historie města
Z Práchně po zelené dolů do Horažďovic:
(druhdy i Horaždějovice, po starém spůsobu kancelářském Harawicz, Horawicz), město, které založeno bylo ve 13. st. (před r. 1279) skrze pány ze Strakonic a l. 1293 od krále Václava vyňato z moci úřadú krajských, tak že na roveň postaveno městům král. Bavor ze Strakonic (+1317) daroval kostelu zdejšímu sv. Petra, kterýž skrze předky byl vyzdvižen a křižovnikům Svatomářským odevzdán, l. 1298 les Babiny. Krále Rudolfa I. 1306 voleného neuznával, pročež tento vytáhl proti němu a jiným protivníkům a město H. (patrně již opevněné) oblehl. Avšak tu se král rozstonav zemřel ještě v mladých letech (1307). Po Bavorovi následoval bratr Vilém, který statek kostela zdejšího potvrdil (1318) a rozhojnil. L. 1330 založen jest od Jetřicha mečíře špitál. H. patřily pak k pánství hradu Prachně po: r. 1315 nad nimi postaveného až do vymření Bavorův. Poslední z nich Břeněk protivil se králi Václavovi, pročež kázal král Václav IV. město oblehnouti. Stříleno na ně z velikého děla, ale není známo, jestli bylo dobyto. Nástupcem jeho byl (I. 1409 již) Jan starší z Hradce. Když začaly války husitské, vzepřeli se H-sti své vrchnosti a přidali se dobrovolně k bratrstvu Táborskému, jemuž byli pro opevnění svého města dobrou záštitou. Když l. 1434 velký zástup Táborů u H. poražen byl od lidu Menharta z Hradce, poddali se H-stí tomuto svému pánu dědičnému. Po r. 1437 zmáhal se blahobyt v městě, že i statky po- zemské kupovati mohli. Okolo léta 1458 vyšly H. z držení pánův Hradeckých a dostaly se v držení Jana a Racka bratří z Kocova. K prosbě Rackově potvrdil král Jiří svobody města a udělil mu výroční trh Havelský (1463). Od Racka bezpochyby tvrz na místě nynějšího zámku postavena. Protože Racek mír rušil, obležen jest na H. skrze jisté pány a vojsko městské (1477). Po dlouhém obléhání, při němž měšťané pánu svému vzácnou věrnost zachovali, vymočeno město hladem, tak že se poddalo. (Za vzácnou věrnost dostalo město od krále 1502 právo pečetiti červeným voskem.) Páni dobyvše města náklady svoje hradili z prodeje panství, jež se dostalo potom v držení Půty z Ryžemberka. Tento potvrdil a rozsířil (1497, 1503) svobody města, stavěl klášter a nadal a postavil kostel klášterský, v němž (+1504) pohřben. Synové jeho dokonali stavbu kláštera a rozdělili se tak, že Břetislav měl jednu polovici H. a Jindřich druhou. (Před tím nějaký čas držel H. Zdeněk Lev z Rožmitála.) Po smrti Jindřichově (+ 1551) rozdělili se o polovici jeho tři synové Jan, Václav a Michal, tak že každý měl šestinu města, avšak Václav podědil po bratřích a přikoupil léta 1561 polovici Břetislavovu (1561). Tento pak krátce před smrtí se synovcem práva města (zejména vaření piva) slavně potvrdil. Avšak Václav a Michal potom obec utiskovali, tak že po mnohých ústrcích ke smlouvě došlo (1570) z poručení císaře samého. Václav pak 1578 a 1587 svobody obce potvrdil a u císaře (1586) majestát na clo a mýto vyprosil (+ 1587). Syn jeho Karel zase sousedy utiskoval, v právech zkracoval a dějiny jim bral. V té příčině byla učiněna smlouva l. 1589 (+. 1593). L. 1598 postaven kostel sv. Jana Křtitele. Po Karlovi držel H. strýc Děpolt (+1616), jehožto syn Ferdinand Karel po bitvě Bělohorské ujel a u města Amiens zahynul (1622). L. 1619 dobyty H. od císařských, vydrancovány a vypáleny. L. 1620 dne 3. října opanovány od nich po druhé. Panství zabrané prodáno l. 1622 Adamovi ze Šternberka (+ 1623), jehož vdova sousedy obracela na katol. víru. (Do l. 1676 se to úplně nepovedlo.) Svobody zabrány obci, která za navrácení (1638) 1000 zl. podávala. Frant. Matyáš, syn Adamův, potvrdil svobody obce l.1647. Syn jeho Václav Vojtěch zavedl v obci dobrý řád a vyprosil na císaři třetí výroční a téhodní trhy. L. 1666 dostal H. na svůj díl Ignác Karel nejml. bratr, ale prodal je I. 1676 Václavovi Vojtěchovi, jenž obci zase svobody potvrdil. Týž postavil nový zámek a dal tu vítězství nad Mongoly u Olomouce vymalovati (okolo l. 1690). L. 1689 město vyhořelo. Dědičkou Václavovou (+ 1708) byla manželka Klára Bernardina z Malcánu (+1719). L. 1721 k. H. Eleonora z Mansfeldu, po níž následoval I. 1748 syn Jindřich. Od něho k. H. (1755) Marie Karolina kn. Löwenstein-Wertheim (+l.1765), po níž manžel Karel Tomáš o po něm druhá manželka jeho Marie Jozefa následovala. Skrze tuto dostaly se H. do rukou Rumerskirchů. Od nich koupil H. l. 1834 kníže! Rudolf Vchynský ze Vchynic, jehož rodu panství dosud náleží. L. 1790 povýšena jest fara na děkanství. Léta 1814 zrušen zdejší klášter, ale I. 1854 zase odevzdán školním sestrám. L. 1850 staly se H. sídlem zeměpanských úřadův. V H. narodili se Tomáš Budecius, opat Zbraslavský, a V. Herites, probošt kost. Praž. Erb: štít modrý a u jeho zpodu vrch skalnatý, na němž stojí dvě stříbrné věže, každá s jedním oknem a cimhuřím beze střechy a červ. štítkem, na němž jest zavinutá střela (má býti prostá střela pp. ze Strakonic). Mezi cimbuřími věží jest zlatá hvězda o šesti špicích.
Prosperitu ovšem přerušil neuvážený postoj měšťanů zainteresovaných na formanství, kteří v polovině 19. století odmítli napojení na tehdy budovanou železniční trať z Plzně do Českých Budějovic. Hospodářský růst se značně zpomalil a město vlastně zůstalo na okraji zájmu, jemuž valně nepřispěla ani později vystavěná trať na Sušici a Klatovy. Velký význam pro celý kraj měla v této době stavba železnice z Českých Budějovic do Plzně. Provoz na ní byl zahájen v roce 1868. Horažďovice se, tak jako jiná města, nejprve této stavbě bránily a tak železnice vedla asi 2 kilometry od města. O to důležitější byla pak stavba další tratě přes Horažďovice směrem na Sušici a do Klatov v roce 1888. Spojení města se světem přispělo výrazně k rozvoji obchodu, zakládání továren a různých podniků, byť ne vždy úspěšných. V roce 1872 byl v Horažďovicích postaven cukrovar, ale již po dvou letech zanikl. V prázdné budově zřídil v roce 1879 Samuel Kohn sirkárnu, která byla v provozu pouze do roku 1897. Opuštěný objekt chátral a v letech 1927 - 1930 byl rozebrán na materiál pro stavbu rodinných domků. Do roku 1834 se v Horažďovicích vyráběl v Rosenaurově papírně ruční papír. V roce 1834 byla papírna přestavěna na mlýn. Roku 1889 postavili podnikatelé Fürt a Gans u řeky novou papírnu, kde se vyráběl papír ze slámy. Podnik však za několik let vyhořel a nebyl už obnoven. Noví majitelé objektu - Steiner, Friedler a Geschmay v něm zřídili škrobárnu. Po mnoha rekonstrukcích, přestavbách a modernizacích pracuje tento podnik dodnes. Ve městě pracovalo celkem šest mlýnů. Obec vlastnila cihelnu za městem a druhá cihelna patřila statkáři Naxerovi. U Jarova bývalo přístaviště pro vory a Zářečský mlýn byl v druhé polovině 19. století přeměněn na pilu, která patřila Čenkovi Bubeníčkovi a zpracovávala především dříví plavené po Otavě. Dříví z okolních lesů se zpracovávalo na Maškově pile postavené v roce 1910. Na náměstí sídlila firma bratří Münzů, kde se vyráběl ocet a především žitná pálenka, tzv.Münzovka. Určitou zajímavostí v podnikání bylo zahradnictví Josefa Kandra založené v roce 1880 na poli proti nádraží. Josef Kandr se věnoval pěstování růží, za něž získal na různých výstavách řadu ocenění a medailí.
Rod Kinských zde sídlil až do roku 1945. Koncem 2. světové války bylo město 6. května 1945 osvobozeno americkou armádou generála Pattona.
Původní název Horaždějovice od názvu slov. kmene(Horazd byl učedník sv.Cyrila, Gorazda je starobylé místo bosenské), osada připomínaná r.1251. Majiteli města byli od r.1293 Bavorové, Šternberkové, Mansfeldové. V r.1307(4.7.) zde zemřel na úplavici král Rudolf I., když se Bavorové postavili proti němu, r.1399 se město(syn Bavora IV.) postavilo na odpor Václavu IV., při jeho dobývání poprvé v Čechách použita děla(tzv.velké pušky). Od r.1483 až do Bílé Hory drželi město Švihovští z Rýznberka. Půta Švihovský založil minoritský klášter v jehož kostele byl i r.1504 pohřben, za třicetileté války velká část města vyhořela(r.1619 -22.7.-Buquoiem vypáleny a vydrancovány, požáry v l.1627, 1635, největší r.1689). V 16.st. vodovod, město kupovalo vsi. Šternberkové vystavěli zámek, radnici i kostel, ke konci 18.st. zámek v držení hrabat Rumerskirchů a od r.1834 Kinských ze Vchynic, v pol. 18.st. přesun hosp. života do Strakonic, později také proto, že se město odmítlo napojit na žel.trať Budějovice-Plzeň(z obav o ztrátu výnos. formanství). Opevnění města gotické ze 13. a 14.st., Červená a Prachatická brána, zámek (na místě býv. tvrze ze 13.st.) barokní s renes. vlivy ze 16.-17.st. (it. stavitel Salomini), ve velkém sále nástropní malby z r.1690-bitva pod Vyšehradem, zám.zahrada ze 17.st.. Kostel sv.Petra a Pavla raně gotický z l.1260-73, hřbitovní kostel sv.Jana Křtitele renesanční z r.1598, zámecký mlýn s pozdně renes. štítem, barokní špitál z r.1631, Mariánský sloup z r.1723, gotická kašna z r.1503. Židovský hřbitov z 2. pol. 17.st.. V klášterním chrámu renesanční epitaf Půty Švihovského, pobuřující mrav ctihodných panen-kameník musel provést na kamenném rytíři vyžádanou kastraci. Rodiště básníka B.F.Guldenera(1836-77), houslového pedagoga O.Ševčíka(1852-1934).
Lov a chov(od r. 1775-za vel. sucha přeneseno 12000 perl. do náhonu) perlorodek v mlýnském náhonu až do 2. sv. války, lovy v pěti až desetiletých intervalech, později každé 3 roky, r.1867 se našlo 30 velkých a 130 menších perel. Výlov byl organizován pouze vrchností a v letech 1809 a 1818 se ho účastnil i císař František I. Při posledním výlovu v roce 1944 bylo vytaženo 20 tisíc kusů a získáno několik desítek kusů perel.
