Kapitola 9. - Svatba
Když se Sirius probudil, uvědomil si, že leží ve své posteli a svírá v náručí Mellory. Miluje ji. Byl si tím jistý už v listopadu, když ji našel ležet na studené chodbě. Byl si jistý, že ji miluje. Chvíli si myslel, že to přejde. Stejně, jako vždycky přešla všechna jeho poblouznění. Jenomže tenhle cit den ze dne sílil. Na začátku prázdnin to bylo téměř k neunesení. A teď tu byla. Jeho Mellory. Pohnul se, aby ji více přikryl, ale zamrkala a otevřela oči.
„Ahoj.“ Řekl jí něžně.
„Siriusi.“ Zašeptala zmateně. Pak jakoby si vzpomněla, položila si hlavu na jeho hruď, „Miluju tě.“ Sdělila mu.
„Já tebe víc.“ Také šeptal a hrál si s jejími vlasy. Zvedla hlavu, aby ho znovu políbila.
Uplynul měsíc a nastal den svatby Lily a Jamese. Lily byla až skoro hysterická, když se jí cestou do kostela utrhla vlečka. Mell byla naproti tomu klidnější a šťastnější, než kdykoliv před tím.
Svatební hostina se chýlila ke zlatému hřebu večera. Lily to Mellory prozradila už na začátku hodování. Mělo to přijít brzo.
„Unesli nevěstu !“ vykřikl někdo na druhém konci velkého svatebního sálu.
„Unesli nevěstu ! Unesli nevěstu !“ všichni začali křičet a vyskakovat ze židlí. Honbu za unesenou nevěstou si nikdo nechtěl nechat ujít. Dav lidí všech věkových kategorií se v čele s Jamesem vyřítilo ven ze sálu a dlouhou rovnou chodbou ven. Mell zůstala. Celý večer se nepotkala se Siriusem. Dav je od sebe oddělil a pak už se k nedokázali najít. Teď ho však uviděla. Stál opodál, v ruce třímal skleničku na dlouhé noze a s úsměvem na ni hleděl. Vykročila k němu a oplatila mu úsměv. Položil skleničku na stůl, přistoupil k Mellory a něžně ji políbil.
„Ty jsi neodjel honit nevěstu…“ bylo to spíš konstatování, než otázka.
„Ne.“ Zavrtěl hlavou, „Mám na programu mnohem důležitější věc.“
„A co to je ?“ Bez varování si před ní klekl na koleno. Vzal její pravou ruku do svých. Políbil ji na hřbet ruky, do dlaně a poté jí sevřel ruku železným stiskem.
„Siriusi, jsi opilý.“ varovala ho Mellory, „Nedělej nic, čeho bys potom litoval.“
„Já nejsem opilý.“ Zavrtěl hlavou, „Mell, nech mě to udělat po mém, prosím.“
„Dobře.“ Zhluboka se nadechl pak jednou rukou sáhl do kapsy svého obleku, a vytáhl malou krabičku a jediným pohybem ji otevřel. Na červeném sametovém polštářku se skvěl stříbrný a velice vkusný prstýnek uprostřed s křišťálově průsvitným kamínkem. Mellory zalapala po dechu. Sirius ji však nenechal promluvit.
„Mellory Christopherová,“ na okamžik se zarazil, jakoby sbíral odvahu, „Vezmeš si mě ?“ Mellory na něj zírala, neschopná slova. Pak klesla k němu na kolena, objala ho kolem krku a zabořila tvář do jeho ramene. Sirius ji na okamžik podezříval, že pláče, než ucítil její ústa těsně vedle svého ucha.
„Ano.“ Zašeptala.
Komentáře
Přehled komentářů
Tady se dá romantika přímo krájet, lidi docházej mi kapesníčky!!!!
Fakt nádhera!!!!! Tééééda...... si to projedu ještě jednou!
......
(Mirime, 19. 11. 2008 17:31)
To Mája - Děkuju :-)
To Ala - Tak nějak jsem, ale řekla bych, že to bude jenom platonická láska. Boužel. No nic...
Všem moc dík za pochvalu
..............
(Mirime, 17. 11. 2008 15:43)Nojo. Na to, abych romantiku psala, mě užije, ale ne a ne nabrat ňáký pořádný zkušenosti. Ne teda, že bych stála o to, aby mě někdo žádal o ruku, ale no wocass ty možná víš, jak to myslím...
To je krása!!!
(Jééé.....(Irene), 20. 11. 2008 15:12)