Kolo , jednostopý dopravní prostředek, který jsem přestal používat v době, kdy jsem získal řidičák. Loni se u nás ve sklepě objevili dva kousky, což dávalo tušit, že si můj zadek bude muset zvykat na tvrdé nepohodlí. Nápad na cyklodovolenou dostala Leni, když se kamarádka z kábroklubu Kikina zmínila, že letos, jako každoročně opět vyjedou objevovat ČR v sedle. Nápad to byl super a byl jsem vcelku nadšený, ale to pominulo, když jsme zkusmo na jaře vyjeli do Divoké Šárky v Praze, ujeli asi 24km a já se nemohl 3 dny posadit. Kolo jsem zavřel a čekal na léto. Když se blížil čas odjezdu, říkal jsem Leni, že by jsme se přecijenom měli trošku projet, abychom si zvykli. Nějak ale nebyl čas a já měl co dělat, abych stihnul na kola namontovat všechnu výbavu, která byla samozřejmě nutná. Takže po montáži brašen, světel,blikaček, tachometrů a nakonec i blatníků jsme si začli ve středu navečer balit a zjištovali jsme, že musíme místem opravdu šetřit, aby se vše vešlo a hlavně koukat na váhu, abychom vše uvezli. Startovali jsme v půl sedmé ráno od nás z Břevnova, kde jsme sedli na obložená kola a za svitu blikaček vyjeli k Hlavnímu nádraží. Kupodivu to jelo pěkně, měli jsme to z kopce a tak po příjezdu na hlavák bylo za námi 8km a ani nám to nepřišlo. Zbytek lidiček už bylo namístě a Vedoucí zájezdu Jéňa si svoje stádečko hlídal. Trošku s obdivem jsem sledoval ostatní, jak mají kola na stojánku, nj, tohle jsme zapomněli. Dali jsme si lehkou snídani ve stánku a pomalu jsme se vydali na peron, kde už stál náš vlak. Naložili jsme kola a našli volné kupé. Hned po zasednutí nás Vedoucí informoval, že pokud souhlasíme, můžeme si zahrát jednu celovýletní hru KEFKA. Samozřejmě jsme souhlasili a v tu ránu byly rozdány všem kartáčky na zuby a nikdo ho nesměl pustit z ruky……………a nikdy znamená opravdu nikdy, takže na záchod, při jídle, při spánku, prostě kartáček s náma musel žít až do odvolání. Samozřejmě jsme si museli vymyslet i tresty, když někdo kartáček neudržel, nebo zapomněl. První trest byl panák Kmínky a kupodivu to byl trest, který byl později i vyžadován. Další tresty byly o poznání horší. Pokud kartáček někdo zapomněl, dostal místo něj záchodovou štětku, což nebylo zrovna moc příjemné a kdo zapomínal opakovaně, dostal do odvolání na kartáček pastu, což byl, jak se ukázalo později humorný trest. Takže soutěž začla a na začátku samozřejmě i spoustu trestů. Cestu do Brna jsme si krátili alkoholem a musím uznat, že obsal několika lahví mizel opravdu rychle. Než jsme se nadáli, byli jsme v Brně, vyložili jsme kola a bylo zajímavé sledovat, jak si každý hlídá svůj kartáček. Kolo byla jediná věc, za kterou se dal kartáček vyměnit, ale musel být viditelně umístěn. Na nádraží jsme měli asi hodinu, než nám jel další spoj, tak jsme se potulovali po nádraží a čekali. Když jsme se měli konečně naložit do vlaku, zavládla panika. Vedoucí ztratil orientaci v peronech a tak tak jsme stihli najít náš vlak a vše naložit. Naštěstí se vše stihlo a pokračovali jsme dál do Břeclavi, kam už to byl kousek. V Břeclavi jsme vyložili kola a pomalu vyrazili do kempu Apolo, který se nacházel kousek od Lednice. Cestu nám stěžoval déšť, který nám kazil celý den. Zastavili jsme se ještě na jídlo a čekali, že ustane, ale nedalo se čekat do nekonečna, museli jsme navlíknout pláštěnky a jet. Byla to nepříjemná cesta a naštěstí v dešti jediná. Když jsme dorazili do kempu, ubytovali jsme se, uklidili kolečka do klece a šlo se na bar. Den pomalu zhasínal a my rozjeli rundy zelený a pivek. Večer byl fajn a v naší partě vládla dobrá nálada.
