FÉNOMÉN LIDSKÉHO SEBEUPÁLENÍ PATŘÍ K TĚM NEJNEVYSVĚTLITELNĚJŠÍCH A NEJHROZIVĚJŠÍCH JEVŮM VŮBEC. EFEKTY, KTERÉ PŘI TOM BYLY ZJIŠTĚNY, STOJÍ V PŘÍKRÉM PROTIKLADU KE VŠEMU, CO ZNÁME...
,,spontánní sebeupálení" - Spontaneous Human Combustion
Už v roce 1789 podal italský chirurg Battaglio zprávu o strašné smrti kněze Bertholiho v plamenech. Stalo se to ve vesnici Filetto. Když se z místnosti, v níž páter Bertholi četl bibli, ozval strašlivý výkřik, vtrhli do pokoje ostatní obyvatelé domu. Naskytl se jim zde pekelný pohled. Kněz, obklopen bělavým plamenem, ležel na zemi. Podivný oheň zmizel, když obyvatelé přistoupili blíž. v těle kněze už nebylo života, způsob jeho mrti by byl i dnes označen za tajemný.Bertholil se oblékal jednoduše, jako prostí lidé. Podivný oheň nevysvětlitelným způsobem spálil jeho svrchní oblečení. To, co měl duchovní na sobě vespod, však ponechal zela nepoškozené a jeho kůži neožehnul, zato ale oddělil od masa. Visela z něho doslova v cárech.
-----------------------------------------------
19. února 1888 byl dr. J. Mackenzie Booth, docent na univerzitě v Aberdeenu, zavolán k mrtvému v jedné stáji v Constitution Street. Jednalo se o 65letého penzionovaného vojáka. Byl spálený. Protože toho muže viděli, jak odchází s lampou a lahví pálenky do podkrovní komory ve stáji, myslelo se nejdříve, že jde o normální náhodnout smrt. Blizší okolnosi se ale ukázaly jako ne tak docela ,,normální".Většina masa se přímo rozpustila a odhalovala kosti. Podlaha bezprostředně vedle oběti se propálila natolik, že starý voják ležel na ohořelém trámu. Žár musel být tak velký, že část břidlicí pokryté střechy popraskala a napadala na mrtvolu. Přitom však oheň musel trvat jen velmi krátce, neboť balíky sena v nejbližší blízkosti nevzplanuly. Zcela zuhelnatělý obličej mrtvého si zachoval rozpoznatelné rysy. Z nich a z ,,pohodlné, klidné polohy" ostatků bylo možné vyoudit, že nedošlo ke smrtelnému zápasu. Ať už se starému vojákovi přihodilo cokoli, zasáhlo ho to doslova jako onen příslovečný blesk z čistého nebe. Tento případ je podrobně dokumentován v British Medicial Journal z 21. dubna 1888 a ilustován fotografií, kterou lze označit jen za makarózní. Uspokojivé vědecké vysvětlení případu bychom však v článku hledali marně.
--------------------------------------------------
5. července 1835 stál James Hamilton, profesro matematiky na univerzitě v Nashville v Tennessee před svým domem, když náhle ucítil na levé noze palčivou bolest. ,,Jako při bodnutí sršněm, spojeném s pocitem horka," podle jeho vlastních slov. Pohlédl na svou nohu a uviděl plamen dlouhý několik centrimetrů a o průměru asi deseticentové mince, který očividně vyházel z jeho těla. Ihned se pokusil podivný oheň rukama utlouci, jenže ten hořel dál. Hamiltovnovým štěstím zřejmě bylo, že jednak nepropadl panice a jednak disponoval vědecky školeným mozkem. Ten mu řekl, že bez kyslíku nemůže nic hořet, a on zakryl plamen na noze rukama. Ten pak uhasl pro nedostatek kyslíku.
-------------------------------------------------
V aktech už je zaznamenán případ z roku 1904 , kdy byla nalezena zuhelnatělá mrtvola paní T. Chochraneové z Falkirku, která seděla uprostřed zcela netknutých polštářů v nepoškozenám křesle. To píší Daily News ze 17. prosince 1904.
--------------------------------------------------
V roce 1905 označil ohledavač mrtvol za nevysvětlitelnou okolnost, že při smrti v plamenech, která postihla jednu ženu, jež usnula před krbem, vykazovala silné popáleniny její záda, ačkoli mrtvá byla k ohni obrácena tváří(vpředu byla šaty nepoškozené).
