Někdy na podzim mě začal Pavouk lákat na hory. Mluvil o super akci za pár korun s jeho společností, sjezdovka vedle chaty, každý den zábava. Nu což napovídal mi toho dost na to, aby mě to přimělo mu na tuto neodolatelnou nabídku kývnout. Takže shrnu doufám celý týden, protože každý den se něco dělo a byla super zábava, ale alkohol mi občas z hlavinky něco odmáznul, tak pišu co si pamatuji, ne co jak bylo. Nechtělo se mi jet samotnému, tak jsem v Praze nabral 100RMa, který měl jet jen na víkend a takto měla jet i Leni, ale nakonec bylo vše jinak. Cesta začala jak jinak, než zpožděním z mé strany, ale nebyla to až tak moje vina, protože domluva byla, že vyjedeme na určitou hodinu, ale Pavouk vyjel trošku dřív a než jsem nabral 100RMa a vyrazili na Mladou Boleslav, už čekal v Jilemnici před velkoskladem pivek a nadával kde jsme. Jeli jsme cestou necestou, otestovali jsme ASC na Fialce, protože ta si udělala výlet se mnou a když jsme dorazili do Jilemnice a volali Pavouka, tak nás ještě navigoval tak, že jsme ji 3x objeli, ale nakonec jsme se našli a Pavouk mávající na kruháči už nešel přehlídnout. Nacpali jsme do coupátka 3 sudy piva a vyrazili do hor směr Vítkovice v Krkonoších až na Pavoukovo (Janovu) horu.  Cestou nám zkoušel Pavouk ujet, ale my jsme byli dost těžký, takže nebyl problém se Blaklejna držet. Pavouk samozřejmě zaparkoval driftem a začali jsme řešit, jak dostat nahoru k chatě 4 sudy piva, hromadu jídla a batožin. Sice pod sjezdovkou stál oranžový Pomeranč, což je místní rolba taxi, ale nikde nikdo. Naštěstí Pavouk nezklamal a jelikož zná místní domorodce a vyjednal odvoz tak jsme si to během pár minut hnali do kopce na korbě Pomeranče. Zážitek to byl luxusní, protože jsem na takovém stroji ještě nefrčel. Nahoře jsme si vybrali pokoje, a začali vybalovat. Bydleli jsme v menší chajdě vedle hlavní chaty a tak jsme měli určité soukromí. Narazili jsme suda a pomalu načali páteční večer. Já jsem nemohl, protože jsem ještě frčel pro Leni, kterou dovezl Nehpo cestou do Špindlu, ale nevadilo mi to, protože jet po sjezdovce na sáních, to se neděje každý den a řádně jsem si to užíval. Před Lenkou dorazila ještě Pavoukova ex? Markéta a tak po příjezdu Lenky jsme byli v sestavě 100RM, Pavouk, Míra, já, Markéta a Leni. No co, chata byla plná slušných  i otravujících důchodců a tak jsme na týden obsadili kuřárnu. Místnost 2x2 metry byla vytížená naplno jen námi a tak když si všici zapálili, bylo tam k nevydržení, větrák krutě nestíhal. Začali jsme tedy naplno kalit a první soudek byl skoro hned pryč.  V sobotu když jsme se probrali, čekal nás celkem hezký den a tak jsme se vydali na procházku do kopce na Bio farmu, kde chovají koně huculy a chlupatý bejky a mají zároveň i restauračku. Zasedli jsme a Leni napadlo, že by se povozila na koních. No sice jsem na tom nikdy neseděl, ale tak co bych neudělal pro srandu. Nacpali jsme se, ani nevim co jsem měl, ale holky si dali velkej steak z chlupatýho bejka, a musim říct, že steaky tam měli jak chutově, tak velikostně opravdu vynikající. Po jídle už byli připravení koně a tak jsme se vydali na start cesty.  