13 věcí kterým jsou lidé věrní
13 věcí, kterým jsou lidé věrní!
Značku zubní pasty vůbec neměníme
PRAHA – Lidé své nákupní zvyky mění jen neradi. Potvrdily to výsledky rozsáhlého telefonického průzkumu. Obliba některých značek výrobků mnohým zákazníkům vydrží po celý život. Vůbec nejvěrnější však bývají značce své zubní pasty.
Ani ta nejpřesvědčivější reklama nepřiměje mnohé z nás, abychom měnili zvyky a při nákupu sáhli po ještě nevyzkoušeném výrobku. Přes tisíc potenciálních zákazníků starších čtrnácti let odpovídalo po telefonu na otázky vztahující se k jednotlivým druhům výrobků běžné denní spotřeby a výsledné závěry jsou skutečně překvapivé. 63 % dotazovaných si kupuje stále stejnou značku zubní pasty. Někteří dokonce přiznali, že je to tatáž značka, jakou používali už jejich rodiče.
Z odpovědí také vyplynulo, že neochota vyzkoušet nové výrobky stoupá přímo úměrně s věkem. U většiny testovaných výrobků prokázali větší věrnost značce muži a ženy nad 30 let. Takže zatímco mladí dospělí pod 30 jsou ještě »nevyhranění« a značce své zubní pasty je věrný každý druhý, u starších jsou to celé dvě třetiny dotazovaných.
„Důvodů, proč jsou lidé věrní značce, je mnoho. Jedním z nich, který však spotřebitelé nedokážou sami vysvětlit, je důvěrný pocit známosti. Týká se především středních a vyšších věkových skupin,“ uvedla psycholožka Jitka Vysekalová, která v souvislosti se značkami mluví i o jejich osobnosti a dialogu mezi spotřebitelem a značkou. „Dá se říct, že v průběhu let si zákazník ke značce vytvoří osobní vztah, kterého se pak nerad vzdává,“ dodala Vysekalová.
Výrobky, jejichž značce jsou lidé nejvěrnější:
1. Zubní pasta 63 %
2. Minerální voda 60 %
3. Káva 58
%
4. Prací prostředky 57 %
5. Péče o vlasy 57 %
6. Péče o tělo 55
%
7. Margarín 51 %
8. Kosmetika 50 %
9. Čokoláda 45 %
10. Jogurty a
mléčné výrobky 45 %
11. Úklidové a čisticí prostředky 44 %
12. Pivo
44 %
13. Nealko nápoje 39 %
Nový světový rekord: 266 hodin bez spánku!
KERNOW – Brit Tony Wright (42) pokořil včera kuriózní světový rekord – celých 11 dnů a 2 hodiny k tomu dokázal nespat. Probudil se 14. května v šest hodin ráno a spát šel pak až po 266 hodinách včera v osm ráno. Překonal tak o dvě hodiny rekord Američana Randyho Gardnera, který jako sedmnáctiletý v roce 1964 vydržel být vzhůru 264 hodin.
Aby Tony Wright neusnul, strávil celých 11 dní a nocí ve své oblíbené hospůdce, kde se bavil s kamarády, hrál biliár, pil čaj a psal si deník. Během celého pokusu ho natáčelo šest kamer.
Chtěl prý pokusem dokázat, že člověk vydrží bez spánku skoro neomezeně dlouho: „Každá část mozku vyžaduje jiný spánkový cyklus. Stačí přepínat mezi levou a pravou půlkou. Zatímco jedna spí, druhá je vzhůru. Teď už jsou ale obě celkem unavené. Někdy si se mnou ale smysly pohrály. Třeba jsem viděl všechny barvy mnohem jasnější nebo jsem zčistajasna nemohl mluvit. Nejtěžší ale bylo vydržet celou dobu zavřený na jednom místě. Jinak se ale cítím celkem dobře.“
Nizozemští studenti vyvinuli alkoholický drink v prášku
Pokud se obsah pytlíku Booz2GO smíchá s vodou, vznikne sycený obarvený nápoj s tříprocentním obsahem alkoholu.
"Na trhu se zaměřujeme hlavně na mladé lidi. Nápad se jim opravdu líbí, protože náš drink připomíná míchané nápoje s Bacardi," řekl jeden z autorů nápadu, dvacetiletý Harm van Elderen. Ten vynalezl alkoholický prášek spolu se svými čtyřmi spolužáky jako součást ročníkové práce na Helicon Vocational Institute.
"Protože tento alkohol není v tekuté formě, dá se prodávat i lidem mladším než šestnáct let," sdělil člen týmu Martyn van Nierop. V Nizozemsku je od tohoto věku povolena konzumace alkoholu a kouření cigaret.
Podle studentů se budou o jejich produkt zajímat i velké společnosti. Výrobou podobného nápoje v prášku by se totiž daly obejít daně za alkohol.
Bezruký pirát silnic pláchl floridským policistům
Wiley vysedával v kradeném autě před obchodem v New Port Richey, když si jeho vozidla všimla projíždějící policejní hlídka. Když jeden z policistů vyšel z auta směrem k Wileyemu zkontrolovat podezřelý vůz, bezruký pirát sešlápl plyn a byl pryč.
Policie se snažila jeho auto dohonit, ale marně. Našla ho až druhý den. Wiley už má na kontě víc nezákonných silničních dobrodružství. O řidičský průkaz údajně přišel už dvacetkrát. V minulých letech byl obviněn z krádeže auta, útoku na policistu a napadení manželky (hlavou).
"Je to nejlepší řidič, kterého znám," řekl o výtečníkovi jeho dlouholetý přítel Lee Michie. "Je také ale nejhorší člověk, jakého jsem kdy potkal," dodal.
Wiley už je kvůli svému poslednímu kousku za mřížemi, soudce na jeho propuštění uvalil astronomickou kauci půl milion dolarů. Za další trestné činy mu navíc hrozí dalších zhruba pět let vězení.
Brit si jako první zavolal mobilem z Everestu
Rod Baber zavolal z nejvyššího bodu planety (8848 metrů n. m.) své ženě a dětem. Johnu Barlowovi následně poslal sms zprávu. "Malá textovka pro muže, obrovský krok pro mobilní svět - díky Motorolo," napsal.
Baber tím vytvořil hned dva světové rekordy. Tím prvním je nejvýše sestavený hovor pomocí mobilního telefonu, tím druhým textová zpráva odeslána z nejvýše položeného místa.
Horolezec k pokusu použil telefon Motorola RIZR Z8, který se obešel bez jakýchkoli úprav. Baber byl vybaven pouze speciálním zařízením, které mu umožňovalo ovládat mobil v horolezeckých rukavicích.
“Everest symbolizuje tu největší výzvu pro jakéhokoli horolezce. Dosáhnout jeho vrcholu a zároveň získat díky Motorole světové rekordy je věc, kterou lze zažít jen jednou za život," nechal se slyšet Baber po sestupu do základního tábora.
Věřil si od začátku
O tom, že se rekord podaří, byl Baber přesvědčen již před samotným výstupem na světoznámou horu. "Není žádný důvod, proč by se to nemělo povést," řekl Rod televizní stanici BBC.
Na vrchol vyrazil s expedicí organizovanou velmi zkušenými horolezci ze společnosti HimEx (Himalayan experience). Přípravu na výstup na nejvyšší horu světa přitom nijak nepodceňoval.
Zatelefonovat si z Everestu z běžného mobilního telefonu mu umožnila nově vystavená čínská základnová stanice (BTS), jejíž signál je dostupný ze severní části hory.
Rod Baber si na své konto připsal ještě další primát - nikdo jiný zatím nevystoupil na tolik vrcholů, jako on.
Cestující museli v Indii tlačit vlak
Dotlačit elektrický vlak o čtyři metry dál trvalo cestujícím přes půl hodiny.
Za zdržení mohl pasažér, který zatáhl za záchrannou brzdu. Vlak se naneštěstí zastavil zrovna v takzvaném neutrálním poli, v němž v troleji není elektrický proud.
"Během té spousty let, co jsem u dráhy, jsem se s něčím tak kuriózním nesetkal," reagoval na příhodu mluvčí indických drah.
Za normálních okolností vlak toto místo bez problémů přejede díky setrvačnosti.
Vlaky v Indii denně přepraví více než 15 milionů lidí.
1 cigareta = 11 minut života!
PRAHA – Odhaduje se, že u nás kouří asi dva a půl milionu lidí, tedy třetina dospívající a dospělé populace. Každý rok přitom zkouší asi milion osob přestat, ale podaří se to jen padesáti tisícům lidí ročně. Zkuste to třeba na Světový den proti tabáku!
● Tabák je příčinou každého desátého úmrtí dospělého člověka.
Zapříčiní smrt pěti milionů lidí, každých 6,5 vteřiny zemře člověk v důsledku
kouření.
● Podle nedávné studie World Health Organization poklesl počet
mužů-kuřáků od roku 1985 do roku 1997 ze 49 % na 37 %. U žen se procento kuřaček
příliš nezměnilo – v roce 1985 jich bylo 28 %, v roce 1997 26 %.
● Více než
pětinu občanů ČR lze označit za pravidelné kuřáky, kteří vykouří více než
cigaretu denně. Další 3,5 % tvoří nepravidelní kuřáci, kteří kouří méně než
cigaretu denně.
● Podle lékařů kuřáci umírají o zhruba 6,5 roku dříve než
nekuřáci. Na základě výpočtů tvrdí, že jedna cigareta připraví člověka o
jedenáct minut života, jedna krabička o 3,40 hodiny a jeden karton o 1,5
dne.
● Dvacet cigaret denně po dobu dvaceti let zkrátí lidský život o sedm až
patnáct let.
● Silný kuřák se závislostí asi dvacet cigaret denně po dobu
dvaceti let má asi šestnáctkrát vyšší riziko vzniku plicní rakoviny, asi dvakrát
až třikrát vyšší riziko vzniku ischemické choroby srdeční, to znamená infarktu
myokardu, nedokrevnosti srdce.
Tabákový kouř obsahuje 5000 látek
> Tabákový kouř je směs asi pěti tisíc chemických látek, z
nichž minimálně šedesát jsou prokázané karcinogeny.
> Nikotin způsobuje
závislost a vyvolává změny v mozku, které pak způsobí, že kuřák vlastně nemůže
přestat. Nastávají abstinenční příznaky.
> Cigarety obsahují například amoniak, aceton, arsen,
butan, kadmium, oxid uhelnatý, DDT, kyanovodík, metanol, naftalen, toluen,
vinylchlorid.
> Volně stoupající kouř z cigarety vzniká při teplotě cca
300 °C a hůře spaluje škodliviny v cigaretě, je tedy nebezpečnější (proto je
škodlivé i tzv. pasivní kouření).
> Nasávaný přímý kouř vzniká při asi 900
°C a obsahuje méně škodlivin.
Mýty kolem kouření
● Cigarety s menším množstvím tabáku jsou
zdravější?
Ne! U hřebíčkových, jahodníkových a dalších tzv.
herbálních cigaret, které jsou prezentovány jako méně škodlivé, je riziko
dokonce větší než u cigaret tabákových. Obsahují větší množství dehtu a dalších
rakovinotvorných látek.
● Náhradní nikotinová léčba způsobuje
rakovinu!
Ne! Látky v lécích, žvýkačkách a náplastech, které
pomáhají překonat abstinenční příznaky při odvykání kouření, nejsou
rakovinotvorné. Jejich bezpečnost potvrdily studie na tisících lidí.
● Zdravější jsou lehké cigarety!
Ne! I když
při laboratorním strojovém kouření vykazovaly nižší obsah nikotinu, člověk při
závislosti na nikotinu dělá vše pro to, aby dostal svoji dávku – nasává déle,
hlouběji, častěji a déle drží kouř v plicích. Do těla tak dostane jednak žádané
množství nikotinu, jednak větší množství dalších škodlivých látek. Označení
»light« a »mild« bylo v Evropské unii zakázané.
● Kdo nešlukuje, nedostane rakovinu
plic!
Ano! Pokud člověk kouř nevdechne do plic nebo ho do nich
dostane pouze v malém množství, snižuje tím pravděpodobnost onemocnění rakovinou
plic. Stále mu však hrozí rakovina hrtanu, dutiny ústní a dalších orgánů.
● Kouřit se má až k nedopalku!
Ne! Čím více
se kuřák přibližuje nedopalku, tím více nikotinu přijímá. Mimo jiné je to jeden
ze znaků, podle kterého se určuje míra závislosti na nikotinu.
● Kdo přestane kouřit, ztloustne!
Ano! Ale
váha díky vyváženému jídelníčku vzrůst nemusí. Když budete kouřit, tak možná
nepřiberete, ale budete rychleji stárnout a mít šedou, ochablou pleť.
● Kuřáckou místnost lze dobře odvětrat!
Ne! Rychlost
vzduchu v místnosti, kde by se mělo účinně odvětrávat, by musela mít rychlost
orkánu cca 120 km/h!
● Kouření mentolových nebo aromatických cigaret je
bezpečnější!
Ne! V takové cigaretě je až 700 látek přidaných
výrobci, nečiní však cigaretu bezpečnou.
● Vodní dýmka škodí méně než cigareta!
Ne!
Platí naprostý opak, vodní dýmka vykouřená jedním člověkem vydá škodlivostí za
40-50 cigaret.
● Kouření cigarety z tzv. »špičky« je
bezpečnější!
Ne! Nemá to na škodlivosti cigarety vůbec žádný
vliv.
Praktické solární bikiny
Dívky, které na pláži rády poslouchají muziku, mají důvod k radosti.
Na trhu se zřejmě už brzy objeví plavky pokryté tenkými plátky solárních panelů, které vyrábějí energii a dokáží napájet třeba takový iPod.
Jeden z prototypů navrhl americký designér Andrew Schneider. Jeho bikiny mají na boku nenápadný vstup pro USB kabel, kterým se iPod připojuje.
Slunící se slečna tak může pohodlně zasunout přehrávač do zásuvky v plavkách, poslechnout si svou oblíbenou hudbu, pak kabel zase vytáhnout a hupsnout do bazénu. Až jí plavky uschnou, může iPod znovu připojit.
Schneider už dokonce pracuje na pánské verzi plavek se solárními panely, které ovšem nebudou nabíjet iPod, ale chladič na pivo.
Firma Triumph už je dokonce ještě dál. Solární plavky, které vyrobila a které dokáží napájet iPod nebo mobil, by údajně měly být součástí její letošní letní kolekce. Za jakou částku budou k mání, ale firma zatím neprozradila.
Číňanka nosila desítky let v hlavě náboj z války
Paní Jin bylo třináct let, když se v září 1943 nachomýtla k přestřelce mezi japonskými a čínskými vojáky v provincii Džiangsu.
Ve chvíli, kdy svému otci jako obvykle vezla oběd, ji zasáhla japonská kulka. Protože však neměla dost peněz na řádnou lékařskou prohlídku, žila celá léta s přesvědčením, že poranění vyléčil čas.
Tři měsíce po střelbě se totiž její stav viditelně zlepšil, náladu jí kazily pouze opakující se bolesti hlavy.
"Když ji bolela hlava, mumlala někdy nesrozumitelné věty, z úst jí tekla pěna a někdy se bila pěstí do hlavy," citovala BBC dceru paní Jin.
Je to zázrak, říkají lékaři
Bolesti se nedávno
zhoršily natolik, že rodina starou paní odvezla na speciální vyšetření.
Rentgenové paprsky pak v její hlavě objevily 3 centimetry dlouhý náboj
japonského původu.
Lékaři odstranili rezivějící střelu během čtyřhodinové operace, nezakrývali přitom svůj údiv. "Je to zázrak. Operace nebyla sama o sobě těžká, je ale neuvěřitelné, že paní Jin přežila tak dlouho s nábojem v hlavě," řekl chirurg Čou Hong.
Japonský původ střely potvrdili i vojenští experti z Nankingu. Náklady na operaci paní Jin uhradila nemocnice. Zřejmě proto, že náboj je podle její dcery považován za "kus dědictví".
U toho ale rodina nezůstane. Japonskou vládu se prý nyní chystá požádat o kompenzaci a veřejnou omluvu.
Senzační metoda diagnózy chorob! Stačí natáhnout nos! Necítíte vůni tabáku? Čeká vás infarkt!
Představte si, že přijdete k lékaři na vyšetření a nečekají vás žádné odběry krve, žádné nedůstojné výtěry ani běhání po ordinacích odborných lékařů. Doktor vám dá pouze přičichnout k několika vůním a vysloví diagnózu. Připomíná vám to sci-fi ? Kdepak! Nedělní Aha! objevilo, že ve světě se už na některých klinikách pomocí tzv. čichacího testu daří včas odhalovat vážné zdravotní problémy. A to jednoduše, levně a hlavně bezbolestně! Jak tenhle senzační způsob přesně funguje a co dokáže prozradit náš nos?
Jak »čichací« test funguje?
Nový test amerických vědců je založen na velmi jednoduchém pozorování, a to na podvědomé reakci při vdechování pachů a vůní. Když zaznamenáme nějakou vůni, začneme refl exně vdechovat vzduch do plic v krátkých intervalech. To platí samozřejmě jen pro osoby s nepoškozeným smyslovým vnímáním pachů. Jestliže nám ale v dohledné době hrozí nějaké vážnější onemocnění, například rakovina, bývá čichové vnímání částečně poškozeno a velikost vdechů zůstane stejná i ve chvíli, kdy se ve vdechovaném vzduchu vůně objeví. Čich je totiž jedním z našich nejméně významných smyslů, proto je také mnohem náchylnější k poškození. Díky tomu se chová tak trochu jako kanárek, kterého si do podzemí brávali horníci, aby je včas upozornil na hrozící nebezpečí.
Vůně, nebo zápach?
Lidský mozek si vůně velmi dobře pamatuje – někteří vědci jsou přesvědčeni, že každou vůni, kterou člověk zaregistruje, si jeho mozek zapamatuje napořád.
Vůní obvykle rozumíme příjemný čichový vjem, zatímco vjem nepříjemný označujeme jako zápach. Faktem ale je, že zatímco jednomu člověku něco voní, jiné osobě se stejná vůně hnusí. Vědci si nad tímto fenoménem dlouho lámali hlavu a nakonec zjistili, že je to dáno geny. Identifi kovali přibližně padesát genů, které jsou u některých lidí aktivní a u jiných ne. Tím vysvětlují, proč někomu něco voní a jinému naopak. Navíc také získali důkaz, že lidé různých etnických skupin vnímají vůně odlišně.
Co (ne)cítíte?
Lékaři dávají při speciálním »čichacím« testu na výběr z mnoha vůní. Pokud některou specifickou vůni dotyčný člověk neucítí, dá se předpokládat, že přibližně do roka onemocní určitou chorobou. Jakou?
-
U nastupující Alzheimerovy choroby neucítí vůni jahod.
-
Při hrozícím infarktu necítí testovaná osoba vůni tabáku.
-
Při sklonech k tvorbě ledvinových kamenů není cítit pach česneku.
-
Žlučníkové kameny či potíže s játry se ohlašují nepřítomností vůně zrajícího sýru.
-
Degenerativní onemocnění kloubů se ohlašuje tím, že osoba necítí pach rybiny.
-
Při sklonu k rakovinnovému onemocnění neucítí testovaná osoba zápach kouře.
-
Při sklonech k onemocnění Parkinsonovou chorobou není cítit pach tlejícího dříví.
-
Při sklonech k zánětlivým onemocněním, třeba angínám, není cítit vůně růže.
-
Potíže se žaludkem se ohlásí nepřítomností schopnosti ucítit vůni čokolády.
-
Při problémech s pohlavními orgány neucítí dotyčný člověk vůni čerstvě posečené trávy.
-
Česnek někomu zapáchá, jinému voní. Při onemocnění ledvin není cítit vůbec.
Dopraváci bílili. A zatřeli slavné drahé graffiti
Dílo nasprejované na stěně jedné elektrické rozvodny poblíž stanice Old Street znázorňovalo scénu z kultovního filmu Pulp Fiction režiséra Quentina Tarantina, ve které třímají Samuel L. Jackson a John Travolta banány místo pistolí.
Šlo o jedno z nejznámějších graffiti samotářského umělce, jehož výtvory jsou populární i mezi celebritami. Jeho graffiti si pořídili například Angelina Jolieová nebo Jude Law.
Londýnský dopravní podnik se za nešťastný omyl nijak neomluvil. Dal se naopak slyšet, že jeho strategií je odstranit všechna graffiti, která vytvářejí atmosféru "zanedbanosti a společenského úpadku".
"Uznáváme, že existují lidé, kteří vnímají Banksyho práci jako legitimní umění, ale náš tým potírající graffiti je složen z profesionálních čističů, a ne z uměleckých kritiků," uvedl podnik v prohlášení.
Nejstarší fotoaparát dostal cenu - 16,7 milionu
Aukce se zúčastnili mimo jiné zájemci z Koreje, Spojených států a Japonska. Není známo, odkud pocházel sběratel, jemuž se podařilo přístroj získat.
Fotopřístroj vyrobila pařížská firma Bratři Susseové. Jde o relativně velkou dřevěnou "bedýnku" s jednoduchým objektivem tvořeným jedinou čočkou.
Nalezen byla nedávno na půdě domu v Mnichově, kde ležel přes půl století.
Dosud byl tento fotoaparát považován za poloviční mýtus - z dobových pramenů byla známa jeho existence, ale v moderní době se o žádném jeho exempláři nevědělo.
