Dítě
Za stromem se něco krčí.Ano,je to tam.Sedí to a kouká po kraji.Vrčí!Opírá se o větev a zhlíží dolů,dolů na vesnici.,,Chrrr…aa…´´Odhodí větev a zmizí v lese nad skalou.
Dole je veselí.Celá vesnice slaví svatbu.Mladé dívky tančí s chlapci za zvuku houslí.Staré dámy sedí na kraji té slávy a drbou o mladých.Muži popíjí,baví se o tom,co nového vymysleli.Noc je dlouhá,všichni si ji užívají.Novomanželé sedí s dítětem v náručí na okraji té slávy,radují se jako ostatní,spolu,napořád.
V tom se všichni utiší,muzika ztichne…Davem jde šepot:,,Mudrc,mudrc,…´´Všichni ví co to znamená,nadešel čas na vyprávění,které bylo každý večer,bez přestávky,každou noc už po staletí.Davem se udělala ulička,po které šel starý člověk o holi.Všichni byli zticha.Belhá se dál a usedne na čestné místo,na konci malého náměstí.Rozhlédne se po lidech,co ho chtějí poslouchat,je jich moc.40 nebo 50,všechny je zná,ale nikdy nepočítal.
,,Poslyšte můj dnešní příběh.Stal se před dávnými lety.Musím ho říci.´´Hlava mu klesne a začne pochrupovat,je to starý člověk.Muž po jeho pravici do něj šťouchne,stařík vyjekne a probudí se,pokračuje ve vyprávění.,,Bylo to už pradávno.Jednoho večera,byl to krásný večer,přišli.´´Zase položil hlavu a zase ho muž po pravici šťouchnul.Stařík se na něj obořil:,,Přestaň jo,já jen přemýšlím,nespím.´´Muž se začal omlouvat: ,,Pardon…pardon…´´ Stařík pokračoval ve vypravování:,,Byli velcí,oškliví,chlupatí,s velkými drápy a dlouhými zuby.´´Všichni kolem se děsili a mysleli na to,co stařík říká.,,Jejich velké oči,vlčí uši a ty drápy,ty drápy.Vběhli do vesnice,moc lidí zabili a moc jich odvedli.Nikdo neví proč,ale říká se,že to dělají každý nový věk,každé jejich období.´´
Davem se linul šepot:,,Proč nám to vypráví?…´´Stařík zatím zase sjel hlavou dolů aby si odpočinul.Chvíli to šlo,ale pak začali ostatní tak nahlas přemýšlet,že se probudil.,,My se nenecháme.´´Zakřičel někdo z davu.Stařík zvýšil hlas:,,Kdo říká,že přijdou,hlupáku.Sedni si a mlč!´´Dav se ztišil.,,Však nikdo,nikdo nedokázal vzdorovat té síle,bylo jich moc.Ti co přežili,začali znovu stavět na troskách vesnici,ve které žijeme do dnes.Musel jsem vám to říct,další věk brzy nastane a oni mohou přijít.´´
Za stromy se hýbou stíny,osvětlují je světla vesnice.Chrčení a čuchání.Moc psů,podivná zvěř.
Stařík dojde k novomanželům, pomaže dítěti,to se na něj začne zubit a smát…Všichni kolem pořád mlčí.,,Co je?Musel jsem to říci jako mí předci přede mnou.Prostě se to může stát..´´Mudrc si sedl na čestné místo vedle novomanželů a zábava zase pokračovala.Staříkovi objednali pohár piva a ten po dlouhé chvíli zase usnul.Jediný,kdo pořád myslel na věštbu či pověst byl právě ten muž po pravici staříka,který ho tak budil.Byl to jeho pobočník,jmenoval se Nemo.Právě to,že nikdo nevěděl,jak se u nich objevil,ho dělalo jiným.Jednoho dne byl prostě před dveřmi staříka za silné noční bouře, tak plakal v plenách před dávnými věky,stárnul velice pomalu.Jako dítě ho přijali a dnes v muže vychovali.
