! Fanfiction !

"Dneska večer u nás není nikdo doma tak jsem se tě chtěl zeptat jestli byste nepřišli?" Koukne na mě prosebně Bill.

"Jo jasně. A co budeme dělat?"

"Máme jeden super horor." Tím mě teda moc nepotěšil protože horory nesnáším. Vždycky se pak večer strašně bojím. Ale zase je mi to blbý mu to říkat, vypadala bych jako srab. A tak jenom kývnu hlavou. Pak si pustíme fakt dost nahlas takový cvoklí písničky jako je schnapy a tančíme. Ani si nevšimneme že nás Petra s Tomem pozourujou. Jindy bych se asi propadla ale teď mám fakt dobrou náladu a tak k nim přiběhnu a dotáhnu je na náš "parket". Přidají se k nám a takhle blbneme až do šesti.

"Měli bysme už jít." Oznámí Bill Tomovi.

"Jo to bysme měli." Podívá se Tom na hodinky. Pak se rozloučíme a já Billovo ještě musím slíbit že určitě přijdeme.

"To chcou jako stihnout večerníček nebo co? Vždyť je teprve šest!" kulí na mě oči Petra.

"Za chvilku jim odjíždí mamka tak se musíjou jít rozloučit."

"A myslíš že pak ještě přijdou?"

"Ne. Protože jdeme my za něma." Petra na mě hledí proč to říkám tak přesvědčeně.

"Pozval nás Bill. A budem tam i přes noc, tak si nezapomeň pyžamo." Petra se zvedne z gauče a jde si do pokoje chystat věci. Já se taky zvednu, ale jdu do koupelny. Dám si sprchu a pak se trochu namaluju. Tohle mi Petra vždycky záviděla, mě stačí jenom řasenka a lesk na rty a ona potřebuje celý kosmetický kufřík.

"Už seš?" řve přes dveře.

"Jo." A vylezu z koupelny. Přemýšlím co budu tu hodinu, kdy bude Petra v koupelně, dělat. Nenapadne mě nic lepšího než jít do kuchyně a namíchat si nějaký koktejl. Vytáhnu mixér a nahážu do něho všelijaké přísady. Když je tam už všechno co jsem tam mít chtěla dám na mixér víko a zapnu ho. Vypadá to, že se mi aspoň něco povede v kuchyni udělat, protože já neumím vůbec vařit! Jenomže za chvilku ten mixér začne nějak divně vrčet. Já se toho leknu, začnu ječet a uteču z kuchyně. Pak už slyším jenom ránu. Vlezu tam a uvidím jak je celá kuchyně od mojeho jahodového koktejlu. Mixéru ulítlo víko a takhle to dopadlo. Za chvilku přiběhne Petra a když uvidí tu spoušť začne mi nadávat: "Seš normální? Tohle nestihneme uklidit ani za dvě hodiny!"

"A proč bysme to měli jako uklízet? Babička přece tak ráda uklízí, tak ji to tu necháme a ona to uklidí sama." Bouchnu Petru do ramena. Ona s mým nápadem souhlasí. Chvilku ještě koukáme na televizi a pak se vydáme za klukama…

(Sima, Kaja)