---------------------------------------------------
Ve stejném roce informuje Hull Daily Mail o podivném úmrtí postarší ženy, Elizabethy Clarkové.Okolnosti zní povědomě: smrt ohněm ve vlastní posteli, náhlé vzplanutí plamene(nestačila ani vykřiknout, ačkoli spolubydlící byli jen za tenkou stěnou), nespálené lůžkoviny
--------------------------------------------------
O dva roky později bylo možno v Madras Mail ze 13. května 1907 číst o ženě, která byla pohlcena ohněm poblíž indického města Dinapore, ale měla na sobě nepoškozené šaty. Dosvědčují tom dva konstáblové, kteří dýmající mrtvolu našli a odnesli na policejní stanici.
---------------------------------------------------
Za další nevysvětlitelný případje považována smrt Mary Hardyové Reeserové, všeobecně oblíbené 67leté vdovy ze St. Petersburguna Floridě v USA, která zhořela ve svém pokoji vnoci 1. července 1951. Když byla objevena její mrtvola, nebylo z jejího 85 kg težkého těla k dispozici téměř nic, jen její lebka, jedna noha s nepoškozeným hedvábným pantoflíčkem a játra Mary Reeserové, která visela na pánevní kosti. Všechno ostatní byla jen hromádka popela. Tyto příšerné pozůstatky ležely uprostřed zčernaléo kruhu o průměru asi 1,20 m. Mimo tento kruh nebylo nic spáleného ani jen ohořelého. V noci se nevyskytl ani požár, ani nic jiného, co by vyvolalo poplach. Proto byla hospodyně tak překvapená, když ráno nesla vdově nahoru telgram a nemohla otočit knoflíkem u dveří,protože byl příliš horký, než aby ho mohla uchopit.
------------------------------------------------------
17. června 1971 čtyřicetiletý Leon Eveille z Arcis-sur-Aube byl nalezen ve Francii ve svém autě spálený na škváru.
Skla jeho vozu se roztavila. 700 až 800 stupňů Celsia, obvykklých při normálním požáru automobilu, by na to nestačilo. K tomu , aby se tavilo sklo, je potřeba ví než dvojnásobného žáru.. Tím se otvírá další paradox. Jakým způsobem je tato extrémní teplota koncentrována, lépe řečeno, jak je ,,udržována v mezích"?
Vzpomeňme na to, že v mnoha případech je ,,pekelný oheň"extrémně ohraničený a některé části těla, jako trup nebo nohy, vůbec nezasahuje. Vůbec už nemluvě o nepoškozených součástech oblečení nebo hořlavých látkách, jako nař. závěsech, acházejících se v bezprostřední blízkosti. I sebemenší zdroj žáru vyššího než 1000 stupňů Celsia musí způsobit v uzavřené místnosti vzplanutí všeho co je hořlavé. Musí - ale nezpůsobuje.
Čím je spontánní sebeupálení způsobeno?
Konfrontováni se záhadou spontánního sebeupálení se fyzikové dnešních dnů vracejí k neméně exotickým kulovým bleskům. Představme si, že kulovité koncentrace energie by mohly za jistých neurčitě formulovaných okolostí vysílat krátké radiové vlny. Jednoduše řečeno, jednalo by se o přírodní mikrovlnné trouby. Přijmeme-li tuto myšlenku, pak je teoreticky myslitelné, že osoby shoří nejen uvnitř svého oblečení,ale dokonce i uvnitř své kůže. Rozhodovala by jen vzdálenos ohnivých koulí, popřípadě vájemné působení ohromného pole radiové frekvence a lidského těla. Je to lákavá teorie. Mikrovlné trouby jsou něco důvěrně známého a ví se, že přivedou látky do varu mnohem rychleji (a ze vniř!), než např plynové nebo elektrické sporáky. Když se ještě navíc dozvíme, že mikrovlny mohou zahřívat různé materiály v různém stupni, pak se zdá, že vysvětlení je dokonalé.
To se ale opravdu jen zdá. Kulvé blesky by mohly být lecčíms, létajícími mikrovlnnými troubami však nistě nejsou. A i kdyby byly, bylo by pro ně nejvýš obtížné produkovat celou škálu fenonménů, které se pojí ke spontánním liských sebeupálením. Tak bychon např. nedokázali s pomocí tohoto kuchyňského zařízení selektivně grilovat lidskou nohu v punčoše tak, aby punčocha zůstala zcela nepoškozená, stehno bylo zpopelněno a kolenní kloub se otevřel.