Osobnosti: Osudy Horažďovic jsou také spojeny s celou řadou vynikajících osobností, které se zde narodily, nebo zde alespoň nějaký čas žily. Například jedna z legend říká, že se zde narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad. Roku 1607 se zde narodil významný lékař a filozof Jan Sofronius Kozák. Dále můžeme jmenovat kněze, národního buditele a spisovatele Romana Voříška, botanika Františka Celerina, básníka a dramatika Bernarda Guldenera, zakladatele českého hasičstva Matěje Mayera, cestovatele Richarda Štorcha. Prácheňský hřbitov je také místem posledního odpočinku spisovatele Oty Pavla a významného regionálního historika Karla Němce. Z celé galerie postav jmenujme nakonec dvě nejznámější a nejvýznamnější. První je vynikající houslový pedagog Otakar Ševčík, který se zde narodil roku 1852. Druhou osobností je slavný český rytec a grafik Václav Hollar. On sám se zde sice nenarodil, ale pocházel odtud rod Hollarů . Otec Václava Hollara se přestěhoval do Prahy a tam roku 1600 získal šlechtický titul a erb s přídomkem "z Práchně". Během svého dlouhého života v cizině jej užíval i jeho syn Václav.
MATĚJ MAYER (1848-1917)
V každé organizaci se občas objeví osobnosti jejichž pouhé jméno spojuje všechny snahy a cíle, jimiž její členové žijí. Takovým mužem mezi dobrovolnými hasiči byl Matěj Mayer z Horažďovic, od roku 1900 starosta Zemské ústřední hasičské jednoty království Českého.
S Mayerovým jménem je spojen rozvoj hasičstva v prvních 50 letech jeho existence. Matěj Mayer stál u jeho prvních krůčků a aktivním hasičem zůstal po celý život.
V svém rodišti byl vyhlášeným hasičským odborníkem. Zakládal v okolí hasičské sbory, ale nespokojoval se jenom s tím. Brzy totiž pochopil, že k jejich rozvoji je třeba stmelujícího orgánu, který by zajišťoval ve sborech jednotný výcvik a usměrňoval i další činnost. Při zakládání prvních hasičských sborů neúprosně vystupovaly do popředí otázky hmotného zabezpečení hasičů, kteří při zdolávání požárů přišli k úrazu. Východisko viděl ve společném úsilí všech sborů. Proto měl hlavní zásluhu na tom, že byla v roce 1878 založena první česká župa pod názvem "Župní hasičská jednota na českém jihozápadě". Od roku 1881 již byl členem sekce výboru ústřední hasičské jednoty, od roku 1885 pak šest let jejím pokladníkem. V roce 1891, když byla ustavena Zemská ústřední hasičská jednota království Českého, na čemž měl velikou zásluhu, byl zvolen jejím jednatelem a roku 1900 starostou.
Pověsti: Na zámku má být poklad hlídaný vzteklým černým kocourem, poklad zazdila Eleonora z Mansfeldu, za dob bojů francouzů proti Marii Terezii. Na svátek sv.Tomáše jezdí přes náměstí až na hřbitov ohnivý kočár, tam čeká na všechny mrtvé Tomáše, naloží je a jezdí s nimi po mostě, v ruce drže ohnivý bič.
J.J.Toužimský: Pověst přičítá Horažďovicům, že ve zdech města toho spatřil světlo světa nejslavnější z českých králů, Jiří Poděbradský. Anna z Vartemberka, manželka Viktorina Bočka z Kunštátu, jsouc na cestě z Velhartic stala prý se v Horažďovicích matkou 6.dubna 1420. Se synem vydala se prý potom teprve do Poděbrad.
informace jsou čerpané z internetu foto vlastní
http://www.sumavanet.cz/horazdovice/