Kristýnka iba spí
Znovu se posadil na malý náhrobní kámen. Znovu si přečetl zprávu, kterou bílý mramor vysílal k nebi. Kristýna zomrela ve veku pouhých dvanáctero jar. Modleme sa za ňu. Naklonil se a pohladil hlínu. Vypadala že je pečlivě a čerstvě vypleta. Takže matka tu dnes opět byla, pomyslel si s bolestným úsměvem. Ani ona nedokáže zapomenout. Přejel rukou po bílém náhrobku.
„Moja Kristýnka.“ Zašeptal, „Počůvaš ma ? To som já - tvoj brat. Jsem u těba. Ničeho sa už němusíš báť…“ V koruně nedalekého stromu zašuměl vítr, „Prečo jsi to urobila.“ Dál horečně šeptal, jako by doufal, že dostane odpověď, „Prečos musela běžať po tej kluzkej skále…“ Zmlkl. Nedomluvil sice, ale slzy mu zabránily mluvit. Kristýnka měla krásné plavé vlasy. Dnes by byly delší už o dva roky. Jemně se dotkl hlíny. Hrst jí zvedl a nechal ji pomalu proklouznou mezi prsty zpět na hrob.
„Moja Kristýnka.“ Zopakoval, „Snáď len spíš. Něverým, že sa to stalo. Ten pád bol možno len klam. Len spíš, moja Kristýnka.“ Rázně se zvedl. Nemůže jít domů. Ne půjde na pobřeží. Znovu.
Stál až na vrcholu té skály. K drobnému křížku položil kytici květů, které cestou natrhal. I tady byl krátký nápis. Bože pamatuj na Kristýnu. Vzhlédl k nebesům. Byla tak blízko. A tam někde byla i Kristýnka. Nevydržel to. Sešel dolů na pláž, ale ani tady nezůstal dlouho. Stále před sebou viděl, drobné tělíčko, padající ze skály, plavé vlasy rozhozené v písku.
Chtěla mu jenom zamávat. Nedokázal ji zachytit.
Mocně zadul vítr a on byl přesvědčený, že znovu zaslechl veselý smích i nenadálý zděšený výkřik. Odvrátil hlavu a tiše se znovu rozvzlykal.
„Kristýnko. Sestro moja.“ Opakoval ta tři slova stále dokola. Až náhle v šumění větru cosi zaslechl. Znělo to, jako dívčí hlásek.
„Něplač, moj brat. Mám sa lepšie. Ty mosíš žíť dál. Za nás oba.“ Byl to spíš šepot, než hlas. Zvedl hlavu a podíval se na skálu. Na okamžik se mu zazdálo, že vidí dívčí postavičku v bílých šatech, která na něj zamávala, ale v příští chvilce už tam nebyla. Hrdě vztyčil hlavu. Kristýnka měla pravdu. Rázně si setřel slzy. Bude žít dál. Žít dál.
Komentáře
Přehled komentářů
V pohode, zvykla jsem si na chyby, ktere slysim vsude, a tak tech par malych co tu vidim (asi, dve nebo tri)ktere se tykaji hlavne chyby jednoho pismenka,prehlizim akorats pobavenim, ze jazyky jsou si podobne, navzajem si jsme schopni rozumet a presto existuji ruzne rozdily v jazyce :-) No dost toho, zes nemohla najit slovnik SL. se nedivim, ja ho shanela asi tri nebo ctyri roky a nasla jsem jeden jedinej starej v levnych knihach a to i tam byly chyby :-) Jinak fandim ti, mas super pribehy
....
(Mirime, 16. 12. 2009 17:17)Za chyby se moc omlouvám. Se slovenštinou má jenom malé zkušenosti. Boužel jsem slovník nenašla...
Pekny,uzasny,super,ale ty chyby
(Loryta, 15. 12. 2009 17:56)Je to moc pekny,fakt uzasny a super,ale priste pokud si vyberes slovencinu jako jazyk,tak prosim se podivej do nejakyho slovniku,nebo tak neco abys tam nemela chyby.Rodina od mamy je ze Slovenska takze vim o cem mluvim.Ale nebejt toho pekny.
vpoho!
(kristynka, 2. 4. 2009 14:27)jko fakt smutný ja jsem si i utoho pobrečela ...hm..život jde dkal a plakat se vživotě vyplatí mě také umřela babička a take jsem si pobrečela takž vpúoho odepte nškfo!!
?.....
(Mirime, 2. 8. 2008 11:52)Rychlost ? Třeba takovýho zaklínače píšu už tři měsíce a ještě jsem se nedostala ani ke konci první stránky.
Pro Mirime
(Loryta, 2. 5. 2010 13:11)