V sobotu 22.9.2007 se ve Šternberku konal Velký psí den, aneb rozloučení s létem. Já, Medža, Ája a Daisy jsme na něm hájili naše "barvy". Měli jsme sraz kolem poledne u Áji. No to jste měli vidět, co jsem u nich vyváděl. Holky tam maj plnej košík hraček a já je musel postupně všechny vyzkoušet. Běda, jestli se ke mě někdo přiblížil. Ukořistil jsem gumový prase, který se prý nedá rozkousat. Ha, ha, mě se to samozřejmě povedlo. V jednu hodinu jsme se přemístili na místní cvičák, kde se akce konala. Počasí nám přálo, bylo nádherně. Sluníčko svítilo, obloha vymetená, co víc jsme si mohli přát. Rozložili jsme svoje ležení a hned šli zkoušet překážky agility.
Verča si půjčila Áju, Daisy běhala s paničkou. Holky překážky neznaly, tak se jim moc nechtělo.
Mě prováděla panička, kladinu už znám dobře, takže jsem se vůbec nezdráhal.
I Medža si to šel vyzkoušet, když všichni, tak všichni. Ze začátku tam totiž nikdo nebyl, tak jsme si to tam mohli dosytosti vyzkoušet.
Áje se do tunelu moc nechtělo, tak musela Verča holt dovnitř, šla jí příkladem.
Kladina se jí dařila dobře.
Pak už si vzala Verča mě a dávala mě pěkně do těla. Běhali jsme spolu dráhu několikrát. Něco jsem zvládal dobře, ale některé překážky jsem prostě odmítal.
Dokonce jsem k překvapení paničky i přeskakoval, ale jen tu nižší, vysokou mě nedonutili.
Z čeho měla panička největší strach, byla houpačka, to se totiž musí dojít přes půlku a houpačku převrátit, myslela, si, že se leknu, jak se převrátím, ale já ji přecházel jako profík pěkně celou.
Tunel, na který se Verča těšila ze všeho nejvíc, mě stačilo vysvětlit jen jednou a pak jsem ho s radostí probíhal. Falco měl pravdu, tunel je zábava.
I látkovým tunelem jsem prošel, na poprvé mě musela panička z druhé strany pytel nadzvednout a zavolat na mě, pak už jsem to zvládal s radostí psí vlastní sám.
Dráhu si se mnou zkoušela i Simča. Holky teda jednoho vážně utahaj. Jenže se tu měla konat soutěž, tak mě trénovaly.A to už je ten proskakovací kruh, kterej prostě neproskočím, a to ani za granuli a to už je co říct.
Ája neustále aportovala balonky, to má ze všeho nejraději.Královské dělení, to jsme vzorně seděli všichni vedle sebe a čekali na piškotky, Mńam, ty můžeme všichni.Verča se mnou trénovala i výstavní postoj a celkem se jí i dařilo.Paničce se líbil tento nádherný a statný německý ovčák. Koukala na ukázku služebního výcviku, který se jí odmalička líbí. Ještě, že to po mě nechce, spokojila se totiž jen se základní poslušností, kterou zvládám podle mé nálady, někdy poslechnu a někdy ne a to se pak na mě panička zlobí a vyhrožuje mi, že příště budu chodit už jen na vodítku. Co myslíte? Nechodím.A tady už šlo do tuhého. Začal amatérský agiliťácký závod. Měli jsme číslo 5, takže šli na řadu mezi prvními. Jak už jsem byl ze zkoušení utahanej, tak jsem zdolal jen některé překážky a dvakrát utekl Verči za paničkou. Sice jsme nevyhráli, ale to nevadí. Tak se budu muset snažit a za rok jim tam všem ukážu.Po soutěži jsme se věnovali opět aportování balónků. Ája přitom dokonce létala vzduchem.Ani já se nenechal zahanbit akrobatickými kousky, Chytání balonků ve vzduchu je totiž největší zábava.Konečně přišla na řadu prezentace našeho plemene. Iveta o nás něco povykládala a my se předvedli v postoji a v běhu. Lidi okolo si nás fotili a někteří za náma pak chodili a hladili si nás.Na konec přišla na řadu divácká soutěž o nejsympatičtějšího pejska. Chodili jsme pěkně v kruhu a předváděli se. Vyhrálo štěně křížence. Ale cenu dostal úplně každý, diplom za účast a tašku plnou vzorků.Daisynka usnula na paničce, bylo toho na ni trochu moc. Jednu chvíli totiž paničce utíkala za jedním pejskem, se kterým tam pěkně dováděla.Po skončení celé akce, nás nechali ještě všechny pěkně vyblbnout a nafotili nějaké momentky a společné fotky. Tunelem proběhl jen Medža a já. Holkám se nechtělo. Škoda, jsou to moc pěkné fotky.Domů jsme vyráželi až v sedm a dojeli v devět. Byl to moc příjemně strávený den ve společnosti našich dobrých kamarádů. Doufám, že se sem zase příští rok dostaneme. A ukecáme i Jazze a Tanga. Čím víc amíků, tím líp.
