3 Prvni prochazka po Sydney
Jak jsem již psala, hned první den po příletu jsem přes celkovou únavu organismu neodolala a vydala jsem se odpoledne seznámit se se Sydney. Moje první cesta vedla do agentury, kde měla proběhnout popříletová orientace, ale bohužel byla tento týden zrušena, takže se budu moct orientovat až příští středu. Ale na druhou stranu si stejně nejsem jistá, jestli bych byla schopná se na cokoliv důležitého soustředit, protože mi bylo tak nějak divně. Ten přechod na mě začal dopadat v plné tíze.
Protože se mi motala hlava a měla jsem takové divné pocity v žaludku, usoudila jsem, že asi bude nejlepší se najíst a napít. V tom jsem si ale uvědomila, že jsem vlastně nikde neviděla nějaký normální supermarket a tak jsem se pustila do hledání. Bohužel všechno tu mělo asijský podtext a o normální pekařství nebo nějaký jiný obchůdek s jídlem jsem nemohla narazit. Pak jsem našla v jednom takovém thajském supermarketu oddělení s jakž takž normálním jídlem, ale stejně mi moc jíst nešlo.
Cestou zpátky do hostelu jsem se navíc ještě zamotala v těch uličkách a s dvoulitrovou vody jsem se táhla v tom sluníčku a dusnu kamsi do ztracena. Nakonec jsem se objevila v té ulici, kde mám hostel a tak to dobře dopadlo.
Protože bylo teprve něco po
Jen jeden poznatek mi to znepříjemňoval a to, že se na křižovatkách čeká strašně dlouho na zelenou a když tam ta mrška nakonec přeci jenom skočí, tak se v mžiku přehoupne zpátky na červenou a vlastně nikdo nemá šanci stihnou přejít. To není žádná couračka jako v Evropě, pěkně sebou musíte hodit, jestli nechcete, aby vás někdo převálcoval. Moc by mě zajímalo, jak to řeší takový důchodci, ty podle mě vůbec nemají šanci.
Ale zpátky k mé výpravě po Sydney. Když jsem dorazila do parku, strašně příjemně mě překvapilo, jak je tu všechno upravené a čisté, nikde se nic neválí, všechno je decentně naaranžované, aby tu člověk mohl v pohodě relaxovat. Všude rostou palmy (i ty hodně vysoké, takové ty typické kokosáci), nad hlavou mi létali obrovští netopýři a v korunách stromů si pobrukovali papoušci. Také jsem zahlédla nějaká zvířátka velká asi jako kočka, takový malí medvídci (ale koalové to nebyli), ale když se pak lehce vyšplhali po kmenu do koruny stromů, tak nevím, jestli to nebyly nějaké zmutované veverky.
Když jsem tam tak tím parkem procházela, připadala jsem si, jako někdo v ZOO nebo v nějakém exotickém pavilonu se všemi těmi zvuky, vůněmi a dekoracemi. Protože jsem se vůbec necítila unavená, rozhodla jsem se, že projdu parkem ještě dál a podívám se na Operu a na Harbour Bridge v přístavu.
Cesta mě vedla kolem Parlamentu, kolem Národní knihovny, muzea a dalších „důležitých“ budov a byla to moc příjemná procházka. Potkala jsem spoustu lidí, kteří si po večerech kondičně běhají, nebo jdou z práce a nebo se jen tak procházejí a pořád se všichni na mě tak uvolněně usmívali. To i kdybych byla největší bručoun na světě, tak ta nálada tady, ta by snad zlomila úplně každého.
No a pak to přišlo! Najednou se přede mnou rozprostřel přístav a já jen žasla. Mezitím se už začalo stmívat a všechno to dostávala jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru. Všechno krásně nasvícené, umocněné ještě odrazy na moři, šum vlnek, lehké klábosení lidí na kolonádě, no zkrátka paráda. Na břehu jsem pak seděla asi hodinu a nemohla se vůbec nabažit té atmosféry tam. Každopádně i kdybych už nic jiného v Austrálii neviděla, tak tohle stojí za to. Pokusila jsem se udělat nějaké fotky, ale tu opravdovou náladu musíte prostě zažít, to se popisovat nedá. Nakonec jsem se přeci jen utrhla a vydala se zpátky do hostelu. Přeci jenom toho bylo za celý den hodně a mě čekalo další den spoustu vyřizování.
Komentáře
Přehled komentářů
Já vím že to víš ale docela Ti závidím... Z tvého popisu procházky jsem si jistá že se tam musím jednou vydat a ty budeš můj průvodce... Měj se tam moc pekně a dávej na sebe pozor... Co australani????
Pozdrav z Veletova
(Táta, 27. 11. 2007 12:03)
Jitu, co se dá dodat??? To je OK.
Přát ti "měj se" je zbytečné, to se máš,
Tak snad jenom dej na sebe pozor!!!
cau jitka
(susie, 25. 11. 2007 22:07)krasne o tom pises, som rada, ze si dosla v pohode, drzim ti palce a uzivaj si australskeho slniecka ;)
Zdravíme z Kutné Hory
(Petra, 25. 11. 2007 18:42)Ahojky, tak to Ti opravdu máme co závidět. Je to paráda, užívej si toho plnými doušky, tady má zítra sněžit. A prosím Tě až se Ti někdy podaří dohnat tu zmutovanou veverku, pošli její foto, Míša bude mít radost. Ať se daří a těšíme se na další článečky a fotečky. A nezapomeň poslat foto i nějakého toho ,,kusana".P a J a M
pozdrav
(L a T, 25. 11. 2007 13:57)Ahoj Jíťo,zdravíme tě z Poděbrad,tady dneska sněžilo,tak ti závidíme to počasí:)Jinak jsme si prohlíželi fotky a musí tam být opravdu krásně.Tak si to hezky užij a zatím pá Lucka a Tomáš
Zdravi te Colchester
(Petka, 25. 11. 2007 12:45)Nejdriv gratulace k stastnemu doletu na australskou pevninu :-) a dalsi gratulace k prvnimu dojme neb znas to ten byva nejdulezitejsi :-) Tesim se na dalsi novinky papa
Ty se máš
(Zlata Slavíková, 24. 11. 2007 12:52)Ahoj Jitu, paráda. Moc Ti to přeju, hlavně na sebe dávej pozor v té dálce. Zase se ozvu. Teta
Měla jsi me vzít sebou....
(Věruš, 27. 11. 2007 16:03)