I když je velmi lákavé jednou společnou teorií vysvětlit hned dva nevysvětlitelné jevy, nehraje to. Kulové blesky aspontánní sebeupálení se dají uvést pouze na jediného společného jmenovatele: oba jevy mají v podstatě ohnivou povahu. T je ale také všechno.
Když zvolíme nový úhel pohledu narazíme na něco společného. Statisticky pnepřiměřeně vysoké procento obětí spontánního sebeupálení představují lidé, kteří zřejmě měli života dost, živořili nebo byli tím či oním způsobem outsidery. Mnozí z nich byli alkoholici - což nemá nic společného s příslušnou teorií z minulého století. Další byli stárnoucí, zoufalí lidé které na tomto světě už téměř nic nedrželo, někteří byli chudí, positžení, nebo žili v nedůstojných podmínkách . Samozřejmě padli záhadným plamenům za oběť i zámožní lidé,ale mezi tměmi zase velkou část tvoří osoby, které si se svým životem nevěděly rady. Mohli bychom chápat spontánní sebeupálení jako projev touhy po sebezničení a vzít na vědomí, že někteří lidé - nebo všichni za určitých zcela specifických okolností, které neznáme - jsou toho schopni. Spřádáme-li tyto provokativní úvahy dál, pak amají buď všichni nebo ,,obzvláště nadaní" lidé potenciál k plamennému sebezničení, který zoufalé situace, při naprosté opuštěnosti atd., možná dosáhne uvolnění, resp. je spouštěn nějakým vnějším vlivem. Co by mohlo fungovat jako takvá ,,spoušť"? Co takhle magnetické pole Země?
To není na naší planetě rozděleno rovnoměrně, jeho síla extrémně kolísá a má prokazatelný, velmi silný vliv na živé bytosti. Široce založené pokusy mimo jiné ukazují, že magnetické pole dokáže významně narušit imunobiologii krys a myší. Po několika aplikacích magneticého pole se přirozená obranná schopnost nešťastných hlodavců vůči vstříknutým mikrobům(listeria), kterým se jinak bez problémů ubránili, významný způsobem snížila. právě tak se u pokusných zvířat drasticky snížila fagocytická aktivita a celkový počet leukocytů.
U lidí je už dlouho známa zvýšená náchylnost k onemočcnění, která je podmíněna rušivými mehnetickými poli. Pro naši hypotézu by to mohlo znamenat: osoba se sebeničivými tendencemi a sebeničivými silami je ve zvlášť kritické fázi života a zároveň v daném místě dojde naráz k velkému zesílení magnetického pole Země, jak k tomu často dochází např. při silné aktivitě slunečních skvrn. Výsledek: spontánní sebeupálení.
Je možné takové smrtelné případy uvést do souvislosti s vrcholy magnetického pole Země? Je to možné.
Komentáře
Přehled komentářů
jedné zahraniční TV udělali zkoušku s mrtvým prasetem, obaleným do deky . Po několika hodinách hoření to vypadalo přesně takto. Látka s tělem dohromady vytvoří knot a hoří pomalu , dlouho a vytváří vysokáncké teploty. Okolo nic neshořelo, ale tělo se rozpadlo a skoro shořelo.
Ohledně samovznícení může tedy jít o nešťastnou náhodu nebo často i vraždu- neodhalenou.
Sebeupálení
(Klas Jaroslav, 11. 10. 2012 16:04)Pokud přijmeme teorii,že kulový blesk je slepencem elektrických ledových dipólů,na jejichž povrchu je vlivem fyzikální adsorbce,v dostatečné míře,usazen ozon a kysličníky dusíku,tak uvedené má snadné vysvětlení.Zvláště pokud kulový blesk,jako celek,se chová jako výrazný ledový dipöl a je tedy k lidskému tělu přitahován.Pokud dojde k rozkladu ozonu a vyšších kysličníků dusíku,tak se uvolňuje značná tepelná energie.K té musíme přičíst i elektrickou energii ledových dipólů.Pokud pak kyslík reaguje s lidskou tkání uvolní se energie další.Takže v místě hoření mohou být vysoké teploty.Jakmile se vyčerpá energie kulového blesku proces hoření rychle skončí.O uvedeném vzniku ledových dipólů je psáno v mém příspěvku:"Anomální vlastnosti ledu".
Vražda?
(Johana z Arku, 16. 6. 2013 13:39)