Oslavy pomalu utichly.Starý muž se opil a Nemo ho musel odvést domů.,,Nech mne být,chci si to užít.Já chci ještě.´´Nemo s nim měl docela práci ho dát na rameno a aspoň o kus poodnést.,,Dej mi ještě pivo,jinak tě vydědím.´´Tyhle narážky znal,stařík je jen hodně opilý.Všichni vesničané byli už dávno zavření ve svých domečkách a on se tu musí táhnout se starcem.Když už byli skoro u něj,za vesnicí,u starého mlýna,najednou ten opilý povídá:,,Tu pověst jsem řekl,protože oni přicházejí a kdybych řekl,že už tu jsou,zabili by mne spíš tvý přátelé než ti chlupatí.Mysleli by si,že si vymýšlím´´Nemo si myslel,že jen stařík mluví z opilství,nedával tomu význam.Když už byli skoro u dveří,slyšel divné sípání za keřem kousek od nich.Otevřel mlýn a položil starce do postele.,,Dobrou noc,tati…´´Z staříkových úst vyšlo jen:,,Žblee,blmm…´´Nemo odešel a zamkl za sebou,muž v posteli se podíval na ty zamčené dveře a s klidným hlasem řekl:,,Děkuju,můj synu…´´A usnul…
Nemo šel prozkoumat ten keř,nic v něm nebylo,když byl zády od dveří,něco za ním proběhlo,nevěřil tomu a trochu ho to vyděsilo.Začal utíkat dolů k vesnici.Za ním bylo slyšet chrčení.Na náměstí se zastavil,uviděl tři příšery u kašny.Nevšimli si ho,mluvili mezi sebou.,,CHrrr,já půjdu se svými na jich vesnice a vy si vezměte všechny ostatní strany.Teď utíkejte…´´Rozeběhli se na okraje vesnice a na zpět jich běželi desítky,začali vylamovat dveře domů,vynášet lidi a ty,co nechtěli,zabíjeli.Někteří se schovávali.Nemo se krčil za rohem domu a modlil se,aby se mu nic nestalo,nedokázal dělat nic,nikomu pomoct.V tu uslyšel silný řev,který všechny ostatní převyšoval:,,Neeee,moje dítě ne…´´Viděl jak nevěstě odnáší jejího prcka a nechtěl tomu věřit.,,Proč to dělají?Proč?´´Muž nevěsty se za ním rozeběhl a příšera, jako vlk, ho srazila k zemi,přiběhli další dvě a začali ho kousat a rvát mu kusy masa,moc z něj nezbylo.
V tu zaznělo asi od hlavní obludy.,,Jdeme domů,odveďte zajatce.´´Začal se smát.V poutech vedli živé a mrtvé na ramennou,k tomu malé plačící dítě v náručí.Vše proběhlo hrozně rychle.Z domu vyšla ještě jedna obluda.Když uviděl,že jeho přátelé jsou pryč vyděsilo ho to.Vesničané,co zbyli se u něj rozestavili kolem do kola.Z jejich prostředku vyběhl Nemo.,,Arch….´´A udeřil příšeru mezi oči,ta se ohnala,ale netrefila ho.,,Dost,…´´Zakřičel někdo z lidí.Zpoza zástupu vyšel stařík,nech ho žít.Budeme ho potřebovat.Nemo se na něj podíval,uchopil pevnou tyč a udeřil jí příšeru,ta spadla k zemi a začala spát.
Zatím ji hodili do šatlavy.Nevěděli co budou dělat,stařík všechny svolal na poradu.Zbylo jen pár starých,osm mladých,co se stihli schovat,stařík a Nemo.,,Jsme tu ti,co zbyli.Určitě je spousta dalších,je potřeba je vysvobodit.´´Řekl stařík a podíval se na svého svěřence.,,Já půjdu…´´Vykročila z davu matka dítěte.Všichni se na ní se zaujetím podívali.Z rukou ji kapala cizí krev a tvář měla rozmazanou po objímání mrtvého těla svého muže.,,Pojďte,potřebujete si odpočinout…´´Odvedl ji někdo z davu domů.Za chvíli se vrátil.,,Usnula…Musíme ji vrátit aspoň to dítě.´´Všichni se utišili,tím tichem zaznělo šeptem:,,Já půjdu,najdu dítě a vysvobodím je,ty,co přežili přivedu…´´Od starcova boku vykročil Nemo:,,Půjdu,já pro ně půjdu...´´Stařec se usmál,tohle chtěl slyšet.Všichni ho začali plácat po ramennou.Zatím Nemo určil nejstaršího mladíka,aby svolal další z ostatních vesnic na pomoc při opravě domů.Stařec nečekal,musel ho připravit.
