Láska Rytíře
U stolce páni hradu sedí a o panství svém,templářském přemýšlí.,,Mladí vpřed,v tom naše síla.Mladý rytíř půjde a stane se mnichem.Tak jak káže tradice rodu našeho,tak já kážu tobě.´´Řekne nejstarší s pánů.Mladý rytíř spí a u jeho slov usíná,na jiné věci myslí,o lásce rozjímá.Pak tedy do stolu rána se ozve až korbely ze stolu spadnou.Mladý rytíř se probudí a promluví:,,Vždyť víš,že já srdce své už zaprodal.´´Starý se oboří:,,Na tobě nezáleží,my jsme víc a ne jen ty.Ve slavný den ty odejdeš do kláštera.´´Mladík vstane od stolu a odejde.
Jde chodbou hradu.Je starý a zažil už leccos.Jeho stěny byli prolity krví,nenávistí a zlobou.Najednou mezi ně přijde on a vidí je plný něhy a lásky své milé.Z každého kamene je jedna velká láska,co mu dává sílu jít dál a přemýšlet,jak se k ní dostat.Přemýšlí a vidí jak k němu přichází.Je to jen jeho představa,ale i ta je překrásná.Zavře se ve své komnatě….
,,Copak já ti můžu slíbit svou víru?Copak já ti můžu dát své srdce?Když miluji svou lásku pro kterou já bych žil.Ty nejsi tady na zemi a nevidíš mé trápení.Jendou jsi řekl,že neseš všechny naše hříchy na svých bedrech,ale to já po tobě nechci.Já sám ti dávám rozhřešení bože.Já a nikdo jiný ti říkám a kážu,že poznávám,co jsi nám říkal a to je láska.To pravé a jediné proroctví boha.Dovol mi tedy od tebe odejít a s ní být.Odpust mi,jak já tobě…´´
Celou komnatou se začne rozlévat krásná vůně a na kavalci začne růst malá růže.Když vyroste,sama upadne k zemi.Rytíř ji uchopí,v tu chvíli stojí na místě,kde stál nejraději ve svém životě.Na hradní věži,kde dostal první pusu od své princezny.Pak na stráni u jezera,kde dostal první políbení.Však jedno chybí.To místo,kde si ji vezme.Když se probudí,vidí zase jen komnatu a ve své ruce tu růži.S radostí se rozeběhne pryč ze smutného hradu.Za svou princeznou.Pryč z chmur a příkazů svých příbuzných.
Jeho kůň letí krajem jako střela.Kopyta odráží jiskry běží a běží jako vítr.Dává mu sílu.Dává mu vše,co kdy nepoznal a to je láska.Je pořád blíž a blíž jí.V tom najednou se před něj postaví stařena s otepí dřeva.Kůň se vyděsí a shodí rytíře z koně.,,Co chcete stařeno?Proč mi plašíte koně?´´S pod pláště se ozve úšklebek a pár slov.,,Dej mi svou pomocnou ruku, rytíři.Potřebuji tvou pomoc.Já stará a nemocná.´´Rytíř k ní přikročí a stařena se hned odtáhne.
Jeho velká postava.Oděná v plášti,vysokých botách a krásně kovaným mečem za pasem se vyděšeně podívá na starou babu a diví se,že se tak odtahuje.Stařena dál mluví a přes to jí není vidět do tváře.,,Já potřebuji nasekat dřevo,jinak v zimě umrznu.´´Rytíř se oboří.,,Meč Kristův já ti nedám,ani kdyby bůh si byla.Toto nedovolím.´´Podá stařeně pět zlaťáků a myslí,že to postačí.Když si je stařena bere,ukáže svůj pařát.Silný,starý,plný drápů.Rytíř nečeká,tasí meč,ale nechce zabít.Chytí jej za ostří a drží jako kříž.,,Ty ďábel jsi a já tě musím poslat pryč.´´Stařena sundá kápi a pod ní satan černý jako půlnoc je.,,Tvá milá má bude,proklínám tě.´´Rytíř neposlouchá.,,Já ti nevěřím.Bůh mi dal cestu k ní a ty mi ji nevezmeš.Má víra k ní je silná,ona nepodlehne.´´
Schová meč,usedne na koně a zase letí krajem.Za ním slova ďábla letí:,,Nikdy se s ní nepotkáš.K mrtvým půjdeš.´´Neposlouchá,vždyť jeho srdce pro ní jede,pro ní bije.Jako skála je,nic ho nezastaví.V tom přijede na louku před vesnicí.Kraj dobře zná.Princezna chudá už na něj čeká.,,Kde je moje srdce,mé víry půl,kde se toulá láska má a kde spočinout mám,kdy já tě uvítám?´´Říká si ona,dívá se do kraje.Kůň jeho letí za ní,na překážky se neohlíží,to chyba je.Sám ďábel mu jednu připravil.Pod nohy kámen mu hodil.Kůň klopýtl,shodil jezdce a ten v křečích na zemi leží.Umírá…,,Bože,proč jsi mi svou ochranu nedal.Ach já,jak já ji miloval.´´Vytáhne z posledních sil růži,dá ji na svou hruď i umře.
,,Kde můj princ je,proč ještě nedorazil?Kůň jeho nepřichází.Ztratil lásku ke mne?Ne to ne,nepochybuji o tom.´´S těmito slovy uléhá,do nového dne síly v noci načerpá.Ve snu je zase tam,kde byla šťastná.Drží ji on kolem pasu a ona jemu kolem krku je přivinutá.,,Neboj se,až se probudíš,přijď pro mne,ležím na poli.Moc tě miluji.´´Dřív než cokoliv stačí dívka říct,zmizí on v mlze.Rychle se probudí.Nad ránem,před sluncem ven ze stavení vyklouzla.
Studené ráno,mlha se valí po kraji.Zalívá vše kolem a pohlcuje.Její kroky však jdou na jisto,jdou za jejím milým.Stařena se ji do cesty postaví.,,Mladá dívenka,takhle brzy ráno?Kam pak máš namířeno.´´Dívka se otočí a praví:,,Jdu za svým milým,vím kde je a následovat ho budu.´´Stařena se ohradí:,,Myslíš,že na tebe čeká?Že to ve snu byl on?Jen tvůj blud v tvém snu.On jinou určitě má a ty jsi jen jeho přítěž.´´Dívka se zastaví ve svých krocích.,,Jak si můžeš dovolit pochybovat stařeno?Dal mi své slovo,je to rytíř a ti ho drží ve jménu svého pána,Krista.Já jsem jeho jako on můj.Nikdy nebudu pochybovat.´´Rychle rozejde své kroky.Stařena už nevolá,svůj úděl nedokonala.
Mlha se začíná rozhalovat.Před ní strašný pohled se rozprostřel.Na pasece mrtvý milý její leží a u jeho nohou mrtvý kůň též.Oba se neprobouzí.Klekne k rytíři a začne plakat.,,Proč se to stalo?Proč jsi mi odešel?proč jsi to udělal?Takhle nikdy naší lásku nenaplníme.´´Krajem se začne rozléhat zvuk kopyt,to jeho bratři si pro odplatu jedou.,,Ha,to je ona,ta co bratra našeho svedla a teď ho snad i zabila.´´Oboří se na ni.,,Já?Já ho milovala na rozdíl od vás.Vy jste ho zradili,do temna málem poslali.´´To si ale nenechali rytíři líbit:,,Co to mluví za chátru, ta hloupá ženská.Pláč ji kape z očí.Co kdyby to byla krev za našeho bratra.Vezměme ji a na kůl za jeho smrt ji nabodněme.´´
Mezi rytíři se objeví stařec.Z ničeho nic,snad z té mlhy a praví:,,Já Bůh jsem a lituji toho,co já udělal.Pro víru ztratil jsem vás,pro zákony já špatné udělal.Tak já mu přiznává.´´Rytíři z koní sesednou a klaní se před mužem.,,Nechci vaše poklony,starejte se,aby vaše životy nebyli prázdné a marné.Dejte nový smysl mé víře.Vždyť já kázal milovat a ne nenávidět.´´Každý z rytířů vstane,s novou přísahou světem kráčí.
Dívka se k bohu rozeběhne a prosí jej pro něj,pro svého milého.,,Bože,dej mi ho zpět.Dej mi mou lásku.´´Bůh odpoví:,,Já vládnu nad smrtí a životem,ale jen tvá láska ti dovolí být s ním.´´Tak dívka k rytíři svému usedne a prosí dnem i nocí.Tak dlouho a tak moc,až usne na růži trnité.Její krev se na něj vylije.Z krku ji teče.
Bůh v nebi sedí,dolů se dívá,hledá pro sebe odpuštění.Vidí tu mladou dívku jak si zoufá.,,Tohle už nemůžu dopustit,jsem přeci všechno dobro na zemi.Udělám špatnou věc pro dobrou.´´On se tedy rozhodne,pro zkázu a pro sebe.Sfoukne jejich svíčky.
Tak tam spolu leží a oba už se neprobouzí.Dva stíny z těl vstávají a na těla svá bývalá koukají.Bílý kůň,průsvitný,k nim se lísá.Zas všichni tři se shledali.,,Bůh,uschovává jejich svíčky,to on je sfouknul,už nedovolil další trápení.Rytíř nasedne na svého koně,své princezně ruku podá,ta k němu se vyhoupne.Spolu do nebe letí.Tak na věky věků spolu budou.Není království lidského,není bohatství,které by lásku mohlo nahradit.
Komentáře
Přehled komentářů
Nádherný, zvlášť ta poslední věta. Nějak nemám slov snad jenom, že se mi to fakt moc libilo
neni
(Andrea???, 21. 2. 2007 22:14)