Říjnové trojsnění
Tenhle týden, nevím, jestli v pondělí, se mi zdály tři sny. Ono, poslední dobou se mi sny moc nedozdávají, nejspíš za to může Ari, která mě probudí, když se ze sna moc melu nebo co:-) Ale tyhle tři, si, aspoň zhruba pamatuju:-)
Tamtadá, sen jedna:
Spali jsme s kolegama v práci. Tak nějak to vypadalo jako normálka, takže nejspíš zase nevolnictví. Odpovídaly tomu i naše "pokoje". Místnost asi tak 1,5 metru na šířku a 1 metr na výšku, naskládané vedle sebe a nad sebou, jak malá králíkárna. Na délku asi tak 2 metry, nohy se mi tam vešly v pohodě. Prostě, přibližně velikost letiště - ne toho ruzyňského, ale spacího - jen výrazně výškově omezená. V téhle díře jsme spali po třech. A vedle a nad námi další a další. V noci nás probudil výkřik kolegy, který spal vedle mně. Byl to poslední výkřik. Kolega z vedlejšího "pokoje" totiž vzal vrtačku a přes stěnu zavrtal našeho kolegu. Protože tam s námi spalo i asi tak 8leté dítě, ututlávalo se, co se stalo a tvrdilo se, že to byla nešťastná náhoda. Jenže...čím dál víc věcí nasvědčovalo tomu, že onen kolega nás chce postupně oddělat všechny. Na návěsu byl název firmy...měl něco se zabíjením, ale už si přesně nepamatuju co to bylo..., jen vím, že v tom snu jsem konstatovala, že pak se nemá nějaký labilní pošahanec pustit do zabíjení. Snažili jsme se dokázat, že se nás snaží zabít, ale nějak nám nikdo nechtěl věřit:-( Jestli mě to mělo varovat před někým z práce, tak smůla...nikoho z toho snu jsem neznala
Sen dva:
Po usnutí, následujícím po probuzení z prvního snu, jsem se jala vyrábět stůl. Stůl je totiž část nábytku, kterou doma nutně potřebuji...jeden mám v pokoji, další dva v kuchyni a ještě další momentálně venku, v zimě na verandě s kytkama... No, ale, ta potřeba prostě byla a tak jsem si vytvořila laťkový stůl s nohama křížem a všude jsem ho s sebou nosila. Takhle jsem šla, najednou potkám velkokapacitní kravín, říkám si, kde se tam bere, že ten neznám, načouhnu do okna, a najednou na mně z vjezdu do kravína volá pan Koudelka, cože tam dělám. Já na něj koukám také, a divím se, co on dělá v kravíně. Pan Koudelka totiž pracuje v Humpolci v učňáku jako odborný mistr v autoopravně. A on na mně, že tohle je jejich odloučené pracoviště, že to střídají s Humpolcem, že tady mají víc místa. Aby ne, když tohle je evidentně prostora minimálně dvou K52, což znamená místo zhruba pro 100 krav:-) Pozval mě, ať si to jdu prohlídnout, tak jsem šla. Stále se stolem. Prý co to tahám, a ať si odložím. Ten stůl, samo. Aspoň tedy doufám, nic jiného jsem neodkládala:-D Koukám, prohlížím, všimnu si týpka, co se mi válí po stole, tak ho varuju, ať sleze, že je to samovýroba a že netuším, jakou má ten stůl nosnost. Probuzení 2. Smysl opět unikající:-)
A do třetice:
Jsem na Vystrkově v obchodu a kupuji mléko. Celkem...div. Ještě větší div je, že to mléko se mnou nakupuje i Pavka. Ale ne v krabicích, nebo pytlíkách, nýbrž točené. A zase...ale ne do konviček nebo lahví, nýbrž do plastových kyblíků. Do těch černých, v podstatě nerozbitných. No nic. Nesmysl největší. Nakoupíme, vyjdeme z obchodu, oba v každé ruce kyblík zhruba do poloviny plný mléka a jdeme k našim. Paradox největší. Naši mají 50 krav, takže, má smysl někam na takové místo nosit mléko? Navíc, Pavka má krávy a mléko také, proč ho nakupuje na Vystrkově? No nic, jdeme tedy k našim, já v pravo, Pavka vlevo, když on najednou začne zahýbat doprava a tím mě křižovat. Ptám se, co blbne, že jdeme pořád rovně, on se jen tak uculuje a v ulici kde bydlí Eva, se schová k jejím "naprotisousedům", jsem kruci zapomněla, jak se jmenují, dřepne si za plot, k vjezdu do garáže a dělá neviditelného. Paní vyleze aniž by si jí všiml ven, zírá na něj a on se pořád jen tak uculuje a tváří se neviditelně. Usoudím, že jdu napřed k našim, že nemá cenu snažit se pochopit, ani vysvětlit nevysvětlitelné. V tom mi volá ségra. Nejdřív na jeden mobil, snažím se jí volat zpět, ale má obsazeno, protože mi mezitím volá na druhý. Nakonec se jí dovolám, kecáme spolu, já jdu, na konci "staré" vsi, někde u Augustů, se ohlédnu jestli už jde Pavka taky, ten nikde, k tomu mi dojde, že jeden kyblíček je jaksi lehčí. Jasně. On je totiž prázdný, ve dně měl dírku a asi 2 metry za mnou končí na zemi čůrek vyteklého mléka.. Položím kyblíčky na zem, že je vezme Pavka, až se doschovává a dál telefonuju. Dojdu na úplný konec a tam se rozhodnu, že tam Pavku nemůžu nechat, taky že nemůže táhnout všechny kýble sám a vracím se pro ně. Jenže, ouha. Jestli jsem si myslela, že je ves prázdná a v ní jen moje odložené kyblíky a Pavka...pletla jsem se. Najednou od novostaveb všude vycházejí lidé a vypadají, že pilně staví, všichni jezdí s kolečky. Jenže...ve všech kolečkách vozí mléko. Pak taky všichni nosí kyblíčky s mlékem, a všude po cestě stojí kyblíčky a kolečka s mlékem...Kyblíčky jsem nenašla, Pavku taky ne a byla jsem opět probuzena. Ale, tady bych aspoň chápala ten smysl...ztrátu
Vzpomněla jsem si!
(SiskaD, 9. 10. 2010 15:24)