,,Pojď se mnou…´´Uchopil ho a vedl do mlýna.Otevřel dveře a přivedl ke staré truhle.,,Otevři ji…´´Tak udělal,pod víkem nebylo dno truhly,ale schody,vedly někam hluboko do sklepa,o které dřív nevěděl.,,Jdi dál…´´Šli oba dolů po schodech,cestou rozsvěcely svíčky a louče,byla to velká místnost,na stěnách knihovna, zbraně a oblečení.Stařík běhal od rohu k rohu,chystal věci.,,Tu máš svěcenou vodu,plášť,malý stříbrný křížek na krk,něco na čem spát.´´Chvilku se odmlčel:,,Aaa,něco,čím je zabít…Hm,meč,tady ten je pěkný.´´Vytáhl jeden a půl ruční meč v pochvě.,,Dej si ho na záda,pod plášť.´´Pak přinesl silné láno.,,Na tom povedeš zajatce.´´V tu před ním stál mladík s pláštěm přes celé tělo,mečem na zádech,na zádech za pasem deku,na krku křížek,dvě láhve s vodou a svěcenou.Pevnými vysokými botami až ke kolenům,co Nemo v životě neviděl a s nátepníky s okováním až k loktům.Takové pěkně věci jen pro Nemá.,,Odpočiň si,až bude čas,vzbudím tě a vyrazíš.´´Řekl mu stařík.Nemo ulehl ve sklepě na podlaze a tvrdě spal.
Začalo svítat.Zbylí lidé z vesnice se pustili do díla.Opravovali,znovu stavěli zničené.Nemysleli na ztráty a příbuzné,jen by je to více děsilo.Po dlouhé práci přišel stařík,povolal dva silné muže a šli se podívat na zajatce.Ve stínu se krčila ale postava muže s bederní rouškou přes kus těla.Oba muži doprovázející staříka byli překvapeni,ale on věděl, co je ten divný člověk zač.,,Vlkodlak…!´´Jak to řekl,z rohu vyšla ta postava.Měla velké svaly,jen ty chlupy a tesáky chyběly.,,Neříkej nám tak,ani nevíš,co všechno jsme byli…´´To ale staříka nezajímalo.,,Půjdeš s mým synem a přivedeš ho ke svému doupěti.´´Tak odešli.
Nemo se zatím probudil.Vyšel ven a uvítal nový den.Šel dolů do vesnice.Vše už bylo připraveno.Nikdo moc dlouho nemluvil a nepřikazoval.Nemo dostal do ruku zajatce, přivázal ho pevně na provaz.,,Veď mne…´´Nestvůra doopravdy šla.Nemo přemýšlel:,,Určitě mne povede špatnou cestou,v noci se změní a uteče mi,nejsem hlupák.´´V lese ho zastavil, pevné láno ho drželo silně,vzal křížek a přiložil mu ho na čelo.Začalo to syčet ,nestvůra řvát.,,Jestli mne nepovedeš správně a v doupěti nebudem do večera,pak tě takto upálím.´´Pochopil,už oba utíkají jak jen to nejrychleji jde.Běží lesem chroštím a keři,v tom se Nemo škrábne o růžoví keř,to nevadí.Utíkají,běží co jen nejvíc můžou.Začíná se stmívat když se zastaví.
,,Tady to je,..´´Ukáže do jeskyně,před kterou oba doběhli.Na stranách jsou dvě sochy psů,jedna s ulámanýma zubama a druhá bez přední nohy.Nemo si povzdechne:,,Nemůžu uvěřit,že je to tak blízko,že jsme si toho za ty léta nikdo nevšimli.´´Nestvůra se usmála.,,Kdo vám káže,kam máte chodit lovit?Kdo přikazuje vše,co máte dělat?On o tom ví,jen vás po léta držel stranou všemu tomu,co sám kdysi zažil.´´Byla chvíle ticha.,,Snad nevěříš tomu,že by jsme se do toho mlýna nějak nedostali.Tak slabý,abychom rozlomili zámek zase nejsme…´´Nemo se zhrozil a nechtěl tomu věřit,udeřil příšeru do hlavy,ta se sehnula.Začal vycházet měsíc.Když se zase narovnala,vyrostli ji zuby,srst,vše,jako zvířeti.Uhodil nazpět Nema a ten upadl do strany.Nestvůra se snažila utéct,ale pevný provaz kolem její hlavy omotaný kolem Nemovi ruky ji to nedovolil.Zatím se dal trochu Nemo dohromady,vytáhl meč a usekl hlavu kvílícímu vlkodlakovi.Když uslyšel,že se ve vnitř jeskyně něco děje,rychle vzal mrtvé tělo,které se zatím změnilo na lidské a odnesl jej na skálu,nad vstupem do jeskyně.
