Otevřel s námahou oči .Seděl ve starém skladišti svázaný na židli.Prostor kolem něj byl jen chabě osvětlovaný svíčkou která už pomalu dohořívala.Rozhlédl se.Místnost nebyla nijak zvlášť velká,ani čistá.Na zdech byla spousta pavučin a vypadalo to tu,jako by tu dlouhá léta nikdo nebyl.Zaposlouchal se.Neslyšel nic.Ani sebemenší náznak něčí přítomnosti v okolí,nikoho.Zavřel znovu oči a zamyslel se.Proč to udělal?Proč ho jen tak unesl?Chtěl peníze?Žádný problém,ty klidně dostane,hlavně ať ho už konečně pustí.
Poposedl si a snažil se uvolnit provazy,které ho svazovaly a zařezávali se mu do rukou.Nepovolovaly.Ústa měl vyschlá a měl pořádný hlad,celý den totiž nic nejedl ,ani nepil.Zavřel oči a pokusil se znovu usnout.
Ze spánku ho vytrhlo až prudké oslepující světlo.Najednou uslyšel smích.Naháněl mu strach.Nevěděl kdo to je a ani co tam dělá.Věděl jen,že on tu určitě není od toho,aby mu pomohl. "Á,pan Bill Kaulitz,naše hvězdička se nám probudila!Jak jste se vyspal?Chcete ustlat postel,pane?" opět se chraplavě zasmál a přešel k němu.Chvíli se na něj s úsměvem na rtech díval.Nebylo to kvůli tomu,že jeho jindy bezchybné linky byly rozmazané,účes rozcuchaný a oblečení špinavé a otrhané.V očích mu viděl odpor.Odpor k němu,odpor k jeho skupině.Vyzařovala z něj nenávist.Bill mu koukal zpříma do očí a přemýšlel,co asi udělá.Najednou se ten muž otočil a odešel kousek od něj.Posadil se na starou plesnivou pohovku.Po chvíli řekl : "Máš spoustu otázek,viď?" Bill měl v ústech roubík,nemohl mluvit.Jen neznatelně kývl hlavou na znamení souhlasu a muž pokračoval dál. "Neboj,nechci tě zabít.Teda ano,ale ne teď.Nejdřív si s tebou trochu pohraju..."zhluboka se nadechl a pokračoval "Moje sestra milovala Tokio Hotel.Milovala tebe.Ale nesnesla pomyšlení,že tě nikdy nebude mít,a tak se zabila.Je to už týden.Měl jsem ji nadevšechno rád a slíbil jsem jí,že ji pomstím.Tak proto jsi tady.Kvůli tobě trpím,a ty teď budeš taky trpět,ale ne nadlouho,neboj."Zase se rozesmál tím svým šíleným smíchem.Nevěděl,co mu chce udělat.Chce ho mučit,řezat nebo ho jinak tělesně trápit?Netušil,že to bylo něco mnohem horšího.
Muž vstal a odešel.Přál si,aby už nikdy nepřišel a nechal ho tu umřít,ale opak byl pravdou.Za chvíli se vrátil a táhl za sebou za ruku nádhernou dívku.Byla to Mandy,Billova jediná láska.Miloval ji nadevšechno na světě.Posadil ji na židli přímo naproti němu.Hleděli si do očí.Byla v nich láska,oddanost,ale také strach. "Budeš se koukat,jak umírá ona!" prořízl ticho hlas.Nééééééé chtělo se mu křičet,ale muž se jen opět rozesmál. "To ti nepomůže,Kaulitzi.No nic,nechám vás tu o samotě.Užijte si vaše poslední chvíle spolu" dořekl a odešel.Oba měli svázané ruce a zacpané pusy,nemohli si nic říct.Rozuměli si beze slov.Jen si koukali zpříma do uslzených očí.
Ozvalo se bouchnutí dveří.Muž se vracel a v ruce držel nůž.Co jí chce udělat?Muž postřehl jeho pohled a falešně se usmál.Přišel k Mandy a řízl ji tím nožem do ruky.Přitom se celou dobu díval na Billa.Nemohl od něj odtrhnou pohled.Věděl,že chce křičet,pomoci jí.Že ho to moc bolí,ale nemohl.Mandy se svíjela v bolestech.Muž ji jen surově uchopil a posadil rovně na židli.Bill už to nemohl vydržet.Z očí se mu valily slzy,nemohl je zastavit.Věděl,že mu tím udělá radost,ale prostě nemohl.On ji postupně řezal do různých částí těla.Nakonec jí ten nůž zabodl přímo vedle srdce.Billovi v tu chvíli přejel mráz po zádech.Nikdy v životě mu nebylo hůř,než teď.Bylo to horší,než kdyby zabil jeho.Z očí se mu valil teď už nepřetržitý proud slz a muž se opět rozesmál.Jeho smích přeřízl ostrý zvuk policejní sirény.Bill se narovnal.Záchrana!Zachrání ho,ale co Mandy?Už ji nikdy neuvidí.V tu chvíli jeho nálada poklesla na bod mrazu.S touto vzpomínkou nebude moci žít.
Už se otevíraly dveře od sklepa a dovnitř vpadla banda ozbrojených vojáků.Ten chlap ještě mohl utéct.Neudělal to.Udělal něco naprosto nepochopitelného.Ještě než k němu doběhli,tak vzal tu dýku a vrazil ji Billovi do srdce.Ucítil jen ostrou bolest.Ano,chtěl se pomstít.Pomstil se.I za cenu doživotního vězení.Ještě uviděl rozmazaně jeho bratra,jak za ním se slzami v očích utíká.Potom se jeho oči už navždy zavřely.Už nic necítil,Ani bolest,strach,utrpení.Nic
autor : Usinka
zdroj: tokici4ever.blog.cz/