Verča si půjčila Áju, Daisy běhala s paničkou. Holky překážky neznaly, tak se jim moc nechtělo.
Mě prováděla panička, kladinu už znám dobře, takže jsem se vůbec nezdráhal.
I Medža si to šel vyzkoušet, když všichni, tak všichni. Ze začátku tam totiž nikdo nebyl, tak jsme si to tam mohli dosytosti vyzkoušet.
Áje se do tunelu moc nechtělo, tak musela Verča holt dovnitř, šla jí příkladem.
Kladina se jí dařila dobře.
Pak už si vzala Verča mě a dávala mě pěkně do těla. Běhali jsme spolu dráhu několikrát. Něco jsem zvládal dobře, ale některé překážky jsem prostě odmítal.
Dokonce jsem k překvapení paničky i přeskakoval, ale jen tu nižší, vysokou mě nedonutili.
Z čeho měla panička největší strach, byla houpačka, to se totiž musí dojít přes půlku a houpačku převrátit, myslela, si, že se leknu, jak se převrátím, ale já ji přecházel jako profík pěkně celou.
Tunel, na který se Verča těšila ze všeho nejvíc, mě stačilo vysvětlit jen jednou a pak jsem ho s radostí probíhal. Falco měl pravdu, tunel je zábava.
I látkovým tunelem jsem prošel, na poprvé mě musela panička z druhé strany pytel nadzvednout a zavolat na mě, pak už jsem to zvládal s radostí psí vlastní sám.
Dráhu si se mnou zkoušela i Simča. Holky teda jednoho vážně utahaj. Jenže se tu měla konat soutěž, tak mě trénovaly.A to už je ten proskakovací kruh, kterej prostě neproskočím, a to ani za granuli a to už je co říct.
Ája neustále aportovala balonky, to má ze všeho nejraději.Královské dělení, to jsme vzorně seděli všichni vedle sebe a čekali na piškotky, Mńam, ty můžeme všichni.Verča se mnou trénovala i výstavní postoj a celkem se jí i dařilo.Paničce se líbil tento nádherný a statný německý ovčák. Koukala na ukázku služebního výcviku, který se jí odmalička líbí. Ještě, že to po mě nechce, spokojila se totiž jen se základní poslušností, kterou zvládám podle mé nálady, někdy poslechnu a někdy ne a to se pak na mě panička zlobí a vyhrožuje mi, že příště budu chodit už jen na vodítku. Co myslíte? Nechodím.A tady už šlo do tuhého. Začal amatérský agiliťácký závod. Měli jsme číslo 5, takže šli na řadu mezi prvními. Jak už jsem byl ze zkoušení utahanej, tak jsem zdolal jen některé překážky a dvakrát utekl Verči za paničkou. Sice jsme nevyhráli, ale to nevadí. Tak se budu muset snažit a za rok jim tam všem ukážu.Po soutěži jsme se věnovali opět aportování balónků. Ája přitom dokonce létala vzduchem.Ani já se nenechal zahanbit akrobatickými kousky, Chytání balonků ve vzduchu je totiž největší zábava.Konečně přišla na řadu prezentace našeho plemene. Iveta o nás něco povykládala a my se předvedli v postoji a v běhu. Lidi okolo si nás fotili a někteří za náma pak chodili a hladili si nás.Na konec přišla na řadu divácká soutěž o nejsympatičtějšího pejska. Chodili jsme pěkně v kruhu a předváděli se. Vyhrálo štěně křížence. Ale cenu dostal úplně každý, diplom za účast a tašku plnou vzorků.Daisynka usnula na paničce, bylo toho na ni trochu moc. Jednu chvíli totiž paničce utíkala za jedním pejskem, se kterým tam pěkně dováděla.Po skončení celé akce, nás nechali ještě všechny pěkně vyblbnout a nafotili nějaké momentky a společné fotky. Tunelem proběhl jen Medža a já. Holkám se nechtělo. Škoda, jsou to moc pěkné fotky.Domů jsme vyráželi až v sedm a dojeli v devět. Byl to moc příjemně strávený den ve společnosti našich dobrých kamarádů. Doufám, že se sem zase příští rok dostaneme. A ukecáme i Jazze a Tanga. Čím víc amíků, tím líp.
HAF