Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zimní výprava do Českého ráje

4. 2. 2017

Do českého ráje, cesta příjemná je, dudlááájdáááá.
Jen nesmí být 3 pod nulou a pršet. To pak je cesta trošku komplikovanější a psychické úchylky řidičů viditelnější.
Cestu jsme ale bezpečně zvládli a dorazili do penzionu Loktuše. Zvládli jsme i několikero cest po totálně namrzlých schodech, vynosili věci a dali si v místní restauraci výbornou večeři.
Druhý den jsme pak vyrazili na výlet. A protože jsme si nechtěli zlámat nohy hned na prvních schodech, z itineráře jsme vyškrtli Klokočské průchody a za výchozí bod jsme zvolili restauraci Na Klokočských skalách, ke které jsme se bez sněhových řetězů úspěšně vyškrábali přes Záholice a Rozumov.
Cedule na restauraci hlásala "dnes otevřeno 11-17", což nás utvrdilo ve správnosti našeho plánu - nejprve cesta směrem na Rotštejn, při návratu oběd v restauraci a pak druhá cesta buď směr Zdenčina skála nebo jeskyně Postojna. Cesta na Rotštejn byla ve sněhu velmi dobrodružná. Byli jsme moc rádi, že jsme si s sebou vycházkové hole, asi takhle dlouhé. I přesto jsme párkrát zapadli do sněhu nebo se elegantně sklouzli :-)
Rotštejn je v zimě bohužel zavřený. U dvířek ke skladovacím prostorám jsme se dočetli, že zde nocují netopýři. Tak jsme radši z plánů vyškrtli jeskyni Postojna, abychom nerušili ani tamní netopýru.
Při návratu k restauraci se ukázalo, že cedule úplně pravdivá nebyla. Nikde nikdo, přes okno jsme viděli pouze zdvižené stoly. Svačinu jsme bohužel snědli už u Rotštejna. Rychle jsme se vyrovnali s nastalou situací a s úsměvem na rtech jsme vyrazili na druhou část procházky směrem ke Zdenčině skále. Tato cesta byla výrazně pohodovější než ta na Rotštejn, s výjimkou závěrečné pasáže kousek od vyhlídky, kde přes hlubokou skalní průrvu vede uzoučký betonový mostek bez zábradlí. Ve finále jsme se vyškrábali i na vyhlídku a pokochali se zamlžených rozhledem. Zatímco jsme se kochali, rozbili pod vyhlídkou tábor dva trempové a jali se vařiti oběd - čočku s párkem. Sklouzli dolů, krátce pokonverzovali, Dagi vyloudil pár kousků párku a pak už jsme se vydali zpět. U mostku jsme chvilku povzbuzovali třetího trampa, ale k přechodu přes průrvu jsme ho nepřesvědčili. Rozbil si samostatný tábor před mostkem.
Během výletu příjezdovou cestu protáhl traktor, takže vrchní umrzlá vrstva byla stržena, cesta dolů už byla výrazně pohodovější. Dali jsme si pozdní oběd a odebrali se k odpočinku. Večer jsme si udělali domácí lázně - lehká večeře ze zásob, koupel, masáž, napínavý televizní program ....
Zimní fotky jsou ZDE, letní z roku 2010 pak ZDE.

Druhý den jsme se vydali do Besedických skal. Cestičky zde byly výrazně méně prošlapané, také bylo nad nulou, takže těžký a mokrý sníh nám máčel kalhoty a boty. Skalní bludiště ale má v zimě svoje specifické kouzlo. Ojíněné vrásy a zlomy vykreslují krásu skal úplně jinak, než jsme zvyklí v létě. Bludiště jsme prošli jen z poloviny, zbytek si necháme na léto. Po návratu jsme si dali sváču a pak už vyrazili k domovu.
Zimní fotky jsou ZDE, letní z roku 2010 pak ZDE.

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář