Poprvé jsem na letním výcvikovém táboře byla v srpnu 2006 a panička vybrala Kardašovu Řečici.Krásné místo v blízkosti rybníka a lesů.
Nedávno jsem se dozvěděla,že opět pojedu na tábor do Kardašky.Stejně jako loni pojedeme autem,poprvé jsem jela jen s paničkou vlakem a zastávky na venčení nebyly tak časté,jako při jízdě v autě.Dokonce mám svůj vlastní spacák,od loňska,první rok bývala večer zima a s paničkou jsem se o spacák prala,i když mě panička na noc balila do dek.Později jsem s ní v noci odmítala chodit na záchod,radši jsem zůstala dobrovolně ve stanu a vzorně hlídala její vyhřáté místečko a dělala tvrdě spící.Přes den jsem vzorně odpočívala v kotci,chodili jsme cvičit,na procházky a koupat.Miluju vodu v jakékoliv podobě.Panička stále prohlašuje,že rozhodně nejsem čistokrevný boxer,že ve mně musí být kus vydry.Už se moc těším na léto a na prázdniny,až budou páníčkové zase jen moji a na tu zábavu,kterou si spolu znovu užijeme.
Kardaška se letos nekonala,ale aby nám to nebylo líto vzala nás (mě a Indy) panička na tábor do Hranic na Moravě.Panička si pochvalovala výhodu spaní na ubytovně,která je přímo v areálu ZKO.A výbornou kuchyni.My to posoudit moc nemůžeme,do postele jsme nemohly,takže netušíme,jestli jsou stejně pohodlné jako doma.A jídlo jsme dostaly jen to svoje,i když aspoň kousek nám dát mohla,určitě by ji neubylo.Petr tam s náma nebyl,ten není tak krutý,když se tváříme děsně hladově.Koupat jsme se letos nebyly,Indy byla po nemoci,tak to panička nechtěla riskovat.Ráno jsme chodily na stopy,Indy si zatím dělá jen své čtverečky.Dopoledne byla většinou nějáká poslušnost (bez té bychom se jistě obě obešly).A odpoledne nebo k večeru se jely obrany,podle počasí.To je na táborech asi to nejlepší,figuranta můžete jíst každý den.Jinak panička se mě snažila připravit na zkoušky (nebo já ji?),ale štěstí při nás bohužel nestálo.První zkouška IPO V se konala v pátek,stopu jsem měla za 85b.Přiznám se,že poprvé v životě jsem před sebou měla tak dlouhou elkovou stopu a ještě bez pamlsků.Panička si sice nebyla moc jistá,jestli mi má věřit,ale nechala to na mně a já ji úspěšně dovedla na konec,stopy (až do konce jsem doufala,že tam přece jen bude pešek a nějaké to papání).Vypadly jsme na poslušnosti při odložení,rozhodčí byl přece jen přesvědčivější zvlášť, když vzal do ruky MUJ APORT a klidně jím začal mávat.Nemával na mně,to jsem zjistila ve chvíly,kdy na mě panička houkla.Trest se ale nekonal,moc dobře vím,že při takových akcích,na mně panička nemůže.K obranám jsem se,k mé nelibosti právě kvůli tomu selhání nedostala.Další zkouška tentokrát ZZO (druhý pokus) se konala v sobotu,ani tu jsme bohužel nesplnily,ale ne vině jsem teď nebyla ani já,ani nějáká nedůslednost paničky.Ale včela,která mě píchla do packy.Už jsem se holt nemohla soustředit,navíc mě noha děsně štípala a svědila.Po zkušenostech se včelím hnízdem,jsem místo odložení,zvolila rychlý úprk k paničce,klidně mě mohla i potrestat,hlavně,že mě zachránila.Takže zkoušky jsme letos nezvládly,ale nám to nevadí,byly jsme spolu a to je důležité.Indička byla na táboře taky šikovná a i když se musela šetřit,je jisté,že mou důsledností z ní vychovám slušného psa.
____________________________________________________________________
28.7-2.8.2009 Jsem se společně s paničkou účastnila intenzivního výcviku na našem cvičáku,který měl pro nás dvě vyvrcholit složením čtvrteční zkoušky ZM.V úterý proběhla poslušnost a obrany.Tu poslušnost bych klidně vypustila,ale obrany ty můžu furt.Ve středu už se jelo podle scénaře stopy,poslušnost,obrany.A panička si pochvalovala,že slušně stopuju,že ZM můžeme dát,teď už ví,proč se říká "Neříkej hop,dokud nepřeskočíš." Ráno jsme vstávali brzo,panička se divila,proč nelezu z pelechu a nedožaduji se snídaně.Sice už pár dní snídaně nejsou,nažrat se prý mám na stopě,ale každé ráno to na paničku urputně zkouším.Vylezla jsem až těsně před odjezdem a tvářila se jak boží umučení.Není mi totiž moc dobře.Na cvičáku začíná být panička zoufalá,snážím se kakat,nejde mi to,bolí to.Odjezd na stopu,rozhodčí je paní Lenka Chmurová.Panička si našlápla stopu,páníček zkoušel během rozhýbat moje střeva,bohužel nic.Paničce už je jasné,že bude průšvih,nehrnu se k nášlapu,těměř nereaguji když panička říká "Pojď princezno,bude stopička."Pak to začlo.Přičichnutí k nášlapu vypadlo,slibně,aspoň panička si to myslela a dál už to byla pohroma.Bolí mě břicho a nemůžu se soustředit,navíc začíná být docela horko.Jdu vedle stopy,téměř bez zájmu,panička se snaží mi pomoct.Chytám se na lomu,chvilku to vypadá nadějně,ovšem nakonec to dojdu s vysokým nosem,předmět nepřesvědčivý.Máme 28b,rozhodčí se ptá,jestli vůbec stopuju.Panička říká,že ano,ale že od rána jsem divná.Taky by byla,to břicho pořád bolí.Zkoušku jsme sice nedaly a panička mně nechala odvézt domů.Ale když jsem se k večeru konečně pořádně vyvenčila,už to bylo v pořádku.Na obraně jsem to byla zase já.Zbytek tábora proběhl super,v pátek jsem paničce vystřihla docela pěknou stopu na těžkém terénu a panička si začla psát "stopařský deník".Na táboře se sešla malá parta,tím to bylo příjemnější.Každý večer jsme se vraceli domů,do naší postele,pořádně utahaní.Panička rozhodla,že ZM zkusíme na podzim.Děkujeme Verče i Radkovi,že se nám věnovali,že tábor se povedl a že jsme potkali nové kamarády.
______________________________________________________________
Náhledy fotografií ze složky Výcvik Axa