České Švýcarsko
ČESKÉ ŠVÝCARSKO 6.6. 2009
Standa Hájek opět nezklamal a naplánoval romantickou a fyzicky náročnější 16ti kilometrovou výpravu Českosaským Švýcarskem. V 9.30 nás 5 turistů a 4 psíci vyrazilo z Mezní Louky Gabrielinou stezkou na Pravčickou Bránu ve výšce 461 m.n.m. Je to nádherná přírodní atrakce ležící mezi skalními hřebeny Stříbrných stěn a Křídelní stěnou a je srovnatelná s útvary v Utahu. Zde jsme po 8 km déle posvačili a radovali se, ovšem předčasně, že nám počasí přeje. Krásné výhledy do všech stran a nádherná skalní panoramata jsme si vychutnávali bez množství návštěvníků.
Po té jsme pokračovali dolů do Hřenska. Hřensko je pro změnu nejníže položené místo v Čechách se 115 m. n. m. Ani soutěsky říčky Kamenice nás nezklamaly a příroda si zde dala opravdu záležet. Romantickou Edmundovou soutěskou jsme procházeli a již se začalo nebe zatahovat, v Divoké soutězce, kde se dá pokračovat jen na pramicích, nás déšť již zasáhl na plno a tak bohužel skončily naše fotografické orgie. Při plavbě jsme seděli v částěčně napuštěné vaně a když se naši psíci oklepali, tak pršelo snad ze všech stran :-). Pěšky jsme pak pokračovali kaňonem a pískovcové stěny vysoké 15-40 m nás obkličovaly. Mokří jsme pak vystoupali strmou Mlýnskou cestou na Meznou (aspoň jsme se zahřáli a dále pokračovali na Mezní Louku, kam jsme dorazili v 17.15 hod. Opět to byl nezapomenutelný zážitek.
Standa Hájek opět nezklamal a naplánoval romantickou a fyzicky náročnější 16ti kilometrovou výpravu Českosaským Švýcarskem. V 9.30 nás 5 turistů a 4 psíci vyrazilo z Mezní Louky Gabrielinou stezkou na Pravčickou Bránu ve výšce 461 m.n.m. Je to nádherná přírodní atrakce ležící mezi skalními hřebeny Stříbrných stěn a Křídelní stěnou a je srovnatelná s útvary v Utahu. Zde jsme po 8 km déle posvačili a radovali se, ovšem předčasně, že nám počasí přeje. Krásné výhledy do všech stran a nádherná skalní panoramata jsme si vychutnávali bez množství návštěvníků.
Po té jsme pokračovali dolů do Hřenska. Hřensko je pro změnu nejníže položené místo v Čechách se 115 m. n. m. Ani soutěsky říčky Kamenice nás nezklamaly a příroda si zde dala opravdu záležet. Romantickou Edmundovou soutěskou jsme procházeli a již se začalo nebe zatahovat, v Divoké soutězce, kde se dá pokračovat jen na pramicích, nás déšť již zasáhl na plno a tak bohužel skončily naše fotografické orgie. Při plavbě jsme seděli v částěčně napuštěné vaně a když se naši psíci oklepali, tak pršelo snad ze všech stran :-). Pěšky jsme pak pokračovali kaňonem a pískovcové stěny vysoké 15-40 m nás obkličovaly. Mokří jsme pak vystoupali strmou Mlýnskou cestou na Meznou (aspoň jsme se zahřáli a dále pokračovali na Mezní Louku, kam jsme dorazili v 17.15 hod. Opět to byl nezapomenutelný zážitek.
Fotografie
