13. Kapitola - Dredy
Společně vyšli před knihovnu.
„Děkuju Seve…“ Gill ho objala okolo krku. Zřejmě to nečekal a tak zůstal jenom stát s otevřenou náručí. Nakonec ji taky objal.
„Hej, Srabusi !“ celou chodbou se ozval rozezlený výkřik. Gill pustila Severuse a otočila se. Na rohu stál, jako opařený…no, kdo jiný než Sirius Black. Ve tváři byl rudý vztekem.
„Co je Blacku ?“ ozval se Severus dřív, než stihla Gill přemluvit, „Nevidíš, že rušíš ?“ A k jejímu překvapení ji jemně políbil. Trhla sebou, protože to nečekala. Severus umí být jemný, pomyslela si zděšeně. A vtipný !
„Štve mě,“ promluvil znovu Sirius a jeho hlas přetékal hněvem, jako sklenice plná coca –coly, „že se přede mnou muchláš s mojí holkou.“
„Já nejsem žádná tvoje holka !“ zaječela Gill v náhlém návalu vzteku. A vyrazila do dívčích ložnic. Věděla, že Severus zůstal stát u knihovny a Sirius vyrazil za ní. Slyšela, jak huláká její jméno, ale ignorovala ho.
„Pero z ocasu !“ zaječela skoro hystericky na Buclatou dámu.
„No dobře,“ zahučela smířlivě, „vždyť už otvírám.“ Ale díky tomu malému zdržení ji Sirius stihl doběhnout ještě ve společenské místnosti. Zastoupil jí cestu do ložnice.
„Koukej mi uhnout z cesty, Blacku !“
„Jak to že chodíš se Srabusem ?“
„Jmenuje se Severus. A do toho tobě nic není, s kým chodím.“
„A proč si nedáš rande radši se mnou.“
„S tupcema na rande nechodím.“
„To vím, ale proč si nedáš rande se mnou ?“
„Protože ty jsi tupec, Blacku.“
„To se mě dotklo !“
„Promiň, neměla jsem v úmyslu tě ranit. A teď mi už konečně uhni z cesty.“
„Nic se nestalo. Takže, kdy vyrazíme ?“
„To bylo míněno ironicky.“
„Tos měla říct dřív. Takže zítra v šest u jezera ?“
„Už jsem ti řekla, že s tebou na rande nepudu !“
„Proč křičíš ?“
„Já nekřičím !“
„Uklidni se, kotě, je ti dobře ?“
„Sklapni, Blacku !“
„Ale, a proč ?“
„Protože mě štveš !“
„Proto mám sklapnout ?“
„JO !“
„Proč ?“
„Proč, co ?“
„Proč tě štvu ?“
„Och, Bože…“
„No páni !“ zašklebil se, „díky Warbecková, ale stačí, když mi budeš řikat Sirius.“
„To snad není pravda !“ Gill teď přímo zezelenala vzteky, „Jen klid…klid.“ Zašeptala si pro sebe.
„Já jsem v klidu, kotě.“ Gill už si zase pořádně neuvědomovala, co dělá. Popošla o krok blíž k němu a vrazila mu facku. Nejdřív jednu a potom druhou. Sirius neuhnul, ačkoliv mohl.
„Je ti líp ?“ zeptal se.
„Ne !“ zaječela Gill a vrhla se na něj. Mlátila ho pěstmi do každé části těla na kterou dosáhla.
„Gill ! No tak Gill !“ pokoušel se jí zachytit ruce. Gill cítila, jak ji někdo tahá dozadu. To byla Lily. Podařilo se jí sevřít Gill ruce za zády a odtáhnout ji od Siriuse.
„Nepleť se do toho, Evansová !“ zahřměl na ni.
„Budu se do toho plést !“ Lily už taky křičela, „nechci, aby mojí nejlepší kámošku poslali do Azkabanu za vraždu takovýho pitomce, jako jsi ty.“ Black zůstal ohromeně stát. Lily zaprskala, jako rozzuřená kočka, odstrčila ho z cesty a začala Gill táhnout k dívčím ložnicím. A pak se stalo to nejhorší, co se mohlo stát.
„Hej, Evansová !“ ozvalo se z rohu pokoje, „nedáš si se mnou rande ?“ James Potter si evidentně připadal, jako světák, když ji pozval na rande zrovna teď. Lily znovu zaprskala a otočila se na něj. Úsměv mu zmizel z obličeje. Jediná Gill mohla vidět, že Lily sevřela v ruce hůlku. Zablesklo se a James měl najednou na hlavě růžové dredy. Celá společenská místnost doslova vybuchla smíchy. Gill se nemohla udržet a musela se smát také. Jediný, kdo se nesmáli byli James a Sirius. A taky Lily.
„Co si myslíš, že děláš ?!“ vyjel na Lily Sirius. To neměl dělat. Znovu se zablesklo a jemu se na hlavě objevil zelený pankáč. Celá společenská místnost teď doslova hýkala smíchy. Lily znovu popadla Gill za ruku a vytáhla ji po schodech až do dívčích ložnic. Tam se posadila na postel a hlasitě se rozesmála.
„Strašně dlouho jsem to chtěla udělat.“ Vysvětlila.
„Ale povedlo se ti to.“ Smála se Gill.
„Ne, nepovedlo.“ Zvážněla trochu Lily, ale pak se znovu rozesmála, „ten pankáč měl bejt modrej.“