Zatím ze vnitř vyšly tři příšery.Ucítili tu krev.Nevěděli odkud to vychází.,,Musíme ho najít.´´Řekla jedna z nich.,,Hm…´´ Řekla druhá a odběhla do jeskyně.Po chvíli se začal ozývat dupot,země se začala třást.Z temna vybíhali další, další vlkodlaci oděni jen v bederních rouškách,utíkali do tmy.Za nimi vyšel starý vlkodlak ,radil se s jedním,který je asi vedl.,,Hlídej tu…´´řekl mu ten silný a starý odpověděl:,,Ano pane,ale nevidím na krok.´´Byl starý,oči mu už nesloužili.,,Tvůj sluch a čich budou tvé oči.´´S těmito slovy zmizel v temnotě.Po chvíli zašel starý vlkodlak dovnitř ,už nebylo nic slyšet.
Nemo pomalu sešplhal dolů.Podíval se do hlubin,nic nebylo vidět.Vešel dovnitř a uviděl toho starého vypelichaného vlka jak spí.Obešel ho…Potichu kráčel dál za světlem.Když v tu o něco zavadila jeho noha,rozsvítil svíčku, rozhlédl se,uviděl velké rozcestí,jedna chodba vedla dál a čtyři další ze všech stran byly naplněny těly.Vyděsilo ho to,začal couvat,v tu zavadil o něčí hlavu,ta se na něj otočila.Byla to další mrtvola,nespočet,snad stovky nebo tisíce.Zavadil o nohu a ta upadla na zem.Chodbou se ozvalo:,,Co to je?Kdo je tam?´´Začal se za ním řítit ten starý.Nemo nevěděl co má dělat.Nakonec byl tak vyděšený,že vylezl na tu hromadu a zhasil svíci.Cítil před sebou čuchání a hmatání po tělech,ani se nehnul.Čich starého vlkodlaka ulpěl na něm,po chvíli i hmat.V tu se chodbou začal ozývat pláč.,,Chrrr-grr…´´Řekl ten starý, utíkal za tím zvukem.Nemo si oddychl,slezl a šel pomalu za ním.´´
Cestou se dostal až k celám,byly tam ti živí.Pláč dítěte na druhé straně chodby sílil.Vytáhl meč a usekal všechny ty silné zámky,tam,kde to nešlo,urazil i nějakou část mříží.Všichni se začali dostávat ven.Zase se ozvalo:,,Co to je?Kdo tam je?´´Dítě křičelo pořád víc a víc.Chodbou se k nim zase blížil ten slepý,vše ucítil.Nemo jen řekl:,,Na něj.´´Zbídačení lidé ze starého vlka začali rvát kusy masa a kůže:,,Aaaaaa…´´Křičel po chodbě,ale nic mu to platné nebylo.,,A teď utíkejte pryč,domů…´´Tak se všichni vytratili.Nemo šel dál prázdnými chodbami za tím pláčem.
V tu uviděl něco,co nečekal.Malého prcka jak leží obalený v látkách na studeném kameni,uchopil ho,ten se utišil,přestal plakat a už chtěl jít pryč.Stropem ve stěně prosvitl měsíc,to bylo to světlo,co viděl..,,Myslíš,že tě necháme odejít.´´Jak se rychle otočil,tak narazil do hrudi silného vlkodlaka.Stál tam i se svými druhy,bylo jich nejmíň sto.Celá jeskyně se jimi naplnila.Ten silný o uhodil do čelisti a on odlétl někam dozadu do louže,byla to asi močůvka,začal se v ní dusit až nakonec vyjel hlavou nahoru.Jak vstal,tak po něm hodili mrtvé tělo toho,který ho sem přivedl.,,Ty už odsud nevyjdeš,jako on.´´Nemo se s tim nechtěl smířit.Uchopil lahvičku svěcené vody ,hodil ji po hlavním vlkodlakovi.Roztříštila se o něj.Za řevu vytáhl Nemo meč a sundal si křížek z krku.Tři se na něj vrhli,jednoho popálil,druhého odrazil mečem a třetí se stáhl.Začali ustupovat.Mladík uchopil dítě a utíkal s ním ke vchodu.