Až do nálezu byl za nejstarší fotoaparát na světě považován daguerrotype vyrobený Alphonsem Girouxem, švagrem vynálezce Louise Daguerra. Těch je ve světových muzeích rozeseto 12 kusů; i nejstarší z nich jsou ale o několik měsíců mladší než exemplář vyrobený bratry Susseovými.
Právě unikátnost tohoto fotografického přístroje a jeho perfektní stav byl zřejmě hlavním důvodem, že se díky aukci stal historicky nejdražším fotoaparátem na světě.
Dosud světově nejdražší fotoaparát byl prodán za řádově 200 tisíc eur (asi 5,6 milionu korun). Symbolická vyvolávací cena za Susseovský dauerrotype byla přitom stanovena na 100 tisíc, postupně se ale vyšplhala téměř na šestinásobek.
Američan překonal rekord v pojídaní hot dogů
Letošní mistr se loni umístil jako druhý, kdy do svého žaludku dokázal za 12 minut natlačit 52 párků párků v rohlíku.
"Před dvěma roky jsem si nemyslel, že to dotáhnu tak daleko," svěřil se novinářům čerstvý šampion, kterému je 22 let a váží 100 kilogramů. "Ale minulý měsíc mi vycházely všechny pokusy a tak jsem začínal nabývat jistoty, že budu schopen rekord porazit," dodal.
Drzí zloději si na housle za 70 milionů vzali hořáky
Housle zmizely během uplynulého víkendu z bytu významného devětačtyřicetiletého hudebníka ve Vídni. Krádež odhalil poté, co se vrátil z koncertu v Německu.
Housle byly uloženy v domácím trezoru, který pachatelé otevřeli acetylenovými hořáky. Kromě stradivárek sebrali také další v trezoru uložené housle od mistra Vuillauma v hodnotě asi 120 tisíc eur (asi 3,4 miliony korun) a tři historické smyčce v hodnotě po 12 tisících eur za kus (asi 340 tisíc korun).
Policie zatím nemá žádná svědectví, kdy konkrétně se krádež, považovaná za mimořádně drzou, ale vysoce profesionální, mohla stát. Prostřednictvím Interpolu vyhlásila mezinárodní pátrání po vzácných nástrojích.
Podobně vzácné nástroje jsou prakticky neprodejné. Buď šlo podle názoru kriminalistů o krádež na objednávku pro nějakého znalce, nebo byly nástroje ukradeny s cílem majitele vydírat a vrátit je za vysoké výkupné.
Každé stradivárky jsou totiž kvůli svému nenapodobitelnému zvuku považovány za prakticky nenahraditelné. Podle odhadu znalců existuje na světě už jen asi 600 originálních hudebních nástrojů pocházejících z dílny barokního mistra Antonia Giacoma Stradivariho, který žil v letech 1644 až 1737.
Stradivari vyrobil asi 1000 různých strunných nástrojů, kromě houslí také violy, violoncella, několik kytar a jednu harfu.
Vojákům v misích schází český chleba, dostanou pekárnu
"Pšenično-žitný chleba nikde jinde ve světě nedostanete a je proto problém, když jsou čeští vojáci v misích třeba půl roku soustavně dotováni toastovým chlebem americké armády," řekl vědecký pracovník Tomáš Béza z Katedry materiálů a služeb Univerzity obrany v Brně.
Vědci a studenti z jeho katedry během dvouletého výzkumu stravování českých vojáků v misích zjistili, že zásobování vojáků pekařskými výrobky je naprosto nevyhovující.
Například v misi KFOR v Kosovu dostávali čeští vojáci čerstvé "české" pečivo vždy po třech týdnech. Po zhruba čtyřech dnech ale pečivo došlo, protože bylo staré. Armádní zásobovači proto řešili další dodávky nákupem u místních kosovských pekařů. Na stůl se tak ale vojákům dostával místní chleba, který je naprosto odlišný.
"S naším chlebem se nesetkáme nikde jinde než v Česku a části jižního Polska, Německa, severního Rakouska a Slovenska," konstatoval Béza.
Zásobování jiným než českým chlebem pak podle něj způsobuje výživové problémy. Studie ukázala, že dlouhodobou konzumací toastového chleba americké výroby mají čeští vojáci málo vlákniny, je totiž vyroben pouze z pšeničné mouky.
Navíc je český chleba natolik charakteristický, že tvoří v Česku až 40 procent objemu stravy denně. Nelze ho proto z jídelníčku jen tak vyškrtnout.
"Chleba se můžete dojíst do sytosti a nepřejí se. Plní i funkci jediné nouzové potraviny, ale nelze ho nahradit ničím jiným," tvrdí Béza.
Nedostatek tradičního chleba pak podle něj u vojáků vyvolává i psycho-sociální potíže. Vojáci budou těžko po pětidenní hlídce v nepřístupném terénu spokojeni, když jim kuchař ke guláši nebo k hrachové kaši podstrčí toastový chleba.
Vědci vyvíjejí novou polní pekárnu
Kvůli zlepšení
zásobování českých vojáků v misích pracuje tým z Univerzity obrany na návrhu
speciální polní pekárny. Ta by s vojáky putovala do misí a zajišťovala
pravidelný přísun pečiva.
"Dříve armáda používala polní pekárny, které ale vyráběly pouze chleba. Moderní pekařské technologie umožňují daleko více," konstatoval Béza. Vybrané firmy by armádě dodávaly stoprocentní směsi pro jednotlivé výrobky, které by voják v polní pekárně jen nechal zpracovat.
Názory, že armáda už nemusí nic takového vymýšlet, protože polní pekárny existují a stačí je jen koupit, Béza odmítá. "Chceme přijít i se speciálními výrobky, které budou mít ochranný charakter, budou obsahovat větší podíl vlákniny nebo nějakou probiotickou kulturu."
Voják na misi třeba v Afghánistánu by se tak podle něj brzy mohl dočkat toho, že si před několikadenní hlídkou v horách vezme do kapsy chleba, který mu vydrží čtrnáct dní a bude stále čerstvý.
"Už žádné suchary a sušenky k paštice, voják může být zásobován kvalitními výrobky," tvrdí Béza.
Kompletní pekárna přijde na 23 milionů
Stejně jako jiné
výzkumné týmy se i vědci z Univerzity obrany zatím potýkají s nedostatkem
financí. Kompletní pekárna i se skladovými prostory a výdejnou by se totiž vešla
do sedmi speciálních kontejnerů a přišla by na zhruba 23 milionů korun.
Experti proto zatím chtějí budovat polní pekárny na klíč pro vybrané mise. "Například na základně Šajkovac v Kosovu výdejnu i sklady mají, takže bychom připravili pouze dva kontejnery, osazené pekařskou technikou," plánuje Béza.
Záměr pro budoucnost je však jasný, s kontingentem českých vojáků odletí na misi i polní pekárna a všechny sušené zásoby pro výrobu pečiva třeba na půl roku. "Výroba vyjde o dost levnější, než nakupovat chleba od americké armády," dodal Béza.
Kupka přepsal český rekord, prodal se za 13,4 milionu
Nový majitel ve skutečnosti zaplatí 15,8 milionu, protože k ceně obrazu musí ještě připočítat aukční přirážku ve výši 18 procent.
Už samotná vyvolávací cena 8,5 milionu byla na české poměry nezvykle vysoká. Odborníci ale odhadovali hodnotu Kupkova obrazu na půl milionu eur (14 milionů korun); vyvolávací cena je zpravidla na dvou třetinách ceny odhadní.
Majitel aukční síně Jiří Rybář v úspěch dražby věřil. "Kupka v oleji dlouho nebyl na trhu. Odhadovaný nárůst ceny se předpokládá milion dolarů do pěti let," řekl. Abstraktní kompozice není kulturní památkou, takže by ji případný zahraniční sběratel mohl snadno vyvézt.
Abstraktní kompozice pochází ze sbírky továrníka Waldese. Ten si oleje z let 1925-30 mimořádně cenil. Koupil jej přímo od malíře a v jeho vile v pražské Americké ulici visel až do roku 1938, kdy jej rodina před nacisty odvezla do USA.
"Fandím tomu, aby nabízený Kupka překonal rekord, ale hezké by bylo, kdyby český rekord držel 'více český' malíř, Emil Filla nebo Josef Čapek," poznamenal před dražbou Martin Kodl, majitel aukční síně Antikva Nova Kodl.
Český trh rozhýbal Železný
Představa, že by se tak vysoko
vyvolával obraz před deseti či patnácti lety, je nemyslitelná.
"Taková cena neodpovídala tehdejší poptávce ani kupní síle. Až v roce 1997 se objevila vůbec první milionová položka, ke konci 90. let se pak maximální ceny výjimečných děl vyšplhaly ke třem milionům korun," řekla ředitelka pražského Dorothea Mária Gálová.
Český aukční trh se po listopadu 1989 vyvíjel pozvolna. Na trhu bylo hodně kvalitních děl z restitucí, ale chyběli sběratelé, umění nakupovali spíše spekulanti.
"Když do prostředí vstoupil Vladimír Železný, nikdo mu nemohl konkurovat. Díky němu ale začalo být sběratelství medializované a o nákup umění se začali zajímat i další bohatí lidé," řekl šéfredaktor časopisu Art&Antique Jan Skřivánek.
Železný se pak stáhl a trh se na pár let propadl. Obrat nastal až v poslední době.
Kupka jako obchodní artikl
Nejdražším obrazem průkopníka
abstrakce Františka Kupky (1871 až 1957) prodaným na české aukci bylo až do
dneška plátno V zahradě z roku 1906, za které před dvěma lety zájemce zaplatil
4,6 milionu.
Největším obchodem s Kupkovými obrazy byl ale nákup Národní galerie před osmi lety. Z restituované Waldesovy sbírky si díky předkupnímu právu vybrala nejvýznamnější kousky. Za plátna Peníze, Vlastní podobizna, Kosmické jaro I., Neodbytná bílá čára, Kolos rhodský, Stroje a Barevné plány - Zimní vzpomínka zaplatila téměř 90 milionů. Za dvě nejvzácnější dala po 25 milionech.
Některé domácí aukce Kupky skončily neúspěchem. Předloni se nenašel zájemce o Portrét paní Kupkové s vyvolávací cenou 1,95 milionu, v květnu 2003 dopadla podobně aukce Modré kompozice za 6,5 milionu.
Zahraniční sběratelé platí za Kupku víc
V zahraničí se
Kupka prodává i dráž. Rekord asi drží newyorská dražba abstraktní kompozice
Vertikální plány modré a červené, která se v roce 1998 vyšplhala na 540 tisíc
dolarů (tehdy zhruba 18 milionů korun).
