak jsem ho vozil ja. A myslim že to stálo za to, z několika foteček mam radost.

Všechny jsou zde:

Zdroj Z Rammsteinů do Alp