Dostali jsme helmice a začali nasedat. Leni se nemohla vyšvihnout, tak jí Pavouk helpnul, mě se to naštěstí povedlo napoprvé, ale asi se to nelíbilo koňovi a začal mě kousat do nohy. Po chvilce vysvětlování co a jak jsme se dali do pohybu. Přede mnou šel instruktor a jeho kůň se najednou v kopečku seknul, že dál nejde, nacož můj kůň zareagoval tak, že se lehce splašil, rychle se otočil a pelášil si to se mnou zpátky dolu. Nevěděl jsem co dělat, protože volant nikde, noha mi vypadla ze třmenu, tahal jsem za otěže, furt nic, už jsem viděl jak mě táhne za sebou až spadnu, ale nakonec se nějak vzpamatoval a ubrzdil jsem to. V tu chvíli jsem si oddechl a Leni byla ráda, že jsem jí nesejmul. Dostal jsem pro jistotu jiného koníka a pokračovalo se dál. Cesta vedla lesní stezkou ve sněhu a původně jsme měli jet v poklidu, ale instruktor viděl, že nám to vcelku jde, tak že zkusíme cval. No bylo to fajn, sice jsem měl naklepanou prdel jak řízek, ale byl to vcelku adrenalin. Cválali jsme jen chvílema a tak to nebylo tak špatný, přebrodili jsme menší říčku a prošli se v hlubokém sněhu. Pak jsme ještě dali místo cvalu běh, což bylo lepší, protože sice jsme frčeli rychleji, ale už jsem nebyl tak naklepanej. Před otočkou ještě pro změnu stávkoval kůň Lenky,  který chtěl předčasně domů. Na zpáteční cestě jsem zjistil, že auto je přeci jenom poslušnější. Jako kůň fungoval dobře, levá, pravá, brzda pohoda, ale na plyn nereagoval vůbec  ať jsem zkoušel cokoliv. Prostě se řídil koněm před sebou a já ho nezajímal. Po tomto dobrodružství jsem byl plný dojmů a moc se nám to líbilo, přeci jenom pohled z koňského sedla má něco do sebe, když ovšem zvíře poslouchá. Na cestu zpět do chaty jsme měli naplánovanou jízdu smrti, jak jí označil Pavouk. Jednalo se o několik km silnice, která vedla k farmě na vrchu sjezdovky. Cesta byla zmrzlá, takže prakticky ledovka. 100RM se trošku bál, tak vyfásnul jako spolujezdce Míru, já si vzal Leni a Pavouk startoval první s Markétou. Zezačátku se snažil Pavouk ujet, ale já s Leni jsme se celkem drželi. Teda aspoň do první ostřejší zatáčky, tam jsme nevybrali a skončili v hromadě sněhu, ale přistání bylo měkké, tak jsme pokračovali ve stíhací jízdě. Před masakr zatáčkou 180 pro jistotu Pavouk zastavil a řval na nás už zdáli, ať brzdíme. No snažili jsme se co to dalo a dobrzdili jsme tak půl metru před autem, který tam parkovalo, uff. Počkali jsme par minut na 100RMa a vyrazili na poslední úsek. Tam už jsme Pavouka předjeli a dole jsme byli první. Museli jsme vyčkat na 100RMa, který po cestě ztrácel posádku a vymlouval se, že se boji.  Byl to super den, vydrápali jsme se zpátky k chatě a začali opět pokalovat do ránka.  Hráli jsme člověče nezlob se a když dorazil Pavouk s punky účesem na hlavě, zrodil se nápad, že uděláme punky večer. 100RM nás naplácal gelíkem, Markéta střikla do laku a byla sranda. Hlavně Míra se svýma sedmi chlupama na pleši. V neděli měl jet domů 100RM s Lenkou, tak jsme ho pojmuli na pohodu. Šli jsme na procházku opět nahoru na farmu, nacpali se výborným jídlem, kde jsme ocenili porci gulášku zdarma a užívali jsme si slunného dne.  Nehpo už volal kdy a kde má vyzvednout pasažéry, ale bylo krásně a 100RM nakonec rozhodnul jako chlap a zůstal s námi až do pátku. Leni se z krásných slunečných hor taky nechtělo, tak zůstala aspoň do večera a jela busem. Tak alespoň se svezla ještě dolu na saních, sice nabrala trošku sněhu, ale byla zábava. Já ještě zajel nakoupit nějaký kuřivo a jídlo a měl jsem neskutečný štěstí při cestě zpátky.  Zrovna zavírali vlek a týpek rolbař  viděl jak se táhnu se sáněma a vydal se ke mně na skútru a ptal se jestli jdu za Pavoukem, tak říkám že jo a nabídl mi, že mě veme. Moc se toho jako nebál a ždímal to do kopce co to dá, super zážitek. Večer opět kalbice. Pondělí bylo pro změnu pojmut jako racing day. Míra se vzhlédnul v Pavoukovo Bleklejnovi a chtěl stejného, tak Pavouk pohledal po netu a našel jednoho u Liberce. Měli jsme jet Bleklejnem, ale nakonec jsme dali cestu Fialkou a myslím že nikdo nelitoval. Cesta po serpentýnkách byla celkem záživná, i když byli na palubě 4 lidi a 3 sudy od piva v kufru. Obhlídli jsme auto, ukecali dobrou slevu, a vydali se na cestu zpátky. Po cestě se nás snažil nasrat jeden polák, co si pletl plnou čáru s přerušovanou, tak musel dostat lekci. Začala stíhací jízda a i když se snažil, dostal nášup. Pokusil se sice o takový výkřik do tmy, kdy nás předjel opět na plný čáře, když jsme jeli v koloně, ale vzápětí jsem podřadil a jeho výraz idiota ve tváři,  k nezaplacení a u nás následoval výbuch smíchu.  Pak radši uhnul na benzinku. Zbytek cesty jsme byli výborně naladěni, nakoupili jsme zásoby a Fialka se prohýbala. Do coupe se vejde třeba pytel brambor s 3ma sudama piv, velkej nákup na týden pro 4 lidi, balení vod a k tomu 4 lidi, drhnul jsem podlahou na skoro rovný silnici. Bylo toho fakt moc, tak jsme opět museli zavolat Pomeranč, ať nám to vyveze a jaké bylo naše překvapení, když v rolbě přidriftil člen z bmwklubu. Jak viděl že jsme BMW-positive jako on, nesral se s tím a ždímal rolbu do kopce co to dalo. Byla to lepší jízda než poprvé. 100RM který nejel, už nás netrpělivě očekával a tak jsme opět začali navečer kalit jako obvykle.  Dorazila i skupinka ze šermířského klubu, kteří nahradili důchodové osazenstvo, rozbalili jsme stůl na pinčes a tak bylo o zábavu postaráno. V úterý se plánovalo lyžování, Pavouk stoupl po dvou letech na lyže a vyhrožoval kotrmelcem, tak jsme se 100RMem čekali a čekali, ale kecal a jezdil neuvěřitelně dobře, prostě lítal po svahu, machroval že umí sjet i s jednou lyží, no je to prostě  Boreček  (- shodli jsme se že píseň je o Pavoukovi ) . Markétka si taky zajezdila, sice trošku nejistěji, než Pavouk, ale taky jí to šlo moc dobře. Na večer jsme naplánovali bramboráky pro celou chatu z 20kg brambor a jak všichni viděli, že jde o žrádlo zadarmo, tak se taky dali do pomáhání  a nakonec jsme byli rádi, že jsme si nějaký bramboráčky schovali, jinak mizeli neuvěřitelně rychle. Večer opět kalba do ranních hodin. Ve středu jsme si naplánovali karneval. Vstali jsme a pomalu jsme si začali vymýšlet masky a taky započala výroba. Já to měl v pohodě, bo Pavouk mi dovalil vše co jsem potřeboval, jen jsem se na chvilku schoval do dílny, abych si vyrobil meč, který jsem nakonec nahradil dřevenou palicí, která měla větší ohlas. 