1.Kapitola - Domov
„Chovej se slušně a piš !“ matka políbila Gill na čelo a přitiskla ji k sobě. Ten okamžik mohl trvat věčnost. Mohl. Zazněl varovný hvizd. Lokomotiva zasyčela.
„Pusť mě mami !“ Gill se matce vytrhla. A vrhla se ke dvířkům rozjíždějící ho se vlaku. Zatmělo se jí před očima strachem, že to nestihne, že jí to kvůli matce ujede i s kufrem. Najednou se z vlaku natáhla silná paže a zachytila ji dřív, než mohla upadnout. Hezký vysoký, tmavovlasý mladík ji vtáhl do uličky a zabouchl za ní dveře. Postavil ji na zem, přistrčil k ní kufr a soucitně se na ni podíval.
„Jsi v pohodě Warbecková ?“ Gill uhnula pohledem.
„Jo, asi jo. Díky Blacku.“ Popadla svoje zavazadlo a vyrazila uličkou. Zapadla do prvního volného kupé. Bez větších potíží se jí povedlo dopravit svůj kufr do přihrádky. Pak se posadila a položila si hlavu do dlaní. Jak si to ta matka představuje, pomyslela si. Doma na mě křičí, je zlá a zlomyslná. Předevčírem po mě dokonce hodila knížkou a teď, když nás vidí spousta lidí, najednou dělá, jako bych byla její jediná milovaná dceruška. Ach bože. Gill si povzdechla. Teprve teď se vracím domů. Konečně jedu do Bradavic. Gill nemyslela na NKÚ, které budou muset v tomhle roce skládat. Nemyslela ani na učení. Myslela na to, že bude konečně zase na hradě. Bude moct prozkoumávat další tajné chodby. Bude moct zase napsat babičce. Ostatně ona je její jediná rodina. Bude moct konečně zase pohladit svého kocourka Samba. Bude moct…
Dveře jejího kupé se otevřely. Zvedla hlavu. Nepředpokládala, že by se k ní chtěl někdo připojit. Obvykle jezdila do Bradavic sama.
„Ahoj Gill.“ Pozdravila první dívka. Měla zářivé kaštanové vlasy a velké zelené oči. A na hábitu se jí skvěl nový odznak prefektky.
„Nazdar Lily,“ usmála se Gill, „Ahoj Stázi. Tessie ?“
„Můžeme si přisednout ?“
„Jasně.“ Dívky svorně napěchovaly kufry do přihrádek a posadili se. Vedle Gill si sedla Lily a naproti se uvelebila Anastázie. Tessie si v koutě u dveří vytáhla časopis a začala v něm listovat. Měl nápis Jinotaj. Gill o takovém časopise v životě neslyšela. Ostatně Anastázii Bonesovou, ani Tessie Clarkovou pořádně neznala. Věděla jenom, že Stázi chodí do Mrzimoru a Tessie do Havraspáru. A Lily Evansová s ní chodila do Nebelvíru. Gill si odhrnula hnědé vlasy z čela. Říkala si pomalu, že ticho v kupé začíná být trapné.
„Stázi,“ ozvala se Lily, „slyšela jsem, že tvojí sestru, Amélii Bonesovou zaměstnali na ministerstvu kouzel.“
„Jo…jo zaměstnali.“ušklíbla se Anastázie, „třídí tam nějaký papíry.“ Posměšně se uchechtla, „chce to dotáhnou až na vedoucího některého odboru, pch ta určitě.“ Gill pocítila vděčnost za to, že se po ní nechce, aby se zapojila do rozhovoru. Lily a Stázi se teď se smíchem přely, jestli má Amélie šanci stát se do roka ministryní kouzel. Tessie si zaujatě četla nějaký článek. Gill se podívala z okna. Krajina rychle ubíhala a ubíhala a ubíhala…
Gill stála na okraji lesa a dívala se na Bradavičko školní pozemky. Byl evidentně pozdní podzim. Vítr hnal listí přes uschlou trávu. Gill se opřela o strom. Najednou za sebou uslyšela zavytí. Rychle se otočila. Vlkodlak se k ní blížil obrovskými skoky. Pak se sen změnil. Viděla sama sebe, jak sedí za stolem a píše strašně dlouhý dopis. Milá babi. Ta vzpomínka se mi vrací zase a zase. Remus Lupin neví, že jsem ho viděla přeměněného. Nikdo to neví, jenom ty, babi. Slib mi, že to nikomu nepovíš. Pak se sen znovu změnil. Ležela na zemi a zhluboka oddechovala. Nad ní stál jakýsi muž. Zvedl hůlku.
„Crucio.“ Ozval se chladný strojený hlas. Gill cítila obrovskou bolest. Křičela z plných sil. Pak byla najednou v kupé a uvědomila si, že leží na podlaze a že s ní Lily třese. Zhluboka se nadechla. Dveře kupé někdo vší silou rozrazil. V uličce stáli všichni čtyři pobertové s vytaženými hůlkami.
