Lamborghini Miura
Miura je považována za nejkrásnější Lamborghini s čímž se nedá nesouhlasit, ladné křivky jsou její hlavní předností. Miura se začala vyrábět v roce 1966, vyráběla se až do roku 1973, kdy se její nástupcem stal hranatý Countach.
Tvůrce těchto ladných křivek byl tehdy 25letý Marcell Gandini, který pak spolupracoval s automobilkou mnoho let. Typickým znakem jsou pro Miuru tzn. oční řasy, které obklopují světlomety, dále pak žebrování nad motorem, který je podélně uložen uprostřed vozu. Miura byla ve své době průkopníkem tohoto uložení, Ferrari jej použilo až o 7 let později, kdy tvrdě prohrávalo v Le Mans s konkurenčím Fordem GT40, který měl motor na stejném místě jako Miura, tedy uprostřed. Konstrukce byla výhodná pro jízdní vlastnosti, konstruktéři však museli bojovat s odhlučněním kabiny, tento problém se nikdy nepodařilo dostatečně vyřešit, dvanáctiválec umlčet nešlo. Auto však mělo takové kouzlo, že nalákalo i zákazníky, kteří byli do té doby věrní Ferrari.
Motor je hlasitý, ale jak je ve skutečnosti výkonný? Je to příčně uložený dvanáctiválec, který se po mnoha úprávách používá dodnes. Motor má výkon 350 koníků, které automobil rozpohybovaly k 280km/h, ve své době byl nejrychlejším. Zrychlení z 0-100km/h je 6.7s.
A jak vypadá interiér? Je to pravověrný závodní vůz té doby, vyšší lidé mají problém se za volant vůbec dostat, což je problém supersportů i do dnešních dnů. Sedačky však poskytují pro lidi menší postavy velice dobré vedení i pohodlí.
I od Miury byly odvozené, silnější verze, jakým byly v roce 1968 verze S (zvýšení výkonu na 272 kW, vylepšení vnitřní ventilace brzd, klimatizace dodávaná na přání, elektrické ovládání oken, exterér se lišil předními, bočními okny a světlomety s chromovanými rámečky), dále v 1971 SV (širší blatníky zadních kol umožňující montáž širších nízkoprofilových pneumatik, výkon motoru zvýšen na 283 kW, rychlost vzrostla na 290 km/h) a konečně v roce 1968 showcar od Bertoneho, který byl targou, oficiálně se ale nikdy nevyráběl, přesto několik majitelů nechalo střechu "uříznout."
Jednu z Bertoneho konverzí navíc koupil výzkumný ústav ILZRO (International Lead Zinc Research Organization) zabývající se vývojem nových zinkových technologií. Ve spolupráci s Bertonem byly provedeny změny na využití zinku. Vůz dostal označení ZN-75 (na obrázku vlevo) a stal se mezi všemi vyrobenými Miurami raritou. Po provedení více než 50 změn (vůz dostal například zinkový nárazník, dveře, chladič a pozinkovaný tlumič výfuku) byl tento exemplář propagační.
Výroba Miury byla ukončena v roce 1972, byl o ní stále zájem, ale Lamborghini již připravovalo nový supersport, Countach, který ale kvůli malým výrobným možnostem nemohl být vyraběn současně. Countach se však opozdil, za tu dobu se mohlo prodat ještě mnoho Miur, s tím však Ferruccio již nepočítal.
Technické údaje (P400):
Motor: vidlicový dvanáctiválec, 3.9l
Výkon: 257 kW
Převodovka: 5-ti stupňová, manuální
Zrychlení z 0-100km/h: 6.7s
Maximální rychlost: 280 km/h
Počet vyrobených kusů: cca 762 (všetně verze S a SV)
Cena ojetého vozu: přes 200 000 Euro
Fotogalerii naleznete ZDE
Autor: dawid