Leonardo deníček 2008
Milý Leonardo deníčku,
Začíná dlouho očekávaný mezinárodní projekt Leonardo. Úvodem bych měl asi představit projekt. Jedná se o jednoduché nakreslení součásti a všeho kolem, včetně prezentace a webovek. Snad takhle jsme si to představovali. Když přišla před čtrnácti dni paní profesorka Kaiferová, že bychom se mohli účastnit této akce, tak spíš nikdo nevěřil, že by to pro nás mohlo být zajímavé. Už jen proto, že na rozhodnutí, jestli vůbec chceme, byla pouhá hodina. S veškerou lítostí, že na týden oželíme normální výuku a neuvidíme naše milé profesory, jsme přijali.
1.den, pondělí, začátek.
V pondělí, dne 24 listopadu, to vše začalo. Nakonec ze 3.D byly čtyři skupiny: A6, D6, F6, H6. O kvalitách těžko hovořit. Na první den to všechno docela šlo. Úkolem bylo vytvořit prezentaci. Když jsme začínali někdy po osmé, tak dokončení se táhlo dlouho přes 4 hodiny. Ale zase máme v prezentaci každý kout školy, včetně dílen v přestavbě a toho nepořádku v nich. Dohodnout se na čemkoliv je někdy až nadlidsky těžké. Kdyby to bylo lehčí, nebyla by to asi taková sranda.
Navázali jsme komunikaci se slovenskou skupinou. Nebyli na tom o nic lépe s prací na prezentaci. Nejhezčí byla snad hláška z Itálie. What is your icq?... odpověď následovala: What is icq?...
2. den, úterý
Druhý den, úterý. Všichni jsme se vzorně dostavili hned na osmou ráno. Nepočítám nic z minulého dne, kdy víc jak polovina týmu A6 byla na první prodloužené a spala tak kolem 3-5 hodin. Jeden člen dostal něcojakochřipku a ráno hned prosil o teplou vodu na čaj. Díky zázemí paní profesorky Kaiferové zřejmě nezemře. Problém je jinde, dokonce v zahraničí. Itálie se trochu opozdila, a to o den, s odesláním své prezentace, kterou jsme my pracně vytvářeli celé pondělí, uff.
Přišly další úkoly. Komunikace mezi námi sílila. Se Slovákama jsme se shodli, že Italové jsou prostě zvláštní. Přišlo to nejtěžší, kreslení součásti. Při dohodě na téma velikosti jsme se mezistátně dohodli, že Slováci navrhnou většinu. Šlo jim to nejlíp a my si přeci necháme rádi poradit. Největší úpadek byl však zase za hranicemi. Dánové nebyli celý den online na skypu, nedávali o sobě znát a dohodnout se s nimi na rozměrech prostě nešlo. Italové zase mluvili jen italsky a malinkato italskoanglicky.
Naše zázemí pracovalo výborně. Měli jsme všichni připravené stránky, nafocené každé detaily, hotové prezentace a psaný deníček. Jenže to hlavní, kreslení šlo hůř. Slováci pracovali spíš na tom hlavním. Bylo jich míň než nás, šlo jim výborně kreslení, ale ty prezentaci byli prostě hrozný. Nic ostatního nám zatím neukázali. Itálie byla jedna velká hrůza, oni nevytvořili prezentaci, oni vytvořili mail s obrázky, šikulové. Prezentaci nakonec udělali, modře a tak moc, že na modrou padla polovina modré náplně cartridge při tisku. Dánové měli prezentaci podprůměrnou, stejně jsme o nich celý den neslyšeli.
Končili jsme v tři hodiny kvůli dni otevřených dveří. Doufám, že jsme tu jednu hodinu, co za námi chodili rodiče zvědavý na školu, nedělali velkou ostudu. Vrchní webdesigner dokonce omezil záchvaty vzteku, jednoduše přestal pro jistotu pracovat. My omezili mezinárodní komunikaci a jen odposlouchávali ostatní. Co asi přijde další den.
3.den, středa
Většina týmu se dostavila zase na osmou, jak jsme ale pilní. Navštívila nás paní profesorka Stuchlíková a pomohla velmi mile s angličtinou v našem deníčku, jen si myslím, že nám to opravila tak hezky a tak správně, až to Italové určitě nepřečtou a nepochopí. Po chvíli se všichni dali do usilovné a vyčerpávající práce.
Slováci vše překreslili. K dalšímu pokračování děje musím naznačit rozložení našeho dokonalého týmu. Dva lidi přes webovky a programování, dva přes autocad a dva překladači plus další pomocné síly. Nejzvláštnější je, že z dvojce na autocad si na kreslení pořádně nesáhl ani jeden. První psal webovky a deník s dalšími pomocnými pracemi a ten druhý radil, pomáhal. Z dvojce na programování a práce kolem kódu, se pořádně zapojil jen jeden, přepsal původní stránku a dal do ní spousty modré, jenže kombinace šedé a modré prostě není tak sexy jako šedá a bílá. Druhý pilně kreslil v CADu. To říkal, že to neumí, že měli microstation, všichni lžou. Určitě si tajně kreslí pod peřinou každý večer.
Taky jsme se konečně dozvěděli, jak je to s Dánama. Všichni onemocněli a poslední člen týmu, s kterým máme spolupracovat, nám napsal, co se stalo. Aspoň zhruba víme, jak se řekne blinkat dánsky. Nevadí, akorát od nich potřebujeme odsouhlasit výkres a taky aby nám poslali ten jejich, tak si ho asi odsouhlasíme sami. Navíc, Slováci to za ně do vteřiny nakreslí, ještě že nám pořád tak pomáhali, ti naši slovenští bratři. Dokonce tu proběhla hláška, ať nám napíšou adresy, pošleme borovičky. Italové s námi navázali videokonferenci, naší jazykové části se podařilo přetlumočit, že to nemá být šest na výšku, ale šest v průměru díry pro šroub. Jediný problém se Slovenskou částí nastal, když šli domů kus po dvanácté.