„Někdo tu křičel.“ozval se tiše Sirius Black a prohlížel si Gill sedící na podlaze, „Někdo tu strašně křičel.“
„Jenom…jenom jsem zakopla.“ Zalhala Gill. Neměla chuť zrovna jim něco vysvětlovat. Tessie, která stála nejblíže dveřím je zabouchla a Anastázie zatáhla záclonky, aby na ně nebylo vidět. Pak se obě jakoby nacvičeným pohybem otočily k Gill.
„Jsi v pořádku ?“ podívala se jí Lily do očí.
„Já…já nevím Lily.“vytáhla se zpátky na sedačku a znovu si položila hlavu do dlaní, „poslední dobou se svět kolem mě hroutí.“
„Rozumím ti.“ Usmála se Lily, „znám ten pocit. Párkrát už jsem to taky zažila.“
„Pojďte se bavit o něčem jiném.“ Požádala je Gill. Tessie znovu vytáhla svůj časopis, ale nezačetla se do něj. Místo toho se obrátila na Gill.
„Píšou tady, že Celestýna Warbecková nazpívala nový singl. Ty se taky jmenuješ Warbecková. Nejste náhodou příbuzný ?“
„Jo jsme.“ Zašklebila se trpce Gill, „Je to moje babička.“
„Páni !“povzdechla si Anastázie, „taky bych chtěla mít takovou babičku.“ Pak, jako by ji něco napadlo, se obrátila na Gill, „ty poslyš Gill, nemohla bys jí napsat, jestli by mi poslala autogram.“ Když se Tessie s Lily začaly chechtat ještě dodala, „nemyslete si, ona je vážně skvělá zpěvačka. No, co je, proč se smějete !“
„Neber si to osobně Stázi, ale ona byla moderní před dvaceti lety.“ Zajíkala se smíchy Tessie.
„No ano, je trochu staromódní, ale jinak je to skvělá babička.“ Vložila se do diskuze Gill také s úsměvem. Byla si jistá, že si právě našla tři skvělé kamarádky.
Lily se podívala na hodinky a Gill na strop. Vůbec si před tím nevšimla, že už jsou lampy rozsvícené. Musela spát asi hodně dlouho.
„A kruci. Asi bysme se měly převléct do hábitů. Za chvíli budeme v Bradavicích a já mám na všechno dohlédnout. Och bože, snad se z toho nezblázním.“ Podotkla jenom tak na okraj.
„Kdo je vůbec Nebelvírský prefekt s tebou Lily ?“ Zeptala se Anastázie.
„Remus Lupin. Ten je v pohodě, dokonce i když kolem sebe má tu jejich strašnou partu.“
Převlékly se do hábitů. Stihly to jen tak tak. Když si Gill zapínala knoflík začínal vlak brzdit. Ve všech kupé se rozezněl hlas, jako z amplionu.
„Za tři minuty budeme v Bradavicích. Svá zavazadla nechte, prosím ve vlaku, dopravíme je do školy zvlášť.“ Od Lily se očekávalo, že dá na všechno pozor a tak se jim s výmluvným výrazem na tváři ztratila v davu.
„Tak pojďte.“ popadla Tessie klec s roztomilou sovou pálenou. Vyrazily do teplého večera. Gill uviděla ohromnou postavu na okraji nástupiště.
„Prváci ! Všichni prváci sem ke mně. Prváci.“
„Ahoj Hagride !“ zavolala na něj a zamávala mu. Když přijela jako malá do Bradavic, strašně moc jí pomohl, ani o tom sám nevěděl. Měla ho ráda. I když jí říkal prcku.
„Nazdar prcku.“ Zasmál se Hagrid, „koukej přijít na návštěvu. Prváci. Všichni prváci sem.“
Spolu s Tessií a An se vydaly ke kočárům, které nic netáhne.
„Ten Hagrid,“ podotkla cestou Tessie, „přijde mi trochu nebezpečný.“
„Prosím tě.“ Namítla Gill, „je jenom trochu neohrabaný, ale jinak je fajn.“
„Jo to je.“ Přidala se Lily, která se k nim právě připojila, „že neuhádnete, kdo je Zmijozelský prefekt a prefektka.“
„To netuším. Kdo ?“ zeptala se An.
„Lucius Malfoy.“
„Ne ! ten ne. To bude hrůza.“ Zaúpěla Tessie.
„A prefektka ?“ chtěla vědět Gill.
„Belatrix Blacková. Jak tu mohli udělat prefektkou, to nechápu.“ Rozčiloval se Lily, zatímco nastupovala do kočáru, „je strašná.“ Gill se potutelně usmívala. Raději nepodotkla, že Belatrix je její sestřenka. Naklonila se k okýnku a nedočkavě vyhlížela Bradavický hrad. Konečně ho uviděla. Tyčil se v temnotě, jako obrovský stín posetý spoustou malých světýlek. Kočár zastavil před vstupní branou. Gill nevnímala, co si Tessie, Lily a An povídají. Naplnil jí takový pocit štěstí, že se jí chtělo létat. Konečně byla zase doma.
Cteni po druhe
(Loryta, 24. 11. 2009 16:09)