Změna je život;-)
Kdo mě zná a pohybuje se kolem koní a mně delší dobu, ten ví, že co se hřebců týče, moje největší láska, řekla bych, že na první pohled je 270 Diktant Slatiňanský, sportovním jménem Tristan., hřebec narozený 25.3.1986, jehož kariéra byla spjata s Jiřím Ciprou, se kterým se stali v letech 1996 a 1999 mistry ČR v military. V roce 1999 se byl Tristan vyhlášen i koněm roku, bohužel to byl současně jeho poslední rok, kdy uhynul. Připouštění Tristana jsem si kdysi doma vydyndala na Rivu a v roce 1994, 3.června spatřil světlo světa Risk, jeden z mých největších čtyřnohých miláčků. V roce 1999 došlo k jeho prodeji, bohužel pro mně až do Holandska, majitelé "překupníci" tvrdí, že k jejich příbuznému, přes všechny sliby při koupi jsem se o něm již víc nedozvěděla.
V roce 2000, poté, co jsem po Rinečkově prodeji přestala jezdit, jsem samozřejmě bez koní nevydržela a zkusila jsem od známého koupit klisnu Princeznu. Princezna se dá jednoduše popsat jako takový průměrný, hnědý slon křížený se žirafou. Majitel však prodej odmítl s tím, že prodává její mladší sestru, v tu chvíli byla na připouštění v Proseči pod Křemešníkem. Líbila se mi sice již jako hříbátko, prdelatej bobeček, jenže byla maličkatá a tak jsem odmítla, nicméně jsme se dohodli na ježdění a výpomoci. Po měsíci přivezl z Proseče mladší kobylku, sestru Princezny, tehdy ještě víceméně nepojmenovanou, které říkali po mámě a babičce Silva, popřípadě Saška. Po svodu už tedy jméno měla, jen si ho nepamatovali a čekalo se na papíry. Na kobylce (jak jsem posléze zjistila na formuli potažené koňskou kůží) jsem začala jezdit a zjistila, že není maličká, že má jen krátké nožičky a za chvíli byla moje. Tehdy byla na připouštění u hřebce Caesar, který mně osobně nenadchl, takže jsem doufala, že nezůstala březí, když jsem zjistila že je, a ještě pár dní, možná týdnů, po porodu jsem sama věřila, že hříbátko prodám. O opaku svědčí fakt, že Dekolt letos oslavil již 11 narozeniny, stále ve stádě se Siskou. Siska sice není Siska, jmenuje se Dixi, jenže jsem se jí tak naučila říkat v období kdy jsem neznala její nové jméno, zato jsem vyjížďky trávila převážně bržděním a uklidňováním:-D Březost nesla poměrně negativně, sice měla plno energie, byla veselá, ale ke konci jí mimino rozčilovalo jak se mlelo v břiše a sama sebe kousala až do krve. Po narození malého to zase pokračovalo, nekousala jeho, ale zase sebe (jediná vyjímka byla dva dny po porodu, kdy jsem přišla do stáje, Dek byl pohryzaný a Siska vypadala, že jí šiblo. Naštěstí jsem přišla na to, že jí tlačí mléko a malého se snaží donutit pít. "Léčba" byla jednoduchá, pár dní jsem ve stáji spala a oddojovala jí, zbytek se srovnal sám. Pravda, Dek se dva dny bál lehnout, protože v těch prvních okamžicích ho zvedala zubama ze země hned jak ulehl). V kousání pokračovala i po odstavu, nyní to spíš přičítám nějaké její psychoze, zlěpšila se po ustájení ve venkovním boxe, poté, co ji mám od roku 2006 ustájenou 24/7 problémy vymizely úplně. Nicméně tehdy kdysi jsem jí slíbila, že další hříbě nebude. Jenže...začal ve mně hlodat červíček jménem Tristan. Loni (2011) jsem volala do Hradišťka, kde má hřebčinec Písek uložené dávky, kolik inseminačních dávek Tristana ještě mají, abych nezjistila že třeba jednu poslední. Byla jsem uklidněna s tím, že dávek je 18 a fakt je nikdo nekupuje. Jenže červíček hlodal, Siska nemládne a já stále řešila Dilema, zda dodržet slib a nepouštět jí, nebo jestli si pořídit další starání na zhruba čtvrtstoletí. Nakonce jsem se letos odhodlala a po loňském poučení z Hradišťka jsem si zavolala do