Studna duše
Já jsem vše co vidíš,
Hromádka špatností.
Já jsem vše a přitom nic,
Nic než hlouposti.
Běží, běží k vodě.
Utíká co nejvíce.
Jediná studna na hradě.
Hradě rozbořeném,zhasli svíce…
Ztrácím myšlenky,
Došli na pokraj,
Kamenné přehrady,
Od vody se odráží,vylít je chci…
Já jsem vše co vidíš,
Hromádka špatností.
Já jsem vše a přitom nic,
Nic než hlouposti.
Tak dlouho jsem to neslyšel,
Tak nejistý v každém skutku.
K tobě,bojím se,že vše uteče.
Znova snad uslyším,vše zlé mi to odejme…
Ta voda,odráží mé skutky.
Ty slova,dají mi pomoc.
Slyším kroky,kdo kráčí k mé studni?
Bojím se bojím,ztratit nic nechci…
Já jsem vše co vidíš,
Hromádka špatností.
Já jsem vše a přitom nic,
Nic než hlouposti.
Na vždy tady,jen nejistý
Na pořád připraven,
Ale přát si být odměněn.
Ve slovech snad pochopen.
Doufám,já věřím,že tu stále jsme,
Hladina nezčeřená,neusne.
Kdo to přichází?
Pochyby,zaženu je do studně.
Já jsem vše co vidíš,
Hromádka špatností.
Já jsem vše a přitom nic,
Nic než hlouposti.
nenavidim tuhle kolonku
(Kristy z www.poeziekristy.estranky.cz, 2. 8. 2007 9:01)