9 Australia Day a dalsi stories ze zivota v Sydney
Tak začnu třeba Sydney Festivalem, vlastně šlo o 3 týdny nabitých nejrůznějšími hudebními a kulturními akcemi, některé placené, jiné pro širokou veřejnost. Já jsem si vybrala dvě akce, techno párty na Martin´s Place a Jazz v The Domain. Obě akce naprosto úžasné. Na té techno párty hrál nějaký populární britský DJ (bohužel jeho jméno jsem zapomněla) a vzhledem, že se to konalo na Martinském náměstí, kde dominuje věž s hodinami hodně podobná Londýnskému Big Benu, připadala jsem si jak v Londýně, vážně super.
Druhá akce se konala v The Domain, což je veliký park kousek od Opery a sešla se tam neuvěřitelná spousta lidí. Měl se tam hrát jazz s latinsko-americkými prvky, ale více méně jsem si tam připadala spíš jako na nějakém festivalu ve Španělském nebo Brazilském rytmu. Navíc jsme se tam seznámili s lidmi z Brazilie a Columbie, takže jsem také dostala první lekci v salze. Byla to docela sranda, trik je v tom, že se více méně pohybuje jen nohama a trup by měl být v podstatě bez pohybu, ale to snad ani není možné. Pořád se nám smáli, že Evropané nevydrží s rukama v klidu :o) Také jsme potom objevili jeden španělský club, kde hrají tenhle druh hudby, tak mám kde trénovat.
Ještě v rámci Sydney Festivalu mě zaujala jedna akce. Šlo o to, že desetileté děti dostali týdenní instruktáž jak být kadeřníkem a pak stříhali dobrovolníky z řad dospělých. Smyslem bylo dokázat, jak starší generace věří té mladé generaci. Chtěla jsem se také přihlásit, já konec konců dětem věřím, no i když …
Další akce, kterou tu Australané hodně prožívali byl „Australia Day“. Je to oslava dne, kdy kapitán Cook poprvé přistál na březích Austrálie v Botany Bay a smyslem celého tohoto dne je oslava toho, že jsou Australané a že žijí v té nejúžasnější zemi na světě. A bylo to vidět všude, všichni jsou nesmírně hrdí na to, že jsou Australany a také to umí pěkně oslavit. Byl to skoro jako druhý Silvestr, jen všude byly Australské vlajky a nechyběl ani velkolepý ohňostroj a světelná show. Já jsem sice šla ráno na 7 hodinu do práce, ale ani to mi nezabránilo si oslav pořádně užít :o)
V Darling Harbour byla uspořádána večerní show s nasvíceními plachetnicemi, tradiční aboriginalskou hudbou a tancem, podbarvené tajemným zvukem didgeridoo, rozdodně to byl zážitek. Také v práci jsme měli speciální nabídku „kangaroo pie“ což je něco jako koláč plněný klokaním masem, podávaný s tradičním Australským pivem a tykvovými pirožkami.
A když už jsem začala s prací, tak přidám ještě pár stories. Na to, že Česká republika je taková malinká zemička, je o ní všude vědět. Tak například moje kolegyně v práci, původem z Nepálu, četla knížku od Kundery. Další kolegyně, původem z Číny, shlédla film „Musíme si pomáhat“ a to v původním znění, samozřejmě s anglickými titulky :o) a pak jsem také zjistila, že tam zákazníkům hrajeme českou Rusalku a to také v češtině. Skoro jsem nevěřila vlastním uším. A to není všechno. Také zákazníci mají Čechy rádi a hodně jich tam už bylo a říkají, jak jsou Čechy krásné a zbytek se tam chce alespoň jednou v životě podívat, protože slyšeli, že je to tam krásné. A jednou dokonce na mě jeden australský zákazník spustil česky, což byl pro mě docela šok. On totiž dva roky žil a pracoval v Praze, tak si toho ještě dost pamatoval a rozuměl mi také dobře. Na druhou stranu, kolikrát si zákazníci myslí, že jsem z Francie, Belgie nebo Německa a spustí na mě francouzsky nebo německy, to je potom sranda. Koukám na ně jak z jara, než rozpoznám, jakouže to řeč na mě zkoušejí :o)
Ještě se musím pochlubit, že jsem spolubydlícím pekla český štrúdl a jak jim chutnal. Nebyl to tedy tak úplně echt český štrúdl, ale chutnal hodně podobně. Vlastně když o tom tak přemýšlím, tak to byl docela international štrúdlík – jablka z Fiji, oříšky z Iránu, hrozinky ze Španělska a australská celozrnná mouka. Bylo to docela napínavé, zvláště vyválet to těsto bez válečku, ale chutnalo to celkem fajn. Pozvala jsem pak také české kamarády, aby vyzkoušeli mé kuchařské umění a říkali, že to bylo jako od maminky, tak to snad prošlo :o)
Také jsem absolvovala další lekci v surfingu a vážně uvažuji o tom, že se na celé to „úžasné“ surfování vykašlu. To by jste nevěřili, jak je to namáhavé a kolikrát jde i o život (a vlastně i životy těch lidí okolo :o) Tentokrát jsme si vybrali den, kdy byly vlny celkem v normě, tak jsme pronajali prkna a hurá na to. Jednou se mi dokonce podařilo chytit vlnu tak dobře, že jsme dobrých 20 metrů frčela po vlně, než se mi potopila špička prkna a já zajela pod vodu. Ale pak to šlo čím dál hůř. Celkem vzato, jsem se celou dobu válela na břehu v písku a snažila se postavit na nohy ne na prkně, ale i jen na zemi. Byl to opravdu boj – já, prkno a vlny. Vzala jsem si na pár minut time out na břehu, abych znova nabrala dech, vykašlala všechnu sůl a vymyla zadřený písek a sledovala jsem ty „frajírky“ na prknech. Jak to, že to vypadá tak strašně jednoduše, prostě hopsneš na prkno a jedeeeeš. Tak jsem sebrala zbytky sil a šla jim to předvést. No zkrátím to. Chvíli se mi dařilo držet prkno i sebe na nohou a odolávat vlnám, ale pak se přihnala jedna super vlna (asi chápete, že když se ta vlna valila proti mně, že mi bylo jasné, že tohle prostě ustát nemůžu a tak jsem čekala, co se mnou bude :o) Vlna si to do mě naprala, jako když mi nafackuje, vyrvala mi prkno z rukou a řápla mě s ním po hlavě a pak mě to vyvrhlo na břeh, uff. To byla poslední kapka, zahodila jsem prkno a … a pak jsem si všimla, že je na pláži upozornění, že by se tam nemělo plavat, kvůli nebezpečným vlnám. Nicméně jak moře tak pláž byla plná lidí a všude hlídkovali plavčíci, takže to bylo ok. Ale už mám několik vhodných adeptů na „instruktora“ přímo z řad rodilých aussies, tak to snad příště půjde lépe.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Jitus. Tak jsem se nad timto clankem - specialne o surfovani narame pobavila. Vidim, ze si to tam uzivas.....jen tak dal. Moc se mi libi tve clanky docela poucne...tak doufam, az te prijedu navstivit, ze me tam pekne provedes. Papa mej se pohadkove
uff
(tata, 19. 2. 2008 13:01)Hlavně to sportování nepřeháněj. Na těch kulturních akcich si tě představit dovedu.
Jito nevzdavej to...
(Monca, 23. 2. 2008 12:55)