Já si snad nikdy nikoho nenajdu, už je to přes rok co jsem sama. Říkala jsem si, že si kluka najdu v tanečních. Do tanečních chodím právě teď, ale že by to vypadalo, že se tam snad s někým dám dohromady, to asi ne.. i když možná to vypadalo s Jirkou. Je mu 19 a občas tam zašel, ale asi né no.. má totiž holku. Každej někoho má jen já jsem pořád sama. A že by o mě už někdo konečně zakopl? No a zpět k tanečním.. tam jsem se domluvila s Patrikem, mym kámošem ze třídy, ale jaksi se na mě můj milej kamarád vybodl, takže kromě pár tanců s Jirkou tancuju ještě s Kubou.. no jo s Kubíkem, taky od nás ze třídy. Je to milej a sympatickej kluk i když jako "kluka" si ho teda představit neumim, ale zase je pravda, že ho moc blíž neznám.. To nic ale nic nemění na mé tragické osamělosti..
Tak dneska po škole jdu k holičce na vytvoření nějakýho profi- drdolu na věneček, no jo dneska je věneček a pak už "nazdar" taneční.. celkem jsem si na ty hodiny tanců dost zvykla, ale zítra je ještě "věnec" druhý skupiny, tak tam půjdu taky, ať to ještě užiju, domlouvala jsem se i s Kubou, tak to zas bude, to mi zas upadnou nohy z podpatků.
Už podruhý vstupuju na věneček, tedy teď né na ten můj.. včera to bylo supr, celkem jsem si to užila a od Kubíka jsem dostala krásnýho méďu a já mu zas dala soba- sobíka! Haha. Tendle večer celkem užiju a všímám si, že mezi mnou a Kubou to začíná pěkně jiskřit. Tenhle večer se projevil jako ještě ulítlejší než předchozí. Nakonec dost odvážně tancuju ve trojce Patrik- já- Kuba.. Spořádáme i několik piv a naše, teda hlavně Kubovo záměry jsou jasný.. Když později dorazím domu vezmu si méďu od Kuby k sobě do postele a šťastně usnu..
No tak vyvíjí se to pěkně, včera jsme byli na plavečáku ještě s mou kámoškou a Kubovo kámošem a Kuba v plavkách.. hm super, super. Jak jsem si ho dřív mohla nevšimnout? A dnes s ním mám jít ven.. Tak okolo šestý večer vycházím z naší dávno zatemnělé vesničky vzdálené od města (tedy Kuby) asi 2km. Docela mám strach, ale statečně pokračuju dál. Těsně před hřbitovem (střed trasy město- vesnice) Kubíka uvidim, okamžitě se chytnem a jdem.. No tak dlouhou vycházku bych normálně fakt neušla, ale s ním jo. Když se po dvou hodinách blížíme celý promrzlý k mýmu baráčku začne mě Kuba dost odvážně líbat.. Tenhle večer nemá chybu. A to ani následující, který podnikáme i s mým pejsánkem. A to můj čoklík (zlatý retrívr) dost jasně neznačil, že Kubu bere.. no jo štěňátka by s ním rád! Hahaha.
Ve škole škole jsem to zkraje chtěla zkraje tajit, ale po úterním výletě v Praze a hlavně zpáteční cestě busem, to ví všichni včetně třídního. Ještě teď slyším: "Miluji tě"
Prožila jsem s Kubou nezapomenutelný chvilky na různejch maturákách, ve škole, venku, u nás doma.. A lepšího kluka jsem si snad nemohla přát. Nikdy na ty chvíle nezapomenu!
Teď jdu domů, tedy směrem, kde bydlí Kuba a pak odtud domů, ale Kuba se mnou nejde, jen kámoška.. Kuba zase zůstal ve škole a až na pusu se na mě zase vykašlal. Kdyby jen dnes, ale už po několikáté, asi to je na nic, ale já nechci konec, chci pořád Kubu, ale nemá to asi smysl.. Když na mě zapomněl (nebo jinak řečeno vykašlal) i v pátek- den našeho dvouměsíčního chození rozhodnu se mu napsat dopis, ať ví jak to cítím..
"A MYSLÍŠ ŽE TO MÁ CENU...","BUDEM JEN PŘÁTELÉ, ALE MŮŽEŠ SE MNOU VŽDYCKY POČÍTAT" ..tak to jsou ukázky icq zpráv co mi napsal a já? Brečím a strašně ro bolí, vím že to dál nešlo, ale já ho asi fakt miluju a ani jsem mu to nestačila pořádně říct.. čekala jsem na správný okamžik a teď? Nikdy jsem nic takovýho necítila, i když kluky jsem už měla, jako bych ztratila kousek sebe, něco co ke mě prostě patří! ...
Teď už vím, jak vypadá láska. Todle byla první láska a jsem za ni ráda i když moc bolela a ještě teď bolí. Nikdy na všechny chvilky ani na Kubu nezapomenu!!
Komentáře
Přehled komentářů
Tohle není můj příběh :o)
Ahoooooj
(Miky, 11. 4. 2006 20:43)Hezkej příběh,nech to publikovat,hehe,ale teď vážně.Na první lásku se nezapomíná,ale kluky musíš vybírat poctivě a ne nalítnout jen tak jakýmu!To je zásadní chyba,která pak končí nekonečným brečením,jedením tun čokolády u Titanicu(kterej tě ovšem uvádí do větších depresí,nedoporučuju při "partnerský"krizi!!!),objímáním plyšáka a kašláním na svět.Vim jak to bolí a je to nesnesitelný.Ale svět je plnej super kluků,který si tě zasloužeji víc než nějakej ...no,všechny víme jakej!Ale neudělej blbost,koukni se vždycky trochu do budoucnosti a představ si toho kluka,bude to s nim ono,nebo chci jen flirt?(Tahle otázka má docela hloubku co?)Každopádně tě to vyvede z princeznovskejch snů a uvede trochu do reality(i když to snění není od věci!!!) Zkus to někdy a bude to O.K. Doufám že to neni ode mě moc přechztračelý,ale tyhle problémy řeším furt.Tak se drž,do budoucna držim palečky!!!
Není to můj příběh...
(Ivushe, 3. 7. 2006 12:38)