Za 11,5 milionu se v New Yorku vydražil jiný Kupka v roce 1999, v červnu 2005 se Diagonální plány prodaly skoro za 10,5 milionu korun. K rekordním obchodům patří i prodej Kupkových ilustrací k Písni písní, které v roce 2005 získalo jako celek Židovské muzeum v Paříži za 400 tisíc dolarů (necelých deset milionů korun).
Nejdráže prodané umělecké
předměty na aukcích v
Česku
1. Josef Čapek: Koupel nohou (9,3 mil. Kč)
2.
Jindřich Štyrský: Cirkus Simonette (8,6 mil. Kč)
3. Ivan Šiškin:
Před zrcadlem (7,5 mil. Kč)
4. Emil Filla: Zlaté rybičky u
okna (7,3 mil. Kč)
5. Antonín Procházka: Kopretiny (7,1 mil.
Kč)
6. Josef Šíma: Vejce (6,7 mil. Kč)
7. Josef Šíma: Portrét
Zuzky Zgurišky (5,85 mil. Kč)
8. Jan Zrzavý: Studně v Locronan
III (5,5 mil. Kč)
9. Emil Filla: Zátiší s artyčokem a
mandolínou (5,2 mil. Kč)
10.-11. Bohumil Kubišta: Kraj lesa
(4,8 mil. Kč)
10.-11. Jindřich Štyrský: Černý pierot (4,8 mil.
Kč)
12. Konstantin Korovin: Noční Paříž (4,75 mil. Kč)
13.-14.
František Kupka: V zahradě (4,6 mil. Kč)
13.-14. Bohumil Kubišta:
Zátiší (4,6 mil. Kč)
15. František Kupka: Ocel pije (4,45
mil. Kč)
16.-17. Emil Filla: Podnos s hruškami a mandolína (3,9 mil.
Kč)
16.-17. Emile Antoine Bourdelle: Hérakles napínající luk (3,9
mil. Kč)
18. Josef Šíma: Léda s labutí (3,85 mil. Kč)
19.
František Kupka: Růžový keř v květu (3,7 mil. Kč)
20. I. M.:
Mystické zasnoubení sv. Kateřiny (3,4 mil. Kč)
Deset nejdražších obrazů světa
1. Jackson Pollock:
No. 5, 1948 (140 mil. dolarů)
2. Gustav Klimt: Adéla
Blochová-Bauerová I (135 mil. dolarů)
3. Pablo Picasso: Chlapec s
dýmkou (104,2 mil. dolarů)
4. Pablo Picasso: Dora Maarová s
kočkou (95,2 mil. dolarů)
5. Vincent van Gogh: Portrét doktora
Gacheta (82,5 mil. dolarů)
6. Auguste Renoir: Zábava v Moulin de la
Galette (78,1 mil. dolarů)
7. Peter Paul Rubens: Vraždění
neviňátek (76,7 mil. dolarů)
8. Mark Rothko: White Center
(téměř 73 mil. dolarů)
9. Andy Warhol: Green Car Crash (Green Burning Car
I) (71,7 mil. dolarů)
10. Vincent van Gogh: Autoportrét bez
vousů (71,5 mil. dolarů)
Latimérie podivná: Ryba, která »chodí« po dně
● Unikátní ryba z druhohor
●
Objevili ji náhodou
● Na talíři v luxusním hotelu!
Toto pondělí chytil rybář u indonéského ostrova Sulawesi rybu. Na tom by asi nebylo nic divného, kdyby ryby právě tohoto druhu nežily už před 410 až 65 miliony lety. Rybář se tak rázem stal slavným. Poznal totiž, že se jedná o unikátní úlovek a ještě živou rybu předal vědcům, kteří nad ní zajásali jako nad zázrakem. Latimérii podivnou totiž ještě nedávno všichni znali jen jako miliony let starou zkamenělinu a do dnešního dne jich nebylo uloveno více než dvě stě!
Latimérie na talíři
Chytit latimérii při běžném lovu je prakticky nemožné, protože obvykle žije minimálně 200 metrů pod hladinou. V minulém století se opakovaně podařilo vzácnou rybu chytit rybářům na Madagaskaru, kteří si ale vzácnost úlovku vůbec neuvědomili. Rybu prostě s dalším úlovkem předali hotelům, kterým čerstvé ryby vozili. Latimérie se tak opakovaně objevila i na jídelníčku hotelu Plazza, kde ji jen velikou náhodou rozpoznal jeden z hostů. Okamžitě se do hotelu sjeli vědci z celého světa, aby živočicha zhlédli.
První objev živé fosilie
V roce 1938 ulovila rybářská loď poblíž Afriky neznámou rybu. Námořníky zaujala svou velikostí a snahou pochodovat po palubě jako masivní ještěr. Kapitán celou věc nenechal jen tak a po návratu předal rybu do muzea. Tam brzy zjistili, že se jedná o fantastický nález vylovená ryba by podle všeho měla být již přes 70 milionů let vyhynulá! S nadšením rybu opět zařadili mezi žijící druh lalokoploutvých, což je naprosto ojedinělým jevem a pojmenovali ji Latimeria podivná. Jenže řada vědců odmítala věřit, že se nejedná o podvrh. Až v roce 1952 byl uloven další jedinec (ten, co skončil na talíři) a senzace byla definitivně potvrzena.
Kráčející ryba
Latimérie je až 180 centimetrů velká a váží 90 kilogramů! Pohybuje se v hloubkách okolo 200 metrů a pomocí svých ploutví se odpichuje od dna, což působí dojmem, jakoby se procházela. Rodí se málo jedinců a vědci se obávají nadměrného úbytku. Pravěká ryba se stala terčem mnoha pytláků, kteří prodávají latimérie do muzeí za nemalé částky. V současnosti jsou tyto ryby na seznamu přísně chráněných druhů a bojuje se o jejich přežití. Navíc znečišťování vod mořským živočichům také moc neprospívá a je mu přisuzován velký úbytek vzácných latimérií.
Lochneska z videa fascinuje vědce
"Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když jsem zahlédl tu protáhlou černou věc o délce kolem patnácti metrů, která se pohybovala ve vodě docela rychle," řekl pětapadesátiletý technický laborant ze Shipley, který prý nafilmoval obludu v jezeře minulou sobotu.
Optimisticky se po zhlédnutí videa vyjádřil i biolog Adrian Shine, který léta bádá kolem údajné jezerní příšery Nessie v rámci střediska Loch Ness 2000 ve skotském Drumnadrochitu. "Řadil jsem se ke skeptikům ohledně událostí v jezeře, ale nechával jsem si otevřená vrátka a nyní není pochyb. Je to jeden z nejlepších záběrů lochnesky, jaké jsem kdy viděl."
Na definitivní zhodnocení věrohodnosti videa si však nechal několik měsíců.
Na lochnesku s nejmodernější technikou
Pověst největšího
britského jezera Loch Ness provázejí mýty a tajemství, především díky jeho nízké
teplotě a hloubce kolem 230 metrů. Právě tyto podmínky komplikují jeho důkladné
prozkoumání.
Existenci lochnesky už potvrdilo mnoho svědků, věrohodný důkaz ale zatím chybí. To dalo vzniknout mnoha spekulacím, že by mohlo jít o plesiosaura - mořského plaza, který ovšem vyhynul společně s dinosaury.
Britská veřejnoprávní televizní stanice BBC v roce 2003 dokonce sledovala tým, který využil ke svému pátrání po lochnesce vysoce vyspělou pátrací techniku. Chtěl se tak ujistit, že mu v jezerních vodách skutečně nic neunikne.
Tým propátral jezero pomocí 600 separátních sonarových paprsků a také satelitní navigační technologie. V legendárním a turisty oblíbeném skotském jezeře se mu ale žádné stopy po veleještěrovi najít nepodařilo.
Muzeum shání exponáty, bude vykupovat šváby
Muzeum přírodních věd chce zařadit do sbírky tisíc amerických švábů, kteří mohou dorůst délky až pěti centimetrů, mohou létat a dobře prosperují v tomto městě se subtropickým klimatem, řekla entomoložka Laurie Pierrelová.
Švábi budou součástí expozice, která má vylepšit představu lidí o tomto živočichovi, který budí většinou odpor a rozhodně nepatří k domácím mazlíčkům. Živí se ale rozkládajícími se organickými zbytky a přispívá tak k čistotě.
"Kdybychom neměli šváby, bylo by tady mnohem více nepořádku a odpadu," vysvětluje Pierrelová. Dodala, že lidé mají neoprávněně zažitou představu, že švábi jsou špinaví a že jsou to přenašeči chorob.
Entomoložka prohlásila, že bude příští tři soboty stát před muzeem s kbelíkem a bude vybírat od lidí šváby a vyplácet jim za ně peníze.
Devítiletá Němka nechtěla uklízet, zavolala si policii
Udělala to rafinovaně. Objevila se plačící spolu s malým bratříčkem v okně bytu a v ruce držela papír s nápisem: "Pomoc. Zavolejte prosím policii!"
Muži zákona skutečně za chvíli přijeli. Na místě ale zjistili, že jde jen o rozmar vykutálené dcerky, která se nehodlala podřídit matčině rozkazu, aby si uklidila pokoj.
"Pokoj vypadal jako po bitvě," řekl mluvčí policie. "Policisté požádali dívku, aby si pokoj uklidila. Když se po dvou hodinách vrátili, aby situaci zkontrolovali, vše bylo již v pořádku. Pokoj uklizený a matka s dcerou usmířené," dodal.
Nevidomý pilot doletěl z Londýna do Sydney
Otec tří dětí odstartoval z letecké základny Biggin Hill u Londýna 7. března. S navigací mu pomáhal speciální přístroj, který mu sděloval údaje o rychlosti větru a výšce.
Po celou dobu na něj dohlížel druhý pilot Richard Meredith-Hardy. Cestou překonávali sněhové bouře, mráz i prudký déšť. Mezipřistání bylo v 21 státech světa.
Nakonec v pondělí ráno SELČ dosedl Hilton-Barber na přistávací plochu letiště Bankstown u Sydney.
"Je to splnění úžasného snu," řekl novinářům šťastný letec po přistání. "Chtěl jsem být pilotem už jako dítě. Teď jsem sice úplně slepý, ale měl jsem tu čest přeletět více než polovinu světa."
Hilton-Barber přišel o zrak před 20 lety vinou vrozené vady. Svým letem by chtěl získat nejméně 1,5 milionu eur (přes 42 milionů korun) pro charitativní organizaci Seeing is Believing, která se věnuje prevenci slepoty v rozvojovém světě.
Navzdory handicapu zdolal už nejvyšší vrcholy Afriky a Evropy Kilimandžáro, respektive Mont Blanc, absolvoval maratony na poušti Gobi a Sahaře a pokusil se dobýt i jižní pól.
Noemova archa na Araratu varuje před změnami klimatu
Dřevěné plavidlo budovali tesaři přímo na Araratu, na němž podle Bible přistál praotec Noe poté, co začaly ustupovat vody z obrovské potopy. Nová Noemova archa zůstane na hoře jako přístřešek pro horolezce.
Při čtvrtečním odhalení plavidla třímali aktivisté transparenty s nápisem "Zachraňte klima" v různých jazycích. Zároveň vypustili na dvě stě holubů, kteří mají symbolicky světovým představitelům poselství předat.
"Jestliže světoví vůdci nemají vůli, nebo nejsou schopni chránit svoje občany proti obrovským záplavám, suchům, potravinovým krizím a hromadným vystěhováváním, které vědci předpovídají, pak jejich vedení nemá sebemenší význam," podotkla turecká aktivistka Hilal Atiçiová.
Co na to G8?
"Ještě není příliš pozdě, aby lidstvo
zabránilo nejhorší přírodní katastrofě za svou existenci," dodala.
OSN na letošní prosinec připravuje konferenci, která má za cíl stanovit nová mezinárodní pravidla ke kontrole emisí skleníkových plynů. Dokument má nahradit dosavadní Kjótský protokol, jehož platnost vyprší v roce 2012.
Klimatické změny jsou rovněž jedním z hlavních témat, která budou na své červnové schůzce v Německu projednávat vedoucí představitelé skupiny průmyslově nejvyspělejších států a Ruska zvané G8.
"Právě země G8 jsou zodpovědné za více než polovinu emisí v současném světě. Mají zvláštní zodpovědnost, aby se zavázaly k jasnému snižování emisí," zdůraznilo hnutí Greenpeace.
Novozélandské krávy produkují nízkotučné mléko
V roce 2001 vědci na Novém Zélandu našli krávu, jejíž mléko obsahovalo mnohem méně tuku, než je obvyklé. Teď zjistili, že za produkci "odstředěného mléka" může gen, který u krav tuto zvláštní schopnost probudí.
Vzhledem k tomu, že schopnost je dědičná, podařilo se jim vyšlechtit celé stádo takových krav. O objevu novozélandských vědců informoval magazín Chemistry and Industry.
"Když jsme tuto schopnost objevili u dcer první krávy, u které byla pozorována, byl to úžasný objev. Skutečné terno by však bylo, kdybychom dokázali vyšlechtit býka s tímto genem," řekl Russell Snell, vedoucí vědeckého týmu společnosti ViaLactia.
Takový býk by totiž gen předával svým potomkům bez ohledu na to, jestli jejich matka gen má, nebo ne. To by znamenalo, že krav s touto schopností by se dalo vyšlechtit velké množství.
Nový objev novozélandských vědců vítají mlékárenské firmy. Přirozeně odstředěné mléko by jim totiž ušetřilo spoustu práce.
Nízkotučné mléko, po kterém je poptávka mnohem větší než po plnotučném, se vyrábí odstředěním. Mlékárenské firmy často odstředěný tuk dále nezpracovávají a mají problémy s jeho likvidací.
Student objevil falešný pas nacisty Eichmanna
O nálezu informovaly webové stránky BBC. Cestovní dokument vystavil Červený kříž v italském Janově. Fiktivní Ricardo Klement, za něhož se Eichmann vydával, se podle pasu narodil v severoitalském Bolzanu. Profesí byl mechanik.
Argentinský student na pas narazil při prohledávání soudních spisů během přípravy studijní práce o chycení Eichmanna izraelskou tajnou službou Mosad v roce 1960.
Mosad později nacistického pohlavára převezl do Izraele. Tam byl souzen a dva roky nato popraven za svůj podíl na masovém vyvražďování Židů.
Eichmann patřil po válce k jednomu z nejhledanějších nacistů, zodpovědných za holokaust. Stejně jako mnoha jiným, podařilo se i jemu uprchnout do Argentiny, která v té době byla pro válečné zločince bezpečným útočištěm.
Zabíjejí ve vteřině: PIRANI ÚTOČÍ
Hladina Amazonky je klidná. K nízkému břehu se přichází napít kapybara, největší hlodavec světa. Sedmdesát kilogramů vážící zvíře se vystrašeně rozhlíží kolem, jako by tušilo, co ho čeká. Udělá pár kroků, voda už mu sahá po břicho. Naposledy se rozhlédne a žíznivě skloní hlavu. Pak začne voda kolem zvířete vřít a kapybara zmizí pod hladinou. Voda se »vaří« a barví se do červena. Občas se nad hladinou objeví malé rybí tělíčko, od jehož lesklých šupin se odráží slunce. Za pár minut je po všem, hladina řeky se opět klidná. Z kapybary zbyly jen dočista obrané kosti. Takhle loví pirani!
Lidský prst ukousnou v mžiku
Známých je asi 18 druhů těchto dravých ryb. Největší můžou dorůst až do velikosti 38 cm, jsou vybaveny neuvěřitelně ostrými zuby, kterými dokážou amputovat lidský prst jediným kousnutím. Pokud se nějaký savec, i kdyby se jednalo o stokilového člověka, dostane doprostřed hejna těchto rychlých dravců, těžko bude žít déle než několik minut. Větší množství piraň totiž dokáže maso z kostí doslova vyčistit během chvilky.
V jednotě je síla!
Jedna piraňa nic nezmůže. Proto se tihle zabijáci sdružují v hejnech, pak jsou skutečně silní. Přes to všechno můžeme být klidní, pirani nejsou pro člověka zdaleka tak nebezpečné, jak by se mohlo zdát. I v místech, kde žijí ty nejdravější, se amazonští indiáni koupou a málokdy to skončí tragicky. Pouhé čtyři druhy jsou totiž vysloveně masožravé. Ostatní jsou všežravé, nebo dokonce býložravé. Výlet do Amazonie by vám tedy tyto malé lesklé rybičky rozhodně pokazit neměly. Naopak, mohou vám jej dokonce zpříjemnit. Pirani jsou totiž v Amazonii velkou pochoutkou!
Pirani můžete chovat i doma!
Chov piraní v akváriu není nijak složitý. Stačí udržovat několik základních podmínek, především pak dostatek živé potravy a hodně velké akvárium. Pirani, i když v akváriu nikdy nedorostou takových rozměrů jako ve volné přírodě, potřebují spoustu prostoru. Chovatelé těchto dravých ryb ale vždycky potřebují ještě jedno akvárium na potravu. Pirani jsou totiž opravdu nenasytné.
Pivotéka se líbí, lidé chtějí ještě koutek s televizí
Pivotéka se v Hypernově v obchodním centru Šestka snaží nahradit klasická prodejní místa piva v prodejnách. Vstupu dominuje pivní brána. Obyčejné police nahrazuje černý regál s pivním pozadím, který je lemován měděnou pivní trubkou s prosklenými tubusy ukrývajícími lahve piva.
Palety jsou schovány za měděné sokly a prostor osvětlují svítidla v podobě varných nádob. Podlaha a místo nad regály popisují historii a výrobu piva. Celkovou atmosféru pak dokreslují příběhy o pivu schované mezi přírodními surovinami, ze kterých je pivo vyrobeno.
To vše má jednoduchý cíl - přitáhnout více zákazníků a zvýšit tak tržby
prodejen i pivovarů. "Důvodem bylo zjistit, zda tento koncept přinese všem třem
stranám - zákazníkům, nám i Plzeňskému Prazdroji - nějaký benefit," řekl
iDNES.cz mluvčí Aholdu Libor Kytýr.
"Chceme lidem i do běžných
prodejních míst přinést část atmosféry, kterou mohou jinak zažít jen při
návštěvě pivovaru," řekl k vybavení pivotéky Jan Sikora z Plzeňského
Prazdroje.
Lidé chtějí koutek pro muže
Hypermarket otevřel svou
první vinotéku loni v listopadu a až do dubna zkoumal, zda jsou s ní lidé
spokojeni. "Reakce jsou veskrze pozitivní," uvedl Kytýr s tím, že lidé
požadovali zřízení zvláštního koutku pro muže.
"Do něj by chtěli přidat televizi, kde by běžel sportovní kanál a ženy by tam mohly odložit své muže a jít v klidu nakupovat," doplnil Kytýr.
Zda budou pivotéky v Česku jednou stejně početné jako vinotéky, ukáže ale až čas. "Nyní vyhodnocujeme výsledky analýzy a pak se rozhodneme, zda pivotéky rozšíříme," řekl mluvčí
Průzkum ukázal, že některým lidem se nelíbily příliš luxusní prostory.
Odrazovaly je od vstupu do pivotéky. Naopak způsob vystavení levnějších piv,
například v plastu, kritizovala další část zákazníků. Motoristé by si přáli, aby
v pivotékách našli lednice s chlazeným nealkoholickým
pivem.
Pivotéka zvítězila
Autory projektu potěšilo,
že název pivotéka byl spotřebiteli potvrzen jako nejlepší. Mezi dalšími
nápady zazněly názvy jako Pivní ulička, Pivní koutek, Pivní ráj nebo
Pivárium.
Zatímco klasických vinoték je v česku celá řada a jejich počet
se zvyšuje, pivoték zatím funguje málo. Například v Praze-Holešovicích je od
roku 2001 v provozu obchod s příznačným názvem Pivní galerie, který nabízí 240
druhů tuzemských i zahraničních piv. Podobný podnik funguje od loňského
roku i v Olomouci, uvedla ČTK.
Pohádkové poklady leží na dně moří. A tuny zlata stále čekají na vyzvednutí!
17 tun zlatých a stříbrných mincí v hodnotě téměř 500 milionů dolarů, tedy asi 10 miliard korun. Pro většinu občanů České republiky naprosto nepředstavitelná suma. Právě takovýhle poklad ale nedávno nalezli Američané v Atlantiku. Jedná se o největší poklad, který kdy moře vydalo. Jak se ale zdá, zdaleka není posledním. Několik století objevitelských výprav a námořních válek vykonalo své a dna oceánů jsou vraky lodí doslova poseta. Tohle jsou místa, kde lidé už pod vodou našli miliardy, a místa, kde se kolem tun zlata stále ještě prohánějí rybky…
Důvodů, proč loď napěchovaná zlatem skončí na dně moře, je několik. Může jím být technická závada, chyba posádky, pravděpodobnější je ale především nepřízeň počasí nebo útok pirátů, kteří i dnes hojně »úřadují«, třeba v Indickém oceánu. V některých oblastech světa připomíná dno moře přeplněné parkoviště. Tisíce vraků a stovky tun nákladu fungují jako obrovský magnet na různé dobrodruhy, romantické snílky i prachobyčejné zlatokopy. Společnosti i jednotlivci vynakládají obrovské částky na financování expedic, které doslova metr po metru prozkoumávají mořské dno ve snaze najít jeden z mnoha bájných pokladů. Většinou se však vynaložené náklady ani nezaplatí.
Nuestra Senora de
Atocha
Hodnota: 8 miliard korun
Ještě nedávno byl finančně nejzajímavějším pokladem vyneseným nad hladinu moře náklad španělské galéry Nuestra Señora de Atocha, objevený před dvaadvaceti lety u břehů souostroví Florida Keys. Loď, která se potopila v roce 1622, vezla na palubě mince a drahé kovy v hodnotě odhadované na téměř 400 milionů dolarů!
Poklad kapitána Kidda
Hodnota:
stále neobjeven!
Karibské moře bývalo místem s největší koncentrací krvežíznivých pirátů. Žádná posádka obchodní lodi těmito místy proplouvající si nemohla být ani na zlomek vteřiny jista svými životy. Jedním z nejznámějších a zároveň nejbrutálnějších pirátů přelomu 17. a 18. století byl William Kidd. Kdo by neznal legendu o pokladu kapitána Kidda a ostrově pokladů? Hamižný zločinec, který měl daleko do současné romantické představy o pirátech, ukryl všechno, co za svou kariéru nakradl, na neznámé místo. Poklad nedozírné hodnoty se podle mnoha legend i seriózních výzkumů nalézá na ostrůvku Anguilla v Malých Antilách. Mnoho expedic se pokoušelo toto pohádkové bohatství objevit, zatím však bez výsledku. Možná čeká poklad kapitána Kidda právě na vás!
Poklad objevený díky
rumu
Hodnota: několik miliard korun
V roce 1959 se jednomu Mexičanovi podařil asi tři míle od pobřeží poloostrova Yucatan fantastický objev. Mezi korálovými útesy našel láhev rumu starou 200 let. Lihovina mu zachutnala natolik, že se později znovu vydal na místo nálezu, kde objevil vrak kupecké lodi z poloviny 18. století. Mexická expedice, která se vzápětí k chutnému pokladu vypravila, našla kromě obrovských zásob dvousetletého rumu množství stříbrných předmětů, bednu obsahující 6000 křížů a medailí a také několik desítek balíčků s jehlami z cenných kovů.
Největší poklad
historie
Hodnota: 10 miliard korun
Suverénně nejcennější poklad vyzdvihli ze dna Atlantického oceánu američtí badatelé ze společnosti Odyssey. Přesné místo nálezu zatím odmítají zveřejnit, ale jisté je, že 400 let starý vrak ležel někde mezi španělským a anglickým pobřežím. Američané teď sice tvrdí, že utajené místo je blíže Velké Británii, Španělé nicméně už na Američany kvůli 17 tunám zlatých a stříbrných mincí z koloniální éry podali žalobu, protože mají podezření, že poklad byl vyloven ve španělských výsostných vodách. Tak nebo tak, Američanům se povedl husarský kousek, 500 000 tisíc mincí, z nichž každá má odhadovanou cenu asi 21 tisíc korun, se totiž zatím nikomu jinému ze dna vyzvednout nepodařilo.
Poklady najdete i v
Chorvatsku
Hodnota: historicky nevyčíslitelná
Za poklady nemusíte jezdit do Karibiku nebo Indického oceánu, také okolo Středozemního moře je mnoho míst, kde před staletími vzkvétaly vyspělé civilizace. S tím samozřejmě souvisí i množství vraků na dně moře. Jeden z nejvýznamnějších objevů se badatelům podařil pouhých 50 metrů od pláže chorvatského ostrova Pag. Množství neporušených amfor pocházejících z 1. stol. př. n. l. sice nevydělá svým nálezcům půl miliardy dolarů, cena pro historiky je ovšem nevyčíslitelná. Takže při potápění v Chorvatsku mějte oči dokořán!
Jak poklad najít?
A kolik vám z
něj zůstane?
Představy o romantických hrdinech, samotářích brázdících oceány na malé jachtě a pátrajících na vlastní pěst po potopených lodích jsou dnes už opravdu přežité. Výzkumné týmy čítající desítky lidí, obrovské lodě vybavené tou nejmodernější technikou, satelitní průzkum mořského dna. Tak vypadá moderní podmořské zlatokopectví. To všechno samozřejmě stojí nemalé finanční částky. Pátrat pod hladinou oceánu po zlatých pokladech si tudíž rozhodně nemůže dovolit každý. Ve fi nále nálezce stejně dostane jenom poměrnou část. Například z pokladu nalezeného u francouzských vod dostanete pouhou polovinu. Nejštědřejší jsou pravděpodobně Američané. Celých 75% hodnoty nalezených věcí skončí na vašem účtu. Nijak překvapující je skutečnost, že za nález jakéhokoliv pokladu na území České republiky odevzdáte státu celých 90%! Ještě že nemáme moře…
Záhada »odpadní« řeky
Záhadné poklady našli potápěči ve slovinské řece Ljubjanici. Hromady mečů, mincí, různého kovového nádobí, a dokonce i soch do řeky naházeli lidé z blízkého okolí. Podle posledních výzkumů se jedná o rituální místo. Jen jestli se výzkumy nepletou a nejde spíš o odpadní stoku!
Vtipní, vykutálení a mírumilovní. Ano, takoví jsme! 10 typicky českých povahových rysů
My Češi jsme mírní jako beránci! Vyplynulo to alespoň z nejnovějšího výzkumu, který proběhl ve sto dvaceti zemích světa a hodnotil mírumilovnost národů. Češi skončili na krásném třináctém místě a mezi novými členskými státy Evropské unie jsme jasné jedničky!
Autoři studie sledovali například výdaje státu na zbrojení, podíl na válečných konfliktech, počet vojáků v poměru k celkové populaci a také například vztah obyvatel zkoumané země k cizincům, úroveň kriminality nebo zájem a možnost lidí získat vlastní zbraň.
V čele žebříčku mírumilovnosti se umístili Norové následovaní Novozélanďany a Dány. Na jeho opačném konci se pak ocitli občané Ruska, Izraele, Súdánu a Iráku. Podle průzkumu jsou za tradičně mírumilovné národy pokládáni obyvatelé malého politicky stabilního státu, který je zároveň členem nějakého širšího společenství, například Evropské unie. Což může být i případ České republiky, která obsadila pěkné třinácté místo hned za Německem. Můžeme si tedy gratulovat. Mírumilovnost však není jediným povahovým rysem, kterým se většina Čechů může pochlubit…
ŠARM A VTIP – Češi jsou proslulí smyslem pro humor, který neztrácejí ani v těžkých chvílích. Zvláště schopnost kousavě ironizovat a zlehčovat poměrně vážné situace jim mnohokrát pomohla bez úhony přežít i horší časy národa. Ve své malosti ovšem mnohdy sklouzneme i k posměváčkovství nebo radosti z neštěstí druhých.
VYKUTÁLENOST – Češi jsou mistři vynalézavosti a improvizace, která je většinou motivována dostat se k něčemu zadarmo nebo si něco zjednodušit. Na druhou stranu tato touha obejít předepsané postupy stojí za množstvím českých vynálezů a »zlepšováků«.
ZÁVIST – České »spravedlivé« rovnostářství, podle něhož by měli být všichni stejně majetní, se postupně změnilo v typickou českou závist. Ta se projevuje zejména zlostnými anonymy, nepřejícností, nenávistí k bohatým lidem a v totalitních režimech byla častou příčinou kolaborantství a udávání. Za svými neúspěchy pak Češi nevidí vlastní neschopnost, ale spíš nepřízeň osudu.
SEČTĚLOST – Oproti národům na západ od našich hranic Češi mnohem více utrácejí za knihy a navštěvují veřejné knihovny. Záliba ve čtení spolu s »biflováním« ve školách se pak projevuje v širokém všeobecném přehledu, kterým bezesporu disponujeme.
LHOSTEJNOST – Dva totalitní režimy, z čehož jeden trval dlouhých čtyřicet let, naučily Čechy hledět si především svého a příliš se neangažovat. Snaha do ničeho se »nenamočit« rychle přerůstá v lhostejnost, která se projevuje mimo jiné tím, že se člověk mnohdy nedovolá pomoci v nebezpečí nebo ohrožení života.
BEZBOŽNOST – Opakované ankety prokázaly, že Češi jsou národ bezvěrců a neznabohů. Spoléháme raději na vlastní schopnosti a štěstí než na pomoc »shůry«. Ateismus se pak promítá ve velké toleranci k morálním prohřeškům a neschopnosti odepřít si »světské« požitky. Většina Čechů navíc víru ironizuje nebo se o ní a věřících vyjadřuje se značným pohrdáním.
VŠEZNÁLKOVSTVÍ – Češi jsou národem kverulantů a »radičů«. Zejména v hospodě nad pivem je potřeba poukázat na to, co všechno je špatně a jak to dělat líp. Tím to však také končí. Z převzetí zodpovědnosti nebo zásadní změny byť v maličkostech mají Češi strach nebo jsou na to příliš pohodlní.
PIJÁCTVÍ A FANOUŠKOVSTVÍ – Čeští pijáci piva lámou světové rekordy a jsou na to náležitě hrdí. Popíjení s kamarády je nejobvyklejším chlapským českým koníčkem, ideálně při sledování jakéhokoliv sportovního přenosu, ve kterém máme šanci zvítězit. Pak jsme schopni radovat se z výhry několik dní a jindy nízké české sebevědomí narůstá do nadoblačných výšin.
ZBABĚLOST – Historická zkušenost ukázala, že Češi nejsou ani dostatečně jednotní a odhodlaní za národ a za sebe bojovat proti nepříteli. I v osobním životě často projevují určitý druh zbabělosti, kdy se nepouštějí do nejistých soubojů, a naopak jsou »odvážní«, když jim nehrozí případná porážka.
NEDŮVĚRA – Češi jen neradi přijímají novinky a mění zaběhnutý životní styl. Z toho vyplývá i jejich »zápecnictví«. Na dovolenou jezdí na prověřená místa, často se celý život nehnou z rodného města, přestože jinde by našli například lepší pracovní uplatnění.
Student vynalezl prut, který sám chytá ryby
Vynálezce prutu, který je řízen procesorem a umožňuje samostatně bez přítomnosti člověka lovit ryby, si z amerického Albuquerque jako cenu odnáší 1000 amerických dolarů.
Nezval se tak stal jediným oceněným z Česka. Projekty dalších soutěžících přitom nebyly nezajímavé. Tým z Česka chtěl atakovat stupně vítězů například „ledničkou“, která dokáže ochladit obrovské množství tekutin, laserovou optickou střelnicí či projektem zjišťujícím, jak se v českém lesním porostu ukládá atmosférický uhlík.
Konkurence však byla veliká. „ISEF je považován za jakési olympijské hry mladé vědy. Charakteristikou soutěže ISEF je, že místo tištěné práce účastníci připravují prezentaci, která se obhajuje před porotci. Soutěžící mají patnáct minut, aby porotce seznámili se svým projektem. Prezentace probíhají v angličtině. Porotci jsou skeptičtí vědci, a tak to někdy dá pořádně zabrat,“ komentoval náročnost soutěže Petr Klán z Ústavu informatiky AV ČR, který je vedoucím části českého týmu.
Letos na mezinárodním vědeckém veletrhu Intel ISEF spolu soupeřilo více než 1500 mladých vědců a vynálezců z 51 zemí světa.
Automatický prut na zimní lov
"Pod pojmem automatický rybář si samozřejmě nelze představit monstrum, které nakráčí k vodě, udělá do ledu díru a tahá jednu rybu za druhou," říká autor Tomáš Nezval.
Jak tedy celé zařízení vypadá? Na trojnožce je umístěna základní jednotka. Na ni je nasazen prut, který lze kdykoliv jednoduchým pohybem vyndat a chytat sám.
Na základní jednotce je displej a 5 membránových tlačítek pro ovládání funkcí. Vše je vodotěsné.
Na druhé straně naproti prutu je joystick, jehož pohybem se nahraje do paměti libovolný asi 15 sekundový pohyb prutu. To je dobré nahrát v čisté vodě a vyzkoušet tak, jak se která návnada chová při různém pohybu prutu.
Po nahrání a uložení požadovaného pohybu se zvolí čas a délka potahu vlasce, který rybář považuje za záběr.
"To znamená např. když lovená ryba odvine 20 cm vlasce v čase 2 sekundy. Jakýkoliv jiný pohyb ať v čase nebo délce je brán jako klamný záběr. V okamžiku splnění nastavených parametrů je prut vymrštěn do horní polohy a to bez ohledu na předešlý stav," vysvětluje oceněný vynálezce. Tím je proveden zásek ryby a elektrickým navijákem je úlovek vytažen nad led.
Dva roky testů ukazují na téměř 100% spolehlivost. Pokud dojde k záběru je ryba vždy ulovena.
"Jako doplňkové funkce je zde např. hloubkoměr, teploměr, počítadlo ulovených ryb. Celé zařízení je uloženo v kufru jehož dno tvoří pohonná baterie a kufr samotný slouží jako sedačka," uzavírá Tomáš Nezval.
Kočka putovala za páníčky rok přes celou Francii
Zvíře prošlo téměř celou Francií, když z Bordeaux v jihozápadní Francii dorazilo až do Tréveray u Nancy na severu země. Právě tam se rodina začátkem roku 2006 odstěhovala. Domácí mazlíček se majitelům ztratil v předvečer stěhování.
Až po více než roce se u nich znovu objevila. Po mírném zaváhání ji celá rodina poznala. "Napadly nás všechny možnosti: Je to vůbec ona? Její srst je však stejná. I její chování je stejné. Také děti ji poznaly. Kočka k nám navíc přiběhla a vyžadovala pohlazení," říká pětatřicetiletá majitelka.
Většina veterinářů se domnívá, že něco takového je nepředstavitelné a nepochopitelné a nedovedou si to vědecky vysvětlit. Podle jiných má však kočka pověstný šestý smysl, který takové situace nemůže vyloučit.
Ačkoli zvíře zřejmě urazilo stovky kilometrů, dorazilo téměř v pořádku. Až na otlačené tlapky a několik klíšťat.
Rekordní puzzle - Tenhle obraz je z 18 tisíc kousků!
BRNO – Anna Počarovská (55) z Miroslavi u Brna složila z puzzle zatím největší obraz u nás. Obraz Oltář svaté Kolumby je široký 3,5 metru a skládá se z 18 tisíc kousků.
„Dala jsem ho dohromady během půl roku,“ prozradila Anna Počarovská, která skládá denně až čtyři hodiny. A co na to rodina? „Už si zvykla na ty moje hodiny strávené skládáním. Vlastně z toho má docela srandu. Čas od času někdo prohlásí: Koupíme mámě puzzle, ať máme klid,“ říká se smíchem Anna Počarovská.
Doma má uskladněno 29 různých velkoformátových obrazů z puzzle. „Jsou stvořeny ze 120 499 dílků,“ poznamenala. Mezi nimi je i další unikát. Obraz New York nikdy nespí je z 12 tisíc dílků puzzle. Na jeho tvorbu jí stačilo jen 36 dní. Oba obrazy budou vystaveny o víkendu v rámci festivalu rekordů v Pelhřimově.
Tahle loď loví ryby proudem!
Chytají ryby proudem! Do boje se sinicemi se naplno pustili na Velkém boleveckém rybníku v Plzni. Protože velké množství ryb podporuje růst sinic, rozhodli se s nimi rázně zatočit. Normální odlovy ryb jsou prý příliš pomalé a zdlouhavé. Na pomoc si proto vzali speciální loď. Ta ryby působením elektrického proudu omráčí, takže pak jen stačí ryby posbírat podběrákem.
Velký bolevecký rybník v Plzni brázdí jediná loď u nás, která dokáže omráčit ryby elektrickým proudem. Ryby poputují do zoologické zahrady v Plzni, kde si na nich zvířata pochutnají. „Ryby se proudem lovily už odnepaměti. Výhodou této speciální lodi je, že účinek elektrického pole je mnohonásobně větší,“ popisuje hydrobiolog Jindřich Duras.
A jak vůbec taková loď funguje? „Elektrický proud se vyrábí přímo na lodi s pomocí benzinového motoru. Proud se vede do dvou omračovacích elektrod na výsuvných ramenech v přední části lodi,“ popisuje Duras.
Do vody se pouští zhruba 600 voltů, takže v okruhu padesáti metrů nesmí být žádný plavec. „Vyvěsili jsme informační letáky, aby se v době odlovů nikdo nekoupal,“ dodává Duras. Proud se do vody pouští přerušovaně a omráčené ryby, pokud nejsou odlovené, během chvíle zase odplavou.
Řidička si spletla metro s podzemním parkovištěm
Žena přejela chodník a směřovala do vchodu stanice metra Nordstrasse v centru města. Její kabriolet VW, populární "brouk", přeskákal pět schodů a pak zastavil.
Popletená šoférka vyvázla bez zranění. Auto později vytáhl nákladní vůz. Škody na voze a stanici policisté odhadli na patnáct set eur.
Prakticky stejný příběh zažila zmíněná düsseldorfská stanice před čtyřmi lety. Tehdy byl hlavním aktérem padesátiletý Dortmunďan s renaultem.
Dopravní úřad v Düsseldorfu přitom nedávno nechal vchod do stanice upravit, aby se podobné omyly nestávaly. Jak se ukazuje, ani pestřejší barva schodů a lepší osvětlení nepomohlo. Další změny úřad přesto neplánuje.
Tajemství sluneční soustavy
Nás lidi někdy zajímá jen to, co se nachází na našem dvorku. Co je za ním? To většinou nevíme a ani se o to nestaráme. Podobně jsme na tom se znalostmi našich sousedů ze sluneční soustavy. Kromě toho, že je většinou umíme vyjmenovat, o nich nevíme skoro nic. Chyba! Naši spoluputovníci kolem Slunce jsou totiž do jednoho zatraceně zajímaví!
Merkur
● Merkur je pojmenován podle kovu merkurium a
opravdu si své jméno zaslouží. Tato planeta je na něj totiž v celé sluneční
soustavě nejbohatší.
● Teplota na jeho povrchu klesá a stoupá jako
jojo. Ve dne tam může být i 450 stupňů Celsia, v noci 170 stupňů pod
nulou.
● Pro astronomy je stále záhadou, proč má tak malá planeta
tak velké kovové jádro. Vnitřek planety je totiž tvořen železem a niklem.
Venuše
● Je to vlastně kamenná koule velikostně srovnatelná se
Zemí. Je to nejteplejší planeta sluneční soustavy.
● Otáčí se opačným
směrem než většina planet.
● Její atmosféra obsahuje prach a kyselinu
sírovou, což brání slunečnímu záření, aby se dostalo na přímý povrch planety.
Povrch Venuše je proto stále v šeru.
● Venuše je pořád vulkanicky
aktivní.
Země
● Země je stále v pohybu. Obíhá nejen kolem Slunce a
kolem vlastní osy, ale zároveň spolu se sluneční soustavou obíhá v rámci Mléčné
dráhy.
● Zemský povrch pokrývá 71 procent vody, jen ale 3
procenta vody jsou pitná.
● Země má svoji přirozenou družici, jímž je
Měsíc. Vědci se dodnes dohadují o jeho vzniku, nejpravděpodobnější teorií je, že
se nějaké těleso srazilo se Zemí a kolem planety začaly létat kamenné úlomky,
které se shlukovaly a postupně zahřívaly. Po vychladnutí vzniklo nové
těleso Měsíc.
Mars
● Na Marsu jsou dodnes patrná koryta někdejších řek. To
znamená, že v minulosti musela být na Marsu odlišná a hustší atmosféra, než je
tomu dnes.
● Mars byl starořímský bůh války. Planeta Mars dostala své
jméno podle něho, a to kvůli rudému zbarvení, které bylo pro naše předky
symbolem války, ohně a krve.
● Na Marsu se nachází nejvyšší hora
sluneční soustavy, sopka Olympus Mons, která se tyčí do výšky 27 km nad okolním
terénem.
Jupiter
● Jupiter je vlastně jakýmsi plynným obrem, je tvořen
převážně z vodíku, má jen kamenné jádro. Je to největší planeta ve sluneční
soustavě a její hmotnost je větší, než všech ostatních planet
dohromady.
● Tato planeta vydává dvakrát více tepla, než ho od
Slunce přijímá.
● Jupiter je znám již od pradávna, protože je
jedním z nejjasnějších objektů na obloze. Galileo Galilei například pozoroval
jeho největší měsíce.
Saturn
● Je jedinou planetou sluneční soustavy,
která by ve vodě plavala.
● Saturnovy prstence jsou dobře pozorovatelné
i ze Země. Jsou tvořeny ledovými úlomky, prachem, kamením a balvany, které
nemají větší průměr než několik metrů.
● V mytologii byl Saturnus
vládce všech bohů a planeta Saturn byla pojmenována právě podle něho. K Saturnu
náleží i měsíce, doposud jich je známo 56.
Uran
● První zaznamenané pozorování Uranu je až z roku 1690,
před tím byl považován astronomy za hvězdu.
● Na rozdíl od
ostatních planet má výrazně skloněnou osu rotace, takže by se dalo s trochou
nadsázky říci, že se po své dráze kutálí.
● Plyn metan v horní části
atmosféry pohlcuje červené světlo a tím dává Uranu jeho modrozelenou barvu.
Neptun
● Planeta Neptun nebyla objevena náhodou, ale podle
matematické předpovědi, a to v 19. století.
● Na Neptunu lze pozorovat
několik velkých temných skvrn. Největší skvrna, která se nazývá Velká temná
skvrna, má velikost asi jako naše Země.