Druhý den bylo v plánu něco pojezdit, navštívit nějaký ten sklípek a bezpečně se dopravit zpátky. Myslím, že den se opravdu vydařil a jako první jsme vyrazili k Janovu hradu. Hrad patří do Lednického areálu, kde si Lichnštejni stavěli různé stavby, které potkali na svých cestách po světě. Hrad byla nově postavená zřícenina a po příjezdu se většina rozhodla, že si dají prohlídku. Já nějak už prohlížet nemusel a radši jsem si dal ve stánku kofolu a hrad si obešel a pofotil zvenku. Po prohlídce jsme pokračovali dál do Lednice, minuli jsme Lovecký zámeček a dojeli do restaurace, kterou šéfik Polraich ocenil pár hvězdami. Jídlo měli opravdu fajn, tedy alespoň já měl výbornou porci. Samozřejmě jsme s kartáčkem v ruce všude budili pozornost a tak mít v tuhle chvíli štětku a potřebovat na záchod nebyla zrovna dobrá situace. Po naplnění žaludků jsme se vydali do areálu Lednického zámku, kde jsme odložili kola a prošli si po svých park. Zastavili jsme se u Maurské vodárny, kde nám paní prodavačka dala přednášku o Lichnštejnech a stavbách v okolí. Vyprávění bylo super a my pokračovali dál k Minaretu. Po cestě jsme minuli ještě několik zajímavých staveb a když jsme došli k věži, zjistili jsme, že jsme přišli o 10 minut později a skončili návštěvní hodiny. Zklamaní jsme udělali společnou fotku a pokračovali dál. Po okruhu jsme sedli na kola a vedoucí se vydal hledat nějaký sklípek. Nakonec opravdu našel a zanedlouho jsme už drželi sklínku v ruce a ochutnávali. Asi po hodině nalejvání jsme vyčerpali sortiment, zaplatili jsme směšných 50kč a v náladě jsme vyjeli směrem do kempu. Naše cesta vedla ještě kolem Apolonova chrámu, kde si pár lidiček zakoupilo lampiony a za západu slunce se je pokusili vypustit. Myslím, že Svíťa s Davidem jsou rádi, že neuhořeli a jinak vše proběhlo v pořádku. Jeden lampion sice škrtnul o chrám, ale pokračoval dál. Dojeli jsme do kempu a začali se bavit v podobném duchu, jako předchozí den. Když ale přišlo na tanečky a na mašinku, nedopadlo to dobře. Lenka z kábroklubu si zvrkla kotník a nemohla chodit. Co se dalo dělat, pařili jsme sice dál, ale druhý den se muselo do nemocnice. Po menší diskotéce před chatkou jsme se vydali spát. Po pár minutách k nám na chatku vlítlo komando s vedoucím a kdo neměl kartáček, musel pít. Já si ho sice pevně držel,a le i tak jsem pil, smůlu měl Chaser, který rozespalí dostal na kartáček pastu a samozřejmě usnul, takže ráno ji měl všude.
Další den bylo v plánu, že opravdu na kolech něco najedeme, takže po snídani vedoucí zavelel a vyjelo se směrem na Sedlec. Lenka vyjela s Chaserem do nemocnice a naštěstí vše dopadlo dobře, byl tojen otok. My se zastavili u chrámu Třech grácií a na Letohrádku jsme lehce poobědvali, abychom do Sedlece nepřijeli nalačno. V areálu JZD Sedlec to žilo, hrál cimbál a vínko teklo proudem. Také nás všude lákalo jídlo, grilovaný sýr, klobásky, no nedalo se odolat. Na tomto místě jsme zůstali docela dlouho a každý si vybral vínko, které mu chutnalo. Já přikoupil domů ještě nějaký klobásy a jelo se dál směrem na Valtice. Po cestě, kde bylo i pár kopečků jsme stavěli v aleji s broskvemi a po nákupu pokračovali ke kolonádě nad Valticemi. Cestou z kopce do Valtic jsem si udělal rekord v rychlosti a rozjel jsem to na 65km/h. Smrt v očích a nezvyk na dvou kolech mi nedovolil víc. Valtický zámek byl cílem našeho výletu a cestou domů jsme už jen projížděli pod obloukem v lese a poté ještě kolem poslední stavby, z Lichnštejských časů. Ten den jsme najeli asi nejvíc z celé dovolené a bylo to fajn. Večer se rozjel v každodenním rytmu, zelená tekla proudem a celá akce byla zakončena tím, že vedoucí rozdal diplomy, za který moc děkuji a poté byla připravena bojovka. Kolem druhé v noci jsme se vydali z kempu do lesa a šli na bojovku. Trasu nám značili červené fáborky a já s Leni jsme měli smůlu, že jsme nenašli první a musela nám pomoct až další dvojice Péťa s Chaserem. Pokračovali jsme společné dál a plnili nalezené ůkoly. Byla to legrace a nakonec naší bojovky jsme našli v křoví našeho Vedoucího. Po pěkně stráveném dni jsme šli zpátky k chatkám, kde se rozjela zábava. Po rozlámání plastové židle se s plastovým torzem rozvášnil Vedoucí Jéňa, který nám ukázal, co se dá ještě s takovou židlí dělat. Smíchu bylo opravdu hodně a skvěle jsem se bavil.
Další den už se jelo domů a přišlo balení. Nechtělo se nám do toho, ale museli jsme, takže po snídani jsme měli opět obložený kola jak chlebíčky a vyjeli jsme do Břeclavi. Vlak nám jel až později, tak nás vedoucí ještě protáhnul po cyklostezkách a poté už jsme nasedli do vlaku, naložili kola a vyjeli. V Brně jsme opět přestupovali a naštěstí už vše proběhlo bez problémů. Ve vlaku jsme si krátili chvíle dopíjením alkoholu a dalšíma soutěžemi, které vedoucí neustále chrlil a konečně přišla chvíle, kdy skončila bojovka KEFKA. Každý jsme museli říct romantický příběh o tom, jak s kartáčkem naložíme a můj příběh byl takový, že si ho schovám na čištění fotovýbavy a pokaždé si vzpomenu na tento super prodloužený víkend. Opravdu ho nosím………….Leni kartáček je zabodlej na zahradě, kde čeká, až z něj vyroste koště. Za celou dobu jsme najeli kolem 100km a beru to tak, že pro mě je to úspěch, bo opravdu nejsem na kolo moc zvyklej. Po příjezdu do Prahy jsme se všichni rozloučili a rozjeli se po Praze domů.
Tímto bych chtěl poděkovat všem, kteří se zůčastnili tohoto výletu. Já si to moc užil a děkuji všem, kteří svou přítomností přispěli k dobré náladě a spoustě srandy. Doufám, že další ročník bude v podobném duchu a pokud to bude v našich silách, rádi se určitě zůčastníme, bylo to super.
Fotečky z našeho putování jsou zde, dělal jsem, co se dalo:
