Sbohem
,,Pod vámi pane, přísahám. Nepustím ji nikdy, to slovo vám dám.“ Křídla se zhoupnou nad noční krajinou a pan měsíc jen praví: ,,Věřím ti syne upíří, však vím, co tě usmrtí.“
Však tuší, co do duše se mu vkrádá, mladý zkoušel to a snažil se, ale přes to síly krást musí, uživit se. Jeho otec mu život vzal a nový nastolil…
,,Má sladká slečno, je krásné být zase s vámi.“ Otočí se na svou paní. ,,Můj pane, jak sladké je vaše milování.“ Upustí ji nad ránem, kdy slunce bere si svolení…
,,Vy, luno nebeská. Proč nevrátíte se mi má síla.“ A ona volá: ,,To je tvůj osud, ne má vina.“ Přeje si: ,,Chci zpět k ní, přes dny a nejen v noci.“ Nikdy nestane se: ,,To je tvůj osud, ne má vina.“
,,Milujete mne můj pane?“ dívčí přání a jak sladké. ,,Jak moc, tak nedokáži říci.“ Ale zvědavé je její: ,,Proč každé ráno odcházíte, prosím, zůstaňte.“ Srdce toužebné. ,,Má paní, den není pro mne. Však srdce mé vám zůstane…“
,,Pane měsíci, dnes vidíme se naposled. Pusť mne a změním se. Přísahám, že tys můj otec a já neposlušný syn, co lásce se oddal. Sbohem..“ luna jen povzdechne. ,,Sbohem malý živote…“