Písku, zda si mohu koupit ID Tristana. Písek prodej dovolil, takže jsem volala do Hradišťka (pro mně pod Mrdníkem), že si chci dvě dávky koupit. Okamžitě jsem uslyšela, že to musím mít dovolené z Písku. Sebejistě jsem prohlásila, že tam jsem již volala a koupi mám povolenou. Mrdník se však nevzdával a optal se od koho a že chce info mailem. Jméno jsem nevěděla, takže další telefonát do Písku s tím, že ochotná paní mi sdělila, že ona je účetní, že vidí do systému, že Tristan není blokovaný, ale že mi dá kontakt na technika. Techcnik byl překvapen co to po něm chci, že prý tam takhle tedy volá víc lidí a protože byl mimo pracoviště, požádal mě o zaslání dotazu mailem. Odpověď přišla s tím, že dávky jsou volně k prodeji a že ani ředitel hřebčince neví o tom, že by se o ně muselo žádat jinde, než pouze v Hradišťku. 6.5 jsem poslala mail s údaji o mně, o kobyle a o hřebci vedoucí oddělení v H/M a čekala...Ten samý den jsem začala komunikovat i s pánem který mi slíbil semeno přivézt, odpověď přišla ten samý den, domluva bez sebemenšího problému. Hradišťko nic, mlčelo a mlčelo. Už jsem se rozhodla, že je to asi znamení někde z hůry, že se mám na připouštění vykašlat. Pan Baloun mi však 15.5 volal, že jeho kolega jede ten den do Hradišťka a jak že to vypadá. Prohlásila jsem, že bledě, že nekomunikují a že mám z jednání s nimi vcelku osypky, ale zavolala jsem tam, upozornila paní, že jsem mail psala už dávno, ona že měla dovolenou a že jsem asi mluvila tehdy s kolegyní a najednou nebyl nic problém, nikde jsem nemusela uvádět od koho mám povolení, nic. Tristan si ještě trošku pocestoval po republice, v pátek kolem 16 hodiny dorazil ke mně, zrovna v okamžiku, kdy MVDr Sisku, která dopoledne stála u hřebce jako dřevo vyšetřoval. Výsledkem byl krásný folikul a domluvená návštěva na sobotu. V sobotu 19.5.2012 folykul praskl a zhruba v 14:05 proběhla inseminace. Přiznávám, na člověka, který je celý život svědkem inseminací jsem ji nesla nelibě a Siska dostala další slib, že s miminama končíme, doktor se mi vcelku smál, když jsem žbrblala, že jí znásilňujeme a omlouvala jsem se jí přitom. Nakonce to byla dost blesková akce, ve čtvrtek jsem si všimla říje a v sobotu se připouštělo:-)
Zjišťovat by jsme měli 3.6, na Rinečkovy narozeniny, tak nám snad přinese štěstíčko v podobě vymodlené kobylky:-)
Tak, už vím...zkusila jsem těhotenský test, který byl negativní...zbývalo malé doufání, že u koní lidský nefunguje. Ovšem, ultrazvuk potvrzuje, že kde nic, tu nic, takže další dávka na příští rok...
Jinak, ještě perlička. Dávky se vyzvedávaly 15.5, 19.5 se připouštělo a stále nikde faktura. Sice bych se mohla teoreticky radovat, že po mně nic nechtějí, ale jsem slušňačka a v hlavě m i to vrtalo. Po skoro třech týdnech jsem to nevydržela a volala do Písku, co že se to děje, že mě nějak svrbí na účtu peníze, které tam musím sušit. Paní mě uklidnila, že jim Hradišťko posílá podklady pro faktury jednou měsíčně, k patnáctému, tudíž, že to moje nestihli už zaslat. Tak jsem se uklidnila. Někdy kolem 11.6 mi volá Hradišťko a jestli prý to jsem já, kdo má ty dvě dávky Tristana. Ubezpečila jsem je, že ano a čekala na fakturu. Týden na to mi volají z Písku, jestli bych jim mohla dát své údaje a že číslo na mně zjistili od pana Balouna. Podotýkám, že číslo na pana Balouna zjistili od jeho kolegy, který dávky přivezl a byl uvedený na výdajovém listě. Tak fakt nevím, co v tom Hradišťku vyvádějí. Podle všeho měli mé číslo z mailu, kde jsem o dávky žádala a kde byly veškeré mé údaje potřebné pro fakturaci...ověřili si, jestli jsem to já...a poslali něco jiného :-)