Italové vynikají i v jiných dovednostech, posílali nám překrásné smailíky. Pizzu, tančícího muže a tak dál. Nakonec jsme tu zůstali sami. V hodnocení dnešního dne od paní profesorky Kaiferové jsme si vůbec nevedli špatně. Máme deník, skoro dokončený nákres a do webovek jen přidáme pár nových informací. Nakonec nám chybí do konce dva dny a my ještě musíme sepsat schéma a závěrečnou zprávu.
4.den,čtvrtek
Na dnes má zase přijít paní profesorka Stuchlíková, dobrá pomoc s překladem. Nebudeme navždy ztraceni v džungli anglické gramatiky. Zbývá jen kreslit a kreslit. Všem to šlo výborně od ruky. Stránky se dočkali svého předělání. Byla přidána fotogalerie, problém je pouze v načítání ohromného počtu obrázků. Také se přidalo místo pro deníček, snad se bude líbit.
Dokonce se strhla menší hádka mezi Itálií a Slovenskem, nemohli se shodnout na rozměrech. Nám se zase všechno zmenšovalo a zvětšovalo. Nakonec se to nějak složilo, ale byl to boj. Jde to špatně, učili jsme se starší verzi autocadu než nám nainstalovali do učebny pro Leonardo. Po těch třech a kusu dne konečně asi chápu, o co tady jde. Naprostý mezinárodní chaos o jedné kostce a nekonečné spoustě prezentací v jakékoliv formě, ať je to tuna obrázků, fotek, a nebo už jen maily. Za mými slovy stojí stěna zde, v učebně, plná všelijakých papírů. Tiskárna se zapotila.
Blížila se deadline, konečné odevzdání práce. Dánskou část jsme museli společně dodělat sami. Bohužel se Dánský tým rozpadl, přišel nám o tom mail, aspoň jsme vynechali zbytečné dohady o rozměrech. Slováci nám k tisku poslali zase naprosto nevyplněnou hlavičku
Nevím čím to je, ale zase tu naše skupina zůstala jako poslední. Úspěch byl, že nám Italové přestali říkat Leo, asi to už taky pochopili. Dnes toho moc nenapíšu, obklopil mne zbytek týmu a radil mi, rušili mi mojí psací auru. Zítra přijde pan profesor Palek a doděláme s ním celou zprávu, kluci už tam byli, je to komplikovaný, víc než malování. Přidáváme krátkou zprávu o webmasterovi, nejlíp se mu pracovalo v pondělí, udělal dva odkazy a šel domů. Kdo by si z toho neskočil.
5. den, pátek
Konečně poslední den. Naše stěna je úplně zaplněná a chybí jen závěrečná zpráva, je to doopravdová sláva koukat se na popsanou a polepenou stěnu, s vědomím, že nebudeme trestáni novým vymalováním. Dnes, přesně na osmou, dorazil pan profesor Palek a pořádně nám vysvětlil jak co napsat do hlavičky a tak dál. Kde nos a pata, každý určitě ví, o čem je řeč, že ano. Bude zapotřebí jen dodělat nějaké drobnosti, upravit stránky a fotky, no a vymyslet závěrečnou zprávu. Snad ji budu moc napsat ve stejném duchu jako tento deník.
V tento den se nám snad podaří odejít jako první, byla by to dobrá náhrada za ty pozdní odchody všechny ostatní dny, milá odměna za naší nekonečnou obětavost. Snad někdo ocení naší práci, pro nás to je zkušenost k nezaplacení. Až mi někdo někdy v práci řekne, abych zavolal do Itálie a dohodl se na nákupu nebo prodeji za miliony, budu potřebovat Italského překladatele, Angličtina prostě není tak globální, jak se říká.
Někteří z nás se tu mnohému přiučili. CADaři objevovali novou verzi CADu. Překladatelé se přiučili novým výrazům a někteří ještě dalším, naprosto nevídaným věcem. Úplný výčet zkusím dát do závěrečné zprávy. Snad nás holding pochválí a my budeme moc klidně spát. Slovákům ještě na poslední den spadl autocad, takže mají další problém, snad se to nějak dořeší.
Doufám, že jsme nikomu nevzali iluze o dalších ročnících Leonarda. Je to spíše strojařský projekt, ale nic, co by průměrný IT technik nezvládl. V nejhorším se dá vždy otevřít malování ? Tak a to je snad konec… (Kdo chce číst dál, na další straně přidávám poděkování sponzorům.)
Poděkování
• Děkujeme naší škole za umožnění účastnit se této mezinárodní události.• Děkujeme paní profesorce Kaiferové za milé jednání, velmi výborné zázemí a ochotnou pomoc se vším, s čím jsme potřebovali a nebylo to proti pravidlům. (Paní profesorka za nás nemohla přeci udělat všechno.)
• Děkujeme našemu webmasterovi, Davidovi Musilovi, že nezešílel.
• Děkujeme všem chorobám tento týden, které se nám podařilo přechodit.
• Zvláštní poděkování patří hlavně Slovákům, jež pomáhali se všemi kresbami někdy až nad rámec jejich povinností.
• Děkujeme panu profesorovi Palkovi za odborný výklad ke kresbám.
• Děkujeme paní profesorce Stuchlíkové za pomoc s anglickými překlady. Bez ní by tento deník neměl smysl.
• Děkujeme všem, kteří jakkoliv přispěli k našemu projektu.
• Největší dík samosebou patří panu ŘIDITELI za vše, co pro nás dělá (Tenhle deník napsal hlavně Martin Beránek)…