100RM měl volbu jasnou, jako faraon nemohl jít za něco jiného a aby mu nebylo smutno, Markéta šla za Kleopatru. Pavouk chtěl jít za slušného arabáka jako loni, ale změna musela nastat a nakonec byl za arabáka teroristu Aj-kajda a taky mu bylo smutno, tak si udělal z Míry svojí kurvu. Masky se velice povedly a dalo to mnoho práce, tak jsme se nakonec radovali, ale bylo nám trošku líto, že zbytek chaty do toho nešel tak jako my. Pár jednotlivců se sice snažilo, ale nakonec jsme tam nejvíc pařili my a ostatní to moc nepobírali. K tanci nám to mixoval DJ BúRKA(100RM)  Ke karnevalu jsem roztopil udírnu a staral jsem se o klobásky a žebírka. Žranice byla velkolepá a i celý večer byl super. Sice si z něj moc nepamatuju a odpadl jsem celkem brzy, protože i předchozí dny byly náročný, ale i tak  to stálo za to. Ve čtvrtek jsem se probral dost brzy a tak jsem se vydal do kuřárny a uviděl maxibordel. Nudil jsem se,tak jsem  poklidil a čekal až se všici vychrápou. K obědu jsme si uvařili kotletky na smetaně a tak nějak si ze čtvrtka víc nepamatuju, ale večer opět kalba, nešlo dělat nic jiného, muselo se chlastat furt. V pátek byl klídek, 100RM se balil domů a my jsme se rozhodly zajít do nedalekých Vítkovic na pivko. Doprovodili jsme 100RMa na bus, zajeli vrátit sudy do Jilemnice, navštívili jsme ještě jednou 100RMa na přestupu na autobusáku v Jilemnici a vydali se zpátky. Tam už na parkingu čekal Míra a tak jsme vyrazili do Vítkovic. Po cestě jsme zažívali chvílema adrenalin, protože na silnici sníh, my bez osvětlení, tak jsme občas skákali do sněhu, když jelo auto. Po cestě jsme se zastavili za místníma borcem, kteří nás pozvali na pivko od Krakonoše, tak jsme jich do sebe pár nalámali a pokračovali dál. Ve Vítkovicích jsme strávili jen chvilku, protože to tam bylo mrtvý a nápad byl vyrazit na diskošku do Jilemnice. Nasedli jsme do taxiku a už jsme mazali. Nejdřív jsme se upravili pár pivkama a panákama v baru, vyřachli mistní týpky ve fotbálku, což asi čuměli, ale tak oplatili nám to, ale bylo to pár dobrých myslim že vyrovnaných gamesek. Po par pivech jsme se přemístili do spodního patra na disko. DJ hrál sice otřesně, ale když jsme ho dost viditelně fuckovali a řvali na něj, občas zahrál i dobrý pecky. Já si zatančil s Markétou, ale nakonec jsme to rozjeli docela slušně s Pavoukem a všichni zírali, jak kdybychom byli nějaký buzny   nebo co. Rozjížděli jsme to , ale byli jsme už na kaši, tak jsme jančili na to co hrálo. Pak nám to pokazil, že pustil nějaký arabáky a radši jsme vypadli. Byl to super večer a myslím, že místní na nás budou vzpomínat. V sobotu jsme chtěli jet lyžovat, ale počasí nám to překazilo a já se rozhodl nakonec odjet do Prahy, tak jsme zašli na obídek na farmu kde se Pavouk přežral, že nemohl pomalu chodit, pokecali jsme o uplynulém týdnu a já se začal balit. Cesta dolů na parkoviště byla docela peklo, protože vše začalo tát a brodil jsem se po kotníky vodou a rozbředlým sněhem. Nakonec jsem to sešel a na pohodu vyjel na Prahu. Musím říct, že to byl super týden a pro mě na horách vůbec nejlepší pobyt, jaký jsem kdy zažil,  protože tam byli super lidičky, zábava prakticky bez hranic, nic nám nechybělo, akorát škoda že to tak rychle uteklo. Takže moc díky Pavouku a všem zůčastněným za luxusní dovolenou a těším se na další takové setkání a historky a všechno.

S Pavoukem na horách