Začal cítit že se s ním něco děje.Myslel trochu jinak a začala ho bolet hlava.Utíkal krajem,který neznal.Po chvíli byl tak ztracený,že nevěděl kde mu hlava stojí.Jen slyšel:,,Rozptylte se,najděte ho…!´´Přidal v běhu,ale v tu se zastavil,málem spadl do propasti budované po miliony let řekou dole.Schoval se do roští u propasti a čekal,v tu se za ním ozvalo čichání:,,Já vím že jsi tu,vím to…Cítím vás oba,člověka.Počkat,ale ty jsi taky člověk.Hm,už ne,lokl sis tý moči,co?´´Nějaký vlkodlak,který ho vystopoval se začal smát a v tu hlasitě vít.Nema to vyděsilo,dítě taky,rozplakalo se.Ta obluda se rozběhla na ně.Nemo vytáhl plášť a chtěl ji do něj chytit,ale vlkodlak jej strhnul a nedopatřením se do něj zabalil.Strhl mu ještě deku,co byla připevněna za zády,myslel si,že bere dítě,s tou se vrhl nedopatřením do propasti.,,Plááác…´´Zaznělo.Nemo se podíval dolů,dítě se zatím utišilo,držel jej v náručí,jak jen to nejpevněji šlo.Vypadalo to,jakoby dole byl on ,s dítětem jako dekou v podpaží,jakoby upadl dolů sám.Nečekal,běžel dál,přitěžovalo se mu.Musel být doma dřív,než se stal jako ten na dně propasti vlkem.
Zatím se na místo podle toho zavití dostali ostatní vlci.Dívali se dolů.Jeden z nich začal plakat.Nikdo neřekl ani slovo.Bylo už moc mrtvých vlků jen kvůli pár kusům masa.Dítě si najdou nové.Začali se pomalu rozcházet,pryč,do všech stran.
Nemo už byl skoro u vesnice,viděl jak se tam vítají ti,co přežili a viděl,jak oslavují mladíka,který přivedl další muže na práci.Byla to radostná noc.Na náměstí dorazil pomalu s půlnocí.Všichni se na něj už divně dívali.Měl dlouhý vous,vyrostly mu drápy a zuby.Položil dítě na stůl.Dav s loučemi se na něj vrhnul,začali ho vyhánět,nechápal to.,,Zmiz vlku,nechceme tě,uteč…´´Ani stařec je nedržel.Nemo se změnil na vlka,s tím nezmohl nic.Nepromluvil s nikým.Jediné co bylo mezi nimi poslední řečeno bylo něco jako nesrozumitelný řev.
Nechtěl tomu věřit,že ho vyhánějí.Utekl do lesů a už ho nikdy nikdo neviděl.Druhý den šla celá vesnice podle těch,co se vrátili.Přišli před zničenou jeskyni.Stařec poručil.,,Naložte těla na vozy,jeďte s nimi k moři,tam je spalte a rozptylte do vody,aby nikdo z nich nemohl ožít jako vlkodlak.´´Myslel si,že tím se zbaví toho všeho trápení navždy.Vozy se za chvíli naplnili mrtvolami a uháněli pryč,za obzor.Když jeli lesem,v tu se před ně povalil strom,všechny začaly bourat,jeden do druhého.Koně se bořili a mrtvoly padaly k zemi z vozů.Ti živí se hrozili tou zkázou.V tu se ozvalo vití.Zpoza kmenů šli muži s bederními rouškami.Živí vesničané na ně bez hnutí koukali.Muže jen lehce zabili,lámala vaz,nebo sáhla doprostřed těla a vytáhli srdce.Začali odnášet mrtvé zpět do lesů.Vozy se nazpět do vesnice nikdy nevrátili…