! Fanfiction !

,,Dělej Tome,vstávej,nebo zase přídem pozdě!" snažim se vší silou stáhnout z Toma jeho peřinu.,,No jo,dyť už jdu!" Tom se mi opět snaží nakecat,že vstává.Takhle to začíná každej den,já...sice mi trvá tak hodinu moje ranní procedura,ale aspoň stíham na rozdíl od NĚKOHO! Teď už sem fakt nervózní,jenže Tom je známej flegmouš a po-ma-lič-ku se teda jako zvedá-aby se neřeklo. ,,No vidíš,jak ti to jde!" Uff! Už sem si myslel,že zase (už po druhý) pujdu do školy sám,to by měl Tom zase problémy,a protože sem jeho brácha,tak bych se taky necítil zrovna nejlíp.
Ještě jednou se podívam do zrcadla,jestli je všechno tak,jak má bejt,takže: vlasy-dobrý,oči-perfekt,nehty-černý...takže všechno v pohodě.
,,Tome,ty si z toho možná děláš srandu,ale my fakt přídem pozdě!" ...hned,jak to dořeknu,Tom se objeví ve dveřích a nasadí sladkej úsměv ,,Dyť už sem! Hele,řeknu ti,brácha,seš strašnej nervák." Rázem se muj opětovanej úsměv přemění v úšklebek.
Do třídy sme vtrhli jen taktak,zrovna se otevřely dveře a koho nevidim? Paní učitelka Braunová! Tak to je moc hezkej začátek dne....
Asi tady neni učitel na něminu,tak nám musej dohodit na suplování zrovna jí....No,co se dá dělat,hůř je na tom Tom,nemá ho totiž ráda právě kvůli jeho flegmatický povaze,a tak,když to jde,vyvolává ho co nejčastějš. ,,Tom Kaulitz!" vysloví rázně.Tom zase nasadil ten svuj obličej....chudák,ale někdy si to fakt zaslouží.Jenže on ví,jak na ní....,,Já sem tady tejden nebyl!"-to mu vyšlo,protože se ztratila třídnice,tak se Braunová nedozví,že tady celej tejden byl.Tom se vrací hrdě na svý místo a všichni ho obdivujou pohledama. ,,Brácha!" zakřičim na Toma a ukážu palec nahoru ,,Dobrý!"
Tak sme přežili ještě 5 dalších nudných hodin ve škole a šli sme na oběd.Kluci ze třídy furt Tomovi říkali,jak učitelku pěkně setřel a tak....to už mě nebavilo,protože mě si zase nikdo nevšímal.Ale najednou ke mně přišla ňáká moc pěkná holka,asi nová a chtěla podpis.Tak sem se jí hrdě podepsal na ruku a pak mi beze slov s úsměvem strčila do ruky papírek.Na něm bylo její telefonní číslo a jméno-Katrin-,,Pěkný jméno" řek sem si v hlavě,ale problém je,že sem ještě nikdy holku neměl a nevim,jak se mam chovat a tak,ale tahle se mi fakt líbí.....,,Ne! Toma se ptát nebudu, ten by mě vyfakoval ještě,než bych ho poprosil." Tak přemejšlim dál,ale nikdo jinej mě nenapadl...,,Holt to budu muset ňák vyřešit sám,no."
Už sme dorazili do jídelny,sedl sem si k Tomovi s klukama,jen tak přemejšlel o tom,co jí mam napsat a rejpal se v jídle.Tom tam dělal šaškárny se špagetama...i když mě někdy štve,je stejně prima.
Jdem s Tomem domů,a tak jen tak myslim na Katrin....kouknu na Toma,ten si vykračuje pár metrů za mnou s batohem na jednom rameni a kope do plechovky. ,,Teď nebo nikdy,"vytáhl sem mobil z kapsy a začal:Ahoj Katrin,nechtěla bys jít zejtra po škole-tak v 15:30 jenom tak ven?Bill.....opsal sem z papírku ještě číslo a aspoň pětkrát ho překontroloval-dobrý,tak jsem jí tu zprávu poslal.
S úsměvem sem počkal na Toma a ten samozřejmě vyzvídal,,Co se děje?"..,,Nic,co by mělo?" nenápadně sem ho odsek.
Doma sem se zavřel do svýho pokoje,sednul sem si na postel,položil mobil vedle sebe a čekal na odpověď.........uplynulo 10 minut......20 minut a furt nic,ale to už mě nebavilo,tak sem šel za Tomem.,,Tome?" vešel sem nesměle do pokoje. ,,Co chceš?" odpověděl mi Tom otázkou nevnímavě při paření na kompu. ,,Víš jak sem ti říkal takový ty keci,že budu mít holku,až o ní budu vědět úplně všechno a že na ty holky ani moc nejsem a.....,,Tak co chceš?" skočil mi Tom do řeči ,,No dneska mi jedna dala číslo a furt mi na mojí zprávu neodepisuje,tak nevim,jestli jí mam ještě něco napsat,nebo o mě najednou ztratila zájem"..... ,,Brácha,ty nejseš na kluky?" směje se Tom blbě. ,,Haha,tak díky za pomoc tupče!" a odcházel sem pomalu z pokoje. ,,Počkej! Dej jí čas,může v tom bejt cokoliv,víš kolikrát se mi tohle stalo? A většinou mi napsaly až druhej den,protože holky to maj těžký,ty vo tom přemejšlej celou noc,co ti maj napsat." Teď mi Tom zved náladu ,,Díky,radši se ptam zkušených." A odešel sem do pokoje.Už bylo dost pozdě,tak sem si šel lehnout.
Ráno sem vstával o půl hodiny dřív,abych vypadal úplně dokonale,když s ní pujdu hned po škole,taky sem nezapomněl vzbudit Toma o něco dřív,ve škole sme byli taky brzo.....prostě dobrej den.Škola se dala dneska prožít v klídku,ale na mobilu furt nic.Po škole v půl čtvrtý sem řekl Tomovi,že klidně může jít,že si něco musim zařídit. ,,To je jedno,stejně teď něco mam," odpověděl mi klidně Tom.
Rozhlížel sem se do všech stran,ale Katrin nikde,čekal sem až do čtyř,pak sem to vzdal a šel domů-zase s blbou náladou,jak jinak.Jenže 2 bloky od baráku vidim Katrin s ňákym klukem,tak to mě dostalo,šel sem nenápadně blíž a co nevidim....Tom! Je prostě lepší,ten sbalí každou! Snažil sem se zase nenápadně odejít,jenže Tom si mě všimnul,tak sem se se slzama v očích rozběh domů a on běžel za mnou ,,Bille,počkej!"....,,Já nevěděl,že je to vona!".... ,,Pomiň!"..Tak tohle sem od Toma vážně nečekal-omluvu.Zastavil sem se,utřel si slzy a počkal na něj. ,,To je jedno,asi ještě musim holt čekat na tu pravou." Šli sme spolu domů a Katrin sme tam nechali stát jen tak,jak si zaslouží.
Teď vim,že i přes to všechno lepšího bráchu ani mít nemůžu.....