● Neptun je místem, kde
vanou nejsilnější větry ve sluneční soustavě, leckdy dosahují rychlosti i
2000km/h.
Pluto
● Planeta Pluto je zatím poslední objevenou planetou,
astronomové ji odhalili až začátkem 20. století.
● Je nejvzdálenější
planetou od Slunce.
● Povrch Pluta je, kromě Země, nejrozmanitější v
celé sluneční soustavě. Je také mnohem chladnější, než si astronomové doposud
mysleli.
● Pluto už není planetou, ale planetkou. Tak vědci rozhodli
přibližně před rokem. Sluneční soustava tak v podstatě přišla o jednu
planetu.
Staré vatikánské střechy nahradí solární panely
S nápadem přišel sám Benedikt XVI. A jeho záměr vítají i odborníci. Podle nich je to totiž vůbec poprvé, koho napadlo využít solární síly k získání energie pro celý Vatikán.
Fotočlánky totiž na rozdíl od klasických střech zajistí dostatek světla, tepla i chladu v místnostech. Papež už od nástupu do funkce kritizuje nevyvážené zacházení s energií na celém světě.
Novou střechu jako první získá auditorium Pavla XI., postavené v roce 1969. Vatikán uvažuje umístit solární panely i na jiných budovách. Stranou ale zůstane bazilika sv. Petra a další historické památky.
Suterén chrámu ve Varech ukrýval telegram od cara
Telegram se spolu s dalším cennými písemnostmi skrýval za časopisy Ohníček s portréty Stalina a Chruščova v suterénní knihovně chrámu. Část cenného nálezu uvidí návštěvníci kostela příští víkend.
"Dokument, v němž car Mikuláš nařídil postavit v Karlových Varech chrám, i další objevené písemnosti mají takovou cenu, že bychom za ně mohli postavit vedle chrámu nový klášter," řekl otec Nikolaj.
Na společný oběd zdarma, který je připravený pro tisíc lidí na 17. června, zve do parku před chrám obyvatele Karlových Varů i zájemce odjinud. Všichni návštěvníci svátečních oslav navíc obdrží jako dar kopii památní ikony apoštolů Petra a Pavla. Ikony požehná Alexij, Nejsvatější patriarcha moskevský a vší Rusi.
Nález kupní smlouvy, v níž magistrát prodal pozemky na stavbu jednoho z nekrásnějších výtvorů ruského pravoslavného stavitelství, stejně tak jako i další archiválie, považuje církev za zázrak a dar z nebes. Jedná se o deset centimetrů vysoký štůček listin.
Všechno začalo, když se otec Nikolaj letos na jaře po ročním působení ve Varech rozhodl udělat pořádek v suterénní knihovně. Všiml si, že kvůli přibitým dveřím nejde otevřít horní část jedné ze skříní. Vzal si proto nářadí a ve skrýši objevil sovětské knihy a časopisy. Za nimi ležely zažloutlé listiny nedozírné historické hodnoty.
Karlovarský historik Stanislav Burachovič upozornil, že chrám kupodivu nenavrhl žádný Rus. "Autorem báječného stavebního skvostu byl architekt Gustav Wiederman z Františkových Lázní," uvedl historik.
Připomenul že Karlovy Vary vždy byly po náboženské stránce tolerantní ke svým klientům. Proto není divu, že Rusové dostali svůj kostel. Před druhou světovou válkou se ve Varech dokonce chystala stavba mešity.
Veterináři mají novinku: Lék na hubnutí pro psy! Ale bude jen na recept
Tlustí už nejsou jen lidé, stále větší problémy mají s váhou i naši zvířecí mazlíčci. „Obezita je zejména u psů nejčastější formou poruchy výživy,“ říká veterinář Martin Limanovský.
Důvody psí tloušťky jsou prý většinou dva: „Na prvním místě
bych uvedl líné majitele psů, kteří jim nedopřejí dostatek pohybu. A druhým je
špatné složení stravy a překrmování psů,“ uvádí MVDr. Limanovský.
Obezita
přitom výrazně zkracuje život psa a »zadělává« na spoustu nemocí. „Pokud má pes
správnou hmotnost, žije déle téměř o dva roky, což je třeba u labradorského
retrievera patnáct procent délky jeho života. Zároveň má nižší riziko nemocí,
jako jsou problémy s klouby, cukrovka nebo nemoci srdce,“ popisuje zvířecí
doktor Limanovský.
Veterináři v Česku teď mají nově schválený lék, který dokáže hmotnost psa snížit. „Přípravek působí tak, že blokuje přenos tuků z potravy do krevního systému, bez ohrožení vstřebávání dalších životně důležitých živin. Nadbytečný tuk je vylučován přirozenou cestou, stolicí,“ říká veterinář Limanovský a dodává: „Léčba snižuje i chuť k jídlu, to znamená, že pes nebude o potravu prosit. Přesto je třeba i při podpůrné léčbě upravit po dohodě s veterinářem stravování a umožnit psům dostatek pohybu.“
Nový lék je sice na recept, ale psi nemají zdravotní pojištění, tak za ně páníček musí zaplatit. A kolik? Pro čtyřicetikilového psa 1600 až 1700 korun, pro menší psy kolem tisícovky.
Egypt je proti vytištění známek s motivem pyramid
Podle vedoucího egyptské Nejvyšší rady pro památky Zahího Haváse by pyramidy v Gíze neměly být použity na známkách vydaných pro komerční účely či souvisejících se soutěží, jež se nezakládá na vědeckých údajích.
Agentura Reuters již informovala, že švýcarská nadace New7Wonders Foundation, která soutěž v roce 2005 vypsala, pyramidy ze seznamu uchazečů vyřadila.
Pyramidy jsou jediným z původních sedmi divů světa přeživším do dnešního dne. Proto byly dodatečně označeny za čestného kandidáta, pro něhož veřejnost nemůže hlasovat.
Otcem myšlenky je Filón Byzantský
Ve hře je nadále 21
staveb, včetně řecké Akropole, americké Sochy svobody, francouzské Eiffelovy
věže či ruského Kremlu.
Lidé je mohou podpořit telefonicky, na internetových stránkách www.new7wonders.com nebo prostřednictvím SMS.
Vítěz bude oznámen symbolicky 7. července 2007 v portugalském Lisabonu. Havás označil zmíněné klání za frašku a vyzval Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), aby určila tři sta expertů a intelektuálů. Ti by nové divy světa vybírali na základě vědeckých a historických kritérií.
Původních sedm starověkých divů světa vyhlásil ve druhém století před naším letopočtem helénský filozof Filón Byzantský.
Vedle hrobek egyptských faraonů k nim patřily Semiramidiny zahrady v Babylonu, Artemidin chrám v Efesu, socha Dia v Olympii, maják na ostrově Faru u Alexandrie, Rhodský kolos a mauzoleum v maloasijském Halikarnássu.
Konec žárovek: Sloužily 130 let. Teď je chtějí zakázat!
Bez žárovky si dnes nikdo život představit nedokáže. Petrolejové lampy už neumíme ani používat, a tak jsme bez tohoto vynálezu Thomase Alvy Edisona lidově řečeno namydlení. Jenže jak se zdá, po slavném životě čeká žárovku neveselý konec, řada států, hezky jeden po druhém, totiž najednou oznamuje, že žárovky už nedovolí používat. Jak vlastně revoluční vynález funguje a proč mu teď zvoní umíráček?
Takhle začala sláva žárovek
První opravdu funkční a běžně využitelná žárovka byla vyrobena 21. října 1879. Její vynálezce Thomas Alva Edison (1847–1931) ji dokázal udržet funkční celých 40 hodin. Dnes nám to možná přijde směšné, ale na tehdejší dobu se jednalo o mimořádný úspěch. Edison ale nebyl zdaleka první, kdo se o něco podobného pokoušel. Už od počátku 19. století se různí všeumělové a vynálezci pokoušeli svítit elektřinou. Zajímavostí jsou například tzv. položárovky, které se ale ukázaly jako nepoužitelné. Nikoho totiž nenapadlo umístit rozžhavené vlákno do vakua. Edison byl první.
Jak žárovka funguje?
Běžná žárovka funguje na principu zahřívání tenkého wolframového vlákna. To je tenčí než lidský vlas a rozhřívá ho elektřina až na 2500 °C. Vlákno neshoří jen díky tomu, že v baňce je kyslík potřebný k hoření nahrazen vzácnými plyny. Rozžhavením wolframového vlákna žárovka vyrábí světlo, ale hlavně teplo, což je kamenem úrazu a důvodem, proč se uvažuje o zákazu tohoto typu osvětlení. Žárovka totiž přemění až 95 procent elektrické energie v teplo, pouhých pět procent zbývá na výrobu světla! Úsporné zářivky hospodaří s energií mnohem lépe a dosahují až pětkrát vyšší produkce světla na 1 watt příkonu.
První zemí, která se rozhodla zakázat používání klasických žárovek, je Austrálie. Rozhodnutí vlády z počátku letošního roku je jasné. Během příštích tří let vyměnit všechny žárovky za úsporné kompaktní zářivky. Podle odborných analýz australská domácnost ušetří díky zářivkám až dvě třetiny nákladů na elektřinu ročně! Navíc celá Austrálie vypustí do ovzduší o 4 miliony tun skleníkových plynů ročně méně! Ozvala se i Evropa. Německý ministr životního prostředí Sigmar Gabriel navrhl stejné opatření, jaké zavedli Australané. Tedy úplný zákaz výroby a prodeje klasických žárovek, které nám sloužily a pracovaly na stejném principu téměř 130 let. Česko zatím zákaz oficiálně nechystá, tuto variantu má nicméně projednávat Evropský parlament. Dost možná tedy i nás čekají velké změny!
Zákaz žárovek?
Ne, nezruinuje
nás to!
-
Cena běžné žárovky: 10 až 20 Kč
-
Cena úsporné zářivky: 60 až 450 Kč
-
Pořízení 6 žárovek pro běžný byt = cca 90 Kč
-
Pořízení 6 zářivek pro běžný byt = cca 1200 Kč
Za pořízení zářivek zaplatíme minimálně o 1000 korun více!
Kolik spotřebují energie?
-
Za spotřebu energie u klasické žárovky zaplatíte ročně: 227 Kč
-
Za spotřebu energie u úsporné žárovky zaplatíte ročně: 57 Kč
-
Za používání 6 žárovek zaplatíte za rok 1362 Kč
-
Za používání 6 zářivek zaplatíte za rok 342 Kč
Při používání úsporných zářivek zaplatíme o více než 1000 korun méně!
Poznámka: Při používání žárovek je nutné počítat s tím, že nové budeme pořizovat mnohem častěji než úsporné zářivky. Zatímco klasická žárovka vydrží jen jeden tisíc hodin svícení, zářivky vydrží až patnáct tisíc hodin svícení!